8 C 134/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 65 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení , částka, spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že své vozidlo , Anonymizováno, (dále jen „vozidlo“), předal do opravy žalovanému. S ohledem na technický stav vozidla se žalobce rozhodl vozidlo prodat, žalovaný ho v této souvislosti informoval o potenciálním zájemci o koupi vozidla, , jméno FO, . Žalobce se telefonicky dohodl s , jméno FO, na prodeji vozidla za kupní cenu , částka, a předal za tímto účelem veškeré dokumenty žalovanému. Kupní smlouva s , jméno FO, coby kupujícím však byla uzavřena na straně prodávající žalovaným bez vědomí žalobce. Přepis vlastnictví v evidenci motorových vozidel ve prospěch nového vlastníka vozidla, , jméno FO, , byl proveden dne , datum, . , jméno FO, uhradil kupní cenu k rukám žalovaného s tím, že žalovaný ji má předat žalobci, což však žalovaný neučinil, peníze si ponechal, čímž se měl na úkor žalobce bezdůvodně obohatit.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce z důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalobce byl vlastníkem vozidla. Pochybnost o vlastnictví vozidla žalobcem vznikla po převodu na , jméno FO, , neboť žalovaný zjistil, že na žalobce je vedeno od roku 2012 několik exekucí a zahájení exekuce představovalo překážku pro koupi vozidla žalobcem. Žalovaný potvrdil, že od žalobce převzal vozidlo do opravy, dále však uvedl, že se s žalobcem dohodl, že žalobce z prodeje vozidla uhradí dluh, který má vůči žalovanému. Po prodeji si tedy žalovaný podle původní dohody započetl utrženou kupní cenu na svou pohledávku vůči žalobci. V té době se již měl žalobce vzepřít původní dohodě mezi účastníky řízení a požadoval vyplacení kupní ceny, žalovaný ji ale žalobci nevyplatil, a to také z důvodu pochybností o vlastnictví vozidla žalobcem. Žalovaný dále nesouhlasil s uplatněním úroků z prodlení, a to zejména z důvodu rozporu s dobrými mravy.

3. Soud pro zjištění rozhodných skutečností provedl následující dokazování.

4. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že státní zástupce rozhodl o stížnosti žalobce coby poškozeného proti usnesení policejního orgánu Policie ČR Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, o odložení věci tak, že toto usnesení bylo zrušeno a bylo znovu rozhodnuto tak, že věc žalovaného coby podezřelého byla odložena, neboť nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že žalobce dal vozidlo do opravy žalovanému a v souladu s předchozí společnou dohodou účastníků řízení žalovaný sehnal kupce vozidla, , jméno FO, , který se s žalobcem dohodl na koupi vozidla za kupní cenu , částka, . , jméno FO, se poté sám dostavil do provozovny žalovaného, se kterým se dohodl na prodeji vozidla bez původně s žalobcem dohodnuté doby na rozmyšlenou. Následně žalovaný svým jménem jako prodávající uzavřel s kupujícím , jméno FO, kupní smlouvu a vydával se v této smlouvě za vlastníka vozidla a převzal od něho kupní cenu ve výši , částka, . Žalovaný poté, co zjistil, že žalobce ohlásil věc policejnímu orgánu, započetl svoji pohledávku vůči žalobci vzniklou v letech 2009 až 2010, která však byla žalobcem popřena, na pohledávku žalobce na kupní cenu. Účastníci řízení i , jméno FO, věděli, kdo je vlastníkem vozidla, nicméně kupní smlouva v daném znění byla uzavřena z důvodu jednodušší administrace. Na základě této kupní smlouvy si žalovaný ponechal utrženou kupní cenu pro vlastní potřebu, ačkoliv ji měl vydat žalobci. K odložení trestní věci nicméně došlo z důvodu zásady ultima ratio, neboť přestože se podezřelý (žalovaný) neoprávněně obohatil, tak jeho jednání bylo vedeno s cílem uspokojit své domnělé pohledávky vůči poškozenému, což značně snižuje společenskou škodlivost a státnímu zástupci se tak jevilo se jako adekvátní věc řešit prostřednictvím řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Z kupní smlouvy, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným coby prodávajícím a , jméno FO, jako kupujícím, založené na č. l. 33–34 přílohového spisu Policie ČR sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalovaný svým jménem prodal , jméno FO, vozidlo za kupní cenu ve výši , částka, , která byla podle prohlášení smluvních stran zaplacena v plné výši k rukám prodávajícího. S vozidlem byly předány klíče od vozidla a německý velký a malý technický průkaz. Žalovaný v této kupní smlouvě výslovně prohlásil, že vozidlo je v jeho výlučném vlastnictví. Nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel měl dle smlouvy provést kupující , jméno FO, .

6. Z českého velkého technického průkazu, založeného na č. l. 40–41 přílohového spisu Policie ČR sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že , jméno FO, byl evidován jako vlastník vozidla dne , datum, . Tento dnem je také dnem vydání českého velkého technického průkazu.

7. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení, založeného na č. l. 26–29 přílohového spisu Policie ČR sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že , jméno FO, dne , datum, před policejním orgánem vypověděl, že se od žalovaného dozvěděl, že má v opravě vozidlo, které je na prodej. Na vozidlo se byl u žalovaného podívat. Žalovaný mu při té příležitosti sdělil kontakt na prodávajícího, tj. žalobce. Žalobce se za , jméno FO, osobně zastavil, domluvili se, že až si , jméno FO, koupi rozmyslí a bude-li vozidlo chtít, tak všechno vyřídí žalovaný, kterému žalobce doveze doklady. , jméno FO, si také s žalobcem domluvil kupní cenu ve výši , částka, . Několik dní potom se , jméno FO, zastavil za žalovaným, žalovaný s ním podepsal kupní smlouvu a předal mu doklady potřebné k přehlášení vlastnictví k vozidlu a klíče od vozidla. , jméno FO, předal žalovanému , částka, v hotovosti a poté si vozidlo převzal.

8. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení, založeného na č. l. 30–31 přílohového spisu Policie ČR sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že , jméno FO, dne , datum, před policejním orgánem vypověděl, že na všem ohledně prodeje vozidla se dohodl s žalobcem, a to buď po telefonu, nebo osobně, na schůzce mu žalobce sdělil, že veškeré dokumenty mu předá žalovaný. , jméno FO, věděl, že vozidlo prodává žalobce, u žalovaného bylo vozidlo pouze na dílně a tam si mohl vozidlo i prohlédnout. Poté navštívil žalovaného, který mu předal klíče a dokumenty od vozidla a vystavil kupní smlouvu. , jméno FO, předal žalovanému částku , částka, v hotovosti.

9. Z SMS zpráv mezi účastníky řízení v období od , datum, do , datum, , založených na č. l. 56–60 přílohového spisu Policie ČR sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce dlužil více než 10 let žalovanému částku ve výši , částka, , která byla žalobcem postupně hrazena, ale jen v rozsahu částky , částka, . Dne , datum, žalovaný sdělil žalobci, že pro něho našel kupce na vozidlo, které mu žalobce svěřil za účelem opravy, jednalo se o , jméno FO, , a jaké opravy na vozidle provedl. Současně ho opakovaně vyzval k úhradě dluhu, což žalobce žalovanému odsouhlasil. Dne , datum, žalovaný na dotaz žalobce odpověděl, že kupující , jméno FO, si vozidlo již odtáhnul.

10. Ze smlouvy v německém jazyce ze dne , datum, , založené na č. l. 18 přílohového spisu Policie ČR, sp. zn. , Anonymizováno, , a německého velkého technického průkazu, založeného na č. l. 35-36 tamtéž, nebylo soudem s ohledem na německý jazyk zjištěno ničeho, kromě toho, že stranami smlouvy byl žalobce a Dimittrie , jméno FO, .

11. Z oznámení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ve věci oprávněné , právnická osoba, ., proti žalobci coby povinnému, o dovolání se neplatnosti právního jednání povinného – výzvy ze dne , datum, , a z protokolu i exekučního příkazu soudního exekutora soud zjistil, že dne , datum, bylo vozidlo pojato do soupisu, neboť bylo od , datum, registrováno na , jméno FO, . Soudní exekutor se podle § 44a exekučního řádu dovolával neplatnosti příslušného jednání, jehož důsledkem byl převod vlastnického práva k výše uvedenému vozidlu, když žalobce měl toto jednání učinit v době, kdy se na nakládání s majetkem vztahoval zákaz nakládat s majetkem podle vyrozumění o zahájení exekuce dne , datum, .

12. Z dopisů zástupců účastníků řízení ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že zástupce žalovaného nejdříve informoval žalobce o dluhu vůči žalovanému ve výši , částka, , přičemž žalovaný měl z předchozí komunikace s žalobcem dovodit, že částku získanou z prodeje vozidla může použít na umoření tohoto dluhu. Částka ve výši , částka, byla žalovaným složena na účet advokátní úschovy, s tím, že bylo navrženo vypořádání tak, že by část byla vyplacena žalobci a část by si ponechal žalovaný, výše dluhu by pak činila již jen , částka, . Pro případ, že by žalobce nevyslovil souhlas, započetl žalovaný tuto částku , částka, ke dni , datum, na svou pohledávku. Zástupce žalobce reagoval tak, že jednostranný zápočet neuznal, neboť případná pohledávka vůči žalobci z let 2009 až 2010 je již promlčena. Dále namítl, že kupní smlouva ze dne , datum, je neplatná, neboť žalovaný jako nevlastník nemohl převést vlastnické právo na , jméno FO, , což má za následek vznik bezdůvodného obohacení na úkor žalobce. Započtení se navíc jeví jako nelogické, pokud šlo o úhradu kupní ceny, ale prodávajícím podle kupní smlouvy byl žalovaný. Proto vyzval k úhradě dlužné částky , částka, . Zástupce žalovaného odpověděl, že žalobce měl mít vůči žalovanému dluh ve výši , částka, a souhlasil s tím, že dluh bude srovnán započtením. K zajištění pohledávky si tedy žalovaný ponechal částku , částka, , s tím, aby se účastníci řízení následně dohodli, kolik bude použito na úhradu dluhu žalobce. Nyní navrhl jiný způsob vypořádání a současně vyzval, aby žalobce doložil vlastnictví vozidla s ohledem na exekuční řízení. Zástupce žalobce na to opětovně vyzval k úhradě dlužné částky, s tím, že by byla uzavřena dohoda účastníků a kupujícího , jméno FO, , kterou by byly narovnány vlastnické vztahy reflektující současný faktický stav.

13. Další návrhy na doplnění dokazování zamítnul, neboť pro posouzení a rozhodnutí věci měl dostatek podkladů a další důkazní prostředky by tak již nemohly přinést jiná relevantní zjištění. Co se týče námitky započtení, vznesené v rámci procesní obrany podle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalovaným, jde o pohledávku nejistou a ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tudíž nezpůsobilou k započtení, když ji žalobce neuznal, takže by k ní muselo být provedeno rozsáhlé dokazování mimo předmět řízení (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikován pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného nevyplývá, že by pohledávka žalovaného vůči žalobci např. vůbec neexistovala, nebo již byla promlčena, o tom soud nerozhodoval, ale právě proto by bylo nutné podat samostatnou žalobu, aby mohla být řádně posouzena. Zjištěný skutkový stav soud tedy posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

14. Podle § 1109 písm. c) o. z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil.

15. Podle § 1111 o. z. získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není dán. Z provedeného dokazování jasně plyne, že všichni, tj. žalobce, žalovaný i kupující , jméno FO, bez jakýchkoliv pochybností věděli, že žalovaný nebyl vlastníkem vozidla, ani jinak nebyl oprávněn svým jménem vozidlo převést na kupujícího. Žalobce a , jméno FO, se sice předem dohodli na podmínkách případného prodeje vozidla, kupní smlouva však mezi nimi nakonec uzavřena nebyla. Na základě smlouvy uzavřené dne , datum, jen mezi žalovaným a , jméno FO, tudíž vlastnické právo na kupujícího nepřešlo, ani přejít nemohlo. Získal-li tedy žalovaný od , jméno FO, finanční prostředky ve výši , částka, , šlo sice z jeho strany o bezdůvodné obohacení, neboť to byl majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu (platné kupní smlouvy), avšak nikoli na úkor žalobce, ale na úkor právě , jméno FO, .

18. Věc soud posuzoval také z hlediska možného nabytí od neoprávněného podle ustanovení § 1109 písm. c), resp. § 1111 o. z., které umožňují, aby vlastnické právo získal i ten, který nabyde věc od nevlastníka, zákon však v obou případech vyžaduje dobrou víru nabyvatele v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést. V řízení prokázaná vědomost kupujícího, že vozidlo svěřil žalovanému žalobce, a taktéž vědomost o neexistenci jakéhokoliv oprávnění žalovaného k samotnému převodu, nikoliv pouze k obstarání takového převodu (např. na základě smlouvy obstaratelského typu či plné moci), a naposledy skutečnost, že podmínky prodeje si vyjednal , jméno FO, přímo s žalobcem, dobrou víru na straně kupujícího jednoznačně vylučují (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který je i za nové právní úpravy stále použitelný).

19. Pro posouzení věci tedy nebylo nijak rozhodné, zda žalobce byl či nebyl vlastníkem vozidla a zda na něj dopadala nějaká omezení vyplývající z faktu exekučního řízení, neboť k převodu vlastnictví na , jméno FO, dojít vůbec nemohlo. Soud trestněprávní rovinu nijak nehodnotí, může však konstatovat, že pokud žalobce (ještě před exekučním soupisem vozidla) mohl vůbec něco požadovat, tak jedině vydání vozidla, a to jedině vůči , jméno FO, , což však nebyl předmět tohoto řízení. Zde soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je nedůvodný, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady za zastoupení advokátem, kterému náleží podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) odměna ve výši , částka, za každý z šesti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí právního zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne , datum, , , datum, a , datum, , účast na jednání před soudem dne , datum, a , datum, ) a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši , částka, za každý z těchto osmi úkonů právní služby. Soud mu však nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby spočívající v návrhu na nařízení předběžného opatření a odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu, neboť odvolání bylo zamítnuto, tudíž jde o úkony, které nebyly pro řízení účelné. Naproti tomu mu náleží cestovné ve výši , částka, za cesty z jeho sídla do sídla soudu a zpět ve dnech , datum, a , datum, (4 x 75 km, sazba základní náhrady , částka, /km, průměrná spotřeba 0,0783 l/km, výše průměrné ceny benzinu 95 oktanů , částka, podle vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Konečně mu náleží i náhrada za ztrátu času v rozsahu osmi půlhodin ve výši celkem , částka, v souvislosti s těmito cestami. To vše s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 %, celkem tak jde o částku ve výši , částka, , přičemž lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť k jinému postupu nebyly shledány podmínky.