8 C 16/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 14,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroků ve výši 14,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 14,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroků ve výši 14,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazených úvěrů ve výši [částka] a [částka], které na základě smluv ze dne [datum] a [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně, která obě pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalovaná uhradila jen [částka] a [částka], zbývající část dluhu nezaplatila ani přes předžalobní výzvu k plnění.

2. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k prvnímu jednání bez řádné omluvy či žádosti o odročení nedostavila, ačkoli jí byla do vlastních rukou a včas doručena žaloba i předvolání k jednání soudu a také byla o následcích nedostavení se poučena, a protože žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, ve smyslu § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se pokládají shora uvedená skutková žalobní tvrzení za nesporná. Soud se přesto z úřední povinnosti musel zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.

3. K tomu žalobkyně sdělila, že právní předchůdkyně splnila svou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), protože před uzavřením obou uvedených smluv posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a právní předchůdkyně žalobkyně poté dospěla k názoru, že její schopnost splácet je dostatečná.

4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že její příjem činí [částka] měsíčně a výdaje [částka] na nájemném a [částka] ostatní výdaje. Právní předchůdkyně ovšem její životní výdaje stanovila pomocí statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů na [částka]. Dále si v insolvenčním rejstříku, v Bankovním registru klientských informací a ve své interní evidenci klientů ověřila, že k žalované nejsou vedeny žádné relevantní negativní informace. Žalovaná sice uvedla splátky ve výši [částka], právní předchůdkyně žalobkyně však ze svých systémů zjistila, že má již sjednán kontokorentní úvěr s limitem [částka] a orientační splátkou [částka], revolvingový úvěr s limitem [částka] a orientační splátkou [částka], spotřební úvěr se splátkou [částka] a další spotřební úvěr se splátkou [částka]. Splátka nového úvěru činila [částka] a příjem žalované byl pro pokrytí těchto splátek i životních výdajů podle právní předchůdkyně žalobkyně dostatečný.

5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že její příjem činí [částka] měsíčně a výdaje [částka]. Právní předchůdkyně ovšem její životní výdaje stanovila pomocí statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů na [částka]. Dále si v insolvenčním rejstříku, v Bankovním registru klientských informací a ve své interní evidenci klientů ověřila, že k žalované nejsou vedeny žádné relevantní negativní informace. Žalovaná sice uvedla splátky ve výši [částka], právní předchůdkyně žalobkyně však ze svých systémů zjistila, že má již sjednán kontokorentní úvěr s limitem [částka] a orientační splátkou [částka], revolvingový úvěr s limitem [částka] a orientační splátkou [částka], spotřební úvěr se splátkou [částka], další spotřební úvěr se splátkou [částka] a nový spotřební úvěr se splátkou [částka]. Splátka nového úvěru činila [částka] a příjem žalované byl pro pokrytí těchto splátek i životních výdajů podle právní předchůdkyně žalobkyně dostatečný.

6. Z výpisu z účtu žalované u [obec] spořitelny za období od [datum] do [datum] soud mj. zjistil, že v červenci 2019 počáteční zůstatek činil - [částka] a konečný zůstatek - [částka], její příjem u [právnická osoba] činil [částka], dále získala od [právnická osoba] [částka], od [právnická osoba] získala [částka] a z úvěru Peníze na klik získala [částka]. Kromě výběrů hotovosti a plateb kartou hradila kvůli úvěru Peníze na klik [částka]. V srpnu 2019 počáteční zůstatek činil - [částka] a konečný zůstatek [částka], její příjem u [právnická osoba] činil [částka], dále získala od [právnická osoba] [částka] a dne [datum] získala blíže neoznačenou částku [částka]. Kromě výběrů hotovosti a plateb kartou hradila kvůli úvěru Peníze na klik [částka], ve prospěch [webová adresa] [částka] a ve prospěch [webová adresa] [částka]. V září 2019 počáteční zůstatek činil [částka] a konečný zůstatek [částka], její příjem u [právnická osoba] činil [částka], dále získala od [jméno] [příjmení] [částka] a dne [datum] získala blíže neoznačenou částku ve výši [částka] (zjevně úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně). Kromě výběrů hotovosti a plateb kartou hradila na inkasech blíže neoznačených úvěrů částky [částka] a [částka]. Ve všech třech měsících bylo velké množství plateb kartou ve prospěch [právnická osoba] a [webová adresa].

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Soud se, jak shora zdůvodněno, zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření uvedených smluv, které posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelské úvěry a také o spotřebitelské smlouvy podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté jej smí věřitel poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od něj, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

16. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Už jen ze samotných tvrzení žalobkyně, ale rovněž i z provedeného dokazování jednoznačně plyne, že tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích nebyly nijak objektivně podloženy. Vyplývá-li z posouzení úvěruschopnosti klienta, že její právní předchůdkyně vycházela z interních i externích databází a využívala statistické modely, je třeba konstatovat, že různé registry a databáze mohou při procesu posuzování úvěruschopnosti hrát pouze podpůrnou roli, neboť zásadní je zkoumání konkrétní situace žadatele o úvěr, z čehož také plyne, že tento proces není statistickou záležitostí. Jejím smyslem totiž není zjistit, zda by průměrná osoba v postavení žadatele o úvěr byla schopna poskytnutý úvěr splácet, ale účelem této zákonné úpravy je zjistit, zda v daném případě právě tento a nikoli jiný dlužník bude schopen dostát svým závazkům. Jde o konkrétního žadatele a jeho úvěruschopnost, nikoli o úvěruschopnost obecnou, ta by pro určitou smlouvu s určitým způsobem nastavenými parametry postrádala smysl. Nelze jistě žádat, aby poskytovatel úvěru ověřoval tvrzení žadatele do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti je třeba, aby byl doložen jeho příjem i jeho pravidelné měsíční výdaje, k čemuž dostačují např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo kupř. výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné. Ostatně právě tyto výpisy měla právní předchůdkyně k dispozici a je s podivem, že je zřejmě nijak nezkoumala. Jestliže by tak učinila, zjistila by, že příjmy žalované byly o něco nižší a především že její výdaje byly mnohem větší, než jak uváděla. Výdaje pravidelně převyšovaly příjmy, mj. protože se svou situaci rozhodla řešit kromě dalších a dalších úvěrů (kterých bylo více, než právní předchůdkyně zjistila ze své databáze) i nadměrným sázením. Je zjevné, že žalovaná se dostala do dluhové pasti a pro posouzení této věci je rozhodující, že bez dalšího zadlužování rozhodně nebyla schopna předmětné úvěry splácet.

18. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. Zákonná povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu jak spotřebitele, tak osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. neplatné i z tohoto důvodu.

19. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost obou smluv poskytla žalované částky [částka] a [částka], plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud uhradila pouze [částka] a [částka], zbývající část dlužných částek nezaplatila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl jen co do částky ve výši [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění tří dnů, která je přiměřená také okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu nicméně jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale jen od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci pouze zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka] za každý ze sedmi úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné podání a návrhy ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum]) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý tento úkon. Soud nepřiznal úkon za vyjádření ze dne [datum], neboť šlo pouze o prostou reakci na výzvu, zda žalobkyně souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Dále mu náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši [částka] za každou započatou půlhodinu cesty k soudu a zpět, což činí celkem [částka], a cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši [částka] (celkem 3 x 70 km při průměrné spotřebě 7,71 l [číslo] km). Dohromady tak jde spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 % (mimo soudního poplatku) o částku [částka], protože však žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 60 % a žalovaná proto v rozsahu 40 %, činil celkový úspěch žalobkyně 20 % a přiznána byla proto částka [částka].