8 C 167/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 489 599 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 489 599 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 489 599 Kč od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 872 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku soudní poplatek ve výši 4 896 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet číslo variabilní symbol.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku na náhradě nákladů řízení státu částku 4 613,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala náhrady nemajetkové újmy na zdraví, kterou ji žalovaný bývalý manžel způsobil v období od ledna roku 2017 do datum, za což byl již pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a to náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 489 599 Kč. Žalovaný ji v daném období systematicky kontaktoval, kontroloval a sledoval, způsoboval jí nepříjemnosti, posílal obtěžující zprávy, zjišťoval si o žalobkyni podrobnosti, vytvářel na ni nátlak, k čemuž využíval i jejich děti, a vzbuzoval u ní strach, což nakonec vyústilo až ve fyzické napadení žalobkyně. V důsledku tohoto protiprávního jednání žalovaného se u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová porucha, způsobil ji tedy trvalé následky na psychickém zdraví, které ji významným způsobem omezují v jejím životě. Jak bylo prokázáno v trestním řízení, žalobkyně užívá psychofarmaka, její psychický stav není stabilizován, jsou u ní přítomny nepříjemné prožitky, deprese, napětí, poruchy spánku s děsivými sny, flashbacky, emoční nestabilita, senzitivní vztahovačnost, snížení pozornosti, paměti a psychické výkonnosti, došlo u ní k rozvoji katativního myšlení, psychosomatizace, sociálního stažení a pocitu vyčerpanosti. Výši náhrady za ztížení společenského uplatnění odvodila z posudku MUDr. jméno příjmení, přičemž uplatnila také nárok na zákonné úroky z prodlení s ohledem na předžalobní výzvu k plnění, která byla žalovanému doručena dne datum a které žalovaný v poskytnuté lhůtě nevyhověl.

2. Žalovaný uplatněný nárok odmítnul s tím, že v trestním řízení uplatnil dovolání k Nejvyššímu soudu, neboť žalobkyně si měla psychickou újmu způsobit sama svým jednáním, a že posudek MUDr. jméno příjmení byl vypracován tak, aby vyhovoval zadání ze strany žalobkyně. Namítl také, že žalobkyně žije běžným životem a její zdravotní stav tedy není takový, jak v žalobě tvrdí. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

3. Soud za účelem zjištění skutkového stavu provedl následující dokazování.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl žalovaný uznán vinným, že v období od ledna roku 2017 do datum v přesně nezjištěné dny v obec, ale i na dalších místech, systematicky kontaktoval, kontroval a sledoval svoji manželku, poškozenou žalobkyni, která od něj odešla ze společné domácnosti, opakovaně se na ní ptal u jejího nového zaměstnavatele, čímž jí způsoboval nepříjemnosti, nechal ji sledovat v době jejího volna najatou osobou, lokalizoval její pohyb pomocí operátora mobilní sítě, aby věděl, kde se nachází, neustále ji nejméně v počtu desítek zasílal zprávy, které neměly věcný, ale obtěžující charakter, pravidelně, s frekvencí až obden, postával některým z jím užívaných vozidel či motocyklů u jejího tehdejšího bydliště v ulici ulice a číslo, obec, či se svými dopravními prostředky projížděl okolo, zjišťoval si podrobnosti o ní, vytvářel na ni nátlak, k čemuž využíval i jejich společné děti, u kterých též negativně ovlivňoval jejich vztah k poškozené, kdy například bezdůvodně nabádal svou nezletilou dceru, aby prohledala kabelku s osobními věcmi poškozené, z důvodu, aby zde nalezla drogy, které dle jeho názoru poškozená tehdy užívala, s ohledem na její submisivní povahu vzbuzoval v ní strach zejména o její duševní zdraví, který se neustále zvětšoval, kdy jeho jednání vyústilo i ve fyzické napadení poškozené jednak v lednu 2017, kdy chtěla poškozená zastavit jeho vozidlo a chytla se za kliku, přičemž se rozjel a pohmoždil jí ruku a jednak dne datum kolem 18:30 hodin, kdy poškozená chtěla jejich nezletilé dceři jméno předat taneční piškoty v místě bydliště obžalovaného, kdy vytlačil poškozenou k rámu dveří, narazil s ní na něj a snažil se před ní zavřít dveře tak, že jí přiskřípl nejméně levou ruku, přičemž v důsledku tohoto dlouhodobého jednání obžalovaného se u poškozené rozvinula posttraumatická porucha, jejíž projevy v podobě poruch spánku, flashbacků, snížení psychické výkonnosti, rozvoje katativního myšlení a senzitivní vztahovačnosti byly u ní dle znaleckého zkoumání přítomny i v době jejího vyšetření znalci v prosinci 2019. Za tento přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku a zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku byl žalovaný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně mu bylo stanoveno omezující opatření spočívající v jeho povinnosti ve zkušební době dle svých sil uhradit nemajetkovou újmu, kterou svou trestnou činností způsobil, a byla mu uložena povinnost nahradit poškozené žalobkyni na nemajetkové újmě částku 49 660,20 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl k odvolání žalobkyně citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a nově bylo rozhodnuto tak, že žalovanému byla uložena povinnost nahradit poškozené žalobkyni na nemajetkové újmě (bolestném) částku 49 660,20 Kč a nemajetkové újmě (odškodnění za zásah do osobní integrity) částku 90 000 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu mj. plyne, že poškozená má s ohledem na charakter projednávaného deliktu i nesporně zjištěné následky na svém zdraví nejen ze zákonného důvodu, ale také z morálního hlediska právo na náhradu nemajetkové újmy. Kvůli významnému zásahu obžalovaného do práva na zdraví a život, práva na důstojnost a zachování cti, duševní a tělesnou integritu, na svobodu, jakož i práva na rodinný život poškozené proto také odvolací soud přiznal navíc náhradu této nemajetkové újmy. Odvolací soud neměl žádných pochybností o správnosti závěrů znalkyně příjmení jméno příjmení, jak je popsala ve svém posudku a stvrdila ve své výpovědi, co se týče náhrady újmy na zdraví, nebylo ale možno pominout, že znalecký posudek je pouze jedním z rozhodných důkazů, přičemž obžalovaný (žalovaný) tvrdil, že poškozená nebyla a není v současné době ve svém osobním životě omezena tak, tak uváděla znalkyni, bylo proto zapotřebí v tomto směru provést další důkazy.

6. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu odmítnuto.

7. Znaleckým posudkem MUDr. jméno příjmení, vypracovaným dne datum pod číslo bylo ztížení společenského uplatnění určeno na základě Metodiky k náhradě nemajetkových újem na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku, celkové korigované procento činilo 3, číslo, přičemž k ustálení zdravotního stavu došlo datum. Výchozí rámcová částka za rok 2020 tedy činila 13 650 000 Kč a takto určené ztížení společenského uplatnění tudíž částku 489 599 Kč.

8. Ze zmíněného posudku a z výslechu znalkyně soud dále zjistil, že vycházela z lékařských zpráv rakovnické nemocnice, posudku MUDr. jméno příjmení a PhDr. jméno příjmení, Ph.D., v němž byla obsažena diagnóza posttraumatické stresové poruchy, a z osobního vyšetření poškozené. Co se týče oblastí konverzace a diskuse, žádné potíže u poškozené shledány nebyly, reagovala normálně, nehledala žádná slova, reagovala adekvátně, její psychomotorické tempo bylo přiměřené. V oblasti mezilidského jednání a rodinných vztahů také žádné potíže znalkyně neshledala, neboť bývalého manžela již žalobkyně do své rodiny nezahrnovala a její rodiče jí byli naopak oporou. Omezení žalobkyně je však obecně značné, její život se musel„ otočit o 180 stupňů“. Nechodí do restaurací a s cizími lidmi se nebaví, protože se obává, že by se to mohlo obrátit proti ní. V případě dané posttraumatické stresové poruchy je prognóza obecně nejistá, bude-li zde více stresu, stav se může zhoršovat, nebo se po letech naopak může zlepšit, záleží to tedy nejen na žalobkyni, ale také na jejím okolí. Co se týče projevů trvalých následků společenského uplatnění v zaměstnání, žalobkyně se bojí rozhodnutí, byť je rozhodnutí nakonec schopna, kdyby nebyla vůbec, znalkyně by použila kvalifikátor 4, v tomto případě jde o lehkou obtíž. Její potíže jsou v oblasti rozhodování, v doméně získání, udržení a ukončení zaměstnání jde o to, že poškozená dokáže najít inzerát, poslat životopis a dojít na schůzku.

9. Z výslechu svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že je s žalobkyní kamarádka, zatímco žalovaný je kamarád jejího manžela. příjmení trestním odsouzení žalovaného svědkyně nic neví, stejně tak nemá vědomost o nějakých zdravotních či jiných problémech žalobkyně. Žalobkyně se dříve chodila normálně bavit ven, svědkyně s žalobkyní nicméně přerušila kontakty, je to tak čtyři až pět let zpátky, kdy se ještě vídaly. S ohledem na toto sdělení tudíž nebylo z výslechu svědkyně ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění žalobkyně, když k ustálení jejího zdravotního stavu došlo dne datum, zjištěno ničeho.

10. Z výslechu jméno příjmení soud zjistil, že se s oběma účastníky řízení zná 15 let, seznámila jej s nimi jeho tehdejší žena, svědkyně jméno příjmení, která je dlouholetá kamarádka žalobkyně. Ještě v roce 2017 se s žalobkyní a žalovaným vídali docela často, minimálně jedenkrát měsíčně, byl také přítomen hovorů své manželky s žalobkyní, kdy se řešily hlavně peníze, také problémy soužití a rozpad manželství účastníků řízení. Žalobkyně již tehdy mluvila o panu příjmení, což byl zřejmě její přítel. V současné době se s nimi už nesetkává, jen občas se potkají. Za poslední rok a půl se s žalobkyní viděl třikrát, maximálně čtyřikrát, a při těchto náhodných setkáních si nevšiml, že by žalobkyně měla nějaké zdravotní problémy. Přišla mu vyrovnaná a o jejích psychických problémech nic neví. Protože svědek se v rozhodné době s žalobkyní setkal jen několikrát a nemohl tudíž o jejích zdravotních obtížích po ustálení zdravotního stavu podat dostatečně relevantní svědectví, soud rovněž z jeho výslechu pro posouzení věci nezjistil nic podstatného.

11. Z výslechu jméno příjmení, dříve příjmení, soud zjistil, že se s žalobkyní zná již od dětství a ještě více se sblížily po narození dětí. Nyní je svědkyně jediná kamarádka, která žalobkyni zůstala. Naproti tomu s žalovaným se svědkyně setkávala naposledy, když ještě měli s žalobkyní společnou domácnost, teď již spolu nejsou vůbec v kontaktu. V roce 2017, když svědkyně plánovala svatbu, už žalobkyně žalovaného opustila, ten ji ale sledoval a pronásledoval. Bylo to velice intenzivní a trvalo to velmi dlouhou dobu, svědkyně tehdy žalobkyni, která se přestěhovala do sociálního bytu, pomáhala, protože všichni ostatní se vůči ní otočili zády, neboť uvěřili, co o ní rozšiřoval žalovaný. Žalobkyně se nyní bojí chodit ven, navštěvuje jen svědkyni, chodí k ní do kadeřnictví, případně svědkyně žalobkyni navštěvuje u ní doma. V kontaktu jsou každý týden. Žalobkyně je„ roztěkaná“, pořád se třepe, již to není ona. Když přijde nějaká stresová situace, např. když jí volá žalovaný nebo jí pošle zprávu, tak se třese a rozbrečí se. Na se ulici ohlíží, jestli ji někdo nesleduje. Nechce a nedokáže se s nikým dalším seznamovat, stačí ji svědkyně, přítel a její rodiče, nejlépe je jí doma. S nikým dalším se nestýká a nikam ven nechodí, ačkoli před rokem 2017 měla více kamarádek, vrstevnic, kdy spolu jako maminky podnikaly různé výlety. Dále svědkyně vypověděla, že neví o tom, že by žalobkyně kouřila marihuanu nebo užívala jakékoli návykové látky, na různých oslavách si sice společně daly skleničku alkoholu, ale nikdy to nepřekročilo obvyklou mez. Všechna tato tvrzení soud zhodnotil jako věrohodná, a to přes zjevně blízký vztah mezi svědkyní a žalobkyní, neboť podporují zjištění, která již vyplynula ze shora uvedeného znaleckého posudku a výslechu znalkyně příjmení příjmení, nepřináší tedy žádné zpochybnění zdravotních potíží žalobkyně, jak tvrdil žalovaný.

12. Z výslechu jméno celé jméno žalobkyně soud zjistil, že se s žalobkyní už nestýká. Svědkyně nejdříve uvedla, že žalobkyně přestala k ní a jejímu manželovi chodit před jedním nebo dvěma měsíci, poté sdělila, že jsou to asi tři až čtyři měsíce, později upřesnila, že je to tak měsíc, kdy byla u nich naposledy, aby následně sdělila, že jsou to asi dva až tři měsíce. Nakonec však uvedla, že návštěvy, nikoli pouze předávání dětí, skončily asi před rokem nebo půl rokem, přičemž žalobkyně byla náladová a měla jim lhát, proto jí svědkyně zakázala k nim chodit. Předtím k nim chodila spolu s dětmi často, a to i po rozvodu s žalovaným, jejich synem. V první polovině roku 2017 už žalobkyně měla být se svým přítelem, avšak co bylo mezi ní a žalovaným, to jim s manželem bylo jedno. V tehdejší době na žalobkyni nepozorovala žádná zranění nebo nějaké zdravotní problémy, byť se podle svědkyně„ chovala jako blázen“, bývala náladová a často mívala pláč a vztek. obec u nich alkohol, ale nechodila opilá. Toto tvrzení ovšem svědkyně později také zpochybnila tím, že k nim žalobkyně měla chodit opilá od své kamarádky. O tom, že by navštěvovala nějaké psychologické poradenství, svědkyně nevěděla, protože jim to žalobkyně nesdělila. Podobně svědkyně nevěděla o trestním odsouzení žalovaného, což zdůvodnila tím, že se své děti vždy učili, aby odpovědnost za to, co učinily, nesly samy a nechodily si domů„ stěžovat“. Konkrétní sdělení svědkyně se týkalo jen události, kdy je žalobkyně navštívila se zavázanou rukou z nemocnice a stěžovala si, že jí žalovaný vykroutil ruku, nicméně obvaz si poté bez problému sundala a odjela autem. Původně k tomu mělo dojít před půl rokem, později svědkyně upřesnila, že je to už několik let. Z tohoto důvodu soud pro zmíněné rozhodné období po ustálení zdravotního stavu žalobkyně opět nezjistil nic podstatného, neboť kromě toho, že některá sdělení žalobkyně si navzájem odporovala, především se její výpověď týkala předchozího období. Pro posouzení věci tak může soud vzít z výpovědi svědkyně za prokázané pouze to, že žalobkyně od roku 2017 minimálně až do začátku roku 2022 procházela častými změnami nálad, což ovšem jen koresponduje s žalobními tvrzeními o následcích nemajetkové újmy na zdraví, a soud tedy nemá za to, že by výpověď svědkyně byla (v této části) nevěrohodná.

13. Z výslechu jméno celé jméno žalovaného soud zjistil, že se také s žalobkyní již nestýká, na návštěvě byla u něj a manželky naposledy před asi pěti lety. Předtím k nim chodila často a stěžovala si na jejich syna, žalovaného. Původně byli s manželkou na její straně, ale pak zjistili, že za všechno nemůže jen žalovaný, přičemž podle jeho názoru žalobkyni jde pouze o peníze. Při návštěvě psychiatričky v obec totiž zjistil, že jednak by jeho syn nikomu neublížil a jednak žalobkyně měla chtít dostat žalovaného„ do blázince nebo do kriminálu“, aby se dostala k penězům. Žalobkyně je„ neustále masírovala nějakou lží“, ačkoli už tehdy měla přítele. Měla mj. lhát o tom, že jí žalovaný ublížil, a to přestože svědek současně vypověděl, že věděl o trestním řízení proti svému synovi. Kromě toho sdělil, že o tomto trestním řízení věděla i manželka, čímž její výpověď v této části znevěrohodnil. Potvrdil ovšem událost z roku 2017, kdy žalobkyni viděl, jak vyšla z restaurace, ruku měla v šátku, šla k němu s brekem a říkala mu, co jí žalovaný udělal a jestli může jít k nim. U nich si však šátek sundala a byla veselá, potom sama odjela autem. S rukou neměla problém hýbat, svědek se tudíž domníval, že to násilí asi tak velké nebylo. Také si u ní v roce 2017 nevšiml, že by měla nějaké modřiny nebo jiné známky zranění, či že by byla méně pohyblivá. Ovšem o tom, zda nějaké zdravotní potíže v současné době má, mu nikdo nic neřekl, připustil tedy, že nezná její konkrétní zdravotní stav. Soud tudíž také z této výpovědi pro věci ničeho podstatného nezjistil, když i výpověď manžela svědkyně jméno celé jméno žalobkyně se vztahovala především k událostem roku 2017 a když zhruba pět let se s žalovanou oba již nestýkají, jakkoli výslechy rodičů žalovaného by mohly být kvůli tomuto blízkému vztahu pokládány v zásadě za nevěrohodné.

14. Ze zprávy o ambulantním vyšetření a potvrzení Ústřední vojenské nemocnice, obou ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se ve zdejší ambulanci léčí pro diagnózu posttraumatická stresová porucha, a to od datum doposud, dochází na pravidelné kontroly a podstupuje pravidelná psychoterapeutická sezení. Indikace k psychoterapii trvá, v plánu je pokračování nastavené péče.

15. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně potvrzení o podání k poštovní přepravě soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby nejpozději do sedmi dnů ode dne doručení této výzvy uhradil žalobkyni na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 489 599 Kč.

16. Z potvrzení o příjmech žalobkyně, jenž je součástí spisu Okresního soudu v Rakovníku sp. zn. spisová značka, stejně jako z konverzace v aplikaci WhatsApp ze dne datum, soud nezjistil pro věc ničeho relevantního. Další návrhy žalovaného na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť by již nemohly přinést, zejména s ohledem na shora zmíněné trestní rozsudky, které po dovolacím řízení zůstaly v právní moci, znalecký posudek a výslech znalkyně, při němž znalkyně odpověděla na všechny dotazy a svůj posudek si tak obhájila, nebylo tedy důvodu zadat vypracování posudku nového, a zčásti též výslechy svědků, další podstatná zjištění. Zjištěný skutkový stav poté soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

17. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

18. V ustálené soudní praxi platí, že předpoklady vzniku odpovědnosti za vzniklou újmu, ať již majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu, jsou (obecně) porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou újmou a také zavinění, ledaže jde o tzv. objektivní odpovědnost, u níž se zavinění nevyžaduje. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, k újmě by nedošlo.

19. Jde-li o náhradu za ztížení společenského uplatnění, jejím smyslem je odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod. Náhrada v podobě konkrétní, soudem určené peněžité částky cílí k odčinění nemajetkové újmy vyvolané zásahem do zdraví, které je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

20. Zákon přitom stojí na požadavku, aby vytrpěné zdravotní újmy byly plně vyváženy peněžitou náhradou, avšak zjištění finančního ekvivalentu za poškození tak cenné hodnoty jako lidské zdraví je diskutabilní, neboť přesná kvantifikace nemajetkových újem je navýsost složitá, ne-li nemožná. Zřejmě i proto zákon doplňuje, že nelze-li výši náhrady určit cestou plné kompenzace, má se náhrada stanovit podle zásad slušnosti. Ani ty nejsou nikterak definovány a jejich vágnost je zcela srovnatelná s primárním požadavkem plné náhrady. Je proto úlohou soudu, aby tuto právní úpravu naplnil svou úvahou. Ta však nemůže být nepodložená a libovolná, nýbrž musí být odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, z jakých východisek soud vyšel a jaká kritéria použil. Jen tak lze vyhovět požadavku legitimního očekávání účastníků a také předvídatelnosti soudních rozhodnutí.

21. Z toho vyplývá, že má-li být způsob určení výše náhrady způsobilý sjednotit soudní praxi a dosáhnout účelu sledovaného v § 13 o. z. (tj. v obdobných případech rozhodnout obdobně), musí si soud definovat způsob, jak ryze subjektivní nemajetkovou újmu v posuzovaném případě srovnat s jinými případy. Proto si česká justice za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví jako nezávaznou pomůcku vypracovala Metodiku k náhradě nemajetkových újem na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku, kterou akceptoval i Nejvyšší soud a její východiska publikoval pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí (dále též jen„ metodika“, v aktuální verzi dostupná na stránkách Nejvyššího soudu webová adresa).

22. Obvyklým podkladem pro stanovení výše náhrady jak za bolest, tak za ztížení společenského uplatnění na základě metodiky je tudíž posudek vypracovaný znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví. Znalci přirozeně nepřísluší, aby sám stanovil a určil částku dané náhrady, neboť je to jen soud, kdo stanoví její výši podle předem daných kritérií. Účelem znaleckého posudku je vytvořit dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného z životních činností definovaných v metodice, aby soud sám následně mohl učinit právní závěr o výši přiznávané náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví. Úkolem znalce také není zjišťovat, které z posuzovaných činností poškozený skutečně vykonával, v jaké intenzitě a nakolik ztrátu či omezení některých z nich pociťuje úkorně. Je úkolem soudu, aby objektivní zařazení pacienta do procentní škály vyřazení ze společenského života tzv. modifikoval právě již vzhledem ke konkrétním okolnostem případu a s respektem ke vnímání újmy samotným poškozeným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, publikované pod číslo 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, trestní část, anebo zejména citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, jenž poskytuje i podrobný výklad k využití metodiky v praxi).

23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, je nepochybné, že ke shora tvrzené škodní události došlo a že dlouhodobé a vytrvalé pronásledování žalobkyně páchal žalovaný, který ji navíc ublížil na zdraví, v důsledku čehož žalobkyně utrpěla újmu na zdraví v podobě rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, což jednoznačně vyplývá z citovaného trestního rozsudku Okresního soudu v Rakovníku, jímž byl pravomocně uznán vinným a k jehož závěrům se přihlásil i Krajský soud v Praze jako soud odvolací. Z těchto rozsudků a z uvedeného znaleckého posudku má rovněž soud za prokázanou příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem nemajetkové újmy na zdraví s důsledky ztížení společenského uplatnění do budoucna, nárok na jejíž náhradu žalobkyně uplatnila. Jednak jde o dlouhodobé pronásledování, kontrolování a sledování, zasílání obtěžujících zpráv, psychické týrání, nátlak a vzbuzování strachu, ze strany bývalého manžela žalobkyně, jednak o napadení v lednu 2017, což jsou skutečnosti, které ve svém rozhodnutí uvedl jak trestní soud, tak lékaři a znalci, jejichž zprávy o vyšetřeních žalobkyně byly podkladem pro vypracování znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení. Soud proto nemá žádné pochybnosti o tom, že to byl žalovaný, kdo svým protiprávním jednáním způsobil žalobkyni újmu na zdraví, konkrétně posttraumatickou stresovou poruchu, všechny zákonné předpoklady ke vzniku odpovědnosti podle § 2958 o. z. byly tedy naplněny. Ostatně žalovaný kromě nepřesvědčivého namítání neexistence příčinné souvislosti zpochybňoval především výši náhrady, kterou žalobkyně požadovala.

24. Co se týče výše náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně, soud následoval shora uvedená judikatorní východiska a při jejím určení vyšel z uvedeného a přesvědčivě vypracovaného znaleckého posudku MUDr. příjmení, která při výslechu dokázala zodpovědět všechny dotazy ze strany soudu i účastníků řízení. Např. v oblastech konverzace a diskuse, mezilidského jednání a rodinných vztahů nebo získání, udržení a ukončení zaměstnání sice znalkyně neshledala žádné, případně jen lehké obtíže, avšak omezení žalobkyně je obecně značné, přičemž se především obává rozhodování, jakkoli je nakonec rozhodnutí schopna. Žalobkyně se také vyhýbá kontaktu s cizími lidmi, protože se obává, že by se to mohlo obrátit proti ní, a spoléhá se proto na osoby sobě blízké. Prognóza do budoucna je velmi nejistá, může dojít ke zlepšení i ke zhoršení jejího zdravotního stavu, což nezávisí jen na ní.

25. Namítal-li žalovaný, že v reálném životě nejsou omezení žalobkyně taková, jak v uvedeném posudku uvedla znalkyně, soud z provedených důkazů, které k jeho návrhu i k návrhu žalobkyně provedl, žádná taková zjištění neučinil. Zejména tedy s ohledem na to, že ani učinit nemohl, když se většina svědků s žalobkyní již několik let nestýká a nemůže tedy mít o jejím zdravotním stavu z hlediska ztížení společenského uplatnění dostatečné vědomosti. Naopak, z výpovědi svědkyně jméno příjmení vyplynula pro soud zjištění, která jsou s tvrzeními žalobkyně i se závěry znalkyně v souladu, jak shora uvedeno. Žalovaný proto neunesl důkazní břemeno, resp. se zpochybněním těchto tvrzení a závěrů nebyl úspěšný.

26. Soud v dané věci neshledal ani žádné zvláštní okolnosti, pro které by měl náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 489 599 Kč nějakým způsobem ponižovat. Naopak, ve smyslu § 2957 o. z. je soud přesvědčen, že ve věci jsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné, které by mohly odůvodnit navýšení takto určené náhrady. Žalovaný újmu na zdraví žalobkyni jakožto své manželce, tedy osobě blízké, působil ve zlém úmyslu a po tak dlouhou dobu, že by jiný závěr musel být zjevně nespravedlivý. Soud však nemohl tuto dlouhodobou trestnou činnost, k níž žalovaný navíc využil i společné děti, zaměřenou vůči žalobkyni, která se s psychickým nátlakem ze strany bývalého manžela ještě nevyrovnala, trpí jeho důsledky, a proto mj. stále dochází na psychiatrická ambulantní sezení, patřičně zohlednit, ovšem jen z toho důvodu, že v žalobě více nepožadovala a soud je jejím návrhem vázán. Shrnuto, soud má za to, že žalobkyní uplatněná náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 489 599 Kč je s ohledem na zmíněné okolnosti případu minimální náhradou, kterou bylo možno požadovat.

27. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno také to, že žalovaný byl vyzván k úhradě uplatněného nároku nejpozději do datum, pročež je od následujícího dne ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lze snad ještě dodat, že nárokovala-li žalobkyně náhradu za ztížení společenského uplatnění, nejsou případná splnění dalších nároků žalovaným pro toto řízení relevantní, když jen zčásti splnil svou zákonnou povinnost plně nahradit žalobkyni způsobenou újmu na zdraví.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají jen z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“, přičemž k tarifní hodnotě 50 000 Kč ve věcech náhrady nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, publikováno pod číslo 2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) náleží odměna ve výši 3 100 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne datum a datum, účast na jednání před soudem ve dnech datum, datum, kdy jednání přesáhlo dvě hodiny, datum a datum). Dále mu podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty z jeho sídla do sídla soudu a zpět, což činí celkem 1 600 Kč, a podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. cestovné ve výši 2 272 Kč (4 x 80 km při průměrné spotřebě 5,1 l číslo km). Dohromady tak jde o částku ve výši 37 872 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů, když má soud za to, že jde o lhůtu přiměřenou k tomu, aby žalovaný byl schopen své povinnosti řádně a včas splnit. obec plnění k rukám zástupce žalobkyně bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. Soud rovněž podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil s ohledem na osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků a s ohledem na plné vyhovění její žalobě povinnost uhradit poplatek za žalobu žalovanému, a to ve výši podle položky 3 písm. b) sazebníku poplatků.

31. Nakonec soud také podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit státu náklady, které mu vznikly v podobě znalečného ve výši 4 613,73 Kč, jak bylo na základě usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vyplaceno znalkyni příjmení jméno příjmení po jejím výslechu soudem.

32. Rozhodl proto, jak ve výrocích III a IV uvedeno, když vzhledem k výši poplatku i nákladů státu již neshledal důvodu pro delší lhůtu plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Toto právo však nepřísluší tomu, kdo se jej vzdal. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.