8 C 167/2024

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 139 907,36 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky , částka, , částky , částka, , úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaných úroků ve výši , částka, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky , částka, , úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaných úroků ve výši , částka, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , úroků ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , ve výši 9,49 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši , částka, , který žalobkyně na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, žalovanému poskytla., právnická osoba, výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši , částka, a dále že žije s partnerem/partnerkou ve vlastním bytě/domě na hypotéku a nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalovaného byl ověřen výpisem z jeho bankovního účtu, z nichž vyplynul průměrný měsíční příjem žalovaného za předcházející tři měsíce ve výši , částka, . Ohledně výdajové stránky žalovaný žalobkyni sdělil, že celkové měsíční výdaje jeho domácnosti dosahují částky , částka, , přičemž žalobkyně tento údaj ověřila porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Platby na další závazky dlužníka zjišťovala prostřednictvím Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. Současně byl žalovaný prověřován rovněž v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS a nebylo u něj identifikováno riziko exekuce. Předmětným úvěrem byly doplaceny jiné produkty poskytnuté žalobkyní žalovanému, přičemž před uzavřením smlouvy bylo prověřeno, že schopnost splácet úvěr nebyla snížena. Stran splátkového zatížení žalovaného byla zjištěna mj. splátka hypotéky ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně tak vypočetla čistý disponibilní příjem žalovaného na částku , částka, a s ohledem na splátku poskytovaného úvěru ve výši , částka, uzavřela, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, a proto žalovanému úvěr poskytla. Současně žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši , částka, , přičemž s ohledem na částečnou úhradu dluhu po podání žaloby v celkové výši , částka, vzala svou žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto usnesení.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud měl proto za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, , úvěrových podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, , které byly částečně určeny k doplacení předchozích úvěrů žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v 96 měsíčních splátkách po , částka, (výše poslední splátky byla odlišná).

5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v minulosti čerpal větší množství finančních produktů, přičemž ke dni vystavení zprávy splácel mj. hypoteční úvěr s měsíční splátkou ve výši , částka, a 267 zbývajícími splátkami. Celková výše hypotečního úvěru činila , částka, .

6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný v rámci své žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí , částka, , žije s partnerem či partnerkou ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou a jeho celkové měsíční výdaje vč. splátek úvěrů činí , částka, . Nemá žádnou vyživovací povinnost a příjmy ostatních členů domácnosti uvedl v nulové výši. Z výpisu z bankovního účtu byl ověřen měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, . Po prověření žalovaného v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí nebyly zjištěny žádné negativní poznatky. Byly však zjištěny splátky jiných úvěrů, a to kromě refinancovaných úvěrů rovněž hypotečního úvěru s měsíční splátkou ve výši , částka, . Žalobkyně tak vypočetla disponibilní měsíční příjem ve výši , částka, , který považovala za dostatečný k úhradě měsíčních splátek ve výši , částka, , a proto úvěr poskytla.

7. Z potvrzení o vyplacení úvěru vyplynulo, že dne , datum, byla ze strany žalobkyně na bankovní účet žalovaného zaslána částka ve výši , částka, .

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne , datum, ze strany žalobkyně připsána částka , částka, a téhož dne byla ve prospěch žalobkyně odepsána částka , částka, za účelem předčasného splacení „půjčky.“9. Ze splátkového kalendáře se podávalo, že žalovaný uhradil žalobkyni na poskytnutý úvěr ke dni , datum, částku , částka, .

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši , částka, , a to z titulu poskytnutého a řádně neuhrazeného úvěru ve výši , částka, s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou.

11. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2)

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Soud tedy v prvé řadě s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. výrokem I tohoto rozsudku řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí zastavil. K žádosti žalobkyně o vrácení odpovídající části soudního poplatku s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud uvádí, že takové žádosti nemohl vyhovět. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět až po uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu a současně ke zrušení platebního rozkazu nedošlo pro podání odporu, ale v důsledku nemožnosti doručení platebního rozkazu žalovanému. Z tohoto důvodu nebyly splněny podmínky pro vrácení části soudního poplatku podle § 10 odst. 4 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

19. Meritorně se poté soud předně zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud přitom podotýká, že skutečnost, že poskytnutým úvěrem byly refinancovány předchozí úvěry, není nikterak relevantní. Předmětný spotřebitelský úvěr je totiž zcela novým a samostatným závazkem, a proto bezesporu bylo povinností žalobkyně provést řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

20. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

21. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, resp. naopak z podkladů dostupných žalobkyni před poskytnutím úvěru bylo zřejmé, že žalovaný s největší pravděpodobností nebude schopen úvěr řádně splácet.

23. Žalobkyně řádně zjistila a výpisy z bankovního účtu žalovaného ověřila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, . Nicméně pokud jde o výdajovou stránku, žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčních nákladů včetně splátkového zatížení dosahuje částky jen , částka, a žalobkyně podle svého vyjádření toto tvrzení ověřila porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem, a dospěla k závěru, že žalobci měsíčně zbývá disponibilní příjem převyšující výši měsíční splátky o zhruba , částka, . Žalobkyně však při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nijak nezohlednila v poměrech žalovaného zásadní úvěrové zatížení v podobě splátky hypotečního úvěru ve výši , částka, měsíčně. Jelikož tak žalovanému po uhrazení měsíční splátky hypotečního úvěru z jeho průměrného měsíčního příjmu zbývala částka zhruba , částka, , z níž měl dále uhradit splátku předmětného úvěru ve výši , částka, , zbývala mu na úhradu životních potřeb částka přibližně , částka, , tedy částka evidentně zcela nedostatečná a řádově nižší než žalovaným uvedené měsíční výdaje.

24. Na podkladě těchto zjištění tak žalobkyně bezesporu nemohla vycházet ze žalovaným uváděné výše měsíčních výdajů či normativních nákladů na bydlení a životního minima a dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného, když bylo před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru jednoznačně zjištěno, že finanční situace již značně úvěrově zatíženého žalovaného učinění závěru o jeho úvěruschopnosti, a tím pádem též poskytnutí úvěru, neumožňovala.

25. Lze tedy shrnout, že z informací získaných žalobkyní při ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo v daném případě na základě porovnání jeho příjmů a výdajů zjevné, že existují přinejmenším důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že majetkové poměry žalovaného neumožňovaly žalobkyni učinit závěr o jeho úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené tedy nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti totiž chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná i z tohoto důvodu.

26. Jestliže tedy žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku , částka, , plnila bez právního důvodu, a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný přitom dosud žalobkyni uhradil pouze částku ve výši , částka, . Z těchto důvodů tudíž soud žalobě vyhověl pouze co do částky , částka, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou jistinou a částkou uhrazenou žalovaným, tj. v částce, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, a doposud ji žalobkyni nezaplatil. S ohledem na relativně vyšší peněžitou povinnost přitom soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k plnění v trvání 30 dnů od právní moci rozsudku, která je podle přesvědčení soudu přiměřená výši přisouzené částky i okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla žalovanému soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení. Při posuzování míry úspěšnosti účastníků řízení je přitom třeba kromě jistiny přihlížet také k příslušenství pohledávky (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08), které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni , datum, (k tomuto postupu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

28. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná co do 74 % a procesní úspěch žalovaného činil 26 %, žalobkyni tedy náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 48 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z paušální náhrady v řízení nezastoupeného účastníka. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, náleží jí podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada ve výši , částka, za každý úkon. Žalobkyně vykonala celkem tři úkony ve smyslu § 1 odst. 3 citované vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby a vyjádření k výzvě soudu). Paušální náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činila , částka, .

29. Jelikož tedy celkové náklady řízení žalobkyně činily celkem , částka, a žalobkyni s ohledem na výše uvedené náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 48 %, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení po zaokrouhlení částku ve výši , částka, . Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty soud neshledal zejména s přihlédnutím k výši náhrady nákladů řízení žádné důvody.