8 C 17/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 22,68 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 22,68 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru, který na základě smlouvy ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila celkem [částka]. Dále sdělila, že její právní předchůdkyně splnila povinnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když vycházela z informací, které jí poskytla samotná žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru, mj. rodinný stav, bydlení, pozice v zaměstnání a údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši [částka] a celkové měsíční náklady domácnosti ve výši [částka]. Kromě toho právní předchůdkyně aktivně vyhledávala informace v bankovních registrech a interních systémech, vše„ bez nálezu“. Je toho názoru, že postupovala při posuzování úvěruschopnosti dostatečně zodpovědně, odborně a zcela v souladu se zákonem i s péčí, kterou po ni bylo možné rozumně požadovat.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem [částka] a kreditní kartou Cetelem. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení účtu ve výši [částka] a výše měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně [částka]. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] pak soud zjistil, že poskytnutý úvěr byl čerpán ve výši celkem [částka].

5. Z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná v ní uvedla, že je vdaná, nemá žádné vyživované děti, bydlí u rodičů, pracuje u společnosti [právnická osoba] jako dělník, její čistý měsíční příjem činí [částka] a čistý měsíční příjem manžela [částka], měsíční výdaje na domácnost činí [částka] a nemá žádné další finanční závazky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

19. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Z předložené žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr je zřejmé, že právní předchůdkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co zde žalovaná uvedla. Nebyla tedy objektivně doložena výše měsíčních příjmů ani nákladů na bydlení, nebyly specifikovány výdaje na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc neověřovala výpisem z účtu žalované její finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťovala případné další finanční závazky žalované. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci zcela formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace.

20. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale kromě toho zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

21. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku [částka], plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud uhradila pouze [částka], zbývající část dlužné částky nezaplatila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovanou k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přitom soud přihlédl i ke kapitalizované výši smluvních úroků a úroků z prodlení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).