8 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], částky [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], částky [částka] a částky [částka] se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], částky [částka] a částky [částka], a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši [částka], který mu na základě smlouvy o úvěru, Konsolidace půjček, poskytla.

2. K výzvě soudu o splnění povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Vycházela z informací ze žádosti žalovaného o konsolidaci ze dne [datum], které ověřovala z interních a externích databází. Výpočet disponibilní částky poté provedla tak, že od příjmů byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje žalovaného, náklady na vyživované osoby a ostatní jím deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima, s částkou normativních nákladů na bydlení a s výší měsíčních splátek dosavadních závazků ve výši celkem [částka]. Na základě toho bylo žádosti o úvěr s měsíční splátkou ve výši [částka] vyhověno, žalobkyně z pozice banky a pod dohledem [obec] národní banky zde postupovala s odbornou péčí a řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru, Konsolidace půjček, ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to za účelem úplné úhrady dvou doposud sjednaných úvěrů, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky, včetně úroků se sazbou 8,9 % ročně a poplatků ([částka] za poskytnutí úvěru, [částka] za každý výpis z úvěrového účtu, [částka] za každou změnu data měsíční splátky, [částka] měsíčně za vedení pohledávky v případě ukončení smlouvy, [částka] za každé zaslání písemné upomínky, [částka] za prohlášení úvěru za splatný), vrátit formou 120 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka], poslední splátka měla činit [částka] Celkem měl žalovaný uhradit [částka].

5. Z výpisů z účtu, platební historie a z umořovací tabulky soud zjistil, že žalovaný hradil splátky úvěru naposledy dne [datum], zůstatek nesplacené jistiny činil částku [částka].

6. Z žádosti o úvěr, Konsolidace půjček, ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý a má dvě vyživované děti, ke zúžení společného jmění manželů nedošlo, má ale„ vlastní dům/byt“ s datem nastěhování dne [datum] (tj. prakticky hned po narození) a ode dne [datum] má pracovní poměr na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem [částka], přičemž celkový čistý měsíční příjem celé domácnosti měl činit [částka]. Jeho tehdejší závazky představovaly dva úvěry od žalobkyně ve výši [částka] a [částka] s měsíčními splátkami ve výši [částka] a [částka].

7. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný byl ke dni [datum] zaměstnán jako svářeč u [právnická osoba] spol. s r. o., s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši [částka].

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] včetně poštovního archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo žalobkyní oznámeno prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum], a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, a z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

19. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

20. V posuzované věci soud na podkladě provedeného dokazování nakonec dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo tak spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na úvěr ve výši [částka], jímž měly být plně splaceny dva předchozí úvěry od žalobkyně ve výši [částka] a [částka], uhradit celkem [částka]. Nehledě tedy k tomu, že došlo k výraznému navýšení závazků žalovaného, lze konstatovat, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala značně formálně a spokojila se jen s tím, jaké informace žalovaný sám ve své žádosti o konsolidační úvěr sdělil. Ačkoli žalobkyně k výzvě soudu předložila potvrzení o příjmech žalovaného, vztahovalo se ke dni [datum], tedy více než půl roku zpět, než dne [datum] požádal o nový úvěr. Kromě toho nebyly nijak doloženy další tvrzené příjmy domácnosti, také náklady na bydlení a na vedení domácnosti, ani další běžné měsíční výdaje. Žalobkyně taktéž neověřovala případné další finanční závazky žalovaného, mimo úvěrů, které si již dříve sjednal u ní. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, žalobkyně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.

21. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

22. Jestliže žalobkyně však přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku [částka], plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila.

23. Žalovaný doposud zbývající část dlužné částky nezaplatil, soud proto vyhověl pouze co do částky [částka], o kterou se takto bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. [spisová značka], publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka] a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka], a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), obojí podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 %.

25. Dohromady tak jde o částku ve výši [částka], ovšem s ohledem na poměrný úspěch ve věci v rozsahu jen 84 % (žalobkyně byla ve vztahu k uplatněnému nároku úspěšná co do 92 %, žalovaný tedy co do 8 %) byla přiznána částka [částka].

26. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože neshledal důvody pro její prodloužení. Splatnost náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.