8 C 243/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 30 678 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 378 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 20 300 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 745,01 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z částky 23 520 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 290,44 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 520 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 30 678 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 745,01 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z částky 23 520 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 290,44 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 520 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 24 000 Kč, který na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudila následujícím způsobem. Žalovaná vyplnila kartu zákazníka, v níž uvedla, že její čistý měsíční příjem ve výši 15 300 Kč sestává ze státní podpory ve výši 7 300 Kč měsíčně, což bylo právní předchůdkyní ověřeno prostřednictvím dokladu o výměře důchodu, a vedlejšího příjmu ve výši 8 000 Kč měsíčně, což bylo ověřeno na základě sdělení žalované. Výdaje na bydlení žalované ve výši 3 800 Kč měsíčně byly ověřeny na základě nájemní smlouvy a další výdaje v podobě osobních výdajů ve výši 5 000 Kč měsíčně a splátek jiných úvěrů, resp. zápůjček ve výši 2 800 Kč měsíčně byly ověřeny na podkladě sdělení žalované. Celkové měsíční výdaje žalované tak dle zjištění právní předchůdkyně žalobkyně činily 11 600 Kč a disponibilní příjem žalované tedy byl roven částce 3 700 Kč měsíčně. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklad o výměře důchodu, nájemní smlouvu, fakturu za elektřinu, vodu, plyn, telefon a [spisová značka], na jejichž podkladě právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované, přičemž poskytnutí podkladů žalovaná stvrdila svým podpisem na kartě zákazníka. Žalobkyně rovněž s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uvedla, že aktuální absence uvedených podkladů bez dalšího neznamená, že tyto nebyly právní předchůdkyní žalobkyně prověřovány. Žalobkyně dále uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti žalované bylo také ověřeno, že vůči ní nebylo vedeno insolvenční řízení, přičemž veškeré zjištěné údaje byly následně podrobeny analýze skóringovým modelem, který schopnost žalované splácet týdenní splátky ve výši 730 Kč vyhodnotil. Právní předchůdkyně žalobkyně tak po odborném posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětný spotřebitelský úvěr splácet, a teprve na základě toho s žalovanou uzavřela předmětnou smlouvu.

4. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 4 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 800 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč a poplatkem za pojištění Credit Life ve výši 600 Kč, tj. částky v celkové výši 43 800 Kč, vrátit v 60 týdenních splátkách po 730 Kč.

6. Z karty zákazníka a žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je rozvedená, žije v nájmu, pobírá invalidní důchod ve výši 7 300 Kč měsíčně a jejím další příjem ve výši 8 000 Kč měsíčně plyne z brigád. Její výdaje na bydlení činí 3 800 Kč měsíčně, osobní výdaje 5 000 Kč měsíčně a splácí další zápůjčku, resp. úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 2 800 Kč měsíčně. Žalovaná tedy uvedla, že její celkový měsíční příjem činí 15 300 Kč a výdaje 11 600 Kč, pročež použitelný příjem dosahuje 3 700 Kč měsíčně. K ověření finanční situace žalované byl dle karty zákazníka žalovanou předložen doklad o výměře důchodu, nájemní smlouva a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon a [spisová značka]. Žádný z těchto podkladů však žalobkyně do spisového materiálu nezaložila.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba] a žalobkyní včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jakožto původní věřitel žalované postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 51 636,28 Kč, a to z titulu poskytnutého a řádně neuhrazeného úvěru.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

18. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

19. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Z karty zákazníka vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně sice získala od žalované informace o výši jejích příjmů a výdajů, avšak tyto údaje v potřebném rozsahu řádně neověřila, což ostatně do jisté míry připustila v rámci svého vyjádření k výzvě soudu i sama žalobkyně. Přestože totiž žalobkyně argumentovala tím, že některé žalovanou uváděné skutečnosti byly ověřeny mj. na základě žalovanou předložených podkladů v podobě důchodového výměru, faktur či nájemní smlouvy, žalobkyně rovněž připustila, že stran brigádního příjmu žalované či výše jejího dalšího splátkového zatížení, resp. dalších výdajů, vycházela její právní předchůdkyně výhradně ze sdělení žalované. Bylo však povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, aby si ověřila veškeré rozhodné skutečnosti týkající se výše měsíčních příjmů a výdajů žalované, a za tímto účelem si vyžádala od žalované doložení výše jejího brigádního výdělku i veškerých jejích podstatných výdajů (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další)).

20. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, když soudu nepředložila žádné podklady (a to ani např. výpis z insolvenčního rejstříku vyhotovený před uzavřením úvěrové smlouvy, popř. výstup z jiných interních či externích databází), z nichž by bylo možné učinit závěr o posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, a ostatně, jak již bylo uvedeno výše, ani netvrdila, že by si podklady k ověření některých z rozhodných skutečností vůbec od žalované vyžádala, popř. si alespoň výpisem z účtu žalované ověřila její finanční toky, resp. rezervy. Žalobkyně se tak namísto vyžádání potřebných údajů od žalované, jak to vyžaduje výše citovaná judikatura i litera zákona, při ověření příjmů i výdajů žalované přinejmenším zčásti zcela nekriticky spokojila s jejím tvrzením, a takto neověřené údaje poté vložila do svého interního skóringového systému. S ohledem na tyto závěry se přitom soud ani blíže nezabýval argumentací žalobkyně, která s odkazem na výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích tvrdila, že aktuální absence dispozice žalobkyně s podklady, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalované ověřena, není sama o sobě překážkou pro závěr o řádném prověření majetkových poměru žalované. Jelikož si však právní předchůdkyně žalobkyně od žalované nepochybně vůbec nevyžádala řadu dalších podkladů k ověření rozhodujících skutečností týkajících se výše jejího příjmu i jejích výdajů, nebyl by ani pozitivní závěr soudu o ověření údajů z nájemní smlouvy, důchodového výměru, resp. faktur pro řešenou věc nijak podstatný.

21. Lze tedy shrnout, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo v daném případě ze strany právní předchůdkyně žalobkyně přinejmenším ve vztahu k jejímu brigádnímu příjmu (jehož výše však byla v poměrech celkových příjmů žalované zásadní) a (taktéž nezanedbatelné) části výdajů pouze formální záležitostí, neboť právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace. Nelze jistě žádat, aby poskytovatel úvěru ověřoval tvrzení žadatele do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti žadatele je třeba, aby byl doložen jeho příjem i pravidelné měsíční výdaje, k čemuž by v daném případě dostačoval např. výpis z bankovního účtu žalované, smlouva o dalším úvěru, resp. zápůjčce žalované, popř. výplatní pásky zachycující její příjem z brigádní činnosti.

22. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly právní předchůdkyní žalobkyně zjišťovány s odbornou péčí, v důsledku čehož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti totiž chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná i z tohoto důvodu.

23. Jestliže tedy právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 24 000 Kč, plnila bez právního důvodu, a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud uhradila pouze 13 622 Kč, přičemž zbývající část dlužné částky nezaplatila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

24. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky 10 378 Kč, tj. v částce, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na nižší výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku, která je přiměřená výši přisouzené částky i okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla žalované soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, která by tak náležela poměrná část nákladů řízení. Jelikož však žalované s ohledem na její procesní pasivitu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.