8 C 257/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o 65 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 21 340 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14 297,90 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 463,02 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky 28 430 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 314,89 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně z částky 19 825,26 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 307,51 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 825,26 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 240 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 14 297,90 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 463,02 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, a dále částky 28 430 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 314,89 Kč, úroků ve výši 20,74 % ročně z částky 19 825,26 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 307,51 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 825,26 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazených spotřebitelských úvěrů ve výši 30 000 Kč a 25 000 Kč, které na základě smluv o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný na poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč uhradil částku 31 240 Kč a na poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč částku ve výši 9 100 Kč.

2. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila zejména na podkladě informací získaných od žalovaného, které žalovaný doložil řadou podkladů, a tudíž právní předchůdkyně žalobkyně o jejich pravdivosti a správnosti neměla důvod pochybovat. Pokud jde o spotřebitelský úvěr poskytnutý žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum], žalovaný vyplnil téhož dne kartu zákazníka, v níž uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s příjmem 16 000 Kč a dále pobírá invalidní důchod, což bylo ověřeno na základě výplatních pásek, faktur a nájemní smlouvy. Další příjmy žalovaného ve výši 6 300 Kč byly poté ověřeny na základě sdělení žalovaného. Žalovaný současně uvedl, že jeho měsíční výdaje dosahují částky v celkové výši 9 000 Kč měsíčně sestávající z nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně, které byly ověřeny na základě nájemní smlouvy, a osobních výdajů ve výši 5 000 Kč měsíčně, které právní předchůdkyně žalobkyně ověřila sdělením žalovaného. Ohledně spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalovaný v kartě zákazníka z téhož dne ohledně svého příjmu uvedl, že má příjem z invalidního důchodu a jeho čistý měsíční příjem činí 16 000 Kč, což bylo ověřeno na podkladě výplatních pásek, pracovní smlouvy, faktur a dokladu o výměře důchodu. Další příjmy žalovaného činily rovněž 6 300 Kč měsíčně, a byly ověřeny na podkladě sdělení žalovaného. Měsíční výdaje žalovaného dosahovaly podle karty zákazníka částky 11 100 Kč měsíčně, jejichž výši právní předchůdkyně žalobkyně ověřila na základě sdělení žalovaného. Žalovaný současně v rámci obou žádostí o úvěr uvedl, že žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, a není ani zatížení úvěrem z kreditní karty či zápůjčkou u jiné společnosti. Žalobkyně nemá kopie dokladů předložených žalovaným k dispozici, když tyto byly žalovaným před uzavřením smlouvy pouze předloženy k nahlédnutí. Žalobkyně rovněž s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, uvedla, že aktuální absence uvedených podkladů bez dalšího neznamená, že tyto nebyly právní předchůdkyní žalobkyně prověřovány. Žalobkyně dále uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo také ověřeno, že vůči němu nebylo vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak po odborném posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet, v jehož rámci byl použit také skóringový model vycházející ze statistických dat, dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětné spotřebitelské úvěry splácet, a teprve na základě toho s žalovaným uzavřela předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 5 100 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 720 Kč, tj. částku v celkové výši 58 920 Kč, uhradit v 80 týdenních splátkách po 737 Kč (poslední splátka 697 Kč).

5. Ze zákaznické karty a žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Pracuje s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč a rovněž pobírá invalidní důchod ve výši 6 300 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného činí 9 000 Kč a sestávají z nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč a osobních výdajů ve výši 5 000 Kč. Dle zákaznické karty byly uvedené údaje ověřeny na základě výplatních pásek, nájemní smlouvy a faktur za elektřinu, vodu, plyn, telefon a TV/SIPO.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 5 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 600 Kč, tj. částku v celkové výši 45 600 Kč, uhradit v 60 týdenních splátkách po 760 Kč.

7. Ze zákaznické karty a žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a je vyučen. Nemá žádnou vyživovací povinnost. Pracuje s čistým měsíčním příjmem 16 000 Kč a rovněž pobírá invalidní důchod ve výši 6 300 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného činí 11 100 Kč a sestávají z nákladů na bydlení ve výši 3 100 Kč, osobních výdajů ve výši 5 000 Kč a splátek dalších úvěrů, resp. zápůjček ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty byly uvedené údaje ověřeny na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek, dokladu o výměře důchodu a faktur za elektřinu, vodu, plyn, telefon a TV/SIPO.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba] a žalobkyní včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky z výše uvedených spotřebitelských smluv za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 101 219,56 Kč, a to z titulu výše uvedených poskytnutých a řádně neuhrazených spotřebitelských úvěrů s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou.

10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedených smluv, které soud posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelské úvěry a také o spotřebitelské smlouvy podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve vztahu k oběma uzavřeným smlouvám o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

19. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům z obou uzavřených smluv. Ve vztahu k oběma úvěrovým smlouvám z karet zákazníka a žádostí o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně sice získala od žalovaného bazální informace o výši jeho příjmů a výdajů, avšak tyto údaje v potřebném rozsahu řádně neověřila. Žalobkyně uvedla, že údaje prezentované žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny v případě obou smluv na podkladě výplatních pásek a faktur za energie a služby, resp. v případě smlouvy uzavřené dne [datum] dále na podkladě nájemní smlouvy, a v případě smlouvy uzavřené dne [datum] také na podkladě pracovní smlouvy a dokladu o výměře důchodu. Žalobkyně současně uvedla, že skutečnost, že tyto podklady nemá aktuálně k dispozici, není s odkazem na zmíněný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodné. K tomu však soud podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně dle tvrzení žalobkyně jakožto její právní nástupkyně před uzavřením smlouvy dne [datum] z výplatních pásek ověřila pouze část příjmu žalovaného v podobě jeho příjmu ze zaměstnání, aniž by např. prostřednictvím dokladu o výměře invalidního důchodu ověřila výši jeho příjmu plynoucího z invalidního důchodu, a rovněž stran osobních výdajů žalovaného vycházela přinejmenším z části ze sdělení žalovaného. Stejně tak před uzavřením smlouvy dne [datum] právní předchůdkyně žalovaného podle svých tvrzení sice ověřila celou příjmovou stránku rozpočtu žalovaného (byť vyjádření žalobkyně je v tomto ohledu poněkud zmatečné), avšak výdajové položky rozpočtu žalovaného neověřovala vůbec a v tomto ohledu vyšla výlučně ze sdělení žalovaného. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při stanovení měsíčního rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného, tj. částky využitelné k úhradě poskytnutých úvěrů, v případě obou smluv o spotřebitelském úvěru přinejmenším z podstatné části výhradně z nijak neověřených sdělení žalovaného. Bylo však povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, aby si ověřila veškeré rozhodné skutečnosti týkající se výše měsíčních příjmů a výdajů žalovaného, a za tímto účelem si vyžádala od žalovaného doložení výše veškerého rozhodného příjmu i veškerých jeho podstatných výdajů (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další)).

21. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, přičemž žalobkyně soudu nepředložila žádné podklady (a to ani např. výpis z insolvenčního rejstříku vyhotovený před uzavřením úvěrové smlouvy, popř. výstup z jiných interních či externích databází), z nichž by bylo možné učinit závěr o posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, a ostatně, jak již bylo uvedeno výše, ani netvrdila, že by si její právní předchůdkyně podklady k ověření některých z rozhodných skutečností vůbec od žalovaného vyžádala, popř. si alespoň výpisem z účtu žalovaného ověřila jeho finanční toky, resp. rezervy. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak namísto vyžádání potřebných údajů od žalovaného, jak to vyžaduje výše citovaná judikatura i litera zákona, při ověření příjmů i výdajů žalovaného přinejmenším zčásti zcela nekriticky spokojila s jeho tvrzením. S ohledem na tyto závěry se přitom soud ani blíže nezabýval argumentací žalobkyně, která s odkazem na výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích tvrdila, že aktuální absence dispozice žalobkyně s podklady, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného ověřena, není sama o sobě překážkou pro závěr o řádném prověření majetkových poměru žalovaného. Jelikož si však právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného nepochybně vůbec nevyžádala řadu dalších podkladů k ověření rozhodujících skutečností týkajících se výše jeho příjmu i jejích výdajů, nebyl by ani pozitivní závěr soudu o ověření údajů z pracovní smlouvy a výplatních pásek pro řešenou věc nijak podstatný.

22. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo právní předchůdkyní žalobkyně v případě obou předmětných smluv přinejmenším ve vztahu k části jeho příjmu a rovněž ve vztahu k jeho výdajům či některým podstatným výdajovým položkám pouze formální záležitostí, neboť právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelské úvěry splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Nelze jistě žádat, aby poskytovatel úvěru ověřoval tvrzení žadatele do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti žadatele je třeba, aby byl doložen jeho příjem i pravidelné měsíční výdaje, k čemuž by v daném případě dostačoval např. výpis z bankovního účtu žalovaného a doklady dokládající další příjem i výdaje.

23. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly právní předchůdkyní žalobkyně zjišťovány s odbornou péčí, v důsledku čehož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že dané smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti totiž chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatné i z tohoto důvodu.

24. Jestliže tedy právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost obou smluv o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému částky ve výši 30 000 Kč (úvěrová smlouva [číslo]) a 25 000 Kč (úvěrová smlouva [číslo]), plnila bez právního důvodu, a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, žalovaný dle sdělení žalobkyně uhradil její právní předchůdkyni na poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč částku v celkové výši 31 240 Kč, tedy částku převyšující jistinu poskytnutého úvěru. Z tohoto důvodu tedy soud žalobnímu nároku žalobkyně ve vztahu k úvěrové smlouvě [číslo] nevyhověl. Pokud jde o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, na tento žalovaný dle sdělení žalobkyně uhradil částku v celkové výši 9 100 Kč, a proto soud žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 15 900 Kč představující rozdíl mezi jistinou poskytnutého úvěru z úvěrové smlouvy [číslo] jím dosud uhrazenou částkou. Pohledávka vůči žalovanému přitom byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či o zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. Z těchto důvodů tudíž soud žalobě vyhověl pouze co do částky 15 900 Kč, tj. v částce, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, a doposud ji žalobkyni nezaplatil. S ohledem na nižší výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku, která je přiměřená výši přisouzené částky i okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla žalovanému soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, jemuž by tak náležela poměrná část nákladů řízení. Jelikož však žalovanému s ohledem na jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.