8 C 260/2024

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci žalobce: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0, sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, zastoupený Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0, proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0, o 40 692,38 Kč s příslušenstvím, ve znění doplňujícího rozsudku,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jistinu úvěru částka se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na poměrnou náhradu nákladů částka, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný může povinnosti podle výroku I. a II. splnit ve splátkách po částka měsíčně s tím, že první splátka bude splatná v měsíci následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabyde právní moci a s tím, že každá splátka bude splatná vždy k 20. dni v měsíci, pod zákonnou výhradou ztráty splátek. Splátky žalovaného, jež budou uhrazeny podle tohoto výroku rozsudku, se budou nejdříve započítávat na povinnost podle výroku I. a po splnění povinnosti podle výroku I. teprve na povinnost podle výroku II. rozsudku.

IV. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení dlužného úvěru s poplatky a se smluvní pokutou, a to v souhrnné výši částka s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 tis. Kč na základě smlouvy, uzavřené datum. Jelikož žalovaný úvěr nesplatil v dohodnuté době, vzniklo žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny 30 tis. Kč, dále poplatku částka za poskytnutí úvěru a také smluvní pokuty částka, jež byla sjednána ve výši 0,1% denně podle čl. 6.4 obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku. Žalobce se rozhodl, že bude smluvní pokutu účtovat pouze za prvních 90 dnů. Jestliže se žalovaný dostal do prodlení datum, činí pokuta do datum žalovanou částku částka. Žalovaný se vyjádřil, že je pravdivé tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy k datu datum, nicméně je žalovaný trochu zmatený, protože si vzal více půjček. Pokud jde o Zkoumání výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy, měl zřejmě žalobce k dispozici výpisy z účtu žalovaného za čtvrtletí, ale na náklady jeho domácnosti, vč. hypotéčního úvěru, se nedotazoval a nechtěl k nim doklady. Pokud jde o splácení hypotéky, měla by být tato informace zřetelná již z výpisu účtu žalovaného. Získat půjčku bylo velmi snadné. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce jako úvěrující uzavřel datum s úvěrovaným žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30 tis. Kč za poplatek částka, s roční procentní sazbou nákladů 1410,33%. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve dvou platbách 9. února a datum na účet žalovaného u Airbank. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do datum. Ujednání o smluvní pokutě se v hlavní části smlouvy nenachází, nýbrž je součástí čl. 3 ceníku a vop (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, ceník, listina k ověření totožnosti žalovaného, odpověď jméno FO k účtu žalovaného, přehled bankovních transakcí). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, přiložil žalobce pouze a jen listinu interní, v níž prohlašuje, že se zabýval příjmy žalovaného (interní listina žalobce). Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 588 oz. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce sice prokázal, že účastníci uzavřeli v tvrzeném postavení úvěrovou smlouvu a že žalovanému úvěr vyplatil, nicméně jeho úvěruschopnost nezkoumal dostatečným způsobem, když po něm nežádal listiny k nákladům na bydlení, případně na splátky jiných úvěrů, přičemž sám žalovaný uvedl, že již v době sjednání úvěru splácel hypotéční úvěr, bezhotovostně, což bylo seznatelné z výpisu jeho bankovního účtu, který poskytl úvěrujícímu. Zároveň je třeba dodat, že žalobce k žalobě nepřiložil ani listiny ke zkoumání aktiv (příjmů) žalovaného. Interní listina žalobce, v níž toto prohlašuje, vůbec nedokládá nakolik řádně se úvěrující příjmy žalovaného zabýval. Celkově vzato žalobce doložil pouze vznik úvěrového vztahu a výplatu úvěru, přičemž tvrdil, že žalovaný úvěr nesplatil. Žalovaný poskytl při jednání shodné tvrzení, že úvěr nesplatil. Pokud však jde o tvrzení a prokázání povinnosti úvěrujícího, jak si počínal při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byla nedostatečná. Zástupce žalobce se jednání neúčastnil, čímž se připravil o možnost získat poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. Smlouva o úvěru je tedy ze zákona neplatná, pročež soud přiznal žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., kdy žalovaný získal jistinu úvěru 30 tis. Kč, kterou musí žalobci vrátit. Vedle popsaného hlavního důvodu neplatnosti by však soud hodnotil jako neplatné též ujednání o poplatku za sjednání úvěru, kdy roční procentní sazba nákladů přes 1400% extrémně převyšuje očekávatelnou hodnotu; tedy ujednání o poplatku by bylo neplatné též podle § 588 o.z. Dále soud shledal jako rozporné se zákonem ujednání o smluvní pokutě, a to podle §§ 553 a 1811 odst. 1 o.z., kdy ve vztazích se spotřebitelem nelze pokutu sjednat mimo hlavní text smlouvy, a pokud se tak stane, nelze dospět k závěru, že podnikatel smluvní pokutu vyjádřil určitě a srozumitelně. Jestliže se smlouva sjednala adhézně, na předtiscích žalobce, tedy jak smlouva, tak i doprovodné části, tj. obchodní podmínky a ceník, nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby byl vázán smluvní pokutou, jež je obsažena pouze v obchodních podmínkách, nebo v ceníku. Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel; nicméně je-li smlouva o úvěru stižena sankcí neplatnosti kvůli nedostatečnému tvrzení a důkazu ke skutečnosti, jak úvěrující splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná vcelku, tedy vč. všech ujednání o ceně úvěru a o zajištění splnění povinnosti úvěrovaného. Soud tedy výrokem I přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, coby předmětu bezdůvodného obohacení ve výši 30 tis. Kč, a také zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnějšímu žalobci přiznal částečnou náhradu, neboť jeho neúspěch spočíval v poměrné části, kdy nezískal poplatek za sjednání úvěru částka a smluvní pokutu částka. Jestliže byl žalobce úspěšný v rozsahu 30 tis. Kč a neúspěšný v rozsahu částka, činí poměrný úspěch rozdíl těchto částek, tj. částka, což v procentním vyjádření činí (19037,62/406,9238 = 47%). Výpočet náhrady zohlednil tyto náklady: soudní poplatek částka, odměnu zástupce žalobce za první tři úkony právní služby, tj. za převzetí věci, za sepis upomínky a za sepis žaloby 3 x částka podle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Zástupce žalobce se sice ještě z jednání omluvil podáním z datum, nicméně nad rámec slušnosti a reakce na předvolání soudu neobsahovalo podání z hlediska účelnosti vzniklých nákladů nic dalšího přínosného; soud proto za dané podání žádnou náhradu nepřiznal. Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle § 14b advokátního tarifu 3 x částka, a 21% náhradu daně z přidané hodnoty, tj. 0,21 x (1500 + 300) = částka. Součtem náhrada činí 1628 + 1500 + 300 + 378 = částka, z nichž výsledná náhrada činí 3806 x procení poměr úspěchu a neúspěchu 0,47 = částka., kterou musí žalovaný zaplatit k rukám zástupce žalobce. Lhůty k plnění určil soud tak, že žalovanému poskytl splátky podle § 160 o.s.ř. se zákonnou výhradou jejich ztráty, pokud by nesplácel řádně a včas (§ 1931 o.z.). Výši splátek uvážil soud podle možností spotřebitele, jak to stanoví § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy s přihlédnutím k jeho návrhu a k tvrzením, že bydlí ve společné domácnosti s družkou, že splácí hypotéku 15 tis. Kč měsíčně, že má mzdu kolem 30 tis. Kč měsíčně, a že si více nemůže dovolit splácet. Soud doplnil výrok IV podle § 166 o.s.ř., jímž zamítl žalobu ve zbylém předmětu řízení, tj. v tom zbytku, jenž nebyl žalobci přiznán výrokem I, a to ještě při prvním jednání, jehož se žalovaný účastnil. Žalobce byl o prvním jednání vyrozuměn, ale omluvil se z něj. Soud proto shledal zákonné podmínky pro vydání doplňujícího rozsudku jako splněné. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení, ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhodne Krajský soud v Praze. Nesplní-li povinný účastník povinnosti podle rozsudku řádně a včas, bude se moci oprávněný účastník domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí, nebo exekučním návrhem.