8 C 263/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 109 255 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 85 255 Kč, úroků ve výši 0,1 % denně z částky 37 872 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 800 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 109 255 Kč, úroků ve výši 0,1 % denně z částky 37 872 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 30 000 Kč, který na základě smlouvy ze dne [datum] žalované poskytla. Z této částky bylo vyplaceno 15 648 Kč na úhradu předchozího závazku z úvěrové smlouvy ze dne [datum], částka 8 352 Kč šla na účet žalované a 6 000 Kč tvořil poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru.

2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované pravidelně splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů a podle způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomu si od žalované vyžádala kopii občanského průkazu a výpisy z bankovního účtu, dále posoudila výpisy z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, z databáze neplatných dokladů a z registru [příjmení]. V příloze k úvěrové smlouvě pak žalovaná uvedla své osobní údaje a údaje o své finanční situaci. Žalobkyně na základě toho provedla skóring spotřebitelky s výsledkem nižší bonita, na základě čehož byla stanovena maximální výše úvěru 30 000 Kč. Žalobkyně odkázala také na předchozí úvěrovou smlouvu, s jejímž plněním nebyla žalovaná v prodlení, a proto se domnívala, že žaloba je oprávněná.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i žalovaná se z jednání omluvily.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně dvou příloh (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora), žádosti o doplňkovou službu Podpora, předsmluvních informací a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož 8 352 Kč bude vyplaceno na účet žalované, 15 548 Kč bude vyplaceno na úhradu předchozího závazku žalované ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a 6 000 Kč bude započteno na náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru. Strany si dále sjednaly, že tento úvěr bude včetně úroku ve výši 25 584 Kč a doplňkových služeb Podpora ve výši 37 872 Kč splácen v měsíčních splátkách po 1 298 Kč a v případě prodlení žalované bude mít žalobkyně také nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná přitom před sjednáním úvěru uvedla, že je svobodná, má 3 vyživované děti, je vyučena, její průměrný příjem za poslední tři měsíce činil 18 921 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelně splácí úvěr částkou 100 Kč,„ sázky“ činí 595 Kč a sjednává si mikroúvěry. Ze skóringu žalobkyně poté vyplynulo, že pozitivní je příjem, pravidelné finanční závazky i sázky, negativní jsou mikroúvěry a nefinanční parametry a neutrální je finanční bilance, výsledná bilance byla nižší bonita a maximální výše úvěru činí 30 000 Kč, tedy tolik, kolik žalovaná žádala.

5. Ze dvou potvrzení o platbách, z potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] a z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla částka 8 352 Kč převedena na účet žalované u [jméno] [příjmení] [příjmení] s variabilním symbolem [číslo], částka 15 648 Kč byla převedena na účet žalované u Fio banky s variabilním symbolem [číslo], čímž byl doplacen dluh z úvěru [číslo] že částku 6 000 Kč si žalobkyně započetla na náklady související s poskytnutím úvěru.

6. Z výsledku lustrace v registru [příjmení] dne [datum], z výsledku lustrace v insolvenčním rejstříku dne [datum] a z výsledku lustrace v neupřesněném registru dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v těchto registrech byla v dané dny bez záznamu.

7. Z přiznání žalované k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 soud zjistil, že její příjmy činily celkem 107 050 Kč, výdaje celkem 64 230 Kč a dílčí základ daně tedy 42 820 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalované u [jméno] [příjmení] [příjmení] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 200,16 Kč a konečný zůstatek 2 818,26 Kč, přičemž od Úřadu práce České republiky získala na rodičovském příspěvku a přídavcích na dítě celkem 37 190 Kč, od společností [právnická osoba] 8 410 Kč, [právnická osoba] 40 500 Kč, Thepay.cz s. r. o. 5 000 Kč, [právnická osoba] celkem 58 140 Kč a [právnická osoba] 400 Kč, dále dne [datum] na zápůjčce od [právnická osoba] [právnická osoba] 4 500 Kč. Větší výdaje byly specifikovány pouze jako výběry nebo okamžité úhrady, konkrétně 9 900 Kč dne [datum], 8 000 Kč dne [datum], 20 000 Kč dne [datum], 12 000 Kč dne [datum], 16 000 Kč dne [datum], 15 000 Kč dne [datum], 30 500 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 2 700 Kč dne [datum], 4 500 Kč dne [datum] a 3 000 Kč dne [datum].

8. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně dvou příloh (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora), žádosti o doplňkovou službu Podpora, předsmluvních informací a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, z čehož 12 000 Kč bude vyplaceno na účet žalované a 3 000 Kč bude započteno na náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru. Strany si dále sjednaly, že tento úvěr bude včetně úroku ve výši 12 792 Kč a doplňkových služeb Podpora ve výši 18 936 Kč splácen v měsíčních splátkách po 649 Kč a v případě prodlení žalované bude mít žalobkyně také nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná před sjednáním úvěru uvedla, že je svobodná, má 3 vyživované děti, je vyučena, její průměrný příjem za poslední tři měsíce činil 18 921 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelně splácí úvěr částkou 100 Kč,„ sázky“ činí 595 Kč a sjednává si mikroúvěry. Ze skóringu žalobkyně poté vyplynulo, že pozitivní je příjem, pravidelné finanční závazky, sázky, finanční bilance i ostatní parametry, negativní jsou mikroúvěry a nefinanční parametry, výsledná bilance byla nižší bonita a maximální výše úvěru činila 15 000 Kč, tedy tolik, kolik žalovaná žádala.

9. Ze zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne [datum] a ze zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne [datum] včetně podacího lístku k poštovní přepravě soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kterou vyčíslila ve výši celkem 109 324,42 Kč.

10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje taktéž povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

19. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

20. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. z poskytnutého finančního plnění ve výši 24 000 Kč (částka 6 000 Kč představovala náklady související s poskytnutím úvěru, které si žalobkyně při poskytnutí úvěru rovnou započetla) uhradit postupně 93 456 Kč. Jakkoli měla žalobkyně ověřené příjmy žalované, její výdaje, ať již na bydlení, chod domácnosti nebo další pravidelné měsíční výdaje, již nebyly nijak specifikovány, natož s konkrétním určením doloženy. Žalobkyně při hodnocení výpisů z účtu žalované rovněž přehlédla, že za období předcházejících tří měsíců se výdaje prakticky vyrovnaly příjmům, neboť počáteční zůstatek na jejím účtu činil 200,16 Kč a konečný zůstatek 2 818,26 Kč. Jde-li o zjištění vyplývající z insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, centrální evidence exekucí nebo dalších registrů, tyto pro posouzení úvěruschopnosti s odbornou péči zjevně nestačí, neboť i případná neexistence exekuce či insolvenčního řízení nevypovídá ničeho ohledně příjmové, výdajové a celkové majetkové situaci spotřebitele, stejně jako o jeho možných dalších závazcích. Jestliže žalobkyně uváděla, že žalovaná nebyla v prodlení s plněním předchozí úvěrové smlouvy, ani tato okolnost nemohla být při posuzování její úvěruschopnosti podstatnou, a to již jen z toho důvodu, že daná smlouva byla uzavřena o čtyři dny dříve (přičemž z finančního plnění ve výši 12 000 Kč žalované vznikl závazek ve výši celkem 46 728 Kč) a že právě část plnění ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 15 548 Kč byla použita na doplacení dluhu z úvěru [číslo]. Lze shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace.

21. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně taktéž společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

22. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 24 000 Kč (ačkoli úvěr byl sjednán ve výši 30 000 Kč, částka 6 000 Kč představovala poplatek za poskytnutí úvěru, reálně tedy žalobkyně plnila ve výši 24 000 Kč), plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud na tento dluh ničeho neuhradila a soud proto žalobě vyhověl jen co do částky 24 000 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění 3 dnů, která je přiměřená také okolnostem případu.

23. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně ve věci úspěšná nebyla a žalované žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přitom soud přihlédl i k výši příslušenství, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).