8 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci žalobců:

1. Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno 2. Jméno advokáta , narozená Datum narození advokáta , bytem Adresa advokáta , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 218584 Kč, I. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců , částka, , ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku; ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

1. Každý ze žalobců se po žalovaném domáhal zaplacení , částka, jako náhrady nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, vedeného zdejším soudem pod zn. , spisová značka, . Délka řízení činila osm let a dva měsíce. Věc se vedla o vzájemné žalobě zdejších žalobců na vypořádání neoprávněné stavby. Žalovaný sice poskytl zadostiučinění , částka, každému ze žalobců, ale nedůvodně jejich nárok pokrátil už na základní sazbě za každý rok trvání řízení s pomocí 14 let staré nejnižší sazby 15 tis. Kč podle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Zadostiučinění by mělo být naopak navýšeno o pětinu, neb se žalobci na délce řízení nijak nepodíleli. Dále by mělo být zadostiučinění zvýšeno o pětinu z důvodu významu svého předmětu (to co bylo pro žalobce v sázce), kdy nemohli po mnoho let s předmětným pozemkem nakládat, protože na něm měla obec , adresa, postavenu hasičskou zbrojnici. Věc nebyla složitá, skončila u odvolacího soudu. Újma žalobců byla rozšiřována tím, že nemohli pozemek pronajímat, nedostali náhradu za pokácené porosty a za zbourané oplocení, a nadto musela ještě žalobkyně čelit exekuci, v níž se obec , adresa, domáhala přístupu ke stavbě, pročež exekutor uložil žalobkyni zaplatit pokutu 30 tis. Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu a pokud by soud dospěl k závěru, že ji vyhoví, požádal alespoň o poskytnutí patnáctidenní lhůty k plnění. Pro žalovaného je nesporné, že u něho žalobci uplatnili před podáním žaloby nárok na odškodnění a že každému vyplatil , částka, . Rovněž je nesporné, že předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a že žalobcům nemajetková újma odčinitelná podle z.č. 82/1998 Sb. skutečně vznikla, nicméně nad rámec mimosoudního zadostiučinění zde žalovaný žádný další prostor neshledává, neboť délku předmětného řízení ovlivnila složitost věci, počet soudních instancí a chování účastníků. Význam věci pro žalobce lze označit jako běžný; nadto společnou újmu žalobci sdíleli. Žalovaný postupoval v souladu s metodikou Nejvyššího soudu a pokud ponižoval o 15, 10 a 5%, činil tak vhodně a přiměřeně.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: pokud žalobci uplatnili u žalovaného nárok na zadostiučinění , částka, pro každého z nich, vyhověl každému v rozsahu , částka, , přičemž důvody uplatnění, jakož i důvody částečného vyhovění byly popsány obdobně, jako v soudním řízení (návrh žalobců z , datum, , stanovisko žalovaného z , datum, ). V namítaném řízení , spisová značka, vyloučil zdejší soud vzájemnou žalobu zdejších žalobců na vypořádání neoprávněné stavby z , datum, k samostatnému projednání, a to usnesením z , datum, , protože se nehodila ke společnému projednání se žalobou obce , adresa, na zřízení služebnosti cesty, přičemž po osvobození žalobců od poplatku a po zajištění vyjádření tamního žalovaného vydal , datum, usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř., jež Krajský soudem v Praze zrušil, a teprve , datum, proběhlo první jednání s dokazováním, jež bylo odročeno na neurčito pro případné vnesení novot. Druhé jednání proběhlo , datum, , s dokazováním, a bylo odročeno opět na neurčito, z důvodu prostudování dalších písemných důkazů, a také za účelem vyjádření obce , adresa, . Následně soud řízení přerušil usnesením z , datum, , jelikož obec , adresa, zahájila , datum, řízení o určení vlastnického práva k předmětným pozemkům po zn. , spisová značka, zdejšího soudu. Následně zdejší soud rozhodl , datum, o pokračování v řízení, neboť byla žaloba na určení vlastnického práva pravomocně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, . Následně proběhlo , datum, třetí jednání, s dokazováním a s vydáním prvního rozsudku, jenž byl v navazujícím odvolacím řízení zrušen usnesením Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, z , datum, . Následně zdejší soud podle závazného názoru odvolacího soudu doplnil zjištění rozhodných okolností, a také ustanovil usnesením z , datum, znalce ke zjištění obvyklé ceny neoprávněné stavby. Posudek byl podán , datum, , a , datum, proběhlo ve věci jednání, v jehož závěru byl vydán druhý rozsudek, který přikázal neoprávněnou stavbu do spoluvlastnictví zdejších žalobců, s povinností vyplatit obci , adresa, náhradu na vypořádání. Žaloba na odstranění stavby byla zamítnuta. Žalobcům byla přiznána náhrada nákladů. Následně proběhlo odvolací řízení s jednáním u odvolacího soudu dne , datum, , v jehož závěru vydal odvolací soud rozsudek, který prakticky potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jde o věc samou, toliko vypustil výrok o zamítnutí způsobu vypořádání neoprávněné stavby zamítnutím požadavku na odstranění stavby; a znovu rozhodl o náhradě nákladů. Právní moc rozsudku odvolacího soudu nastala , datum, , tedy po osmi letech a dvou měsících (podstatný obsah spisu zdejšího soudu , spisová značka, , zejména tedy žaloba, vyjádření, usnesení soudu, protokoly z jednání, rozsudky, znalecký posudek, a také rozsudek KS v Praze z konkurujícího řízení o určení vlastnictví k předmětným pozemkům , spisová značka, ).

4. Podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem platí následující rozhodná pravidla: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (§ 1 ods.t 1). Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem (§ 5 písm. b)). Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (§ 13). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (§ 15 odst. 2). Pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (§ 26). Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a).

5. Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí následující rozhodná pravidla: Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (§ 2894 o.z.). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (§ 2951 o.z.).

6. Nejvyšší soud vyložil ve stanovisku Cpjn 206/2010, že při úvaze o celkové době řízení není možné odhlížet od té jeho části, která se odehrála před tím, než se Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod stala závaznou pro Českou republiku. Při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona. Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění nelze vycházet z toho, že přiznaná peněžní náhrada musí být nižší než částka, která je ve smyslu § 444 odst. 3 obč. zák. stanovena jako jednorázové odškodnění pozůstalým za smrt. Výše přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení u právnických osob nemusí být vždy nižší, než je tomu u osob fyzických. V případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle zákona č. 82/1998 Sb.

7. Jestliže soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo téměř 3 roky přerušeno z důvodu, že probíhalo řízení o určení vlastnického práva ke stejným pozemkům, v němž měli účastníci opačné postavení, než v řízení , spisová značka, , přičemž doba 3 let v paralelně probíhajícím řízení není nepřiměřeně dlouhá, a řízení o určení vlastnického práva muselo dostat přednost, neboť řešilo jednu ze zásadních otázek řízení , spisová značka, , shledal soud spravedlivým požadavek Nejvyššího soudu, aby za první léta namítaného řízení , spisová značka, nebyly včítány maximální částky zadostiučinění. Soud tedy dospěl k závěru, že z celkové délky řízení 8 let a 2 měsíce lze odečíst zhruba 2 roky, které by dostály uvedeným požadavkům, tedy úvaze, že každé soudní řízení nějakou dobu trvá, a zároveň že namítané řízení , spisová značka, muselo téměř 3 roky vyčkat na skončení řízení o určení vlastnického práva. Soud tedy pro účely přiznání zadostiučinění hodnotil jako nepřiměřenou délku, za niž lze poskytnout peněžité zadostiučinění, dobu 6 let a 2 měsíců. Ostatně mezi účastníky nebylo sporu, že tato délka řízení nepřiměřená je, a to jak před soudem, tak i v rámci vyřizování nároku uplatněného přímo u žalovaného postupem podle zákona č. 82/1998 Sb.

8. Soud neshledal na straně žalobců žádné obstrukce, uplatňování zbytečných podání, zavádějících důkazních návrhů, nebo cokoli jiného, co by přispívalo k délce řízení; naopak podali řádné a důvodné odvolání jak proti usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř., tak i proti prvnímu rozsudku, jímž byla žaloba na odstranění neoprávněné stavby zamítnuta.

9. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že by bylo řízení o odstranění neoprávněné stavby složité, a náročné po právní stránce. Ačkoli mohou být tyto spory typově náročné, zdejší řízení prodělalo toliko dvě odvolací řízení proti meritornímu rozhodnutí, přičemž ani jedno z nich nelze klást k žíti, nýbrž ku prospěchu žalobců, především optikou výsledku řízení. Složitost řízení nebyla dána ani rozsáhlostí prováděného dokazování, jež záviselo dominantně na listinách, přičemž znalecký posudek řízení nijak podstatně neprotáhl, a ani ze své podstaty nemohl, jelikož byl zadán a proveden teprve poté, co si soud odpověděl na předběžnou otázku, zda-li předmětná stavba vznikla jako oprávněná, či nikoli. Posudek tedy sloužil až následné úvaze, jakou hodnotu stavba má pro účely peněžitého vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku.

10. I z čistě právního hlediska nebylo možné hodnotit spor mezi žalobci a obcí , adresa, jako složitý, neboť jeho rozuzlení se zakládalo na jedné jediné podstatné předběžné otázce, a to na oprávněnosti, či neoprávněnosti stavby hasičárny na předmětných pozemcích, a ke skutkovému a právnímu hodnocení zjevně postačily listinné důkazy a posouzení, zda obec , adresa, unáší břemeno tvrzení a břemeno důkazu. Teprve až následně, po jejím předběžném zodpovězení, se soud zabýval způsobem vypořádání neoprávněné stavby, v čemž je sice tento spor typově náročnější (konstitutivní rozhodnutí), nicméně v dané konkrétní věci se o nic mimořádného nejednalo (obyčejná hasičárna na pozemcích žalobců), s cenou zjištěnou jedním znaleckým posudkem.

11. Pokud žalovaným namítl, že lze uvažovat o nižším zadostiučinění, jelikož žalobci společnou újmu sdíleli, postačí odkázat na tu část stanoviska výkladu Nejvyššího soudu, z níž se podává, že aplikace naznačené myšlenky přichází reálně v úvahu při vyšším počtu poškozených (v návaznosti na výklady Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Arvanitaki-Roboti a ostatní proti Řecku (stížnost č. 27278/03) a ve věci Kakamoukas a ostatní proti Řecku (stížnost č. 38311/02)).

12. Soud tedy nemohl převzít snižování náhrady nemajetkové újmy žalobců o aplikovaných 15%, 10% a 5%, jak učinil žalovaný; nicméně soud neshledal ani důvody pro navýšení náhrady nemajetkové újmy, jak se toho dovolávali žalobci, jelikož ve věci nešlo o osobní věc, nebo o věc trestní, případně o péči o nezletilé, nýbrž o věc čistě a ryze majetkového charakteru, kdy žalobci chránili vlastnické právo k předmětným pozemků, na nichž stála neoprávněná stavba obce , adresa, .

13. Při hodnocení významu sporu se soud přidržel stanoviska Nejvyššího soudu právě ohledně podchycení určité typovosti věci, s níž je spojen vyšší zájem a očekávání účastníka, aby bylo rozhodnuto co nejlépe a nejrychleji. Majetkové věci sice mohou významným způsobem zasáhnout do života člověka, nicméně muselo by se jednat o výraznější zásah, než jaký tvrdili žalobci, jimž šlo o nakládání s pozemkem, a skutečnost, že měli přijít o historické oplocení. Hasičárna např. nemohla zasahovat do otázky bydlení, nebo do jiné primární životní potřeby žalobců; tedy šlo čistě o výtěžnost vlastnictví žalobců, což účinek nemajetkové újmy nijak zvlášť nenavyšuje.

14. Pokud jde o pokutu, kterou měl vydat soudní exekutor v návaznosti na předběžné opatření o zajištění přístupu obce , adresa, do hasičárny, přičemž žalobkyně , Jméno advokáta, měla být pokutována, jednalo se zřejmě o újmu, jež nebyla předmětem namítaného řízení; a nadto lze souhlasit s námitkou žalovaného, že povinnost byla v předmětné době vymáhána na základě vykonatelného soudního rozhodnutí, jež postačilo dodržet. Soud tedy z okolnosti tvrzeného pokutování žalobkyně nečinil žádné závěry pro navýšení požadovaného zadostiučinění.

15. S námitkou žalobců, že je cena peněžitého zadostiučinění beze změny 14 let, lze bez jakýchkoli konkurenčních úvah souhlasit; k žádné valorizaci těchto částek nedošlo, oproti čemuž inflace za posledních 14 let narostla téměř o 50 % (součet statistické nominální inflace podle ČSÚ). Jestliže se tedy uvažuje o slušné, odpovídající satisfakci, vypočtené podle stanoviska Nejvyššího soudu, musí se použít částka 20 tis. Kč připadající na jeden rok nepřiměřené délky řízení.

16. Potom na délku 6 let a 2 měsíců připadá 20000/12 x (6x12+2) = , částka, pro každého ze žalobců. Jestliže žalovaný každému vyplatil před podáním žaloby , částka, , činí rozdíl k doplacení , částka, .

17. Celkově vzato soud žalobcům částečně vyhověl, kdy hodnotil jako spravedlivé navýšit zadostiučinění zejména proto, že Nejvyšším soudem určené sazby nedoznaly za 14 let žádných změn, a přitom se zdejší soud stále přidržel horního limitu uvažovaného Nejvyšším soudem, což podle jeho názoru postačilo jako slušné a přiměřené zadostiučinění. Pokud jde o úvahy o vlivu délky přerušení řízení a o výklad Nejvyššího soudu v tom smyslu, že se mají prvotní léta jaksi vynechat, nebo omezit jejich zápočet na celkovou délku řízení, nejevilo se zdejšímu soudu správným započítávat snížení nahrazované doby duplicitně o tyto dvě doby; naopak se jevilo jako rozumné je hodnotit spojeně z toho důvodu, že přerušení řízení nastalo ještě blízko první třetiny celkové doby řízení, tedy právě v té době, která by měla být hodnocena podle Nejvyššího soudu mírněji (každé soudní řízení trvá nějakou dobu).

18. Pokud soud rozhodl o náhradě nákladů podle § 151 odst. 1,2 o.s.ř., nepoužil běžný princip úspěchu, založený zde na převažujícím úspěchu žalovaného podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť shledal u žalobců podle § 150 o.s.ř. důvod ochrany a zároveň důvod další možnosti, jak zmírnit zjevně vzniklou nemajetkovou újmu. Stát již dvakrát konstatoval nepřiměřenou délku namítaného řízení , spisová značka, , jež muselo proběhnout, aby si žalobci ochránili vlastnické právo k předmětným pozemkům (ostatně neměli jinou možnost při postoji obce , adresa, ). Jestliže je přiznání slušného a přiměřeného zadostiučinění závislé na úvaze žalovaného (v předsoudní fázi uplatnění nároku), a následně závislé na úvaze soudu, není možné žalobcům vyčítat, že zažalovali určitou částku; což ostatně učinit museli, protože žalobu s požadavkem, aby soud přiznal další slušné zadostiučinění toliko podle své úvahy, by nemohl projednat z důvodu neurčitosti. Žalobci se plně přidrželi výše nároku, který uplatnili u žalovaného; nic nenavyšovali, a v zásadě úvahu o potřebě použít horní hranici spravedlivého zadostiučinění 20 tis. Kč za rok nepřiměřené délky řízení obhájili jednoduchým způsobem, v ekonomii plně respektovaným, že 14 let staré ceny musí nějakým způsobem růst. Skutečnost, že snad nebyli žalobci úspěšní zcela, nehodnotil soud jako důvod k ukládání povinnosti k náhradě nákladů, protože by jim tím způsobil novou majetkovou újmu. Náklady na straně žalovaného sice vznikly, nicméně zájem na jejich náhradě by měl ustoupit myšlence plného odčinění újmy žalobců, a to i v negativním pojetí stran toho, že se jim povinnost neuloží, tedy opačně, že se právo žalovanému na poměrnou náhradu nákladů nepřizná.