8 C 319/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně žalované poskytla.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. K výzvě soudu, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované řádně posoudila jednak na podkladě informací získaných od žalované, které žalovaná doložila řadou podkladů, a jednak na základě veřejně i neveřejně přístupných informací (bankovní a nebankovní registry, interní informace, insolvenční a živnostenský rejstřík, ověření existence exekučního řízení, databáze neplatných dokladů, evidence adres obecních a městských úřadů), z nichž nebyly ve vztahu k žalované zjištěny žádné významné negativní skutečnosti. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum] uvedla, že její příjem ze závislé činnosti činí [částka] měsíčně, což žalobkyně ověřila periodickými výpisy z běžného účtu žalované. Žalovaná rovněž uvedla, že je svobodná, bezdětná a bydlí u rodičů, přičemž žalovanou uvedená částka měsíčních výdajů byla nižší než částka, která vyplynula ze statistických informací, a proto žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčních výdajů ve výši [částka]. Zjištěné údaje následně žalobkyně zadala do skóringového modelu a dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením předmětné smlouvy zjevně dána. Žalobkyně rovněž doplnila, že žalovaná na poskytnutý spotřebitelský úvěr uhradila částku v celkové výši [částka].

4. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 21,90 % při roční procentní sazbě nákladů 24,29 %, tj. částku v celkové výši [částka] uhradit v 96 měsíčních splátkách po [částka] do [datum].

6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má středoškolské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Rovněž uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem [částka]. Ohledně běžných měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že její výdaje (vyjma spoření ve výši [částka]) činí [částka] měsíčně.

7. Z historického výpisu z úvěrového účtu žalované u žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku [částka].

8. Z výpisů z běžného účtu žalované za období [datum] – [datum], tj. z výpisů, které měla žalobkyně v době rozhodování o žádosti žalované k dispozici, se podávalo, že počáteční a konečný zůstatek bankovního účtu žalované po celé sledované období osciloval kolem povoleného debetu (tj. záporného zůstatku) ve výši [částka], přičemž výdaje žalované ve sledovaném období zcela spotřebovaly její příjmy a celkový debet účtu ještě mírně vzrostl.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši [částka] nejpozději do [datum], a to z titulu výše uvedeného řádně neuhrazeného spotřebitelského úvěru s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou.

10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

19. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům z uzavřené smlouvy, resp. naopak z podkladů dostupných žalobkyni před poskytnutím úvěru bylo zřejmé, že žalovaná s největší pravděpodobností nebude schopna úvěr řádně splácet. Ze žalobkyní předložených výpisů z bankovního účtu žalované vyplynulo, že žalobkyně řádně zjistila a výpisy z běžného účtu žalované ověřila výši měsíčního příjmu i výdajů žalované, které se od tvrzení žalované podstatně lišily. Z předložených bankovních výpisů nicméně rovněž vyplynulo, že výdaje žalované za sledované období zcela spotřebovaly veškeré její příjmy, a nadto zůstatek jejího bankovního účtu osciloval kolem minus [částka], což byla povolená hranice debetu. Na podkladě těchto zjištění tak žalobkyně bezesporu nemohla vycházet nejen ze žalovanou tvrzených měsíčních výdajů [částka] měsíčně, ale ani ze žalobkyní stanovených výdajů ve výši [částka], neboť z výpisů je zřejmé, že výdaje žalované byly podstatně vyšší, a tyto bezezbytku spotřebovaly veškerý příjem žalované. Žalobkyně tedy při vynaložení odborné péče nemohla dospět k závěru o úvěruschopnosti žalované, neboť výpisy z bankovního účtu žalované bylo jednoznačně zjištěno, že jeho neutěšená finanční situace učinění závěru o její úvěruschopnosti, a tím pádem též poskytnutí úvěru, neumožňovala. Na tomto závěru přitom nemohly ničeho změnit ani žalobkyní tvrzené, avšak soudu nijak nedoložené, informace získané z rejstříků a interní databáze žalobkyně. Je tudíž zřejmé, že se žalobkyně při stanovení výdajů žalované i přes negativní zjištění o tom, že se výše jejích výdajů rovná výši jejích příjmů, nekriticky spokojila se statistickým výstupem, který byl evidentně zcela odlišný od reality.

21. Lze tedy shrnout, že z informací získaných žalobkyní při ověřování úvěruschopnosti žalované bylo v daném případě na základě porovnání jejích příjmů a výdajů zjevné, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

22. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že majetkové poměry žalované neumožňovaly žalobkyni učinit závěr o její úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené tedy nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti totiž chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná i z tohoto důvodu.

23. Jestliže tedy žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku ve výši [částka], plnila bez právního důvodu, a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná přitom dosud na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku ve výši [částka], přičemž zbývající část dlužné částky nezaplatila.

24. Z těchto důvodů tudíž soud žalobě vyhověl pouze co do částky [částka] představující rozdíl mezi jistinou poskytnutého úvěru a žalovanou dosud uhrazenou částkou, tj. v částce, o kterou se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na relativně vyšší peněžitou povinnost přitom soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k plnění v trvání 30 dnů od právní moci rozsudku, která je dle přesvědčení soudu přiměřená výši přisouzené částky i okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla žalované soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování míry úspěšnosti účastníků řízení je přitom třeba kromě jistiny přihlížet také k příslušenství pohledávky (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08), které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni [datum] (k tomuto postupu srov. např. rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 15. 3. 2022, č. j. 74 Co 74/2021-94).

26. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná co do 72 % a procesní úspěch žalované činil 28 %. Žalobkyni tedy náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 44 % (72 % - 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátkou ve výši [částka] včetně DPH. Advokátce náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], podání žaloby a vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum]), a to včetně čtyř režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále byly náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši [částka] podle § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. zvýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku [částka]. Jelikož tedy celkové náklady řízení žalobkyně činily celkem [částka] a žalobkyni s ohledem na výše uvedené náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 44 %, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení po zaokrouhlení částku ve výši [částka] Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na nižší výši peněžité povinnosti stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.