8 C 332/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o částka s příslušenstvím

I. Co do částky [částka] se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky [částka], částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], to vše z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje. Žalobkyně současně v rámci svého vyjádření vzala podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky [částka] představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši [částka] a po podání žaloby dále žalobkyni dne [datum] částku ve výši [částka], pročež žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět také co do částky [částka] představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.

4. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši [částka] (úroková sazba 272,05 % ročně, roční procentní sazba nákladů 1 237,4 %), tj. částku v celkové výši [částka] jednorázově splatit do [datum].

6. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].

7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] 2022 mezi [právnická osoba] Finance s.r.o. a žalobkyní včetně společného prohlášení smluvních stran a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jakožto původní věřitel žalované postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] nejpozději do [datum], a to z titulu výše specifikovaného řádně neuhrazeného spotřebitelského úvěru s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Soud tedy v prvé řadě s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky [částka], zastavil.

17. Meritorně se poté soud předně zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

19. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neposuzovala úvěruschopnost žalované a nebylo nijak zjištěno, zda žalovaná bude schopna svým závazkům dostát. Z vyjádření žalobkyně vyplynulo, že tato nedisponuje žádnými důkazy o tom, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované posoudila, pročež žalobkyně v tomto ohledu soudu ani žádné podklady nepředložila. Bylo však povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, aby si vyžádala a následně ověřila veškeré rozhodné skutečnosti týkající se výše měsíčních příjmů a výdajů žalované, a za tímto účelem si vyžádala od žalované doložení výše veškerého rozhodného příjmu i veškerých jejích podstatných výdajů (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další)).

21. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, přičemž žalobkyně soudu nepředložila žádné podklady, z nichž by bylo možné učinit závěr o posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, a ostatně, jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně ani netvrdila, že by si její právní předchůdkyně podklady ke zjištění a ověření rozhodných skutečností vůbec od žalované vyžádala. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně na ověřování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala, neboť za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splatit, nevyvinula jakoukoliv snahu. Nelze jistě žádat, aby poskytovatel úvěru ověřoval tvrzení žadatele do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti žadatele je třeba, aby byl zjištěn a doložen veškerý jeho příjem i pravidelné měsíční výdaje.

22. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly právní předchůdkyní žalobkyně zjišťovány, v důsledku čehož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti totiž chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná i z tohoto důvodu.

23. Jestliže tedy právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku v celkové výši [částka], plnila bez právního důvodu, a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná přitom dosud na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku v celkové výši [částka], zbývající část dlužné částky nezaplatila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

24. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky [částka], tj. v částce, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na nižší výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, která je přiměřená výši přisouzené částky i okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla žalované soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování míry úspěšnosti účastníků řízení je přitom třeba kromě jistiny přihlížet také k příslušenství pohledávky (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08), které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni [datum] (k tomuto postupu srov. např. rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 15. 3. 2022, č. j. 74 Co 74/2021-94).

26. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná co do 83 % a procesní úspěch žalované činil 17 %. Žalobkyni tedy náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 66 % (83 % - 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátkou ve výši [částka] včetně DPH. Advokátce náleží za úkony právní služby provedené do podání žaloby včetně odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum] a podání žaloby dne [datum]), a to včetně tří režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Za vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum] poté žalobkyni náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši [částka], tj. odměna ve výši [částka] spolu s režijním paušálem ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu.

27. Dále byly náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši [částka] podle § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. zvýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku [částka]. Jelikož tedy celkové náklady řízení žalobkyně činily celkem [částka] a žalobkyni s ohledem na výše uvedené náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 66 %, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení po zaokrouhlení částku ve výši [částka] Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla rovněž s ohledem na nižší výši peněžité povinnosti stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.