8 C 339/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o částka s příslušenstvím

I. Co do částky [částka] se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 14,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 14,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně žalovanému poskytla.

2. K výzvě soudu, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila jednak na podkladě informací získaných od žalovaného, a jednak na základě veřejně i neveřejně přístupných informací, z nichž nebyly ve vztahu k žalovanému zjištěny žádné významnější negativní skutečnosti. Příjmy i výdaje žalovaného byly ověřeny na podkladě odborné kontroly finančních toků na bankovním účtu žalovaného, přičemž při určení výdajové stránky žalobkyně vycházela rovněž ze statisticky podloženého modelu na základě dat Českého statistického úřadu. Příjem byl na základě kreditních a debetních obratů na účtu žalovaného za pět měsíců předcházejících poskytnutí úvěru stanoven v částce [částka] měsíčně. Výdaje byly rovněž na základě obratů na účtu za období pěti měsíců předcházejících poskytnutí úvěru stanoveny v částce [částka] měsíčně. Žalovanému tedy po odečtení výdajů zbývala měsíčně částka [částka] (platební kapacita), která byla dostatečná k hrazení měsíčních splátek úvěru ve výši [částka], a proto žalobkyně po odborném posouzení dospěla k pozitivnímu závěru o úvěruschopnosti žalovaného, na základě čehož došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy.

3. Podáním ze dne [datum] pak své předchozí podání doplnila a upřesnila v tom smyslu, že rovněž bere žalobu co do částky [částka] zpět.

4. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud měl proto za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě předmětné smlouvy peněžní prostředky ve výši [částka], a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 14,70 % ročně při roční procentní sazbě nákladů 15,71 %, tj. částku v celkové výši [částka], uhradit v 60 měsíčních splátkách po [částka] do [datum].

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je důchodcem, jeho čistý měsíční příjem činí [částka], pravidelné měsíční výdaje dosahují částky [částka], a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí [částka] měsíčně.

7. Z výpisů z účtů žalovaného u žalobkyně za období [datum] – [datum] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka [částka], která byla z účtu obratem vybrána v hotovosti.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši [částka] nejpozději do sedmi dnů ode dne odeslání výzvy, a to z titulu výše uvedeného řádně neuhrazeného spotřebitelského úvěru s tím, že v případě neuhrazení této částky bude žalobkyně svůj nárok vymáhat soudní cestou.

9. Pro úplnost soud podotýká, že z výstupní sestavy (sjetiny) zachycující pohyby na bankovním účtu žalovaného, čítající několik desítek stran, nezjistil v podstatě žádné relevantní informace, neboť ze sjetiny není u převážné většiny transakcí mj. vůbec patrné, které transakce jsou příchozí a které odchozí, a není tedy možné na jejich základě činit jakékoliv závěry.

10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Soud tedy v prvé řadě s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. výrokem I tohoto rozsudku řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky [částka], zastavil.

18. Meritorně se poté soud předně zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

20. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s řádnou péčí odborníka, a nebylo tedy spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům z uzavřené smlouvy. Žalobkyně v rámci svého vyjádření k výzvě soudu uvedla, že příjmovou i výdajovou stránku žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřila výpisy z běžného účtu žalovaného, přičemž za účelem prokázání svého tvrzení soudu předložila sjetinu zachycující pohyby na bankovním účtu žalovaného. Soud však podotýká, že z předložené sjetiny není v případě celé řady transakcí možné jednoznačně určit, zda se jedná o platby příchozí či odchozí. Soud tudíž nemohl na podkladě této sjetiny ověřit, zda příjmy a výdaje žalovaného v době předcházející poskytnutí úvěru umožňovaly učinění závěru o jeho úvěruschopnosti.

22. Jelikož přitom žalobkyně stran ověření příjmů a výdajů žalovaného soudu kromě výše zmíněné sjetiny nepředložila žádné jiné důkazy a ostatně ani netvrdila, že by si za tímto účelem vyžádala od žalovaného jakékoliv podklady (potvrzení o výši příjmu, nájemní smlouvu, faktury za energie a služby atp.), nezbylo soudu než konstatovat, že nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. S ohledem na uvedené tedy nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti totiž chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

23. Jestliže tedy žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši [částka], plnila bez právního důvodu, a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný přitom dosud na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku ve výši [částka], přičemž zbývající část dlužné částky nezaplatil.

24. Z těchto důvodů tudíž soud žalobě vyhověl pouze co do částky [částka] představující rozdíl mezi jistinou poskytnutého úvěru a žalovaným dosud uhrazenou částkou, tj. v částce, o kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a doposud ji žalobkyni nezaplatil. S ohledem na relativně vyšší peněžitou povinnost přitom soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k plnění v trvání 30 dnů od právní moci rozsudku, která je dle přesvědčení soudu přiměřená výši přisouzené částky i okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla žalovanému soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování míry úspěšnosti účastníků řízení je přitom třeba kromě jistiny přihlížet také k příslušenství pohledávky (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08), které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni [datum] (k tomuto postupu srov. např. rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 15. 3. 2022, č. j. 74 Co 74/2021-94).

26. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze co do 76 % a procesní úspěch žalovaného tedy činil 24 %, žalobkyni tak náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 52 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem ve výši [částka] včetně DPH. Advokátce náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], podání žaloby a vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum]), a to včetně čtyř režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále byly náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši [částka] podle § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. zvýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku [částka]. Jelikož tedy celkové náklady řízení žalobkyně činily celkem [částka] a žalobkyni s ohledem na výše uvedené náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 52 %, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení po zaokrouhlení částku ve výši [částka] Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na nižší výši peněžité povinnosti stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.