8 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o 98 516,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 022 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 022 Kč od [datum] do zaplacení a částku 57 258,97 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 57 258,97 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 10 094,35 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 084,06 Kč, úroků ve výši 11,9 % ročně z částky 21 116,35 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 21 116,35 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků s prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 094,35 Kč od [datum] do zaplacení, částky 20 140,93 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 207,97 Kč, úroků ve výši 10,9 % ročně z částky 77 399,90 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 77 399,90 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků s prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 140,93 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 498 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení jednak částky 21 116,35 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 1 084,06 Kč, smluvních úroků ve výši 11,9 % ročně z částky 21 116,35 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 21 116,35 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 116,35 Kč od [datum] do zaplacení, jednak částky 77 399,90 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3 207,97 Kč, smluvních úroků ve výši 10,9 % ročně z částky 77 399,90 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 77 399,90 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 77 399,90 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazených úvěrů ve výši 50 000 Kč a 95 500 Kč, které na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] žalovanému poskytla. Současně uvedla, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a to na základě informací, které poskytl sám žalovaný. Ověřila je z dokladů žalovaného, konkrétně z výpisu z jeho účtu, jímž prokázal výši svého hlavního příjmu, i z interních a externích databází. V daném případě neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet, proto mu je poskytla. O splnění povinnosti postupovat s odbornou péčí svědčí také skutečnost, že jeho další žádosti o poskytnutí úvěru zamítla.

2. Ve věci bylo jednáno za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se řádně omluvila, a žalovaného, který se bez omluvy k jednání nedostavil.

3. Z rámcové smlouvy ze dne [datum], [číslo] včetně dodatků, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínek pro používání úvěru a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na běžný účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky, nejdříve ve výši 50 000 Kč a poté ve výši 95 500 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky a úroky ve výši 11,9 %, resp. 10,9 % ročně zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 446 Kč, resp. 1 497 Kč, přičemž splatnost splátek se postupně posunovala a jejich výše snižovala.

4. Z přehledu plateb a výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, na který ve splátkách uhradil celkem 38 978 Kč, a úvěr ve výši 95 500 Kč, na který ve splátkách uhradil celkem 38 241,03 Kč.

5. Z úvěrových zpráv a aplikačních dat soud zjistil, že žalobkyně při poskytování úvěrů provedla scoring žalovaného se zjištěním o předchozím úvěru na stavební spoření.

6. Z výpisů z účtu žalovaného u [právnická osoba], č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že příjem žalovaného od Tradičního pivovaru v [obec] činil v tomto období 20 733 Kč, 20 378 Kč a 16 946 Kč.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího a poštovního archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do [datum].

8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění zákonné předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

19. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Z předložených výpisů z účtu žalovaného byl zjištěn pouze jeho tehdejší příjem, z úvěrových zpráv pak jen to, že se touto otázkou žalobkyně zabývala. Ovšem nedostatečně, neboť nebyla ověřována, natož v tomto řízení doložena výše nákladů na bydlení a výdajů na domácnost, nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje (což jsou kritéria, která zdejší soud standardně bere v potaz). Žalobkyně navíc neověřovala jeho finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťovala případné další finanční závazky žalovaného, kromě těch, které si sjednal pávě u ní. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.

20. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

21. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částky 50 000 Kč a 95 500 Kč, plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud uhradil pouze 38 978 Kč a 38 241,03 Kč, zbývající část dluhu nezaplatil.

22. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částek 11 022 Kč a 57 258,97 Kč, o které se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud je nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z těchto částek (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], data splatnosti podle předžalobní výzvy k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 941 Kč. S ohledem na poměrný úspěch ve věci v rozsahu jen 38 % (žalobkyně byla ve vztahu k uplatněnému nároku úspěšná co do 69 %, žalovaný tedy co do 31 %) byla žalobkyni přiznána částka 1 498 Kč.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebylo důvodu stanovit lhůtu delší nebo plnění ve splátkách.