8 C 6/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7 627,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 227,05 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 400 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 872,09 Kč, úroků ve výši 23,66 % ročně z částky 7 325,28 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 738,23 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 325,28 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 7 627,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 872,09 Kč, úroků ve výši 23,66 % ročně z částky 7 325,28 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 738,23 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 325,28 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazené„ půjčky“ ve výši 10 000 Kč, kterou na základě smlouvy ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. K výzvě soudu, zda její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od ní vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do její zákaznické karty a byly ověřeny doklady tam uvedenými (zejména výměr důchodu, výplatní pásky, nájemní smlouva, složenky a doklady SIPO). Pravdivost a úplnost poskytnutých informací žalovaná stvrdila svým podpisem, teprve poté byla uzavřena předmětná smlouva, když právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že její schopnost splácet je dostatečná, neboť neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla ve své zákaznické kartě. Uvedla také, že jistě nebylo povinností právní předchůdkyně hlubokým a rozsáhlým prověřováním zjišťovat, zda se žalovaná nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě, když se vychází ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala, spolu s úroky ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy 17 400 Kč, zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč.

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že v rozhodné době žila s dalším rodinným příslušníkem, pobírala starobní a vdovecký důchod ve výši celkem 9 186 Kč, výdaje domácnosti činily 4 100 Kč a splácela další úvěry ve výši 3 240 Kč měsíčně. Zákaznická karta obsahuje podpis žalované a obchodního zástupce a prohlášení, že předmětné údaje byly ověřeny z listu vlastnictví, dokladů SIPO a výměry důchodu.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a informace o tom byla žalované odeslána.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky ještě před podáním žaloby.

8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

11. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu České republiky zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

17. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem 17 400 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaná informace uvedené v zákaznické kartě stvrdila svým podpisem. Přitom pouhé doplnění čísel do příslušných kolonek k finančním informacím klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Ačkoliv si právní předchůdkyně měla vyžádat výměr důchodu nebo doklady SIPO, nebyly tyto podklady blíže specifikovány, natož aby byly nyní předloženy soudu. Taktéž nebyla doložena výše nákladů na bydlení, výše výdajů na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc neověřovala výpisem z účtu žalované její finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťovala případné další finanční závazky žalované. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace.

18. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

19. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud uhradila 9 772,95 Kč, zbývající část dlužné částky nezaplatila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. Na postupníka totiž může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o zápůjčce či úvěru (k tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky 227,05 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť žalobkyně neprokázala, že by výzvu k plnění žalované skutečně doručila, a tudíž že se žalovaná, co se týče uvedeného bezdůvodného obohacení, dostala do prodlení (§ 1968 o. z.).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně ve věci úspěšná nebyla a žalované žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přitom soud přihlédl i k výši příslušenství, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).