8 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 268 167,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 160 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70 160 Kč od [datum] do zaplacení, částku 153 103,01 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 153 103,01 Kč od [datum] do zaplacení a částku 13 357,48 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 357,48 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 9 597,12 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 662,85 Kč, úroků ve výši 15,9 % ročně z částky 79 757,12 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 50,62 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 79 757,12 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 10 % ročně z částky 9 597,12 Kč od [datum] do zaplacení, částky 27 176,98 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 826,48 Kč, úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 180 279,99 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 117,27 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 180 279,99 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 10 % ročně z částky 27 176,98 Kč od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 16,9 % ročně z částky 6 085,84 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 085,84 Kč od [datum] do [datum] se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 62 299 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 757,12 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 662,85 Kč, úroků ve výši 15,9 % ročně z částky 79 757,12 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 50,62 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 79 757,12 Kč od [datum] do zaplacení, částky 180 279,99 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 826,48 Kč, úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 180 279,99 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 117,27 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 180 279,99 Kč od [datum] do zaplacení, částky 8 130,68 Kč, úroků ve výši 16,9 % ročně z částky 6 085,84 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 085,84 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazených úvěrů ve výši 86 000 Kč a 197 000 Kč a kontokorentního úvěru s limitem 6 000 Kč, který na základě smluv ze dne [datum], [datum] a [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO] (zaniknuvší později fúzí se společností [právnická osoba]), jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když před ještě uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, také nahlédnutím do veřejných registrů.

3. Jednáno bylo za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se i přes řádné předvolání ani k jednomu jednání nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Vzhledem k tomu, že bez důvodné a včasné omluvy zmeškal první jednání ve věci, ačkoli žaloba i předvolání mu byly doručeny do vlastních rukou (§ 49 odst. 4 o. s. ř.) a ačkoli byl o následcích nedostavení se poučen, měl soud shora uvedená žalobní tvrzení za nesporná. Z úřední povinnosti se však musel zabývat otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Proto provedl následující dokazování.

4. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta k jeho žádosti ze dne [datum], identifikace žádosti a kreditního reportu soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o kontokorentní úvěr s limitem 6 000 Kč. Právní předchůdkyně prošetřila výši příjmu žalovaného, kdy vycházela z údajů, které sám sdělil (je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný s příjmem 15 000 Kč měsíčně a výdaje na živobytí činí 6 500 Kč). Dále prověřovala interní i externí dluhy žalovaného, záznamy na„ black listech“, neplatné doklady a existující exekuce, získávala také informace z externích úvěrových registrů. Zjistila, že insolvenční rejstřík je bez záznamu, nebyl nalezen neplatný doklad, bez záznamu byl interní black list, byla zjištěna pouze pozitivní úvěrová historie, nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti a celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídalo pravděpodobnosti splacení úvěru 98,88 %. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč ověřila podle příjmů připisovaných na jeho účet, přičemž započítala zjištěný příjem ve výši 14 565 Kč. Dále zohlednila výdaje ve výši 6 500 Kč, z toho výdaje na bydlení ve výši 3 090 Kč a na živobytí ve výši 3 410 Kč. Uzavřela, že žalovaný je schopen danou„ půjčku“ splácet, proto požadovaný úvěr schválila.

5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta k jeho žádosti ze dne [datum], identifikace žádosti a kreditního reportu soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 197 000 Kč. Právní předchůdkyně prošetřila výši příjmu žalovaného, kdy vycházela z údajů, které sám sdělil (je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný s příjmem 18 000 Kč měsíčně, splácí úvěry ve výši 5 700 Kč měsíčně a výdaje na živobytí činí 3 000 Kč). Dále prověřovala interní i externí dluhy žalovaného, záznamy na„ black listech“, neplatné doklady a existující exekuce, získávala také informace z externích úvěrových registrů. Zjistila, že insolvenční rejstřík je bez záznamu, nebyl nalezen neplatný doklad, bez záznamu byl interní black list, byla zjištěna pouze pozitivní úvěrová historie, nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti a celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídalo pravděpodobnosti splacení úvěru 99,27 %. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč ověřila podle příjmů připisovaných na jeho účet, přičemž započítala zjištěný příjem ve výši 15 731 Kč. Dále zohlednila výdaje ve výši 10 488 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 6 026 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 052 Kč a na živobytí ve výši 3 410 Kč. Uzavřela, že žalovaný je schopen danou„ půjčku“ splácet, proto požadovaný úvěr schválila.

6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta k jeho žádosti ze dne [datum], identifikace žádosti a kreditního reportu soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 86 000 Kč. Právní předchůdkyně prošetřila výši příjmu žalovaného, kdy vycházela z údajů, které sám sdělil (je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný s příjmem 18 000 Kč měsíčně, splácí úvěry ve výši 3 500 Kč měsíčně a výdaje na živobytí činí 2 000 Kč). Dále prověřovala interní i externí dluhy žalovaného, záznamy na„ black listech“, neplatné doklady a existující exekuce, získávala také informace z externích úvěrových registrů. Zjistila, že insolvenční rejstřík je bez záznamu, nebyl nalezen neplatný doklad, bez záznamu byl interní black list, byla zjištěna pouze pozitivní úvěrová historie, nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti a celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídalo pravděpodobnosti splacení úvěru 99,27 %. Deklarovaný příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč ověřila podle příjmů připisovaných na jeho účet, přičemž započítala zjištěný příjem ve výši 15 958 Kč. Dále zohlednila výdaje ve výši 8 973 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 3 984 Kč, výdaje na bydlení ve výši 1 579 Kč a na živobytí ve výši 3 410 Kč. Uzavřela, že žalovaný je schopen danou„ půjčku“ splácet, proto požadovaný úvěr schválila.

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedených smluv, které soud posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelské úvěry a také o spotřebitelské smlouvy podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

18. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát všem svým závazkům. Předloženy byly ke všem třem smlouvám jen protokoly o ověření úvěruschopnosti, identifikace žádosti žalovaného a kreditní reporty. Z nich plyne, že právní předchůdkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s údaji, které ji žalovaný sdělil. Kromě toho sice provedla šetření ve svých interních i externích databázích, ale fakticky vždy ověřila jen tvrzený příjem žalovaného prostřednictvím jeho účtu. Nebylo nijak ověřeno, zda jde o jeho jediný příjem, příp. zda je dostatečně pravidelný, když takto zjištěné údaje se lišily od údajů, které tvrdil žalovaný. Z předmětných protokolů taktéž plyne, že se lišily tvrzené a zjištěné údaje o splácení stávajících úvěrů, nelze tedy dospět k závěru, že právní předchůdkyně dostatečně ověřovala jeho finanční toky, příp. rezervy, resp. že by zjišťovala případné další finanční závazky žalovaného. Především však nebyla doložena výše tvrzených nákladů na živobytí, nebyly specifikovány výdaje na bydlení a na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.

19. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že všechny uzavřené smlouvy o úvěru jsou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatné. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daných případech nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou uvedené smlouvy, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smyslu § 588 o. z. neplatné i z tohoto důvodu.

20. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost všech tří smluv poskytla žalovanému částky 86 000 Kč a 197 000 Kč, u kontokorentu postupně žalovaný čerpal 1 823 518,07 Kč, plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud uhradil pouze 15 840 Kč a 43 896,99 Kč, resp. u kontokorentu postupně celkem 1 810 160,59 Kč, zbývající část dlužných částek nezaplatil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

21. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl co do částek 70 160 Kč, 153 103,01 Kč a 13 357,48 Kč, o něž se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud je žalobkyni nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedených bezdůvodných obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z těchto částek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zčásti úspěšné žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení, která skládají ze soudního poplatku ve výši 10 727 Kč a z odměny za zastupování advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 9 380 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z šesti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast při jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]). Dále mu náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty ze svého sídla do sídla soudu a zpět, což při shora uvedených jednáních činí celkem 800 Kč. To vše mimo soudního poplatku včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud naproti tomu nepřiznal odměnu ve výši jedné poloviny a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne [datum], neboť ve vztahu k uplatněnému nároku jej neshledal účelným, a také požadované cestovné, neboť nebylo nijak doloženo, jaké vozidlo bylo využito, nemohla být proto ověřena spotřeba paliva a podle § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb. určena i průměrná cena pohonné hmoty.

23. Dohromady jde o částku ve výši 81 972 Kč, protože však úspěch žalobkyně činil jen 76 % (vůči uplatněným pohledávkám byla úspěšná co do 88 %, žalovaný proto co do 12 %), přiznána byla částka ve výši jen 62 299 Kč.