8 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroky ve výši 26,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas nevráceného úvěru, který na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne [datum] postupně čerpal.

2. K výzvě soudu žalobkyně s odkazy na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, Nejvyššího správního soudu Švédského království, Nejvyššího soudu Litevské republiky, Nejvyššího soudu České republiky a Krajského soudu v Ústí nad Labem sdělila, že při prověřování úvěryschopnosti žalovaného (ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí princip přiměřenosti a poskytovatel spotřebitelského úvěru má široké pole pro uvážení, zda vůbec a jakým způsobem si údaje, které mu sdělí spotřebitel, ověří. Žalobkyně v tomto případě naplnila svou zákonnou povinnost prověřování bonity žalovaného důsledným zjišťováním jeho„ kreditního skóre“, pro nějž je využíván statistický model, jehož parametry, vytvořené odbornými zaměstnanci, využívá automatizovaný systém. Žalobkyně také kontroluje klienta v externích registrech. Konkrétně zde žalovaný uvedl, že jeho příjem tvoří důchod ve výši [částka] čistého, měsíční výdaje domácnosti činí [částka], přičemž je vdovcem a žije sám. K tomu žalovaný předložil výpis ze svého bankovního účtu. Lustrace v příslušných registrech byly pozitivní, resp. nebyly nalezeny žádné závazky žalovaného. Žalobkyně je proto přesvědčena, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na uplatněnou analýzu splnila podmínky zákona a postupovala s odbornou péčí.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně umožnila žalovanému čerpání úvěru s úvěrovým rámcem [částka] a roční úrokovou sazbou 26,28 %, přičemž výše prvního čerpání téhož dne činila [částka] za účelem koupě mobilního telefonu iPhone 8 zlaté barvy.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že kromě shora uvedené částky prvního čerpání žalovaný postupně čerpal celkem [částka] a žalobkyni uhradil celkem [částka].

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje taktéž povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, protože teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěryschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li pouze z objektivně nijak nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

18. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Z provedeného dokazování plyne, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se fakticky pouze s údaji, které uvedl sám žalovaný, což nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Žalobkyně sice na základě výzvy předložila soudu výpis z bankovního účtu žalovaného, z něj však kromě výše starobního a vdoveckého důchodu ve výši [částka] vyplývá především to, že za období od [datum] do [datum] byl počáteční zůstatek [částka] a konečný zůstatek [částka]. Co se týče výdajů na bydlení, daným výpisem lze doložit, že nájemné tehdy činilo [částka] a SIPO [částka]. Nejsou tak nijak specifikovány výdaje na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje nebo případné závazky žalovaného. Žalobkyně navíc ověřovala jeho finanční toky pouze za jeden měsíc, nelze tedy říci, že by i zde postupovala s řádnou péčí. Lze shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.

19. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěryschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

20. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši cekem [částka], plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud uhradil jen [částka], zbývající část dlužné částky nezaplatil, soud proto žalobě vyhověl co do částky [částka], o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě také ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka] za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé) a podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý tento úkon, obojí s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v sazbě 21 % Celkem tak jde o částku [částka]. Protože však žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná jen z 90 % a žalovaný byl tedy úspěšný z 10 %, bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznáno 80 % z uvedené částky, neboli [částka].

23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.