8 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 15,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši [částka], který na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. Jednáno bylo za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy a bez včasného návrhu na odročení nedostavil.

3. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), když při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, tyto údaje kontrolovala v interních a externích databázích a jeho příjem a výdaje porovnávala s historickými údaji Českého statistického úřadu.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne [datum] včetně sazebníku poplatků, všeobecných produktových podmínek a tabulky UVA člena ESS soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky, úroky s úrokovou sazbou ve výši 15,4 % ročně a poplatky zaplatit v 84 měsíčních splátkách, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila [částka].

5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] soud zjistil, že k tomuto dni prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr za splatný, a z platební historie a výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný do té doby uhradil celkem [částka].

6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný před sjednáním shora uvedené smlouvy prohlásil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil částku [částka], což doložil potvrzením o výši příjmu zaměstnavatele.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh a potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěryschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

20. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši [částka] zaplatit celkem [částka]. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že právní předchůdkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s informacemi od žalovaného, jakkoli alespoň výši jeho příjmů měla doloženou potvrzením od zaměstnavatele, což nicméně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Nebyly totiž specifikovány výdaje žalovaného, nebyla např. doložena výše jeho nákladů na bydlení nebo na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další jeho běžné měsíční výdaje. Právní předchůdkyně kromě toho neověřovala výpisem z účtu žalovaného jeho finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťovala případné další finanční závazky žalovaného. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.

21. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

22. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku [částka], plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud uhradil jen [částka], zbývající část dlužné částky nezaplatil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl jen co do částky [částka], o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu (tj. kapitalizované úroky ve výši [částka], úroky ve výši 15,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení) žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka] a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka], a to za každý z pěti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne [datum] a [datum] a účast za jednání před soudem dne [datum]), a odměna ve výši [částka] a náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) a odst. 3 advokátního tarifu (písemné podání ze dne [datum]), a dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu jednání soudu ve výši [částka], to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 %. Naproti tomu soud nepřiznal nárok na cestovné uplatněný ve výši [částka], neboť žalobkyně nedoložila technický průkaz použitého vozidla, soud tedy ve smyslu § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb. nemohl zkontrolovat jeho průměrnou spotřebu.

25. Dohromady tak jde o částku ve výši [částka], ovšem s ohledem na poměrný úspěch ve věci v rozsahu jen 68 % (žalobkyně byla ve vztahu k uplatněnému nároku úspěšná co do 84 %, žalovaný tedy co do 16 %, celkový úspěch žalobkyně proto činí pouze 68 %) byla přiznána částka [částka].

26. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože neshledal důvody pro její prodloužení. Splatnost náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.