9 C 198/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Bartošovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 23 250 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 484,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % jdoucími z částky 15 484,98 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 15,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15,02 Kč od [datum] do zaplacení, pro částku 1 627,92 Kč, a 20 411,54 Kč, pro částku 482 Kč a 7 750 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím (viz.výrok I. a II.) Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) s žalovaným písemně úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno]. Žalovaný obdržel částku 15 500 Kč v hotovosti, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit dále částku 16 557,10 Kč, spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a smluvního úroku, včetně nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, vše v 1.měsíční splátce, se splatností [datum]. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a na svůj dluh uhradil pouze 15,02 Kč. V souladu se smlouvou čl.VIII. odst.VIII.1 byl právní předchůdce oprávněn nárokovat smluvní pokutu ve výši 0, 1% denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Je napočítána pouze do výše 50% jistiny úvěru tedy v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., ve výši 7 750 Kč. Proces poskytnutí finančních prostředků žalovanému byl takový, že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil vyhovující počet dnů splácení úvěru. Po vyplnění dat se žalovanému zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku by byl povinen uhradit. Kliknul na políčko„ chci půjčit“, poté vyplnil registrační formulář, do něhož uvedl základní údaje o své osobě, email, telefon, číslo občanského průkazu, údaje o zaměstnání. V následující sekci žalovaný vyplnil údaje o kontaktní osobě, pak i číslo bankovního účtu pro zaslání finančních prostředků. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře za strany žalovaného vyplněny, byl žalovaný povinen se seznámit s celkovým obsahem smlouvy a odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka, čímž potvrdil, že rozuměl a souhlasil se všemi právními součástmi procesu. Odsouhlasil všechny dokumenty, následně žalovanému byla na zadané telefonní číslo odeslána SMS zpráva s unikátním kódem: [číslo]. Ten žalovaný opsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončil tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím, odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Smlouva a související dokumenty pak byly žalovaným podepsány pomocí zadání vertifikačního SMS kódu. Žádost byla žalovanému schválena, poté mu byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka, a to s variabilním symbolem složeným z rodného čísla žalovaného a dalších symbolů, které tvořili společně část, popř. celé číslo smlouvy o úvěru. Žalovaný své povinnosti nesplnil, částku neuhradil. Na základě projektu fúze sloučením ze dne [datum] došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba] se společností [právnická osoba] Pohledávku žalobkyně nabyla dle Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouva o postoupení pohledávek je ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Dále byly žalované účtovány náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 044,05 Kč. Pohledávka dále sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 16 542,08 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 312,54 Kč (od [datum] do [datum]), smluvních pokuty ve výši 7 750 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 15 500 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 2 140,28 Kč a dále pak jdoucí z částky 15 500 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. Žalovaný byl a o zaplacení opakovaně upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Ze smlouvy o úvěru č. B0005761016089906, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě ze dne [datum], má soud prokázáno, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], byla uzavřena dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 15 500 Kč, a poplatkem 16 557,10 Kč, na dobu 29 dnů, se splatností [datum]. [příjmení] byla žalovanému odeslána na účet uvedený ve smlouvě č.: [bankovní účet], [variabilní symbol].

5. Z dopisu ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovanému bylo oznámeno žalobkyní postoupení pohledávky týkající se smlouvy č. B0005761016089906.

6. Z listiny označené jako„ Předání do advokátní kanceláře“ ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s dokladem o odeslání ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán a vyzýván ke splacení celého úvěru, nejpozději do [datum].

7. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, včetně dílčí smlouvy ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], přílohy [číslo] má soud prokázáno, že pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena.

8. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla uzavřena dne [datum] smlouvu o úvěru č. B0005761016089906 na částku 15 500 Kč, a poplatkem 16 557,10 Kč, vše měl uhradit v 1 splátce, se splatností [datum]. [příjmení] byla žalovanému odeslána na účet uvedený ve smlouvě č.: [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení dlužné částky a vyrozuměn o postoupení pohledávky. Žalovaný byl vyzvána k úhradě také dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvou, odeslanou dne [datum]. Pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy ze dne [datum], následně dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum].

9. Dle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

11. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z.

17. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda právní předchůdce žalobkyně řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C - [číslo], OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

18. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 15 500 Kč zaplatit celkem 32 057,10 Kč do 29 dnů resp. [datum]. Žalobkyně nic ohledně poměrů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, a to ani po výzvě soudu. Žalobkyně ani netvrdila a nedoložila z jakých právní relevantních dokladů předchůdce při posuzování majetkových poměrů vycházel. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně provedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného zcela neprofesionálním a absolutně nepřesvědčivým způsobem. Postup právního předchůdce žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

19. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytl žalovanému částku 15 500 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo žalobkyni ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný je tak povinen plnění na základě neplatné smlouvy vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Soud tedy uložil žalovanému neuhrazenou jistinu vrátit dle principu vydání bezdůvodného obohacení (po odečtení již uhrazené částky 15,02 Kč) a dále podle § 1970 o. z. i spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Požadovaná výše úroků z prodlení je v souladu s jejich zákonnou výší dle nař. vl. [číslo] Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Lhůtu k plnění stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

24. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části, části o zaplacení úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, náklady spojenými s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty zamítnout. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou stran je téměř stejný, když žalobkyně byla neúspěšná, co do částek uvedených ve výroku II. Navíc žalovanému ani žádné náklady řízení nevznikly. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu z [datum], sp.zn. I. ÚS 2717/08, dostupném na [webová adresa], ve kterém se uvádí, že odvíjí-li se posouzení náhrady nákladů řízení podle § 142 o.s.ř. od úspěchu ve věci a rozumí-li se věcí předmět řízení (sporu), potom je jedině důsledné, vezme-li se v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tj. též stran příslušenství pohledávky. Soud tak vycházel z uvedeného kritéria, kdy příslušenství tvoří nezanedbatelnou část žalobního nároku.