9 C 26/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Bartošovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % jdoucími z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, pro částku [částka], a [částka], pro částku [částka] a [částka], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím (viz.výrok I. a II.) Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) se žalovanou písemnou úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž přílohu tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Žalovaná obdržela částku [částka] v hotovosti, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala uhradit dále částku [částka], spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a smluvního úroku, včetně nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, vše ve 14. měsíčních splátkách po [částka], se splatností [datum]. Žalovaná však svůj závazek nesplnila a na svůj dluh uhradila pouze [částka] (3 splátky). V souladu se smlouvou čl. 4 odst. 1 byl právní předchůdce oprávněn nárokovat smluvní pokutu ve výši 0, 1% denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedla základní údaje o své osobě, finanční situaci, předložila dokumenty k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitele zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj., ke dni [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení. Pohledávku žalobkyně nabyla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dále byly žalované účtovány náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně dále nárokuje i náhradu za účelně vynaložené náklady ve výši [částka], inkasní poplatek [částka]. Pohledávka dále sestává z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], smluvních pokuty ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále pak jdoucí z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná byl a o zaplacení opakovaně upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] jejíž přílohu tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud prokázáno, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], byla uzavřena dne [datum] smlouvu o úvěru na částku [částka], a poplatkem [částka], spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a smluvního úroku, včetně nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, vše měla uhradit ve 14. měsíčních splátkách po [částka], se splatností [datum] Částku převzala v hotovosti. Smlouva je účastníky podepsána.

5. Ze žádosti o úvěr má soud prokázáno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou do [datum], s měsíčním příjmem [částka]; soc. dávky, důchod [částka], celkem 20 944, použitelný příjem [částka]. Výdaje bydlení [částka]; výdaje na stávající půjčky [částka], celkové měsíční výdaje [částka].

6. Z dopisu ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalované bylo oznámeno žalobkyní postoupení pohledávky týkající se smlouvy [číslo].

7. Z listiny označené jako„ Předání do advokátní kanceláře“ ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s dokladem o odeslání ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaná byla opakovaně upomínána a vyzývána ke splacení celého úvěru, nejpozději do [datum].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně dodatku [číslo] má soud prokázáno, že pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni.

9. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byla uzavřena dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na částku [částka], a poplatkem [částka], spočívající v poplatku za poskytnutí úvěru a smluvního úroku, včetně nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, vše měla uhradit ve 14. měsíčních splátkách po [částka], se splatností [datum] Částku převzala v hotovosti. Žalovaná byla dopisy z [datum] a [datum] a [datum] vyzvána k zaplacení dlužné částky a vyrozuměna o postoupení pohledávky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě také dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvou, odeslanou dne [datum]. Pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni.

10. Dle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z.

18. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C - [číslo], OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr [částka] zaplatit celkem [částka] v měsíčních splátkách, do [datum]. Z předloženého potvrzení o provedení ověření bonity klienta je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval zcela formálně, když nelze vůbec seznat, v jakém rozsahu a na základě jakých podkladů tzv. úvěruschopnost žalované posoudil. Žalobkyně nic ohledně poměrů pro posouzení úvěruschopnosti žalované nedoložila, a to ani po výzvě soudu. Výdaje žalovaná již nikterak nedokládala, byly pouze tvrzeny nebo odhadnuty. Žalobkyně ani netvrdila, že by právní předchůdce při posuzování majetkových poměrů, zejména výdajů žalované vycházel z jakýchkoliv jiných relevantních dokladů, např. nájemní smlouvy či dokladů o výši záloh na služby apod. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně provedla analýzu finančního rozpočtu žalované zcela neprofesionálním a absolutně nepřesvědčivým způsobem. Neověření uváděných údajů lze dokonce označit za účelové, tj. ve snaze uvést v hodnocení údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by zde byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Postup právního předchůdce žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Ostatně nelze rovněž pominout, že žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze 3 splátky tj., [částka]. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

20. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

21. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytl žalované částku [částka], plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo žalobkyni ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná je tak povinna plnění na základě neplatné smlouvy vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Soud tedy uložil žalované neuhrazenou jistinu vrátit dle principu vydání bezdůvodného obohacení (po odečtení již uhrazené částky [částka]) a dále podle § 1970 o. z. i spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Požadovaná výše úroků z prodlení je v souladu s jejich zákonnou výší dle nař. vl. [číslo] Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Lhůtu k plnění stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, náklady spojenými s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty zamítnout. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou stran je téměř stejný, když žalobkyně byla neúspěšná, co do částek uvedených ve výroku II. a dále v části příslušenství. Navíc žalované ani žádné náklady řízení nevznikly.