9 C 61/2024

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudkyní JUDr. Petrou Bartošovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 10 717 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucími z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a pro částku , částka, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. K jejímu uzavření došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.rerum.cz, na které si žalovaný nejprve dle vlastní volby vybral dostupné parametry – splatnost a výši. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, včetně hesla. Žalovaný zaškrtl řádek týkající se smluvní dokumentace. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného vertifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaného uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. K ověření údajů byl žalovaný povinen zaplatit částku , částka, prostřednictvím bankovního převodu. Žalobkyně pak na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které byly dne , datum, zaslány na účet č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, . Smlouva byla podepsána prostřednictvím pětimístného vertifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jeho uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění , adresa, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný byl rovněž uvedenými kroky lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Žalovaný se dále dle čl. 2.1.6. smlouvy zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40% p.m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl opakovaně upomínán a následně byl dopisem ze dne , datum, informován o zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Následně byl vyzván i předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Současně žalobkyně požaduje i smluvní pokutu dle odst. 4.2 písm.c) smlouvy ve výši 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení tj., od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy tj. do , datum, .

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise., právnická osoba, listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ má soud prokázáno, že zachycuje obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jako věřitel je označena žalobkyně. Žalovaný ke své identifikaci uvedl své rodné číslo, adresu bydliště, telefonní číslo a emailovou adresu. Předmětem této smlouvy měl být úvěr až do limitu výše , částka, , kterou se žalobkyně zavázala převést na bankovní účet žalovaného , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , VS: , var. symbol, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou.

4. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, má soud prokázáno, že žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalovaného informovala o zesplatnění úvěru, celková dlužná částka činila , částka, .

5. Z potvrzení o platbě má soud prokázáno, že dne , datum, žalobkyně odeslal ze svého účtu částku , částka, na protiúčet č., č. účtu, , VS: , var. symbol, .

6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , odeslané téhož dne má soud prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, do 3 dnů.

7. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1 a 2 z. s. ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., dle odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Dle odst. 2 spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle odst. 3 sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne. Dle odst. 4 závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení nemůže být zrušen pouze proto, že informace poskytnuté spotřebitelem podle odstavce 2 před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byly neúplné. To neplatí, pokud spotřebitel vědomě poskytl neúplné informace nebo vědomě poskytl informace nepravdivé.

13. Podle § 86 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 551 o.z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

17. Podle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, ) a spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, .

19. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, , je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. , hodnota, /48/, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr , právnická osoba, v rozsudku ze dne , datum, ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr v celkové výši , částka, zaplatit spolu s úrokem z prodlení ve výši 40 % p.m. Z předložených dokladů je zřejmé, že žalobkyně, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co žalovaný uvedl. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala výši příjmu žalovaného, ani jeho výdaje. Nic nebránilo tomu, aby žalobkyně reálnost částky doložila příslušným dokumentem (např. potvrzení SIPO, výdajové doklady apod.), ze kterého takovou částku zjistila. Pracovní smlouva nebyla soudu předložena, ani výplatní pásky, není tvrzeno nic o jeho zaměstnání a výši příjmu. Vše tak nasvědčuje tomu, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet a žalobkyně její osobní, výdělkové a majetkové poměry důkladně nezkoumala. Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet.

20. Soud má tak zato, že majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na shora uvedené proto soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., když žalobkyně, poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 cit. zákona nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi shora uvedenou společností, a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouvu o úvěru, soud vztah účastníků poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, a proto je povinna vrátit žalobkyni částku , částka, .

22. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o.z. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V daném případě je pak třeba za kvalifikovanou výzvu k zaplacení považovat výzvu o zesplatnění úvěru ze dne , datum, . Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši , částka, se stal splatným dnem , datum, . Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, , neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacení dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I. tohoto rozsudku).23. , adresa, k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

24. Jelikož soud uzavřel, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, proto nezbylo než žalobu v části úroku, smluvní pokuty, jakož i zákonného úroku z prodlení, zamítnout (výrok II.)

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 30%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši , částka, . Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b a. t., neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku , částka, (obdobný návrh byl žalobkyní podán například ve věci vedené Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , právnická osoba, 9/2024, , spisová značka, ). Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky , částka, , byla úspěšná co do částky , částka, tj., v 65 %, žalovaný byl úspěšný v 35 %, rozdíl pak činí 30 % z celkové částky nákladů řízení , částka, , tj. , částka, . , právnická osoba, s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.26. , adresa, pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.