9 C 66/2019

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 , CSc. Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Ing. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 2 300 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, z titulu vypořádání sdružení , Anonymizováno, sdružení F.O., které účastníci založili smlouvou ze dne , datum, za účelem společné výroby a prodeje ekologického paliva – dřevních bio-pelet a bio-briket. Svou žalobu odůvodnil tím, že postupně poskytl žalovanému částku ve výši , částka, , a to dne , datum, převodem z účtu částku , částka, , dne , datum, vkladem hotovosti částku , částka, , dne , datum, vkladem hotovosti částku , částka, , dne , datum, bezhotovostním převodem částku , částka, , dne , datum, vkladem hotovosti částku , částka, a dne , datum, převodem na účet částku , částka, . Žalovaný opakovaně prohlásil, že peníze přijal jako vklad do sdružení, a to i před Okresním soudem v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , kde se žalobce domáhal vrácení těchto finančních prostředků z titulu smlouvy o půjčce. V daném soudním řízení bylo konstatováno, že plnění bylo poskytnuto na základě smlouvy o sdružení ze dne , datum, . Žalovaný byl pověřen vedením účetnictví, jeho povinností podle smlouvy o sdružení bylo mimo jiné provést každý rok vyúčtování společné činnosti na základě roční závěrky, k čemuž mělo dojít rovněž do 45 dnů od předčasného zániku sdružení. Žalovaný s účinky ke dni , datum, smlouvu o sdružení vypověděl, žalovaný měl tedy provést do 45 dnů vyúčtování společné činnosti na základě roční závěrky. Dosud tak však neučinil. Žádný výdaj na činnost sdružení navíc nebyl členy sdružení řádně schválen způsobem, jak předpokládala smlouva o sdružení, a společníci v rámci sdružení žádnou činnost neuskutečnili. Z toho důvodu měl žalovaný po zániku sdružení vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky, a to i s ohledem na skutečnost, že to byl pouze žalobce, kdo do sdružení vložil finanční prostředky, a nemohlo tedy dojít ke vzniku spoluvlastnického práva členů sdružení k těmto finančním prostředkům vloženým žalobcem do sdružení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, ačkoli uvedl, že je pravdou, že účastníci spolu měli v úmyslu podnikat a že žalobce realizoval určitý vklad do společného podnikání. Žalobce již dříve u Okresního soudu v , adresa, uplatnil vůči žalovanému žalobu na zaplacení částky , částka, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, a následně žalobu na vydání vzájemného vypořádání vynaložených nákladů v řízení vedeném pod sp. zn. , právnická osoba, 1/2014. Obě tato řízení skončila zamítnutím žaloby a dle názoru žalovaného se jednalo o tentýž nárok, soud by měl proto nejdříve přezkoumat, zda není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Dále žalovaný uvedl, že žalobce na účet žalovaného poskytl pouze částku ve výši , částka, a tyto peníze žalovaný zaúčtoval jako vklad do sdružení. Žalobce však následně po nahlédnutí do účetnictví sdružení k dokladům o svých bezhotovostních platbách přičetl nedůvodně částku , částka, , když použil interní poznámky o hotovostních převodech. Není tedy pravdou, že by vklad žalovaného byl v žalované výši, ale pouze ve výši , částka, . Tato částka byla zaslána na účet žalovaného, který její část ve výši , částka, následně postupně vybral v hotovosti a v této výši vložil do pokladny sdružení, tedy přeúčtoval na základě příjmových dokladů. Žalovaný dále namítl, že on sám do sdružení vložil finanční vklad ve výši , částka, , o čemž svědčí účetnictví sdružení, a žádný právní předpis neukládá, že finanční vklad do sdružení musí být stejný. Žalovaný svůj podíl ve sdružení kromě toho kompenzoval faktickou činností pro sdružení, zatímco žalobce se na věci aktivně nepodílel. Žalovaný poskytl svoji výrobní halu o výměře 200 m2, dále vložil své know-how (práce na přípravě projektu), jednal s dodavateli strojů či odběrateli produktu. Do sdružení vložil jako nepeněžitý vklad projekt s názvem „Komplex na zpracování dřevěných odpadů do palivových bio-briket“, jehož garantem byl , jméno FO, . , jméno FO, . Projekt byl oceněn znalcem a auditorem na částku , částka, , což je hodnota nepeněžitého vkladu poskytnutého žalovaným do sdružení. Oba členové sdružení souhlasili s tím, že takovým způsobem budou kompenzovány vzájemné vklady členů sdružení do něj. Na financování sdružení se pak žalovaný podílel rovněž tím, že po neúspěchu zamýšlené dražby objektu v , adresa, , kde měla být výroba realizována, převedl výrobu do areálu v Kněževsi, který je jeho výlučným vlastnictvím. Za tím účelem byla uzavřena nájemní smlouva od , datum, , kde obvyklá cena nájmu činila za šest měsíců částku , částka, , což nikdy nepožadoval. Tuto částku je tedy třeba také považovat za vklad žalovaného do sdružení. Žalovaný byl ochoten provést vypořádání sdružení, ale nikoli uhradit žalobci vloženou finanční částku, neboť vložené prostředky již byly investovány do výrobního zařízení a materiálu. Navrhl proto žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo ve věci rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku , částka, (výrok I), co do částky , částka, byla žaloba zamítnuta (výrok II) a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku , částka, (výrok III). Soud prvního stupně se v prvé řadě podrobně zabýval námitkou věci pravomocně rozhodnuté, neboť mezi účastníky byla již v minulosti vedena jiná soudní řízení, a uzavřel, že tato překážka v předmětné věci není dána. Po skutkové stránce vzal zdejší soud v původním rozhodnutí po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o sdružení, na jejímž základě se sdružili za účelem výroby a prodeje ekologického paliva, přičemž podmínky vnesení věcných i peněžitých vkladů a další otázky byly podrobně upraveny předmětnou smlouvou. Žalobce třemi platbami ze dne , datum, , , datum, a , datum, zaslal na bankovní účet žalovaného částku v celkové výši , částka, představující jeho peněžitý vklad do sdružení. Z bankovního účtu žalovaného, na který byly žalobcem připsány finanční prostředky, byly následně ve dnech , datum, , , datum, a , datum, v hotovosti vybrány finanční prostředky v úhrnné výši , částka, . V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce do sdružení vložil další finanční prostředky ve výši , částka, v hotovosti, neboť tyto finanční prostředky byly vybrány z účtu žalovaného a vloženy do poklady sdružení, jinými slovy řečeno se jednalo o část finančních prostředků ve výši , částka, , které byly žalobcem zaslány na bankovní účet žalovaného. Soud rovněž nevzal za prokázaný žádný z tvrzených vkladů žalovaného do sdružení. Pokud jde o tvrzený peněžitý vklad žalovaného ve výši , částka, , tento byl sice evidován v účetnictví sdružení, nicméně byl to právě žalovaný, kdo účetnictví vedl, tento rovněž vystavil příjmový doklad o svém vkladu, nadto podle smlouvy o sdružení byly vklady vázány na vystavení potvrzení o jejich výši či jejich ocenění, které však nebylo tvrzeno, natož doloženo, a konečně žalovaný v jiném řízení v rámci své výpovědi uvedl, že do sdružení žádný finanční vklad v hotovosti neprovedl. Stran vkladu know-how žalovaného do sdružení oceněného znaleckým posudkem , jméno FO, . , jméno FO, na částku , částka, soud shledal, že nebylo prokázáno, že projekt, který měl předmětné know-how představovat, byl skutečně ve vlastnictví žalovaného, a že byl do majetku sdružení vložen. Konečně ve vztahu k tvrzenému vkladu v podobě poskytnutí prostor k výkonu činnosti sdružení soud uvedl, že tento nelze za vklad žalovaného považovat s ohledem na neexistenci potvrzení podle smlouvy o sdružení. Dopisem ze dne , datum, posléze žalovaný ze sdružení vystoupil, a jelikož bylo sdružení pouze dvoučlenné, došlo vystoupením žalovaného automaticky k zániku (rozpuštění) sdružení. Proto bylo zapotřebí provést majetkové vypořádání, k němuž však dohodou nedošlo. Peněžitý vklad do sdružení tedy podle skutkových zjištění soudu prvního stupně poskytl pouze žalobce, naopak žalovaný žádný věcný či peněžitý vklad nevnesl.

4. Po právní stránce soud zdejší soud v rámci původního rozhodnutí věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.“), neboť k uzavření smlouvy o sdružení i zániku sdružení došlo za účinnosti tohoto zákona. Soud následně na podkladě uvedených skutkových závěrů s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že jelikož žalovaný do sdružení na rozdíl od žalobce nevnesl žádný věcný či peněžitý vklad, nemohlo dojít ke vzniku podílového spoluvlastnictví účastníků k žalobcem vneseným finančním prostředkům, a proto měl žalobce v případě rozpuštění sdružení právo na vrácení poskytnutých peněz. Jelikož bylo prokázáno, že žalobce do sdružení vnesl peněžitý vklad ve výši , částka, , soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost uvedenou částku zaplatit. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky , částka, , žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti původnímu rozhodnutí zdejšího soudu se odvolali oba účastníci, načež Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , původní rozsudek ve výroku II, tj. ohledně zamítnutí žaloby co do částky , částka, , potvrdil, a ve zbylém rozsahu původní rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí nejprve potvrdil závěr původního rozsudku zdejšího soudu ohledně nedůvodnosti námitky překážky věci pravomocně rozhodnuté. Následně odvolací soud s odkazem na ustálenou judikaturu podotkl, že v důsledku skončení účasti jednoho člena dvoučlenného sdružení dochází vždy k zániku (rozpuštění) sdružení, a v takovém případě je třeba na majetkové vypořádání aplikovat § 841 obč. zák., nikoliv § 839 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikován pod č. 33/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, civilní část). Vypořádání majetku se řídí podmínkami stanovenými ve smlouvě o sdružení, nicméně samotným zánikem sdružení nedochází k zániku podílového spoluvlastnictví k věcem uvedeným v § 833 obč. zák. (poskytnuté vklady) a § 834 obč. zák. (majetek získaný společnou činnosti). Odvolací soud se rovněž podrobně zabýval úpravou vzniku podílového spoluvlastnictví k poskytnutým vkladům a majetku získanému společnou činností a jeho vypořádání v případě rozpuštění sdružení, resp. postupem při majetkovém vypořádání sdružení (přednostní uspokojení pohledávek věřitelů a následné vypořádání zbylého majetku). Rovněž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu – obecně – zdůraznil, že „předpokladem vzniku spoluvlastnického práva účastníků sdružení k penězům, které některý z nich do sdružení poskytl, je skutečnost, že se na sdružení účastní minimálně jeden další subjekt, jehož vklad (vnos) je způsobilý svojí povahou založit jeho spoluvlastnický podíl k vkladu (vnosu) jiného účastníka“ a citoval § 841 obč. zák., podle nějž při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.

6. Odvolací soud poté uvedl, že ve vztahu k výroku II původního rozsudku (zamítnutí žaloby co do částky , částka, ) jsou skutková zjištění zdejšího soudu úplná a správná. Jelikož tedy v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce žalovanému předal v hotovosti částku , částka, jako další peněžitý vklad do sdružení, byl výrok II původního rozsudku zdejšího soudu odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen. Zamítavý výrok II původního rozsudku tudíž nabyl dne , datum, právní moci a řízení je nadále vedeno pouze ohledně částky ve výši , částka, .

7. Odvolací soud se však neztotožnil se skutkovými ani právními závěry původního rozsudku zdejšího soudu ve vztahu k výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, . V této souvislosti odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který dopadá pouze na případy vystoupení účastníka ze sdružení, aniž by to mělo za následek zánik sdružení. Pokud přitom zdejší soud uzavřel, že žalobce vložil jako jediný do sdružení své finanční prostředky, k nimž tudíž účastníkům nevzniklo spoluvlastnictví, a proto má žalobce nárok na jejich vrácení od žalovaného v plné výši, nezohledňuje takový závěr vůbec výsledek hospodaření sdružení a zcela jej přenáší na bedra druhého účastníka sdružení, který by tak na rozdíl od poskytovatele vkladu, jenž by nesl pouze riziko nedobytnosti svého nároku vůči druhému účastníku, za výsledek činnosti sdružení odpovídal celým svým majetkem. Takový výklad je však dle odvolacího soudu v rozporu se smyslem a účelem sdružení. Sdružení není samostatnou (právnickou) osobou a jedná se jen o účelové sdružení majetku účastníků. Proto nelze právo na vrácení poskytnutých hodnot chápat jako povinnost samotného sdružení. Je povinností účastníků sdružení provést majetkové vypořádání sdružení, avšak nikoliv z jejich celého majetku, ale pouze z majetku, který byl pro účely sdružení oddělen jako vklad účastníků a založil jejich spoluvlastnictví, nebo byl získán činností sdružení. Odvolací soud zdejšímu soudu uložil, aby doplnil dokazování ohledně toho, jakým způsobem bylo naloženo s peněžními vklady žalobce, zda byly spotřebovány a použity dle pravidel zakotvených ve smlouvě ve prospěch sdružení či nikoliv a jakým způsobem, tj. za co byly vynaloženy, jaký majetek za ně byl případně pořízen a zda dosud existuje, přičemž tyto skutečnosti je povinen tvrdit a prokázat žalovaný. Odvolací soud dále uvedl, že nelze přecenit formální hledisko jednání účastníků sdružení spočívající ve zkoumání existence písemných potvrzení, ale je třeba zkoumat, zda peněžité či nepeněžité vklady byly skutečně do sdružení vloženy a ve prospěch sdružení použity v souladu se smlouvou, resp. zda byl žalovaným blíže nespecifikovaný majetek skutečně pořízen za peněžní vklad žalobce na základě relevantní vůle účastníků sdružení. Zdejšímu soudu odvolací soud dále uložil, aby v případě, že po doplnění dokazování dospěje k závěru, že peněžní vklady žalobce byly zkonzumovány či transformovány v jiné věci či majetkové hodnoty, posoudil povahu majetku a způsob vypořádání mezi účastníky, neboť pouze z takového majetku by mohlo dojít k vypořádání členů sdružení včetně případného nároku žalobce na vrácení peněžitého vkladu či jeho části. Konečně odvolací soud zrušil rovněž nákladový výrok (výrok III) původního rozsudku.

8. Zdejší soud tedy v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu žalovanému poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, jakým způsobem bylo naloženo s peněžními vklady žalobce, zda byly spotřebovány a použity podle pravidel zakotvených ve smlouvě ve prospěch sdružení či nikoliv a jakým způsobem, tj. za co byly vynaloženy, jaký majetek za ně byl případně pořízen a zda dosud existuje.

9. V návaznosti na poskytnuté poučení žalovaný uvedl, že peněžitý vklad žalobce byl zanesen do základního majetku sdružení. Do základního majetku sdružení přispěl i žalovaný, a to nejen peněžitou částkou ve výši , částka, , ale rovněž hmotným majetkem, nehmotným majetkem ve formě know-how (projektu) oceněným na částku , částka, , poskytnutím prostor a osobními službami. Peněžitý vklad žalobce tak byl použit k úhradě „všech závazků a plnění“ sdružení. Valné hromady sdružení se konaly do května roku 2002, tj. doby než žalobce zcela ztratil zájem o sdružení v důsledku neúspěšného pokusu o vydražení pozemků k podnikání v k. ú. , adresa, . Žalovaný nicméně upřesnil, že valné hromady ve formální podobě se vůbec nekonaly. Po neúspěšné dražbě žalobce ztratil o další osud sdružení zájem, neměl zájem ani o svou účast ve společnosti , právnická osoba, ., a svůj vklad se snažil přeměnit na osobní půjčku, což vedlo k desítkám let soudních sporů. Účetnictví bylo pozastaveno na podzim roku 2002, neboť již nebylo o čem účtovat, a následně bylo v roce 2004 dodatečně zkompletováno. Správnost vedení účetnictví byla ověřena nezávislým auditorem. Sdružení bylo „jednostranně vypovězeno“ k , datum, ze strany žalovaného pro nezájem žalobce a jeho tvrzení, že sdružení neexistuje, a po ukončení sdružení bylo ke dni , datum, provedeno finanční vypořádání sdružení. Při ukončení sdružení byl vytvořen seznam strojního majetku, který byl žalobci v rámci vypořádání nabídnut, ale toto žalobce odmítl a žádal finanční vypořádání. Nicméně v té době již sdružení žádnými finančními prostředky nedisponovalo. Po zániku sdružení přestaly být některé hmotné „prvky“ využitelné, neboť byly od roku 2010 vystaveny vlivu nepřízně počasí a hrozbě odcizení. Jelikož si přitom žalobce ani přes výzvu žádný hmotný majetek nevybral a jiné využití nepřipadalo v úvahu, byly věci v roce 2019 sešrotovány, resp. dány do výkupu, a výnos z prodeje činil , částka, . Nájemné do té doby činilo podle smlouvy o pronájmu , částka, , avšak účtováno bylo pouze ve výši , částka, , neboť sdružení již prostředky na nájem nemělo. Žalovaný rovněž odkázal na dřívější řízení, v nichž se žalobce (neúspěšně) domáhal přisouzení totožné částky z titulu smlouvy o půjčce.

10. Ze shodných tvrzení účastníků řízení (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaný založili na základě smlouvy ze dne , datum, sdružení za účelem výroby a prodeje ekologického paliva. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že žalobce vložil do sdružení částku , částka, představující peněžitý vklad žalobce do sdružení, a že tuto finanční částku zaslal bezhotovostně na účet žalovaného.

11. Soud prvního stupně při novém posouzení věci rovněž vyšel z důkazů, které před zrušením původního rozsudku již ve věci provedl, a zjistil z nich následující skutečnosti.

12. Ze smlouvy o sdružení fyzických osob ze dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky byla uvedeného dne uzavřena smlouva, na základě které se účastníci sdružili za účelem společné výroby a prodeje ekologického paliva. Dle čl. IV. smlouvy bylo sídlem sdružení místo podnikání žalovaného, tj. , adresa, . Podle čl. V. byl žalovaný na rozdíl od žalobce povinen mj. zajišťovat chod výrobních provozů sdružení a jejich zásobování vstupními surovinami. Podle čl. VI. smlouvy o sdružení každý ze společníků přispívá na úhradu nákladů s činností sdružení podle poměru podílu na sdružení. Z článku VII. smlouvy o sdružení vyplývá, že účastníci sdružení se dohodli, že věcné vklady nezbytné k zajištění činnosti sdružení poskytnou stejným dílem. V případě, že by nebylo dosaženo dohody v ocenění výše vkladů, bude vyžadováno odborné znalecké vyjádření účastníků sdružení. Povinnost k vložení věcných hodnot může být splněna náhradním způsobem, peněžitým vkladem ve výši umožňující pořízení požadovaného věcného vkladu. Podle čl. VIII. každý z účastníků sdružení obdrží potvrzení o výši věcného nebo peněžitého vkladu vloženého do sdružení a výši jeho podílu na sdružení. Potvrzení musí být podepsáno všemi účastníky sdružení. Peněžní prostředky sdružení budou dle čl. X. smlouvy soustřeďovány na bankovním účtu odsouhlaseného valnou hromadou, prostřednictvím tohoto účtu budou prováděny veškeré finanční operace související s činností sdružení, a používat pro účely sdružení jiný účet je nepřípustné. Dle čl. XI. je za vedení účetnictví sdružení odpovědný žalovaný a vzájemné vypořádání vynaložených nákladů a zisku, případně ztráty, se provede na základě roční závěrky nejpozději do 15. 2. každého roku nebo do 45 dnů od předčasného zániku sdružení. Dle čl. XII. odst. 3 věta druhá valnou hromadu k projednání výsledků hospodaření a schválení roční závěrky zpravidla svolává člen sdružení odpovědný za vedení účetnictví, nejpozději do 15. 2. následujícího roku. Dle č. XII. se nejméně jednou za rok koná valná hromada sdružení, do jejíž kompetence spadá mj. projednání účetní závěrky a výše podílů k úhradě nákladů, rozdělení zisku a ztrát, jakož i vypořádání podílů jednotlivých účastníků sdružení při jeho zániku. Dle čl. XIII. platí zákaz konkurence, dle nějž nesmí žádný z účastníků sdružení po dobu jeho trvání vykonávat výrobní a obchodní činnost uvedenou ve smlouvě mimo sdružení. Dle čl. XVIII. se sdružení rozpouští vystoupením ostatních účastníků ze sdružení. Dle čl. XIX. se majetkové vypořádání účastníků sdružení po rozpuštění sdružení provede tak, že nejprve budou uhrazeny závazky vzniklé z činnosti sdružení a ve zbývající výši se vytvoří rezerva v podobě garančního fondu. Sdružení bylo dle čl. XX. založeno na dobu neurčitou.

13. Z výpisů z běžného účtu žalobce ze dne , datum, a , datum, má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla dne , datum, zaslána částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .

14. Z příjmového pokladního dokladu č. PP2001 ze dne , datum, soud zjistil, že tento doklad byl vystaven na částku , částka, označenou jako „vklad V. Glasera“, tj. žalobce, do sdružení. Další dva příjmové doklady byly vystaveny na shodně označené částky ve výši , částka, (příjmový doklad č. PP2003 ze dne , datum, ) a ve výši , částka, (příjmový doklad č. PP2004 ze dne , datum, ). Z příjmového pokladního dokladu č. PP2002 ze dne , datum, pak soud zjistil, že tento doklad byl vystaven na částku , částka, označenou jako „vklad , jméno FO, . Picka“, tj. žalovaného, do sdružení. Všechny příjmové doklady byly vystaveny a podepsány žalovaným.

15. Z výpisů z běžného účtu žalovaného ze dne , datum, , , datum, a , datum, má soud za prokázané, že z účtu žalovaného byl dne , datum, proveden výběr hotovosti v částce , částka, , dne , datum, výběr hotovosti v částce , částka, a dne , datum, výběr hotovosti v částce , částka, .

16. Dopisem ze dne , datum, , adresovaným právním zástupcem žalovaného žalobci, žalovaný žalobci navrhl ukončení činnosti sdružení ve smyslu čl. XIII (resp. čl. XVIII) dohodou. V případě neochoty žalobce podepsat dohodu o ukončení sdružení má být dopis považován za právní úkon a projev vůle žalovaného, směřující k vystoupení žalovaného ze sdružení dle čl. XIII (resp. XVIII bod 2), a to ke dni , datum, . Zároveň byl žalobce vyzván k poskytnutí součinnosti k úkonům směřujícím k vypořádání sdružení nejpozději do , datum, .

17. Listina označená jako finanční vypořádání ke dni , datum, uvádí popis jednotlivých položek, kde je mimo jiné uveden vklad žalobce , částka, a vklad žalovaného , částka, . Dále jsou na listině uvedeny jednotlivé předměty (kliková hřídel, ventilátor, třídiče, podavače, klapky atp.) s uvedením jejich ceny a další položky v podobě nákladů sdružení za období let 2002 až 2006 ve výši , částka, , výkresové dokumentace (, částka, ), zálohy na zpracování projektu (, částka, ) a nájmu za skladování technologie v letech 2003 až 2009 (, částka, ), kdy celkové výdaje činily , částka, oproti vkladům , částka, , tj. rozdíl minus , částka, . Doklad zpracoval žalovaný.

18. Z dopisu žalobce adresovaného žalovanému ze dne , datum, a dodejky soud zjistil, že před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva, kterou žalobce požádal o vrácení finančních prostředků poskytnutých do sdružení ve výši , částka, .

19. Soud rovněž provedl k důkazu obsah spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , z nějž zjistil skutečnosti uvedené pod následujícími body 19 až 24 odůvodnění tohoto rozsudku.

20. Citované řízení bylo vedeno mezi stejnými účastníky a předmětem sporu bylo zaplacení částky , částka, z titulu vrácení půjčky poskytnuté žalobcem žalovanému (z účtu žalobce převedeno na účet žalovaného dne , datum, 400 000 Kč, dne , datum, 1 600 000 Kč, dne , datum, 300 000 Kč). Žalovaný již v daném řízení namítal, že se jednalo o prostředky vložené žalobcem do sdružení účastníků vzniklého na základě smlouvy ze dne , datum, za účelem společného podnikání. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žaloba zamítnuta s tím, že žalobce neprokázal uzavření půjčky mezi účastníky. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen se závěrem, že finanční prostředky byly žalobcem vloženy do sdružení vzniklého mezi účastníky smlouvou a nejednalo se o půjčku.

21. V rámci své účastnické výpovědi učiněné při jednání konaném dne , datum, žalovaný uvedl, že žalobce na podnikatelský účet žalovaného poskytl částku , částka, pro společné sdružení, zatímco sám žalovaný do společného sdružení finanční prostředky v hotovosti neinvestoval, ale věcně měl k dispozici pozemek a výrobní halu připravené k podnikání na základě smlouvy o sdružení.

22. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -1110-2016, ze dne , datum, , o stanovení obvyklé ceny za vypracování projektu biobriket vypracovaného soudním znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady podniků , jméno FO, . , jméno FO, , vyplynulo, že hodnota obvyklé ceny zpracování projektu „Komplex na zpracování dřevěných odpadů do palivových bio-briket – , adresa, lázní“ činila ke dni , datum, částku , částka, .

23. Ze smlouvy o nájmu výrobních prostor a pozemků uzavřené dne , datum, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným jako fyzickou osobou a sdružením zastoupeným žalovaným. Předmětem smlouvy byl nájem výrobních prostor a haly ve vlastnictví žalovaného na dobu neurčitou počínaje dnem , datum, , a to za nájemné v celkové výši , částka, měsíčně s tím, že nájemné nebude nijak hrazeno a toto představuje nepeněžitý vnos do sdružení, který se oceňuje ve výši nájmu.

24. Obsahem spisu je rovněž účetnictví sdružení, podle nějž činí celková výše vkladu žalobce do sdružení , částka, a žalovaného , částka, (viz příjmový pokladní doklad č. PP2002). Z bilance majetku a závazků z let 2002 až 2006 se podávalo, že majetek sdružení měl v uvedeném období oscilovat v rozmezí částek , částka, až , částka, , tj. méně, než kolik měly činit vklady účastníků sdružení, a sestávat z finanční hotovosti v letech 2002 až 2004 ve výši jednotek tisíc Kč a v následujících letech výši zhruba 324 000 až , částka, , zálohy na technologii v letech 2003 a 2004 ve výši , částka, a v následujících letech ve výši , částka, , a zálohy na zpracování projektu ve výši , částka, , resp. , částka, . Záloha na technologii v celkové výši , částka, přitom měla být dle obsahu účetnictví poskytnuta společnosti , právnická osoba, . záloha na zpracování projektu , jméno FO, . , jméno FO, . Podle pokladního deníku ke dni , datum, a příjmových pokladních dokladů byla v roce 2002 provedena celá řada výběrů z účtu v hotovosti. Za založených účetních dokladů nevyplývá, že by byl z finančních prostředků sdružení nabyt nějaký majetek, nýbrž docházelo pouze k úhradám závazků, resp. poskytování záloh personálně spřízněné společnosti , právnická osoba, . Ze zprávy nezávislého auditora vyplynulo, že v účetnictví sdružení nebylo za období let 2002 až 2004 zjištěno závažnějších nedostatků, nicméně zpráva upozornila na personální propojenost společnosti , právnická osoba, ., v níž byl jediným společníkem žalovaný, na absenci potvrzení předpokládaných smlouvou o sdružení, a na výdaj sdružení ve výši , částka, spojený s právní pomocí ve věci sporu mezi účastníky sdružení, který nebyl spojený s cílem uzavřené smlouvy o sdružení.

25. Z obsahu spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , právnická osoba, 1/2014 bylo zjištěno, že dané řízení bylo vedeno mezi týmiž účastníky řízení a jeho předmětem byl návrh na uložení povinnosti žalovanému vypracovat a vydat žalobci vzájemné vypořádání vynaložených nákladů, zisku, případně ztráty z činnosti podle smlouvy o sdružení ze dne , datum, ke dni , datum, , tj. ke dni zániku sdružení. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, 1/2014-80, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta s tím, že povinnost, které se žalobce domáhal, nebyla ve smlouvě stanovena, a nevyplývá ani z žádného ustanovení občanského zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

26. Nově soud prvního stupně poté, co žalovaný reagoval na shora uvedené poučení, provedl následující důkazy.

27. Z notářského zápisu ze dne , datum, , č. j. NZ , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , N , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že žalovaný dne , datum, založil obchodní společnost , právnická osoba, ., jejímž se stal jediným jednatelem a společníkem.

28. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku obchodní společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , vyplynulo, že uvedená společnost vznikla dne , datum, , přičemž až do , datum, sídlila na adrese identické se sídlem sdružení účastníků, tj. , adresa, . Předmětem podnikání společnosti byla mj. výroba pilařská a impregnace dřeva, výroba dřevěných výrobků, velkoobchod, specializovaný maloobchod a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. K výmazu společnosti z obchodního rejstříku došlo ke dni , datum, . Žalovaný ve společnosti figuroval jako jediný jednatel od vzniku až do , datum, a do tohoto data rovněž jako společník.

29. Z nedatovaného dopisu zaslaného panem , jméno FO, . Vrbské soud zjistil, že obsahem dopisu byl podrobný popis projektu zaměřeného na zpracování dřevěných bio-briket, který měl být realizován v obci , adresa, a následně rozšířen i do , adresa, , a jehož investorem byla společnost , právnická osoba, ., která již do projektu vložila zhruba , částka, . Žalovaný za tímto účelem rovněž vyčlenil ze svého majetku pozemky v sídle společnosti o rozloze zhruba 10 000 m2 včetně nové výrobní haly. , jméno FO, . , jméno FO, rovněž v dopise uvádí, že s ohledem na „úřednický boj“ v jiné věci nechce v projektu oficiálně figurovat, a proto bude všude vystupovat žalovaný.

30. Z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalobci ze strany , jméno FO, , IČO , IČO, , v návaznosti na jeho dopis ze dne , datum, , se podávalo, že , jméno FO, v rámci své činnosti pro nizozemskou poradenskou společnost posuzoval i projekt označený jako „Výroba dřevních ekobriket“ předkládaný společností , právnická osoba, . z Kněževsi u , adresa, . Žalovaný byl zodpovědným zástupcem i předkladatelem projektu jakožto jednatel společnosti. Společné schůzky se zúčastnil , jméno FO, jakožto regionální koordinátor a za předkladatele žalovaný a , jméno FO, . , jméno FO, .

31. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku obchodní společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se podávalo, že žalovaný je v současné době jediným jednatelem a společníkem uvedené společnosti, přičemž jednatelem a společníkem společnosti byl již od založení společnosti v roce 1991. Předmětem podnikání společnosti je aktuálně mj. výroba elektřiny a tepelné energie. V minulosti však byl předmět podnikání společnosti podstatně rozsáhlejší. Společnost sídlila od , datum, až do , datum, taktéž na adrese , adresa, . Dne , datum, bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací, avšak toto rozhodnutí bylo následně dne , datum, zrušeno.

32. Z výdajového daňového dokladu č. , hodnota, vyplynulo, že žalovaný se , adresa, , dne , datum, prodal do výkupu „kovový odpad z činnosti fyzických osob“ označený pouze jako „pevný, kusový příp. sypký odpad“ a na předtištěném formuláři prohlásil, že je jeho vlastníkem.

33. Z protokolu o jednání před Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím ve věci sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím svého zástupce nabídl v rámci snahy o smírné vyřešení věci žalobci kromě zaplacení finanční částky ve výši , částka, rovněž přenechání majetku sdružení v odhadované hodnotě , částka, .

34. Pro úplnost soud již jen dodává, že z dalších provedených důkazu nezjistil žádné rozhodné skutečnosti nebo tyto pouze již učiněná zjištění duplovaly. V případě důkazů navržených, avšak neprovedených, soud konstatuje, že se jednalo o důkazní návrhy nadbytečné, neboť skutkový stav byl provedených dokazováním pro rozhodnutí dostatečně věrohodně zjištěn.

35. Zdejší soud se tedy s ohledem to, že žaloba již byla co do částky , částka, pravomocně zamítnuta, zabýval pouze důvodností žalobního nároku v rozsahu , částka, . Soud tudíž při vázanosti právním názorem odvolacího soudu poskytl žalovanému poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a po doplnění dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. jednak setrval na svém původním závěru, že v řízení nebylo prokázáno poskytnutí peněžitého či nepeněžitého vkladu do sdružení ze strany žalovaného, a jednak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno ani pořízení majetku pro sdružení z finančních prostředků žalobce.

36. Pokud jde o konkrétní skutková zjištění, soud neshledal žádný důvod pro to, aby se odchýlil od zjištění učiněných již v původním rozsudku, neboť ani po doplnění dokazování nedošlo po skutkové stránce k žádnému posunu. Soud má tak i nadále za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o sdružení, na jejímž základě se sdružili za účelem společné výroby a prodeje ekologického paliva v podobě ekologických bio-pelet a bio-briket. Žalobce poskytl pro potřeby sdružení v měsících lednu a únoru roku 2002 peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný následně ze sdružení ke dni , datum, vystoupil, čímž došlo k rozpuštění (zániku) sdružení.

37. Co se týká žalovaným tvrzených vkladů do sdružení, soud nemá žádný z nich ani po doplnění dokazování za prokázaný, v čemž se rovněž neodchyluje od původního rozhodnutí ve věci.

38. Pokud jde o peněžitý vklad žalovaného ve výši , částka, , tento je prokazován pouze příjmovým pokladním dokladem č. PP2002 ze dne , datum, . K tomu soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který přisvědčil závěru zdejšího soudu o nesprávném vedení účetních dokladů ze strany žalovaného, příp. o jejich dodatečném vytváření. Nadto je třeba zohlednit, že to byl právě žalovaný, kdo účetnictví sdružení vedl a kdo vystavil příjmový pokladní doklad č. PP2002, kromě toho nelze přehlédnout, že ve vztahu k tvrzenému vkladu nebylo vystaveno potvrzení podle čl. VIII smlouvy o sdružení, a v neposlední řadě, že sám žalovaný v rámci své výpovědi učiněné v roce 2005 v průběhu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, uvedl, že do sdružení žádné finanční prostředky neinvestoval, resp. nevložil. Soud tedy ani nadále nemá za prokázané, že by žalovaný do sdružení peněžitý vklad ve výši , částka, skutečně vložil.

39. Ve vztahu ke všem nepeněžitým vkladům do sdružení tvrzeným žalovaným soud v prvé řadě poukazuje na čl. XIII. smlouvy o sdružení, který zakotvoval zákaz konkurence, podle nějž byli účastníci sdružení povinni zdržet se výkonu výrobní a obchodní činnosti sdružení mimo rámec sdružení. Z důkazů provedených v rámci doplnění dokazování, zejména z notářského zápisu a úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ., však vyplynulo, že žalovaný zákaz konkurence nerespektoval a již několik měsíců po uzavření smlouvy o sdružení založil společnost , Anonymizováno, s. r. o. podnikající ve stejném oboru a sídlící na stejné adrese jako sdružení. Toto zjištění je pro rozhodnutí soudu zásadní rovněž proto, že z dopisů , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, vyplynulo, že společnost , Anonymizováno, s. r. o. následně nejenže v rámci své obchodní činnosti využila know-how v podobě projektu na zpracování dřevěných odpadů do bio-briket, ale také do tohoto projektu investovala částku zhruba , částka, , za účelem připravované realizace projektu uzavřela smlouvy s dodavateli vstupních surovin a vyčlenila výrobní halu a prostory o rozloze zhruba 10 000 m2 v sídle společnosti, které bylo taktéž sídlem sdružení.

40. V řízení tudíž jednak nebylo postaveno na jisto, že žalovaný byl vlastníkem tvrzeného know-how, a nadto nebylo prokázáno, že žalovaný know-how skutečně vložil do sdružení. Naopak, předmětný projekt sice fakticky využit byl – ale v rámci podnikatelské činnosti společnosti , právnická osoba, . Stejně tak v případě žalovaným tvrzeného nepeněžitého vkladu v podobě bezúplatného poskytnutí prostor sdružení z dokazování vyplynulo, že tyto prostory nebyly žalovaným vyčleněny pro sdružení, nýbrž pro společnost , právnická osoba, . sídlící na stejné adrese jako sdružení, jejímž prostřednictvím měl být projekt zpracování dřevěného odpadu fakticky realizován. Nadto samozřejmě po formální stránce opět nelze odhlédnout ani od absence potvrzení o provedeném vkladu vyžadovaném smlouvou o sdružení.

41. Ani po doplnění dokazování tedy soud nemá za prokázané poskytnutí jakéhokoliv vkladu do sdružení ze strany žalovaného. Jediný prokázaný vklad do sdružení tudíž i nadále představuje peněžitý vklad žalobce ve výši , částka, , který je v řízení nesporný.

42. Soud se dále zabýval otázkou vypořádání účastníků po zániku sdružení. Dle čl. XI. odst. 6 smlouvy o sdružení mělo být vypořádání provedeno do 45 dnů od předčasného zániku sdružení, k čemuž však dosud nedošlo (tato smlouva byla ostatně porušena ve vícero ustanoveních). Pokud jde o listinu označenou jako finanční vypořádání ke dni , datum, , tato byla jednak vystavena opožděně (sdružení zaniklo ke dni , datum, ), a jednak byla vystavena pouze žalovaným, aniž by bylo vypořádání v souladu s čl. XII. odst. 7 smlouvy o sdružení řádně schváleno valnou hromadou sdružení. Lze tedy uzavřít, že vypořádání podílů při zániku sdružení podle smlouvy provedeno nebylo, a proto je třeba vypořádání provést podle zákona. Soud byl přitom při řešení této otázky vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, podle nějž je třeba zohlednit výsledky hospodaření sdružení, a při vypořádání vycházet z pořízeného majetku, resp. z majetku získaného činností sdružení.

43. Soud se tudíž dále zabýval tím, jakým způsobem bylo s peněžitým vkladem žalobce naloženo, tj. zda byl spotřebován a použit podle pravidel zakotvených ve smlouvě ve prospěch sdružení či nikoliv a jakým způsobem, za co byly vložené finanční prostředky vynaloženy, jaký majetek za ně byl pořízen, a zda dosud existuje, a uzavřel, že pořízení majetku pro sdružení z peněz vložených žalobcem nebylo prokázáno. Žalovaný po poučení soudu k prokázání pořízení majetku uvedl, že peněžitý vklad žalobce byl použit k úhradám závazků sdružení a po zániku sdružení byl žalobci nabídnut strojní majetek, který však žalobce odmítl přijmout a žádal finanční vypořádání, nicméně sdružení již v té době žádnými finančními prostředky nedisponovalo. S ohledem na následné dlouhodobé vystavení hmotných „prvků“ nepřízni počasí byly věci v roce 2019 prodány do výkupu a výnos z prodeje činil nakonec , částka, . K podpoře svých tvrzení žalovaný odkázal zejména na účetnictví sdružení.

44. Soud v této souvislosti předně znovu odkazuje na bod 30. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který stvrdil závěry původního rozsudku zdejšího soudu o nesprávném vedení účetních dokladů sdružení ze strany žalovaného, příp. o jejich dodatečném vytváření. Z účetnictví sdružení vyplývá, že peněžitý vklad žalobce do sdružení měl být využit zejména k úhradě zálohy na technologii ve výši , částka, (původní výše , částka, ) ve prospěch společnosti , právnická osoba, . a dále k úhradě zálohy na zpracování projektu , jméno FO, . , jméno FO, ve výši , částka, . Naopak z účetnictví, resp. ze založených účetních dokladů nevyplývá, že by byl z finančních prostředků sdružení nabyt jakýkoliv majetek, a naopak zcela jasně z něj plyne, že docházelo v podstatě jen k úhradám závazků (vůči personálně spřízněné společnosti , právnická osoba, .), přičemž výše nákladů převýšila výši peněžitého vkladu žalobce. Listina označená jako finanční vypořádání z , datum, rovněž nemohla majetek sdružení dostatečně věrohodným způsobem prokázat, neboť, jak již bylo uvedeno výše, tuto listinu vypracoval sám žalovaný, nadto je formou vkladů do sdružení uveden i vklad žalovaného, který prokázán nebyl, a vypořádání nebylo v rozporu se smlouvou o sdružení schváleno valnou hromadou sdružení.

45. Soud má tedy za to, že účetnictví sdružení (ani jednotlivé doklady v něm obsažené) není dostatečně průkazné k prokázání, že byl z finančních prostředků vložených žalobcem pořízen majetek sdružení. Pokud jde o žalovaným předložený výdajový pokladní doklad, podle nějž žalovaný prodal dne , datum, do výkupu „kovový odpad z činnosti fyzických osob“ označený jako „pevný, kusový příp. sypký odpad“, z této listiny neplyne, jaký konkrétní majetek měl být vykoupen. Nadto bylo v řízení prokázáno, že na adrese sídla sdružení sídlily rovněž personálně propojené společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., a tudíž není vyloučeno, že majetek prodaný do výkupu pocházel z činnosti právě těchto společností. K námitce žalobce stran prohlášení žalovaného o vlastnictví vykupovaného materiálu soud j pro úplnost podotýká, že se jedná jen o prohlášení učiněné na předtištěném formuláři, a proto soud tomuto prohlášení nepřiznal žádnou relevanci.

46. Soud tedy s ohledem na vše výše uvedené dospěl k závěru, že jediný vklad do sdružení představoval peněžitý vklad žalobce ve výši , částka, a že tyto finanční prostředky nebyly žalovaným využity k pořízení majetku sdružení, ale pouze k úhradě závazků, přičemž peněžitý vklad žalobce byl v plném rozsahu spotřebován. , adresa, 660 000 Kč odpovídající více než 70 % žalobcem poskytnutého vkladu, přitom byla žalovaným poskytnuta jako záloha společnosti , právnická osoba, ., jejímž byl žalovaný v té době jednatelem a společníkem, přičemž nebylo prokázáno, že by sdružení za tuto částku obdrželo jakékoliv odpovídající protiplnění.

47. Po právní stránce soud žalobcem uplatněný nárok posoudil v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle obč. zák., neboť k uzavření smlouvy o sdružení i k zániku sdružení došlo v době účinnosti obč. zák.

48. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

49. Podle § 829 obč. zák. několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu (odst. 1) Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem (odst. 2).

50. Podle § 831 obč. zák. vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy povinni poskytnout pro účely sdružení peníze nebo jiné věci. Není-li ve smlouvě určena výše, má se za to, že účastníci jsou povinni poskytnout stejné hodnoty.

51. Podle § 833 obč. zák. poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků.

52. Podle § 838 odst. 1 obč. zák. každý účastník může ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době a k újmě ostatních účastníků sdružení. Z vážných důvodů však může ze sdružení vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta.

53. Podle § 841 obč. zák. při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.

54. Zdejší soud se tudíž na podkladě výše uvedených skutkových závěrů zabýval právní otázkou, zda v daném případě došlo ve smyslu § 833 obč. zák. ke vzniku spoluvlastnictví k finančním prostředkům vloženým v souladu s § 831 obč. zák. žalobcem do sdružení. V této souvislosti není žádných pochyb o tom, že vystoupením žalovaného jakožto jednoho z účastníků dvoučlenného sdružení z tohoto sdružení došlo k zániku (rozpuštění) sdružení. Tento závěr vyplývá jednak z čl. XVIII. smlouvy o sdružení a jednak z ustálené judikatury, podle níž zároveň platí, že v takovém případě je třeba na majetkové vypořádání účastníků zaniklého sdružení aplikovat § 841 obč. zák., nikoliv § 839 obč. zák., jenž dopadá na situace vystoupení nebo vyloučení účastníka nemající za následek zánik sdružení (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

55. V projednávané věci bylo prokázáno, že jediným vkladem do sdružení ve smyslu § 831 obč. zák. byl peněžitý vklad žalobce ve výši , částka, . Dle ustálené judikatury přitom platí, že: „spoluvlastnický vztah účastníků sdružení osob podle § 833 ObčZ vzniká jen za předpokladu, že peníze nebo jiné věci určené podle druhu poskytli sdružení nejméně dva jeho účastníci, a pouze mezi těmito účastníky. Účastník, který poskytl sdružení jen věci individuálně určené, se spoluvlastníkem věcí druhově určených nestane“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dále platí, že: „vkladatel se po vystoupení ze sdružení nemůže domáhat vrácení penězům a jiným druhově určeným věcem jako vlastník podle § 839 ObčZ, ale jako vlastník ideálního spoluvlastnického podílu může dosáhnout jeho vydání jen v režimu vypořádání spoluvlastnictví (za předpokladu, že se na sdružení účastní minimálně jeden další subjekt, jehož vklad je způsobilý založit spoluvlastnický podíl).“ Vzhledem k tomu, že kromě žalobce nikdo jiný do sdružení žádný vklad nevnesl, jak bylo prokázáno, nemohlo dojít ke vzniku spoluvlastnictví k finančním prostředkům vloženým žalobcem do sdružení. Soud pro úplnost podotýká, že v tomto ohledu bylo pro jeho závěr relevantní pouze neprokázání tvrzeného vkladu žalovaného ve výši , částka, , neboť další žalovaným tvrzené vklady (know-how, nájem prostor, osobní činnost žalovaného) by v případě jejich prokázání představovaly vklady individuálně určené, které by ani v takovém případě spoluvlastnictví k finančním prostředkům žalobce nezakládaly (k povaze pracovní činnosti jako vkladu do sdružení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

56. Jelikož tedy vypořádání účastníků rozpuštěného sdružení neproběhlo a proběhnout již ani nemůže, spoluvlastnické právo k finančním prostředkům vneseným do sdružení žalobcem nevzniklo, pročež nemůže být ani vypořádáno, a současně v řízení nebylo prokázáno pořízení jakéhokoliv majetku sdružení, má žalobce podle přesvědčení zdejšího soudu podle § 841 obč. zák. nárok na vrácení hodnot poskytnutých k účelu sdružení, tj. finančních prostředků ve výši , částka, . Tento závěr lze analogicky dovodit z již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který se sice týká nároku vyplývající z § 839 obč. zák., tj. vystoupení (vyloučení) účastníka bez zániku sdružení, avšak jeho závěry jsou podle názoru zdejšího soudu i v projednávané věci plně aplikovatelné.

57. Soud si je vědom toho, že sdružení nemá podle § 829 odst. 2 obč. zák. právní subjektivitu, tj. způsobilost být nositelem práv a povinností, a proto je třeba majetkové vypořádání provést nikoliv ve vztahu ke sdružení, které není samostatnou osobou, ale mezi účastníky zaniklého sdružení. Závěr odvolacího soudu, že výsledek hospodaření sdružení nelze položit pouze na bedra jednoho z účastníků sdružení, který by odpovídal za hospodaření sdružení celým svým majetkem, zatímco druhý z účastníků by kromě rizika nedobytnosti své pohledávky vůči druhému z účastníků žádné riziko nenesl, a proto je třeba při vypořádání vycházet z pořízeného majetku, resp. z majetku získaného činností sdružení, je jistě obecně platný, avšak v projednávané věci je zdejší soud přesvědčen, že je třeba zohlednit specifické okolnosti případu.

58. Jak již bylo uvedeno v rámci skutkových zjištění zdejšího soudu, veškerou faktickou činnost sdružení vykonával žalovaný, který rovněž vedl účetnictví, za nějž byl podle smlouvy o sdružení odpovědný. Soud rovněž nemohl odhlédnout od skutečnosti, že to byl žalovaný, kdo v rozporu se smlouvou o sdružení vedl finanční prostředky, které přijal od žalobce, na svém bankovním účtu, vybíral a vyplácel finanční prostředky, vystavoval jednotlivé daňové doklady a s finančními prostředky nakládal způsobem, jaký uznal za vhodný.

59. Převážná většina peněžitého vkladu žalobce přitom byla žalovaným použita na úhradu záloh obchodní společnosti , právnická osoba, ., která sídlila na totožné adrese jako sdružení, a jejímž byl žalovaný v rozhodné době jednatelem a společníkem. Toto zjištění o personální propojenosti je třeba hodnotit rovněž ve spojení s tím, že žalovaný v rozporu se zákazem konkurence zakotveným ve smlouvě o sdružení projekt na zpracování dřevního odpadu a výrobu bio-briket fakticky využil v rámci své další obchodní společnosti , právnická osoba, . založené krátce po uzavření smlouvy o sdružení, přičemž této společnosti rovněž poskytl prostory a know-how, které původně měly být jeho vkladem do sdružení. Obdobně ve vztahu k záloze poskytnuté sdružením , jméno FO, . , jméno FO, soud podotýká, že to byl právě , jméno FO, . , jméno FO, , který se se žalovaným podílel na realizaci projektu prostřednictvím společnosti , právnická osoba, .

60. Z dokazování přitom nevyplynulo, že by sdružení (obou účastníků) za vynaložené finanční prostředky ve prospěch společnosti , právnická osoba, . obdrželo jakékoliv relevantní protiplnění (zejména v podobě technologií, na něž měla být záloha sdružením poskytnuta), které by případně bylo možné následně vypořádat jako majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení. Byl to tedy žalovaný, který se jako jediný fakticky podílel na činnosti sdružení, vedl jeho účetnictví, za nějž byl odpovědný, v rozporu se smlouvou o sdružení jakožto účastník sdružení odpovědný za vedení účetnictví nesvolával valné hromady, a nakládal s finančními prostředky tak, jak je uvedeno výše. Soud tedy v tomto konkrétním případě uzavřel, že ačkoliv závěr odvolacího soudu o obecné nemožnosti přenášení rizika jen na druhého účastníka sdružení je jistě správný, zde však nelze aprobovat rčení, že zatímco na počátku měl jeden účastník smlouvy o sdružení zkušenosti a druhý peníze, na konci má první peníze a druhý naopak zkušenosti.

61. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že v řešené věci je nárok žalobce na vrácení peněžitého vkladu ve výši , částka, do sdružení vůči žalovanému podle § 841 obč. zák. zcela důvodný, neboť žalovaný neprokázal, že by vklad žalobce byl použit ve prospěch sdružení, ani jaký majetek byl za poskytnuté peněžní prostředky pořízen a zda případně dosud existuje. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci z titulu vrácení hodnot poskytnutých k účelu sdružení částku ve výši , částka, .

62. Lhůtu k plnění v trvání 15 dnů ode dne právní moci rozsudku soud stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. odchylně od obecné třídenní lhůty, a to zejména s ohledem na výši peněžité povinnosti, kterou je žalovaný povinen žalobci uhradit.

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 69,7 % a procesní úspěch žalovaného tak činil 30,3 %. Žalobci tudíž náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 39,4 %. S ohledem na osvobození žalobce od placení soudního poplatku včetně soudního poplatku z dovolání tyto náklady sestávají výlučně z nákladů za zastoupení žalobce advokátem, kterému náleží za úkony provedené do právní moci rozsudku odvolacího soudu, tj. do , datum, včetně, odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z 19 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast při jednání soudu dne , datum, , , datum, , , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , podání odvolání dne , datum, včetně odůvodnění ze dne , datum, a účast při jednání dne , datum, od 10:15 do 12:30 hodin, tj. 2 úkony). Za podání návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne , datum, mu náleží podle § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu odměna ve výši ½ mimosmluvní odměny.

64. Za úkony právní služby poskytnuté po právní moci rozsudku odvolacího soudu již advokátu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu pouze z tarifní hodnoty ve výši , částka, , neboť rozsudkem odvolacího soudu byla žaloba pravomocně zamítnuta co do částky , částka, . Tato částka je rovněž podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu tarifní hodnotou pro výpočet odměny advokáta za celkem čtyři navazující úkony právní služby po , částka, , konkrétně za účast při jednání soudu dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, a účast při jednání soudu dne , datum, a , datum, .

65. Tento závěr však neplatí pro úkon právní služby spočívající v podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, neboť žalobce v rámci svého dovolání brojil pouze proti výroku, jímž byl odvolacím soudem potvrzen zamítavý výrok II původního rozsudku zdejšího soudu. Jelikož byla tímto výrokem žaloba zamítnuta co do částky , částka, , představuje tato částka rovněž tarifní hodnotu za úkon právní služby spočívající v dovolání, a proto advokátovi za podání dovolání náleží mimosmluvní odměna ve výši , částka, . Pouze pro úplnost soud podotýká, že za písemné závěrečné návrhy advokátovi odměna nenáleží, neboť takový návrh není účtovatelným úkonem ve smyslu advokátního tarifu (k tomu srov. analogicky usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Advokátovi dále v souvislosti s poskytnutými úkony právní služby náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu celkem , hodnota, režijních paušálů po , částka, , tj. částka ve výši , částka, .

66. Takto určené náklady řízení žalovaného v celkové výši , částka, byly následně v souladu s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř. zvýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku ve výši , částka, . Jelikož tedy celkové náklady řízení žalobce činily , částka, a žalobci s ohledem na jeho procesní úspěch náleží poměrná náhrada v rozsahu 39,4 %, přiznal soud výrokem II tohoto rozsudku žalobci na náhradě nákladů částku ve výši , částka, .

67. Pokud jde o jistinu k zajištění náhrady škody ve výši , částka, složenou žalobcem podle § 75b odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s jím podaným návrhem na nařízení předběžného opatření, tato není nákladem řízení ve smyslu § 137 o. s. ř., a proto o ní soud v meritorním rozhodnutí jako o nákladu řízení podle § 151 o. s. ř. nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2683/21). O složené jistotě tudíž bude rozhodováno až po pravomocném skončení věci (§ 77 a § 77a o. s. ř. ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř.). To však neplatí ve vztahu k poskytnutému úkonu právní služby spočívajícímu v podání návrhu na předběžné opatření ze dne , datum, , neboť tento úkon je nákladem předběžného opatření ve smyslu § 145 o. s. ř., a proto za něj žalobci v souladu s citovaným ustanovením náleží (poměrná) náhrada. Lhůta ke splnění povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení byla určena v obecné třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty soud neshledal žádné důvody. Náhrada nákladů řízení byla určena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).