11 C 151/2020

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Ivo Hruško ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 110 256 Kč s přísl.

I. Žaloba na zaplacení částky 110 256 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 110 256 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 48 103,02 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovaným [příjmení] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 110 256 Kč s odůvodněním, že žalobkyně žalovaným poskytla v této výši půjčku za účelem opravy střechy na rodinném domě na adrese [adresa žalovaného, žalované a žalobkyně]. Uznávacím prohlášením ze dne 10. 9. 2014 uznala žalovaná [celé jméno žalované] vůči žalobkyni svůj dluh co do důvodu. Vzhledem, k tomu, že finanční prostředky byly poskytnuty v době trvání manželství žalované a žalovaného, spadá tento závazek do společného jmění manželů. Ke dni podání žaloby nebylo ze strany žalovaných na úhradu této půjčky ničeho uhrazeno.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz obsahující i výzvu k odůvodnění případného odporu, resp. vyjádření k věci. Druhá žalovaná se ve věci nevyjádřila, proto bylo dne 18. 1. 2021 o nároku žalobkyně ve vztahu k žalované [příjmení] [celé jméno žalované] rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 2. 2021.

3. Žalovaný [celé jméno žalovaného] proti platebnímu rozkazu podal odpor, který následně odůvodnil tím, že v době vzniku tvrzeného dluhu byl v manželském poměru s prvou žalovanou, nicméně tento dluh není součástí zaniklého společného jmění manželů, neboť žalovaný o tomto dluhu nevěděl. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení, když k poskytnutí půjčky žalované mělo dojít 20. 1. 2007 a v době uznání dluhu již šlo o dluh promlčený.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní [příjmení] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] byli od roku 2001 do roku 2018 manželé.

5. Z uznávacího prohlášení ze dne 10. 9. 2014 vyplývá, že [celé jméno žalované] uznala svůj dluh ve výši 110 256 Kč vůči [celé jméno žalobkyně]. Finanční prostředky byly zapůjčeny 20. 1. 2007 za účelem opravy střechy.

6. Z výpovědi [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že ta zná žalobkyni i oba žalované. Její známo, že spolu řešili nějaké finanční záležitosti, žalobkyně půjčovala a dávala peníze žalovanému. Svědkyně nejprve zmínila výpomoc ve výši 80 000 Kč, následně zmínila půjčku ve výši 120 000 Kč, kterou měla žalobkyně při jejím nastěhování poskytnout v roce 2010 za účelem opravy střechy. Finanční prostředky tehdy získala z prodeje bytu. Mělo to být vráceno v roce 2017. To se dozvěděla od žalobkyně.

7. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že se s paní žalobkyní znají 40 let, zná i oba žalované. Žalobkyně se jí často svěřovala s jejími finančními záležitostmi. Ví, že měla finanční prostředky z prodeje bytu, z nichž 120 000 Kč zapůjčila žalovaným za účelem opravy střechy, k čemuž mohlo dojít v roce 2017. Vše ví z doslechu od žalované.

8. Ve věci vypovídala již jako svědkyně [příjmení] [celé jméno žalované]. Ta uvedla, že s žalovaným byli manželé. Žalobkyně jim finančně vypomáhala zejména s financováním rekonstrukce domu, ve kterém společně bydleli. Někdy v letech 2015 až 2017 jim žalobkyně poskytla půjčku ve výši 120 000 Kč na opravu střechy. Částku jim žalobkyně poskytla až po sepsání prohlášení na matrice.

9. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobkyně zapůjčila finanční prostředky na opravu střechy žalovaným někdy v letech 2009 až 2010.

10. Ze shora uvedeného plyne, že jednotliví svědci sice potvrdili, že žalobkyně měla žalovaným poskytnout finanční prostředky na opravu střechy, nicméně nebyli ve shodě, za jakých podmínek a kdy k poskytnutí půjčky mělo dojít. Ani jeden ze slyšených svědků neuvedl (ani se nepřiblížil) k datu uvedenému ve shora uvedeném prohlášení. Dokonce svědkyně [celé jméno žalované], ač toto prohlášení podepisovala, uvedla, že finanční prostředky byly poskytnuty až výrazně později, než k podpisu prohlášení došlo (uváděla nejdříve rok 2015, ač k podpisu prohlášení došlo již v roce 2014). Kromě svědkyně [celé jméno žalované] navíc všichni svědci u jednání reprodukovali informace získané toliko od žalobkyně. Ač svědci uváděli, že žalovaný o půjčce věděl, z jejich výpovědi nebylo možné precizovat, o jakou půjčku se mělo jednat. Z výpovědí jednotlivých svědků ani nevyplynulo, jaký byl případný obsah smlouvy o půjčce, zejména jaká byla sjednána splatnost. Předmětné rozpory mezi zněním uznávacího prohlášení a výpovědí [celé jméno žalované] logicky nevysvětlila ani žalobkyně při své účastnické výpovědi, když dokonce nejprve popřela své vlastní tvrzení, že poskytnutá částka byla určena na opravu střechy, když chaoticky uvedla, že žalobkyně za žalované zaplatila v roce 2006 dluh ve výši 80 000 Kč, následně za ně v roce 2009 zaplatila dluh ve výši 81 000 Kč, dále jim poskytla částku ve výši 30 000 Kč, následně však korigovala, že v roce 2007 dceři na její účet posílala částky na vše možné (včetně opravy střechy). V kontextu tohoto vysvětlení se zdá podivné, že svědci vždy mluvili o jakési půjčce ve výši 120 000 Kč, přestože žalobkyně půjčku v této výši vůbec nezmiňuje a ani nevyplývá z předmětného prohlášení. Žalobkyně dále uvedla, že půjčka měla být splacena v roce 2017, na čemž se domluvily s dcerou na úřadě až při sepisu uznávacího prohlášení. Žalovaný o půjčkách dle jejího tvrzení věděl, nicméně je vždy popíral.

11. Soud se, co se týče právního posouzení, nejprve zabýval tím, jaký právní předpis je v dané věci použitelný. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Předmětný vztah mezi účastníky dle tvrzení žalobkyně vznikl přede dnem nabytí účinnosti shora citovaného zákona, soud tak v souladu se shora citovanými ustanoveními aplikoval občanský zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ).

13. Podle § 657 SOZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Podle § 558 SOZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

15. Soudu za dané situace, kdy výpovědi jednotlivých svědků nepotvrzují tvrzení žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 110 256 Kč, výpovědí svědkyně [celé jméno žalované] byla navíc zpochybněna pravdivost obsahu uznávacího prohlášení, když ta uvedla, že k poskytnutí půjčky došlo až po sepsání uznávacího prohlášení, nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno spočívající v prokázání tvrzení o existenci půjčky ve výši 110 256 Kč poskytnuté i ve vztahu k žalovanému, když žalovaný nebyl signatářem uznávacího prohlášení. Tím spíše žalobkyně neprokázala, že žalovaný o půjčce věděl a že i v době, kdy bylo žalovanou sepsáno uznávací prohlášení, věděl o případném promlčení dluhu, který žalovaná uznávala, a že s tímto uznáním souhlasil. Proto nezbylo, než žalobu zamítnout.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 103,02 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110 256 Kč sestávající z částky 5 540 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 714,56 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 9. 2021 náhrada 1 468,08 Kč za 150 ujetých km v částce 868,08 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 1. 2022 náhrada 1 581,16 Kč za 150 ujetých km v částce 981,16 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 6. 2022 náhrada 1 665,32 Kč za 150 ujetých km v částce 1 065,32 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 754,56 Kč ve výši 8 348,46 Kč.