11 C 153/2020

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Ivo Hruško ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci

I. Žaloba na vydání 50 panelů o rozměrech 3 x 1,5 metru a jednoho panelu o rozměrech 3 x 1 metr nacházející se na pozemku parcelní číslo 2071 v katastrálním území a obci [obec] v ulici [ulice], od křižovatky s ulicí [ulice], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 16 628,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Rokycanech vynaložené náklady řízení ve výši 1 146 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vydat 50 panelů o rozměrech 3 x 1,5 metru a jednoho panelu o rozměrech 3 x 1 metr nacházejících se na pozemku parcelní číslo 2071 v katastrálním území a obci [obec] v ulici [ulice], od křižovatky s ulicí [ulice]. Žaloba byla odůvodněna tím, že v roce 2001 tyto panely nechal položit žalobce na komunikaci za účelem zajištění dopravní dostupnosti jeho nemovitosti číslo popisné [číslo], nacházející se v této ulici. Předmětnou nemovitost žalobce prodal, odpadl tak důvod a účel těchto panelů. Žalobce tak nabídl žalovanému odprodej těchto panelů, k dohodě však nedošlo.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem předmětné komunikace. Odstraněním panelů z předmětné komunikace by se tato stala nepoužitelná pro svůj účel. Silniční panely jsou součástí předmětného úseku komunikace.

3. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že bylo běžnou praxí, že [právnická osoba] [celé jméno žalobce] – slévárna [obec] přefakturovávala na žalobce zaslané faktury této společnosti. Bylo tomu tak i v případě faktury ze dne 10. 7. 2001, která dokládá nákup 150 KZD. K přefakturování na žalobce došlo fakturou ze dne 28. 12. 2001 (viz číslo listu 74). To dokládá, že žalobce v roce 2001 panely skutečně vlastnil.

4. Výpovědí Ing. [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobce (společně s tímto svědkem) se podílel na realizaci stavby komunikace v ulici [ulice]. Konkrétně žalobce navezl podkladní vrstvu a položil panely. Komunikace byla vybudována na tzv.„ zelené louce“, před položením panelů byla komunikace nesjízdná. To ostatně dokládá i zpráva města Rokycany ze dne 9. 6. 1999 (viz č. l. 20), ze které je patrné, že tamní lokalita nebyla vybavena inženýrskými sítěmi ani zpevněnou komunikací.

5. Skutečnost, že žalobce pokládal panely na předmětnou komunikaci (předmětnou komunikaci budoval) byla potvrzena i výpovědí svědka [celé jméno svědka], který pro žalobce jako investora stavbu realizoval. To samé potvrzují i žalobcem předložená prohlášení [celé jméno svědka] (viz č.l. 5, [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] (viz č. l. 6), [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] (viz č. l. 7), [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] (viz č. l. 8).

6. Emailovou korespondencí, viz č. l. 10 až 11, bylo prokázáno tvrzení žalobce, že v roce 2020 žádal žalovaného o vydání předmětných panelů, žalovaný s tímto nesouhlasil.

7. Z inventární karty (viz č. l. 22) je patrné, že žalovaný vede předmětnou komunikaci ve svém majetku. Výpis ortofoto mapy (viz č. l. 23) zobrazuje předmětnou komunikaci, tedy že je tvořena panely, ke komunikaci přiléhají rodinné domy a komunikace navazuje na další komunikace.

8. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 12. 7. 2000 bylo prokázáno, že bylo povoleno užívání rodinného domu na st. p. [číslo] v k. ú. [obec]. Průběh kolaudace tohoto domu dokládá protokol, viz č. l.

38. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 15. 12. 1999 bylo prokázáno, že bylo povoleno užívání rodinného domu na st. p. [číslo] v k. ú. [obec]. Průběh kolaudace tohoto domu dokládá protokol, viz č. l.

40. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 14. 9. 2004 bylo prokázáno, že bylo povoleno užívání rodinného domu na st. p. [číslo] v k. ú. [obec]. Průběh kolaudace tohoto domu dokládá protokol, viz č. l.

42. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 17. 4. 2000 bylo prokázáno, že bylo povoleno užívání rodinného domu na st. p. [číslo] v k. ú. [obec]. Průběh kolaudace tohoto domu dokládá protokol, viz č. l.

44. Tato kolaudační rozhodnutí dokládají tvrzení žalobce, že v předmětné ulici i on vlastnil a užíval nemovitosti.

9. Soud vyslechl též žalobce [celé jméno žalobce], který popsal, jak k předmětné realizaci komunikace došlo. Ten vypovídal ve shodě s Ing. [příjmení] a doplnil, že po položení panelů terén po stranách dorovnali zeminou. V předmětné lokalitě vybudovali na vlastní náklady i sítě, které následně přeúčtovali žalovanému, který jim uhradil cca jednu třetinu. Panely pokládal s tím, že buduje provizorní cestu, počítal s tím, že ta tam bude sloužit 20 až 25 let, když před budováním této komunikace mu bylo žalovaným sděleno, že v této době nemá město v plánu v tamní lokalitě komunikaci budovat.

10. Ze znaleckého posudku vypracovaného [celé jméno znalce] ze dne 30. 8. 2021 a následně z výpovědi tohoto znalce soud zjistil, že předmětná komunikace je tvořena podkladní vrstvou z pecní strusky, na které jsou uloženy betonové silniční panely. Způsob provedení místní komunikace není běžnou úpravou a používá se pouze jako provizorní řešení pro zajištění stavby, jedná se vesměs o dočasnou úpravu. Nejedná se o volné uložení či uskladnění panelů, nýbrž dočasné řešení přístupu k pozemkům. Zde však je na místě uvést, že žalobce panely neukládal za účelem krátce dočasného řešení příjezdu na stavbu, když byl srozuměn s tím, že panely tam budou uloženy nejméně po dobu 20 let, když město mu sdělilo, že tuto komunikaci v této době nehodlá budovat.

11. Zásadní zjištění, vycházející ze závěrů znalce, bylo to, že v případě odstranění panelů ztratí místní komunikace svoji funkci obslužnosti zástavby rodinnými domy, podkladní vrstva neumožní provoz běžných vozidel a velmi by ztížila pěší provoz.

12. Ze shora uvedeného lze shrnout, že bylo prokázáno, že žalobce v roce 2001 uložil vlastní panely do ulice [ulice], čímž zajistil, že se stala tamní komunikace sjízdnou. Panely byly volně uloženy na pecní strusku, ze stran byly dosypány zeminou.

13. Podle § 3028 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen NOZ) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

14. Žalobce pokládal předmětné panely na komunikaci v roce 2001, tedy v době účinnosti zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen SOZ). Položením panelů došlo ke vzniku právního poměru (ve smyslu shora citovaného § 3028, odst. 1, 2 NOZ). Proto soud vznik tohoto poměru v souladu se shora citovaným ustanovením § 3028 odst. 1. a 2. NOZ posuzoval podle dosavadní právní úpravy, tedy podle SOZ.

15. Podle § 120 odst. 1 SOZ součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Podle odst. 1 tohoto ustanovení stavba není součástí pozemku.

16. Soud tedy zkoumal, zda lze předmětný výtvor činnosti žalobce (položení panelů na komunikaci) považovat za stavbu. Soud v tomto směru sdílí názor judikovaný v rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 52/2002, v němž judikoval toto:„ Stavbou v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti, tak jak ji chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, jestliže výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, čili způsobilý předmět občanskoprávních vztahů, a nikoliv součást jiné věci. Místní a účelové komunikace jsou druhy pozemku představující určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Nemohou být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, jež by mohly mít rozdílný právní režim; nelze je od pozemku oddělovat.“ 17. Posouzení panelové komunikace jako věci samostatné či součásti věci řešil Nevyšší soud České republiky ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo [číslo], kde v rozsudku ze dne 30. 10. 2018 došel k následujícím závěrům:„ Nelze vyloučit, že stavbou bránící vydání pozemku je příjezdová komunikace z betonových panelů. V případě takové vozovky jde obvykle o mezní situaci: podle způsobu provedení může být lehká panelová vozovka součástí pozemku a tudíž nikoliv stavbou. Zpravidla za situace, jsou-li silniční panely pouze položeny na zhutněném podloží, a popřípadě i vyspárovány a vodorovně vyrovnány balenou drtí. Právě tak však stavbou být může - jestliže tomu odpovídá způsob provedení, zejména pak provedení podloží… Při posouzení, zda„ provizorní“ panelová vozovka je stavbou či součástí pozemku, se soud obvykle neobejde bez součinnosti znalce. V případě parkoviště je nanejvýš problematické, aby jako zpevněná plocha dostálo podmínkám stavebně technické i účelové samostatnosti, jejichž splnění je nezbytné pro to, aby na ně bylo pohlíženo jako na stavbu nesdílející jako součást pozemku jeho právní režim.“ 18. Soud s ohledem na závěry znalce, který uvedl, že panelová komunikace je toliko provizorní řešení, že panely byly v podstatě volně položeny na podloží tvořené pecní struskou a po stranách toliko dosypány (dorovnány) zeminou, soud dospěl k závěru, že takto upravená plocha nesplňuje podmínky stavebně technické i účelové samostatnosti, není tak možné na ní pohlížet jako na stavbu. Soud tak uzavřel, že činností žalobce (položením předmětných panelů) došlo toliko k určitému ztvárnění, zpevnění pozemku pro účely zajištění dopravní obslužnosti k jeho nemovitosti.

19. Jestliže soud dospěl k závěru, že soubor věcí a činností, na kterých se podílel žalobce (navezení pecní strusky a položení panelů) není stavbou, tedy samostatnou věcí ve smyslu SOZ a vzhledem k tomu, že tyto činnosti sloužili k zajištění dopravní dostupnosti k přilehlým nemovitostem, přičemž k tomuto účelu předmětná komunikace slouží i v současné době, a s ohledem na závěry znalce, který uvedl, že v případě odstranění předmětných panelů by komunikace nemohla sloužit svému účelu, tedy by byla znehodnocena, soud uzavřel, že předmětné panely se jejich položením za současné úpravy terénu (dosypání boků zeminou) přestaly být v právním smyslu samostatnými věcmi, staly se součástí věci – nemovitosti, tedy tamní komunikace.

20. Vzhledem k tomu, že předmětné panely nejsou věcmi ve smyslu § 119 SOZ, nýbrž jsou„ pouze“ součásti komunikace, nemohou tak mít svůj vlastní právní osud, nemohou být ani předmětem občanskoprávních vztahů, nelze s nimi samostatně nakládat. Proto soud žalobu na vydání předmětných panelů zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 628,46 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 289,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 4. 2021 náhrada 429,88 Kč za 36 ujetých km v částce 229,88 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 6. 2021 náhrada 429,88 Kč za 36 ujetých km v částce 229,88 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 9. 2021 náhrada 429,88 Kč za 36 ujetých km v částce 229,88 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 089,64 Kč ve výši 2 538,82 Kč.

22. Výrok III. vychází z § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud uložil povinnost žalobci, který byl v řízení procesně neúspěšný, zaplatit částku 1 146 Kč, představující rozdíl mezi náklady státu vzniklými v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku [celé jméno znalce] a jeho účasti u jednání ve výši 16 146 Kč a zálohou ve výši 15 000 Kč složenou žalobcem dne 27. 7. 2021 (viz č. l. 46). Žalobce tak na základě předmětného výroku je povinen doplatit zbylé náklady státu, které nebyly kryté již složenou zálohou.