11 C 160/2020

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Ivo Hruško ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalovaný je vlastníkem pozemků parcelní [číslo] vše ležící v [katastrální uzemí] a obci [obec].

II. Žaloba na určení, že spoluvlastníkem v rozsahu jedné ideální poloviny pozemků parcelní [číslo] vše ležící v [katastrální uzemí] a obci [obec] je žalobce, se zamítá.

III. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je spoluvlastnicí pozemků parcelní [číslo] vše ležící v [katastrální uzemí] a obci [obec], a to v podílu jedné poloviny. Navrhla též určení, že žalovaný je spoluvlastníkem druhé poloviny předmětných nemovitostí. Žaloba byla odůvodněna skutečností, že na listu vlastnictví [číslo] jsou uvedeni duplicitně dva vlastníci, a to žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně však nabyla jednu ideální polovinu předmětných nemovitostí z titulu nabídky daru těchto nemovitostí ze dne [datum], kterou učinil [jméno] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného. Rozhodnutím [anonymizováno] odboru [anonymizováno] národního výboru ze dne [datum] bylo potvrzeno přijetí daru s tím, že československý stát se stává vlastníkem nemovitostí. Na základě žádosti ze dne [datum] bylo vlastnické právo státu zapsáno do evidence nemovitostí a hospodářskou smlouvou uzavřenou dne [datum] předal ONV [obec] předmětné pozemky [anonymizována dvě slova] [obec]. Z odstupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že [jméno] [celé jméno žalovaného] odstoupil od vlastnictví a držení jedné ideální poloviny předmětných nemovitostí, které předal své manželce [jméno] [příjmení]. V roce 1965 tak [jméno] [celé jméno žalovaného] mohl darovat pouze svůj spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] v [obec] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o tom, že předmětné nemovitosti v rozsahu jedné ideální poloviny dědí po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného] žalovaný. Usnesením Okresního soudu v Rokycanech č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o tom, že předmětné nemovitosti v rozsahu jedné ideální poloviny dědí po zemřelé [jméno] [příjmení] žalovaný. Žalobkyně zastává názor, že z projevu vůle zachyceného v zápisu o nabídce daru z [datum] je zřejmé, že [jméno] [celé jméno žalovaného] daroval státu svůj spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny. Tento majetek tak neměl být zahrnut do řízení o dědictví po [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovaný nemohl vlastnictví k těmto nemovitostem z tohoto titulu nabýt.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a rozhodnutí, že vlastníkem předmětných nemovitostí je on s odůvodněním, že jeho otec [jméno] [celé jméno žalovaného] nebyl oprávněn předmětné nemovitosti převést, neboť neměl souhlas spoluvlastníka, jeho manželky [jméno] [příjmení]. [příjmení] se stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v roce 1982 po smrti jeho otce. Po smrti jeho [role v řízení] v [anonymizováno] [rok] bylo rozhodnuto, že vlastníkem zbývajících podílů předmětných nemovitostí se stal žalovaný. 3. [jméno] [celé jméno žalovaného] (otec prvního žalovaného) se stal výlučným vlastníkem pozemku na základě smlouvy odstupní ze dne [datum]. Z odstupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že polovinu pozemku převedl na svou manželku, [jméno] [příjmení]. Tento stav byl zaknihován a zapsán ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí]. Dne [datum] učinil [jméno] [celé jméno žalovaného] nabídku daru státu, kterou stát – rozhodnutím [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] přijal. Hospodářskými smlouvami byla správa tohoto národního majetku převedena nejprve na [anonymizována dvě slova] [obec] a posléze na [anonymizováno] [obec]. V zápise o nabídce daru však není údaj o nabývacím titulu, na základě kterého [jméno] [celé jméno žalovaného] vlastnické právo nabyl, je označován jako vlastník (výlučný) tam uvedených pozemků, který jako jediný vlastník (nikoli spoluvlsatník) nabídl darování předmětných pozemků.

4. Naproti tomu rozhodnutím Státního notářství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] bylo potvrzeno, že dědictví po [jméno] [celé jméno žalovaného], zemřelém dne [datum], nabyl [anonymizováno] zůstavitele [celé jméno žalovaného], a to mimo i ideální polovinu předmětných pozemků. Tomu odpovídající předešlý stav v evidenci nemovitostí.

5. Duplicita vlastnictví ohledně téhož pozemku se podává i z výpisu z katastru nemovitostí, viz číslo listu 17.

6. Podle § 80 písm. c) o.s.ř. lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Stav katastru nemovitostí, podle něhož jako vlastníci téhož pozemku jsou nezávisle na sobě evidovány různé subjekty, odůvodňuje naléhavý právní zájem na žalovaném určení vlastnictví.

7. Ve shodě s rozsudkem ze dne [datum] ve věci Okresního soudu v Rokycanech vedené pod spisovou značkou 5 C 77/96-29, soud dospěl k závěru, že určení, zda spoluvlastníkem předmětných pozemků je žalobkyně či je tento pozemek ve vlastnictví žalovaného, závisí na posouzení, zda na základě nabídky daru ze strany [jméno] [celé jméno žalovaného] došlo k převodu pozemku na stát.

8. V době, kdy [jméno] [celé jméno žalovaného] učinil nabídku daru, byl pozemek v podílovém spoluvlastnictví. Proto převést vlastnictví k celé věci mohli jen oba spoluvlastníci, každý z nich byl oprávněn k převodu toliko svého spoluvlastnického podílu, a to podle § 140 občanského zákoníku v tehdy platném znění (dále jen obč. zák.) zásadně pouze se souhlasem druhého spoluvlastníka. Souhlas spoluvlastníka nebyl podle § 490 odst. 1 obč. zák. třeba v případě soukromého vlastnictví (např. k převodu spoluvlastnického podílu na nezastavěném pozemku).

9. V dané věci však nešlo o převod spoluvlastnického podílu, nýbrž – jak prokazuje obsah zápisu o nabídce daru a rozhodnutí o přijetí – předmětem převodu bylo vlastnictví celých nemovitostí, nikoli toloko spoluvlastnického dílu. Proto nemá význam, zda k převodu byl zapotřebí souhlas spoluvlastnice a zda jej udělila, jak uvádí žalovaný. Při posuzování platnosti právního úkonu směřujícího k převodu vlastnictví na stát nelze tento právní úkon rozdělit na části jakoby se týkající jednotlivých spoluvlastnických podílů, zabývat se předpoklady platnosti ve vztahu ke každému z nich a popřípadě rozhodnout na základě závěru o částečné neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 41 obč. zák. Tím by se totiž v rozporu s obsahem hodnoceného právního úkonu a tedy nepřípustně měnil jeho předmět. Podstatné je, že úkon směřující k darování učinil pouze [jméno] [celé jméno žalovaného] že tak učinil ohledně celé věci (pozemku), ač nebyl výlučným vlastníkem, a proto k tomu nebyl oprávněn. V důsledku toho a vzhledem k ustanovení § 39 o.z. tak nemohlo dojít k platnému převodu pozemku na stát.

10. Naproti tomu bylo prokázáno nabytí vlastnictví žalovaným, a to ve vztahu k první ideální polovině předmětných pozemků děděním po jeho otci a ve vztahu k druhé ideální polovině předmětných pozemků děděním po jeho matce, jak bylo shora uvedeno. Z uvedených důvodů soud vyhověl návrhu žalovaného a určil, že žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí Současně byla zamítnuta žaloba o určení vlastnictví žalobkyně, která neprokázala, že vlastnictví k předmětným nemovitostem nabyla.

11. Žalovaný byl v řízení úspěšný, měl v souladu s ustanovením § 142 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které však nepožadoval, proto soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů nepřiznává.