11 C 52/2022

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Ivo Hruško ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 593 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 300 Kč od 28. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 041 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 003 Kč od 2. 12. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 249 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že s žalovaným uzavřela její předchůdkyně (T-mobile právnická osoba) v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, prostřednictvím které mu umožnila používat telefonní stanici s telefonním číslo i kupní smlouvu na prodej koncového zařízení, které žalobkyně žalovanému předala. Žalovaný se jej zavázal zaplatit ve splátkách. Předchůdkyně žalobkyně dále žalovanému umožnila využívat služeb jiných subjektů prostřednictvím telefonní stanice číslo, číslo a číslo. Protože žalovaný si prostřednictvím sítě předchůdkyně žalobkyně služby objednal, byl okamžikem objednání zavázán uhradit cenu těchto služeb, přičemž k výběru této ceny je oprávněna výlučně předchůdkyně žalobkyně. Aktivní legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z listinných důkazů bylo jištěno, že si účastníci sjednali prodej koncového zařízení, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nevyvrátil, vyplývá, že žalovaný sjednané splátky řádně nehradil. Ze specifikace hlasové služby má soud za prokázané, že dne bylo na základě smlouvy žalovanému poskytnuto telefonní číslo. Za provedené platební transakce zadané žalovaným prostřednictvím sítě předchůdce žalobkyně mu byly vyfakturovány žalované částky, které žalovaný dle tvrzení žalobkyně též neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 bylo prokázáno, že předmětné pohledávky předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku, platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky, na které smlouva výslovně odkazuje. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly provedeny platební transakce, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy dále podařilo prokázat tvrzení, že žalobkyně dodala žalovanému na základě platně uzavřené kupní smlouvy výše uvedené zboží. Protože žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku za poskytnuté služby a dodané zboží nezaplatil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v době její splatnosti, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 593 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.