13 C 260/2024

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, – rodinný dům, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, pozemku parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost a pozemku parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , je žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je výlučným vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že byla do roku 2019 výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, přičemž v průběhu roku 2019 se s žalovaným jako svým tehdejším druhem domluvila, že pro společné bydlení budou používat její nemovitosti. Na základě tohoto rozhodnutí došlo mezi účastníky rovněž k dohodě, že žalobkyně daruje žalovanému podíl v rozsahu ideální ½ k předmětným nemovitostem, k čemuž došlo darovací smlouvou uzavřenou dne , datum, . Účastníci uzavřeli rovněž dohodu, ve které si žalobkyně vymínila další důvody, pro které bylo možné odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk žalovaného ve smyslu ustanovení § 2072 občanského zákoníku. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli v roce 2020 manželství, které bylo následně pravomocně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Z výslechu svědků v rámci řízení o rozvodu manželství vyplynulo, že důvodem rozvodu manželství byly pouze výhrady žalovaného stran chování žalobkyně a jejích dcer (včetně jejich přispívání na domácnost), když v pravomocném rozsudku zdejšího soudu je v této souvislosti uvedeno, že „zcela evidentně nespokojenost ve vztahu pramenila ze strany manžela“. Další zásadní příčinou rozvratu manželství však byl mimomanželský poměr žalovaného. Zcela konkrétně z odůvodnění pravomocného rozsudku zdejšího soudu o rozvodu manželství účastníků vyplývá, že „další příčinou rozvratu manželství, a to zejména z pohledu manželky, když tato samotná skutečnost by k hodnocení manželství jako rozvráceného postačila, je ta skutečnost, že manžel si v době, kdy se on cítil v manželství nespokojený, našel mimomanželský poměr, se kterým trávil svůj volný čas, jezdil na dovolené a výlety, aniž by toto své manželce sdělil“. Dle soudu lze toto jednání žalovaného kvalifikovat současně i jako „jistou formu nevěry“ a „soud považuje toto jednání ze strany manžela (žalovaného) za nemorální“. Žalobkyni tak vzniklo právo na odstoupení od darovací smlouvy v souladu s čl. III citované dohody, což žalobkyně přípisem jejího právního zástupce ze dne , datum, také učinila. Již tohoto dne měla žalobkyně podezření na existenci mimomanželského poměru žalovaného, což se posléze v průběhu řízení o rozvod manželství potvrdilo. Přípisem ze dne , datum, se žalobkyně obrátila na žalovaného s výzvou k součinnosti s odkazem na to, že pravý skutkový a právní stav t.č. neodpovídá zápisu v katastru nemovitostí, v jehož rámci poukázala na to, že jednou z příčin rozvratu manželství byl mimomanželský poměr žalovaného, a tedy příčina na straně žalovaného dle čl. III dohody ze dne , datum, . V daném případě navíc platí, že i pokud by neexistovala mezi účastníky řízení dohoda ze dne , datum, , která rozšířila důvody žalobkyně pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk, zcela zřejmě by žalobkyni toto právo vzniklo i podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého má dárce právo od darovací smlouvy odstoupit pro nevděk obdarovaného v případě, že mu obdarovaný mimo jiné úmyslně ublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy. Pokud tedy bylo v pravomocném rozsudku zdejšího soudu o rozvod manželství explicitně konstatováno, že žalovaný jednal vůči žalobkyni jako její manžel nemorálně tím, že vedl mimomanželský poměr se svědkyní , tituly před jménem, , jméno FO, (je lhostejno, zda-li jde o nevěru psychickou či fyzickou; zásadní je pouze to, že o svém poměru žalovaný nikdy žalobkyni neřekl, jak ostatně potvrdila i sama , tituly před jménem, , jméno FO, ), jde nepochybně o naplnění ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku. Kdykoli po vzniku mimomanželského poměru žalovaného, který započal někdy v průběhu roku 2023, mohla žalobkyně odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk žalovaného. Veškerá skutková zjištění a závěry zdejšího soudu učiněná v řízení o rozvod manželství vedeném pod sp. zn. , spisová značka, je nutné aplikovat i pro toto řízení a soud z nich musí vycházet, neboť jde v dané věci o totožné účastníky a totožný skutkový a právní stav, který byl již pravomocně zjištěn. Žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím právního zástupce, aby společným prohlášením zhojili vadný právní stav zapsaný v katastru nemovitostí, a to předžalobní výzvou ze dne , datum, , avšak žalovaný tento postup prostřednictvím svého právního zástupce odmítl. Ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. spatřuje žalobkyně naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby zejména v tom, že současný právní a skutkový stav neodpovídá stavu, který je t.č. zapsán v katastru nemovitostí.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na podání předmětné určovací žaloby. Žalovaný předmětné nemovitosti se žalobkyní doposud užívá, proto není namístě žalovat na určení vlastnického práva, ale na plnění, resp. vyklizení předmětných nemovitostí žalovaným. V dané věci nebyly splněny podmínky pro odstoupení od darovací smlouvy. Dohoda účastníků ze dne , datum, je neplatná, neboť obsahuje ujednání, co „lze považovat za nevděk podle § 2072 občanského zákoníku“. Termín „nevděk“ nemůže být předmětem smluvního vztahu účastníků a to, co je nebo není nevděkem ve smyslu ust. § 2072 občanského zákoníku, nemůže být mezi smluvními stranami ujednáno, ale vyplývá to z výkladu ust. § 2072 občanského zákoníku. Projev nevděku vůči dárci musí spočívat v ublížení osobě dárce, jež má formu zjevného porušení dobrých mravů, tedy takového závadného jednání obdarovaného vůči osobě dárce, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Ublížení osobě dárce musí být ze strany obdarovaného zaviněné. Předmětná dohoda je rovněž neurčitá, neboť z jejího obsahu není zřejmé, zda se má jednat výlučně o „příčiny na straně , jméno FO, “, nebo zda postačí, pokud jedna z mnoha příčin rozvratu manželství bude i na straně , jméno FO, . Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kterým bylo manželství účastníků rozvedeno, soud jednoznačně konstatoval, že příčina rozvratu manželství spočívá ve vzájemném odcizení účastníků, kdy navíc prvotní příčinou tohoto rozvratu je neshoda manželů v hospodaření domácnosti a jejího financování. Žalovaný má za to, že manželství může být rozvráceno pouze jednou. Jakmile je manželství rozvrácené, nelze ho rozvracet znovu a znovu dalšími a dalšími důvody. Pokud žalobkyně odůvodňuje rozvrat manželství účastníků údajnou nevěrou žalovaného, má žalovaný za to, že jakýkoliv vztah žalovaného k jiné osobě nemohl být důvodem rozchodu účastníků, neboť tento nastal dříve, než žalovaný navázal přátelský vztah s , tituly před jménem, , jméno FO, . Je to naopak žalovaný, kdo se cítí být ublížen nemorálním jednáním žalobkyně, která přestala o žalovaného projevovat jakýkoliv zájem, začala se k němu chovat nevhodným až hrubým způsobem, přičemž k tomuto obratu v chování žalobkyně došlo bezprostředně poté, co žalobkyně žalovaného přestala potřebovat na fyzickou práci spojenou s úpravami společných nemovitostí. Žalovaný je přesvědčen o tom, že jeho chování vůči žalobkyni nelze s ohledem na okolnosti tohoto případ vykládat jako jsoucí v rozporu s dobrými mravy a pokud k zániku vztahu účastníků došlo, rozhodně se tak nestalo z iniciativy a z důvodu na straně žalovaného.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu:

4. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného před podáním žaloby k podpisu souhlasného prohlášení podílových spoluvlastníků ve lhůtě do , datum, , a to v návaznosti na odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy ze dne , datum, .

5. Z dopisu právního zástupce žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný považuje odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy ze dne , datum, za neplatné s ohledem na pravomocný rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , podle kterého příčina rozvratu manželství spočívá ve vzájemném odcizení účastníků, kdy prvotní příčinou tohoto rozvratu je neshoda manželů v hospodaření domácnosti a její financování. Žalovaný tak nespatřoval žádný rozpor aktuálního stavu zápisu v katastru nemovitostí s panujícím právním stavem.

6. Z e-mailové zprávy právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovaným jako obdarovaným, a to pro veškeré chování žalovaného vůči žalobkyni, které naplňuje ustanovení § 2072 občanského zákoníku.

7. Z Dohody ze dne , datum, bylo zjištěno, že účastníci se touto dohodou dohodli, že za nevděk, pro který může žalobkyně dle § 2072 občanského zákoníku od darovací smlouvy odstoupit, lze považovat kromě jiného i dojde-li k rozchodu účastníků nebo rozvodu jejich manželství z příčin na straně , jméno FO, , nebo pokud se , Jméno žalovaného, nebude podílet na splácení úvěru uvedeného v čl. II. této dohody.

8. Z Darovací smlouvy podle § 2055 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli tuto smlouvu, kterou žalobkyně darovala žalovanému (svému druhovi) podíl ve výši ideální ½ na nemovitých věcech specifikovaných v čl. I. smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi.

9. Z fotokopie komunikace účastníků realizované prostřednictvím aplikace WhatsApp bylo zjištěno, že v období kalendářních měsíců březen až květen 2023 mezi sebou účastníci komunikovali mimo jiné o splátkách společného úvěru a dalších aspektech majetkového vypořádání pro případ rozvodu manželství.Anonymizovaný odstavec11. Z prohlášení , jméno FO, – jednatelky společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná pracuje pro jmenovanou společnost jako externí účetní již cca 10 let, byla v době rozvodu a odhaleného mimomanželského poměru pod tak značným psychickým vypětím, že ji její velmi špatný psychický stav limitoval natolik, že nebyla schopna tak spolehlivých pracovních výkonů, jaké podávala dříve. Ještě v současné době není v dobrém psychickém rozpoložení a pracovním nasazení, jsou na ní patrné známky dlouhodobého stresu.

12. Ze sdělení , jméno FO, – terapeuta ze dne , datum, soud zjistil, že ji žalovaná prvně oslovila v souvislosti s problémy v druhém manželství s panem , jméno FO, dne , datum, . Při terapii dne , datum, se zaměřily na udržení vztahu a zvládnutí těchto obtíží. Další terapie, která byla celodenní, proběhla , datum, , pak následovala terapie dne , datum, . Vzhledem k tomu, že se situace v manželství, ani psychický stav žalované dostatečně nezlepšili, proběhly další terapie , datum, a , datum, . Další komunikace probíhala telefonicky. Mimo jiné během roku 2023 a 2024 jezdila žalovaná na prodloužené víkendy – semináře /skupinové terapie/, které byly pořádány v , adresa, . V září 2023 se žalovaná zúčastnila cvičení jógy u moře v Chorvatsku se skupinovým programem, na který původně chtěla jet s manželem, ale po tom, co s ní přestal začátkem roku 2023 trávit veškerý společný čas a rozdělil si domácnost, což jí také velmi citově zasáhlo, jela nakonec s dcerami. Dne , datum, se na ni žalovaná akutně obrátila s terapeutickou pomocí, a to už ve velmi problematické životní situaci před rozvodovým stáním, kdy žádost o rozvod podal její manžel a odhaleným mimomanželským vztahem manžela s jinou ženou. Dost značně ji to citově zasáhlo, byla ve špatném psychickém stavu, v naprosté beznaději a zklamání. Pak následovalo opět cvičení jógy u moře v Chorvatsku, na přelomu srpna a září, při kterém byla žalované poskytována terapeutická pomoc v souvislosti se situací sporu žalované s jejím manželem ohledně spoluvlastnického podílu na domě, který žalovaná obývá se svými dcerami a který budovala se svým prvním manželem, a který je už řadu let jejich domovem.

13. Z připojeného soudního spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, dospěl soud rovněž k následujícím zjištěním:

14. Rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , zdejší soud rozvedl manželství účastníků s odůvodněním, že příčinu rozvratu manželství soud spatřoval ve vzájemném odcizení účastníků, kdy prvotní (nikoli však jedinou) příčinou rozvratu manželství účastníků byla jejich neshoda v hospodaření domácnosti a jejím financování. Nespokojenost ve vztahu zcela evidentně pramenila ze strany manžela (žalovaného). Další příčinou rozvratu manželství, a to zejména z pohledu manželky (žalobkyně), když tato samotná skutečnost by k hodnocení manželství jako rozvráceného postačilo, je ta skutečnost, že manžel (žalovaný) si v době, kdy on se cítil v manželství nespokojený, našel mimomanželský poměr, se kterým trávil svůj volný čas, jezdil na dovolené a výlety, aniž by toto své manželce (žalobkyni) sdělil. Skutečnost, že manželství bylo disfunkční již v roce 2023, vzal soud za prokázanou v podstatě shodnými výpověďmi všech slyšených svědků, kdy bylo mimo jiné prokázáno i to, že o rozvodu a způsobu rozdělení majetku se bavili počátkem tohoto roku, kdy manžel začal v domácnosti samostatně hospodařit. Skutečnost, že manžel (žalovaný) má mimomanželský poměr s osobou opačného pohlaví, v podstatě potvrdila , tituly před jménem, , jméno FO, , která uvedla, že s ní manžel (žalovaný) řešil soukromé až intimní záležitosti týkající se jeho manželství a že s ní trávil společné dovolené, přestože o tom svou manželku (žalobkyni) neinformoval. Takové jednání soud považoval obecně za jistou formu nevěry, byť si byl vědom toho, že vztahy manželů mohou být různé a není možné paušalizovat, že toto jednání i v tomto konkrétním případě znaky nevěry v pravém slova smyslu naplňuje, přičemž soud považoval toto jednání ze strany manžela (žalovaného) za nemorální zejména v tom směru, že o tomto vztahu manželku (žalobkyni) nespravil. Soud naopak neshledal nic nemorálního na tom, a nepovažoval to ani jako příčinu rozvratu manželství, že manželka (žalobkyně) za účelem zjištění, co vlastně manžel (žalovaný) ve svých volných chvílích dělá, když jí nikdy nesdělil, že tráví volné chvíle s jinou ženou, za tímto účelem najala soukromého detektiva, a to obzvláště za situace, kdy měla od své starší dcery indicie, že se manžel (žalovaný) s , tituly před jménem, , jméno FO, stýká.

15. Z protokolu o jednání v řízení o rozvod manželství vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, mimo jiné uvedla, že má se žalovaným bližší vztah, přátelský, vídají se v různých vlnách, třeba někdy dvakrát týdně, někdy vůbec. Společně podnikali nějaké výlety a dovolené, byli spolu na Šumavě, v , adresa, či v Římě. Uvedla, že si myslí, že žalovaný žalobkyni o jejich společných výletech neříkal, přestože se dušoval, že když se manželka (žalobkyně) zeptá, tak jí to řekne. Prý se nikdy nezeptala, s kým byl. Se žalovaným nikdy intimní vztah neměla. V roce 2021 jí byla diagnostikována rakovina 2. stupně, přičemž žalovaného oslovila s tím, zda by jí s tímto nepomohl. V té době byli častěji v kontaktu, avšak vídali se pouze v rámci házené, kam vozili děti. Na jaře 2023 spolu začali venčit pejsky. V létě 2022 si žalovaný začal stěžovat na finanční situaci v domácnosti. Na přelomu roku 2022/2023 se žalovaný rozhodl, že se osamostatní, přičemž svědkyně mu říkala, že pokud to udělá, není jisté, že se jeho vztah udrží. Impulzem společného venčení pejsků bylo i to, že žalobkyně přestala brát žalovaného na prodloužené víkendy, kam jezdila sama. Tako ho ranilo, když mu žalobkyně oznámila, že pojede se svými dětmi na dovolenou a s ním se nepočítalo. Svědkyně uvedla, že je sice vdaná, ale s manželem společně nežijí asi rok a půl, avšak její manžel ví o tom, že svědkyně jezdí se žalovaným na výlety. Od doby, kdy jí byla diagnostikována rakovina prsu, tak s nikým nevede intimní život. Na sociálních sítích měla a má stále fotografie z dovolené, nicméně nevidí důvod, aby tam umisťovala také fotografie žalovaného. Neměla žádný morální problém s tím, že s ní žalovaný jezdil na dovolené, když bylo jeho manželství v troskách.

16. Z protokolu o jednání v řízení o rozvod manželství vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný mimo jiné uvedl, že zpočátku bylo jeho manželství se žalobkyní harmonické a šťastné, žalovaný se k žalobkyni přestěhoval a budovali společné bydlení, jezdili na společné dovolené a měli společné zájmy. Stav se změnil asi před třemi lety, kdy nastal problém ve vztahu k chodu jejich domácnosti, jejíž součástí byly rovněž dcery žalobkyně. Žalovanému se nelíbilo ani hospodaření s financemi, přičemž chtěl, aby na společný účet přispívala i dcera žalobkyně. Žalovaný pracoval jako OSVČ, přičemž v době, kdy měl automobilovou nehodu či úraz ruky a nemohl tak pracovat, tak přesto po něm žalobkyně a její dcery požadovaly, aby vše platil. V létě odjela žalobkyně s dcerami na dovolenou do Chorvatska, přičemž žalovaný se nabídl, že pro ně dojede na nádraží, avšak cestou měl nehodu, takže pro ně dojela sestra žalobkyně. Když poté jely okolo, tak mu žalovaná pouze zamávala a jela dál za svou matkou, vůbec se nezastavila. Poté, když se žalovaný v březnu 2023 uzdravil, tak oznámil žalované, že se bude stravovat sám a bude platit pouze ¼ nákladů na energie a na domácnost. Dál platil i hypotéku. Poté mu žalovaná oznámila, že si nepřeje, aby chodil na návštěvy její části rodiny, jezdila na prodloužené víkendy do , adresa, . V současné době si každý z účastníků žije po svém. Mezi účastníky není důvěra, ze strany žalovaného je rozvrat manželství trvalý, přestože stále bydlí na stejné adrese a sdílí společnou domácnost. Intimně se již rok a půl nestýkají. V domácnosti v podstatě společně přežívají, volný čas spolu netráví. Poté, co žalovaná začala jezdit sama na dovolené, tak žalovaný začal také, a to od dubna či května minulého roku. Jinou partnerku nemá.

17. Z protokolu o jednání v řízení o rozvod manželství vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně mimo jiné uvedla, že má za to, že pokud se žalovaný neodstěhoval ze společné domácnosti, dokonce ani z její postele, tak jejich manželství není až tak rozvrácené. Žalovaný se na počátku vztahu přistěhoval do domu, který žalobkyně vlastnila s jejím bývalým manželem. Měla peníze na placení hypotéky, ale tím, že vykazovala náklady při svém podnikání paušálem, tak hypotéku dostat nemohla. Proto se domluvila se žalovaným, že si hypotéku vezmou společně a zároveň se dohodli na tom, že mu žalobkyně daruje polovinu domu. Darovací smlouvu uzavírali s tou podmínkou, že v případě, že se rozvedou z důvodů zapříčiněných žalovaným, tak si žalobkyně může vzít dům zpět. Pokud žalobkyně jezdila na prodloužené víkendy, jednalo se o semináře sloužící jejímu rozvoji. To samé se týkalo i dovolené v Chorvatsku, kam žalobkyně jela s paní, která pořádala tyto semináře. Cvičily tam například jógu. Žalovaný byl , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . viděn v Plzni se ženou, přestože tvrdil, že jde na pivo z domova. Bylo to v pátek večer. Žalovaná následně zjistila, že se jedná o , tituly před jménem, , jméno FO, , se kterou žalovaný jezdil i na společné dovolené, což žalobkyně zjistila z toho, že na Facebooku sdílela fotky ze stejné oblasti. Takto spolu byli v Itálii v , adresa, , dvakrát na Šumavě a naposledy se vrátili z Říma, kde byli s její dcerou a synem. Má za to, že manželství je rozvrácené a příčinou rozvratu manželství je to, že žalovaný má jinou ženu. Se žalovaným se intimně nestýkají od konce roku 2022. Manželství nepovažuje za spokojené od doby rozdělení společné domácnosti se žalovaným. O tom, že má manžel nějakou partnerku, se žalobkyně dozvěděla teprve nedávno, asi před měsícem.

18. Z lékařské zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný podstoupil urologické vyšetření s ohledem na delší dobu udávané problémy s dosažením a udržením erekce.

19. Soud rozhodl, že neprovede dokazování znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a psychologie ohledně osoby žalobkyně, svědeckou výpovědí , jméno FO, , svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , svědeckou výpovědí pana , právnická osoba, , ani účastnickým výslechem žalovaného, neboť má za to, že provedení těchto důkazů je nadbytečné, bylo by v rozporu s principem hospodárnosti a rychlosti soudního řízení, přičemž skutkový stav věci byl na základě doposud provedených důkazů zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu.

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

21. Podle § 2055 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

22. Podle § 2057 odst. 1 obč. zák. při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu.

23. Podle § 2072 odst. 1 obč. zák. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

24. Podle § 2073 obč. zák. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

25. V předmětném případě se žalobkyně podanou žalobou domáhá určení, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud se v této souvislosti zabýval nejprve tím, zda žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá vrácení daru, který spočíval v darování ideálního (tzn. neurčeného) spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech. Judikatura Nejvyššího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 137/2002) v této souvislosti dovodila, že z titulu vlastnictví ideálního podílu není možné požadovat vyklizení celé nemovitosti a vyklizení ideálního podílu možné není, protože tento díl není určen. Dárce poté, co revokoval svůj dar v podobě spoluvlastnického podílu, jehož ideální podíl není možné ani v petitu žaloby, ani ve výroku rozsudku soudu dostatečně specifikovat, má v souladu s judikaturou požadovat určení, že je vlastníkem celé věci, ovšem jen za předpokladu, že byl před revokací vlastníkem druhého ideálního podílu k nemovité věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1968/2000). S poukazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jež byla před revokací daru vlastníkem druhého ideálního podílu k předmětným nemovitým věcem, má naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř.

26. Právně soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu darovací, uzavřenou v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou. Předmětem darovaní byl spoluvlastnický podíl ve výši ideální ½ na nemovitých věcech specifikovaných v čl. I. darovací smlouvy ze dne , datum, se všemi součástmi a příslušenstvím, právy a povinnostmi, který žalobkyně (dárkyně) darovala žalovanému (obdarovanému) jakožto svému tehdejšímu druhovi. Účastníci dále uzavřeli dne , datum, dohodu, ve které se mimo jiné dohodli na tom, že za nevděk, pro který může žalobkyně dle § 2072 občanského zákoníku od předmětné darovací smlouvy odstoupit, lze považovat kromě jiného i „dojde-li k rozchodu účastníků nebo rozvodu jejich manželství z příčin na straně žalovaného“.

27. Pojem „nevděk“ je definován v § 2072 obč. zák., a to tak, že jde o chování, jímž obdarovaný dárci ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti způsobem zjevně porušujícím dobré mravy. Je tedy nutno zabývat se tím, zda se obdarovaný (žalovaný) vůči dárci (žalobkyni) dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním žalobkyni úmyslně či z hrubé nedbalosti ublížil. Pokud se účastníci v čl. III. Dohody ze dne , datum, dohodli na tom, že za nevděk lze považovat kromě jiného i to, že dojde k rozchodu nebo rozvodu manželství účastníků z příčin na straně žalovaného, má soud za to, že se v souladu s ustanovením § 2072 obč. zák. musí jednat o takové jednání, které dosahuje zákonem požadované intenzity, tedy naplňuje znaky zjevného porušení dobrých mravů a je způsobilé žalobkyni ublížit, a to jak z objektivního, tak subjektivního hlediska.

28. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze důvody pro odvolání daru precizovat v žalobě nebo v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Již v podané žalobě žalobkyně uvedla, že v průběhu roku 2023 došlo k prudké změně v chování žalovaného, která posléze vyústila v jeho návrh na rozvod manželství. Po provedeném obsáhlém dokazování bylo manželství účastníků řízení rozvedeno, a to rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Z odůvodnění tohoto rozsudku bylo zjištěno, že důvodem rozvodu manželství byly výhrady žalovaného stran chování žalobkyně a jejích dcer (včetně jejich přispívání na domácnost), když zdejší soud v řízení o rozvod manželství dospěl po provedeném dokazování k závěru, že „zcela evidentně nespokojenost ve vztahu pramenila ze strany manžela“. Žalobkyně za další zásadní příčinu rozvratu manželství označila mimomanželský poměr žalovaného a poukázala v této souvislosti na odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , podle kterého „další příčinou rozvratu manželství, a to zejména z pohledu manželky, když tato samotná skutečnost by k hodnocení manželství jako rozvráceného postačila, je ta skutečnost, že manžel si v době, kdy on se cítil v manželství nespokojený, našel mimomanželský poměr, se kterým trávil svůj volný čas, jezdil na dovolené a výlety aniž by toto své manželce sdělil“, což soud kvalifikoval současně i jako „jistou formu nevěry“ a považoval toto jednání ze strany manžela „za nemorální“.

29. Z výše citovaného ustanovení § 2072 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že předpokladem práva požadovat vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování žalovaného, ale pouze takové, které lze kvalifikovat jako zjevné porušení dobrých mravů. Ve shodě se závěry zdejšího soudu vyslovenými již v rámci řízení o rozvod manželství účastníků dospěl soud v předmětném případě k závěru, že si žalovaný v době, kdy se cítil v manželství nespokojený, našel mimomanželský poměr s osobou opačného pohlaví, se kterou trávil svůj volný čas, jezdil s ní na dovolené a společné výlety, aniž by toto své manželce (žalobkyni) sdělil. Tato skutečnost vyplývá i z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, provedeného v řízení o rozvod manželství, která uvedla, že se s manželem (žalovaným) ve vlnách stýká, přičemž se mohou vidět i dvakrát týdně, jakož i to, že s ní žalovaný řešil soukromé až intimní záležitosti týkající se jeho manželství a trávil s ní i společné dovolené (a to jak v ČR, tak v cizině) a jezdil s ní na společné výlety, přestože o tom svou manželku neinformoval. Ačkoliv svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení o rozvod manželství výslovně popřela, že by mezi ní a žalovaným byl intimní vztah zakládající fyzickou nevěru a žalovaný svůj vztah k , tituly před jménem, , jméno FO, v tomto řízení bagatelizoval až do té míry, že se podle jeho názoru o žádný vztah nejednalo, poukazuje soud na to, že nevěra nemusí mít vždy fyzickou formu, ale může se vyskytovat i ve formě nevěry psychické. Již v řízení o rozvod manželství účastníků prokázané jednání žalovaného spočívající v tom, že za trvání manželství navázal v době, kdy se cítil v manželství nespokojený, mimomanželský poměr, o kterém žalobkyni neinformoval a neřešil, jaké dopady by následné odhalení tohoto mimomanželského poměru mohlo mít na psychiku žalobkyně, resp. možný negativní dopad tohoto svého jednání na psychiku žalobkyně ve svých vyjádřeních vytrvale zpochybňoval, považuje soud za neslušné chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi a zjevné porušení dobrých mravů. Pokud žalovaný v průběhu řízení poukazoval na to, že se k němu žalobkyně zachovala v minulosti rovněž nemravně (např. tím, že nezastavila u dopravní nehody či mu neposkytovala dostatečnou péči při rekonvalescenci po úrazu), považuje soud tuto argumentaci za nepřípadnou, neboť nelze akceptovat, že jednání určité osoby, jež je zjevně považováno za jednání jsoucí v rozporu s dobrými mravy, lze „ospravedlnit“ (resp. lze je shledat nikoliv nemravným či méně nemravným) jen proto, že se nemravně zachová i někdo další.

30. Pro právní posouzení naplnění podmínek pro odvolání daru je z pohledu výše citovaného ustanovení dále podstatné, zda a do jaké míry bylo závadné chování žalovaného způsobilé žalobkyni zjevně ublížit, a to jak z hlediska subjektivního, tak především z hlediska objektivního. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila a předloženými listinnými důkazy v podobě lékařské zprávy, vyjádření terapeutky a prohlášení jednatelky společnosti , právnická osoba, rovněž prokázala, že podezření a následně zjištění nevěry žalovaného mělo (a stále ještě má) na její psychiku značně negativní následky (dostavují se u ní pocity strachu a beznaděje, má stavy úzkosti, s pocity méněcennosti, apatie a abulie neúspěšně bojuje), které se projevují nejenom v rovině osobní, ale i pracovní. U žalobkyně navíc nadále dochází k retraumatizaci, neboť s ní žalovaný stále sdílí nejen společné bydlení, ale dokonce i společnou ložnici (dokonce spí se žalovanou v jedné posteli), což do značné míry ztěžuje léčbu její poškozené psychiky a vyrovnání se s následky výše popsaného chování žalovaného. Uvedené okolnosti odůvodňují závěr soudu o tom, že žalobkyně (dárkyně) vnímá závadné chování žalovaného (obdarovaného) zcela oprávněně jako amorální jednání, kterým jí žalovaný zjevně ublížil. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalovaného, že jeho jednání nebylo z objektivního hlediska způsobilé žalobkyni ublížit, protože k němu došlo v situaci, kdy manželé již řešili rozvrat manželství z důvodu panujících sporů ohledně financování společné domácnosti. Žalovaný tak ve své podstatě zastával názor, že v situaci, kdy manželé již aktivně řešili spory vyplývající z odlišných náhledů na financování společné domácnosti, nebyl povinen brát jakékoli ohledy na to, jaké bude mít navázání mimomanželského poměru a jeho skrývání před žalobkyní dopady na psychiku žalobkyně (právní zástupce žalovaného v této souvislosti použil metaforu přirovnávající manželství k broušené váze, kterou oba manželé během manželství společně opečovávají, avšak pokud se tato váza rozbije, může kterýkoli z manželů její zbylé kousky bez uzardění zcela rozdrtit). Takovýto názor žalovaného soud v žádném případě nesdílí, naopak jej považuje za doklad jistého disrespektu vůči žalobkyni, neboť ani neshody manželů v oblasti finančního fungování společné domácnosti nemohou ospravedlnit výše popsané amorální jednání žalovaného, a to tím spíše, že k němu došlo v době, kdy se žalobkyně ještě nestačila ani psychicky vyrovnat se samotným faktem, že její manželství prochází závažnou krizí. Až následné odhalení existence vztahu žalovaného s jinou ženou (pomocí informací z doslechu a soukromým detektivem následně pořízených fotografií), o kterém žalovaný žalobkyni v minulosti ničeho nesdělil, bylo z objektivního hlediska způsobilé vyvolat u žalobkyně rovněž ten dojem, že za rozvratem manželství účastníků stojí jiné důvody, než žalovaným proklamovaná nespokojenost ve vztahu související se způsobem financování společné domácnosti, což z objektivního hlediska mohlo mít na psychiku žalobkyně rovněž zdrcující dopady.

31. S poukazem na výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný svým lehkomyslným přístupem k plnění slibu manželské věrnosti svědčícím o zřejmé bezohlednosti k zájmům žalobkyně, tj. z hrubé nedbalosti, ublížil žalobkyni tak, že zjevně porušil dobré mravy (viz výše), v důsledku čehož žalobkyně podle ustanovení § 2072 odst. 1 obč. zák. platně odvolala poskytnutý dar (spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech) pro nevděk žalovaného. Soud proto podané žalobě vyhověl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem a cestovného včetně náhrady za promeškaný čas. Tarifní hodnota nároku na určení vlastnického práva k nemovité věci činila podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, částku , částka, a ve znění účinném od , datum, částku , částka, . Advokátovi žalobkyně tak dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu účinného do , datum, náleží odměna ve výši , částka, a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do , datum, náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za každý ze sedmi úkonů právní služby realizovaných před , datum, (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k součinnosti včetně předžalobní upomínky, sepis žaloby, žádost ze dne , datum, , vyjádření žalobkyně ve věci samé ze dne , datum, , účast při jednání soudu dne , datum, a vyjádření ve věci samé k výzvě soudu ze dne , datum, ) a dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu účinného od , datum, odměna ve výši , částka, a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od , datum, náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za jeden úkon právní služby realizovaný po , datum, (za účast při jednání soudu dne , datum, ). Advokátovi žalobkyně dále náleží cestovné v celkové výši , částka, , a to při průměrné spotřebě dle velkého technického průkazu vozidla 14,5; 8,2 a 10,5 l/100 km v případě jedné cesty na jednání soudu na trase , adresa, a zpět (180 km) vozidlem BMW M5, reg. zn. , SPZ, roce 2024 při ceně benzinu , částka, /l a sazbě základní náhrady , částka, /km a v případě jedné cesty na jednání soudu na trase , adresa, a zpět (180 km) vozidlem BMW M5, reg. zn. , SPZ, roce 2025 při ceně benzinu , částka, /l a sazbě základní náhrady , částka, /km a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu účinného do , datum, při cestě na jedno jednání a zpět na trase , adresa, v délce šesti započatých půlhodin po , částka, (celkem , částka, ) a podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu účinného od , datum, při cestě na jedno jednání a zpět na trase , adresa, v délce šesti započatých půlhodin po , částka, (celkem , částka, ). Advokátovi žalobkyně dále náleží také náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, která činí , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Žalobkyně uplatňovala náhradu nákladů řízení z tarifní hodnoty , částka, podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu s argumentací, že z ustálené judikatury platí, že pokud soud má ze soudního spisu jednoznačnou informaci o obvyklé ceně nemovitostí, jenž jsou předmětem řízení, musí být náhrada nákladů řízení určena právě ze znalecky zjištěné obvyklé ceny těchto věcí (poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 269/16 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Spolu s vyčíslením nákladů řízení žalobkyně do spisu založila znalecký posudek číslo: , č. účtu, ze dne , datum, vyhotovený , jméno FO, , znalcem v oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady se specializací Nemovitostí a domáhala se, aby byla tarifní hodnota stanovena podle obvyklé ceny předmětných nemovitých věcí, tj. částkou cca , částka, . V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2370/23, a v něm citovaná judikatura) je ustanovení § 9 advokátního tarifu možné aplikovat jen v situaci, kdy hodnotu sporu nelze určit, nebo údaj o ceně věci soud nemá k dispozici, nebo by jeho zjištění bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 ods.t 1 advokátního tarifu. Dokazování sloužící pouze pro určení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení se neprovádí. Při absenci ověřitelného údaje o ceně nemovitosti, je spor o určení vlastnictví nemovitosti sporem ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. V nálezu sp. zn. I. ÚS 269/16 byla v rámci obiter dicti vyslovena úvaha o tom, že by se měl při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o určení práva k nemovitosti aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Ústavní soud vyjádřil svou pochybnost o správnosti a udržitelnosti výkladu advokátního tarifu, podle kterého se výše odměny advokáta odvíjí od skutečnosti, zda se v soudním spisu nachází ověřitelný údaj o ceně sporných nemovitostí. Přítomnosti či absence takového údaje je totiž skutečností značně nahodilou a nevypovídá vůbec nic o náročnosti soudního sporu či o náročnosti poskytované služby. Výše odměny advokáta se však v závislosti na této nahodilé skutečnosti může značně lišit. S ohledem na okolnost, že v rámci dokazování nebyla obvyklá cena předmětných nemovitých věcí vůbec zkoumána a „posudek“ o obvyklé ceně (bez znalecké doložky ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř.) byl do soudního spisu založen žalobkyní až v rámci vyčíslení požadovaných nákladů řízení (zadání znaleckého posudku na zjištění obvyklé ceny nemovitých věcí jen za účelem rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by pak bylo zcela neefektivní a neekonomické), má soud za to, že je na místě v daném případě aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu.