13 C 380/2023

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Votavou ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, plnou náhradu nákladů řízení státu, a to v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy v podobě duševních útrap, které žalobkyně utrpěla při páchání trestné činnosti žalovaného. Ten byl za zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a to konkrétně za pokračující skutky spočívající v tom, že v přesně nezjištěné době od počátku roku , Anonymizováno, do , datum, , tedy když žalobkyni – poškozené bylo , Anonymizováno, -, Anonymizováno, let, nejméně ve třech případech v různých místnostech ve svém tehdejším bydlišti na adrese , adresa, lehl k nezletilé žalobkyni, obnažil ji na dolní části těla a osahával ji rukou na přirození, přestože znal věk, intelekt, mravní a rozumovou vyspělost nezletilého žalobkyně jako dcery své tehdejší partnerky a nezletilá žalobkyně vzhledem k těmto okolnostem nebyla schopna chápat smysl jeho jednání a jeho důsledky a nebyla schopna posoudit význam odporu proti takovému jednání a dát najevo s takovým jednáním nesouhlas. Důsledkem jednání žalovaného vznikla nezletilé žalobkyni nemajetková újma v podobě duševních útrap předvídaných v § 2956 občanského zákoníku, přičemž žalovaný svým úmyslným protiprávním jednáním zasáhl zejména právo nezletilé žalobkyně na ochranu jejího života a soukromí, vědomě nerespektoval ani její čest, důstojnost, stejně jako právo na ochranu její svobody, které zahrnuje právo na suverénní rozhodování se o vlastním sexuálním životě. Rozsah nemajetkové újmy nezletilé žalobkyně je umocňován zejména jejím věkem, kdy žalobkyně jednání žalovaného plně vnímala, bylo pro ni silně stresující a traumatizující, avšak vzhledem ke svému nízkému věku nemohla jednání žalovaného zcela pochopit, vyhodnotit jej, natož se mu adekvátně bránit a byla tak plně závislá na dospělých osobách ve svém nejbližším okolí, přičemž této skutečnosti si byl žalovaný jako tehdejší partner matky nezletilé žalobkyně plně vědom a při svém jednání bezbrannost nezletilé žalobkyně zneužil. Rozsah nemajetkové újmy žalobkyně je dále umocňován tím, že nezletilá žalobkyně byla vystavena jednání žalovaného opakovaně, že žalobkyně je vystavena riziku do budoucna, jelikož konkrétní následky znásilnění se u ní mohou objevit v pozdějším věku, jakož i tím, že byla v důsledku jednání žalovaného nucena se v útlém věku osobně účastnit na trestním řízení, kdy byla nucena vypovídat před policejním orgánem a účastnit se znaleckých zkoumání její osoby, a tedy byla nucena se k prožitým traumatickým událostem v myšlenkách opětovně vracet. Jednání žalovaného, jemuž byla žalobkyně vystavena, je stigmatizující záležitost, což může sekundárně zasahovat do dalšího životního komfortu žalobkyně a vést k obavám, úzkostem a dalším nikoli příjemným pocitům. Žalobkyni se zatím dostalo pouze morálního zadostiučinění v podobě odsuzujícího rozsudku vydaného v rámci trestního řízení. Nezletilá žalobkyně má za to, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro odčinění nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním poskytnutým ze strany žalovaného v penězích. Nezletilá žalobkyně se pokusila vyřešit tuto věc mimosoudně, když žalovanému zaslala prostřednictvím právního zástupce dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, v rámci které žalovaného vyzvala k náhradě nemajetkové újmy v částce , částka, ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení předmětné výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena dne , datum, , avšak žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že se na nezletilé žalobkyni nedopustil žádného trestného činu. Žalobkyně je lhářka, která se nechá ovlivnit staršími sestrami. Nemá důvod se nikomu omlouvat, neboť se ničeho nedopustil, má v důsledku toho psychické problémy a zvažuje podání trestního oznámení na nezletilou žalobkyni pro křivé obvinění a dále podání trestního oznámení na neznámého pachatele pro navádění. Závěrečným návrhem uvedl, že žalobkyni žádnou újmu nezpůsobil, resp. že jediná újma, která žalobkyni vznikla, se vztahuje pouze k tomu, že musela absolvovat trestní řízení., právnická osoba, předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně dodejky soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k nahrazení nemajetkové újmy v částce , částka, ve lhůtě sedmi dnů ode dne jejího doručení. Předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne , datum, .

4. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, se podává, že žalovaný byl v předmětné trestní věci odsouzen pro výše uvedený pokračující zločin znásilnění nezletilé žalobkyně (a její sestry , jméno FO, , nar. , datum, ) k 5,5 roku odnětí svobody do věznice s ostrahou. O náhradě škody či nemajetkové újmy rozhodováno nebylo, žalovaný se stejně jako státní zástupce vzdal práva na odvolání.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že soud v řízení o schválení právního jednání nezletilé udělil souhlas k učinění právního jednání za nezletilou , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , částka, s příslušenstvím proti žalovanému.

6. Z trestního spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. , spisová značka, , zejména z protokolů o výslechu poškozené a znaleckého posudku z oboru dětská psychiatrie, je prokázáno, že nezletilá žalobkyně vnímala žalovaného od začátku jako partnera své matky, představoval pro ni dospělou autoritu, s ohledem na svůj předškolní a mladší školní věk pro ni žalovaný představoval dospělého vychovatele. V době, kdy se na ní žalovaný dopustil výše uvedeného trestného činu, byla s ohledem na svůj nízký věk schopna posoudit význam a smysl takového jednání velmi omezeně, nebyla reálně poučena o sexu, byla pouze omezeně schopna posoudit význam odporu, situaci nerozuměla a byla schopna projevit odpor pouze velmi slabě, reálně byla převážně pasivní a čekala, až daná situace skončí. Dle zprávy Věznice , adresa, ze dne , datum, založené v tomto spise je práce ve věznici dostatek, žalovaný tehdy nebyl pracovně zařazený jen proto, že byl ještě na nástupním oddělení. Usnesením ze dne , datum, byla zamítnuta žádost žalovaného na bezplatnou obhajobu nebo za sníženou odměnu z důvodu, že není relevantní, že žalovaný nemá momentálně žádné příjmy ani majetek, protože je schopen pracovat. Nemá žádné zdravotní problémy, navíc je svobodný a bez vyživovacích povinností. Dle věznice nic nebrání tomu, aby byl ve výkonu trestu zaměstnán a z výdělku mohl náklady hradit. Dále bylo rozhodnuto, že je povinen uhradit náklady trestního řízení ve výši , částka, . Dle zprávy Věznice , adresa, žalovaný nastoupil výkon trestu odnětí svobody dne , datum, a předpokládaný konec má stanoven na , datum, ; není pracovně zařazen.

7. Svědkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, , matka žalobkyně, vypověděla, že zpočátku byl vztah nezletilé žalobkyně se žalovaným v pořádku, žalobkyně jej brala jako tatínka, jezdili společně na výlety. Nicméně následně došlo k tomu, že žalovaný začal nadužívat alkohol, v důsledku čehož se vztah dětí k němu změnil a výsledkem toho bylo pak i jednání, za které byl žalovaný odsouzen. O jednání, kterého se žalovaný vůči žalobkyni dopustil, byla svědkyně informována dětským domovem. Se žalobkyní o tomto jednání mluvila pouze jednou, kdy jí žalobkyně sdělila, že ji žalovaný svým jednáním ublížil. Žalobkyně trestní řízení zpočátku nesnášela dobře, z informace dětského domova vyplynulo, že se zavírala do pokoje, nevyhledávala žádný kontakt s jinými osobami, až posléze se tato situace zlepšila.

8. Podle § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

9. Podle § 2956 obč. zák. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

10. Soud po provedeném dokazování podané žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť újma způsobená nezletilé žalobkyni trestnou činností žalovaného byla prokázána. Námitku žalovaného, že se vůči nezletilé žalobkyni nedopustil žádného trestného činu, posoudil soud s ohledem na ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. jako zcela nedůvodnou, neboť podle předmětného ustanovení je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Soud je tak vázán rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ze kterého se podává, že žalovaný byl pravomocně odsouzen za pokračující zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustil na nezletilé žalobkyni tím, že v přesně nezjištěné době od počátku roku 2017 do , datum, nejméně ve třech případech v různých místnostech ve svém tehdejším bydlišti na adrese , adresa, lehl k nezletilé žalobkyni, obnažil ji na dolní části těla a osahával ji rukou na přirození, přestože znal věk, intelekt, mravní a rozumovou vyspělost nezletilého žalobkyně jako dcery své tehdejší partnerky a nezletilá žalobkyně vzhledem k těmto okolnostem nebyla schopna chápat smysl jeho jednání a jeho důsledky a nebyla schopna posoudit význam odporu proti takovému jednání a dát najevo s takovým jednáním nesouhlas. Žalobkyni tímto protiprávním jednáním žalovaného vznikla nemajetková újma v podobě duševních útrap, které žalovaný způsobil žalobkyni v jejím útlém věku, neboť žalobkyni bylo v době, kdy se stala obětí pokračujícího zločinu páchaného žalovaným, teprve 7 až 9 let. Soud současně přihlédl k tomu, že se ze strany žalovaného jednalo o pokračující protiprávní jednání vedené vůči křehké osobnosti dítěte, tedy osoby bezbranné, kdy navíc tyto opakující se útoky typicky zasahovaly do nejintimnější osobnosti člověka, což bylo v předmětném případě ještě umocněno tím, že žalovaný takto zasáhl vůči děvčeti v takovém věku, kdy dítě ještě nemá a ani nemůže mít vytvořen náležitý a zdravý vztah k otázkám sexuálního života. Závažnost pokračujícího protiprávního jednání žalovaného vůči žalobkyni ještě zvýšila okolnost, že žalovaný spáchal trestnou činnost jakožto tehdejší partner matky nezletilé žalobkyně, tedy v pozici starší, respektované osoby. Žalobkyně byla v důsledku jednání žalovaného nucena účastnit se ve velmi útlém věku úkonů trestního řízení, kdy byla nucena vypovídat před policejním orgánem a účastnit se znaleckého zkoumání své osoby, a tedy se k prožitým traumatickým událostem v myšlenkách opakovaně vracet, což působilo nepříznivě na její psychiku (zavírala se do pokoje, nevyhledávala žádný kontakt s jinými osobami).

11. Soud vycházel z judikátů týkajících se obdobných případů. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, se o zásah do osobnostních práv poškozené trestným činem znásilnění jedná i v případě, že znaleckým posudkem nebyla konstatována existence posttraumatické stresové poruchy. Závažnost zásahu do práva na osobní integritu vyjadřuje již samotná povaha a závažnost trestného činu. V této věci byla poškozenou rovněž dívka mladší patnácti let a rovněž nedošlo k dokonanému pohlavnímu styku, poškozené byla přiznána náhrada za duševní útrapy ve výši , částka, . Nejvyšší soud zdůraznil, že jednání obviněného bylo útokem vůči křehké osobnosti dítěte ve velmi útlého věku, osoby bezbranné, kdy navíc útok typicky zasahoval do nejintimnější osobnosti člověka, což bylo umocněno tím, že obviněný takto zasáhl vůči děvčeti v takovém věku, kdy dítě ještě nemá a ani nemůže mít vytvořen náležitý a zdravý vztah k otázkám sexuálního života. Závažnost útoku obviněného zvýšila okolnost, že obviněný spáchal trestnou činnost v pozici starší, respektované osoby. Ve věci , spisová značka, Nejvyšší soud zdůraznil, že u projednávané trestné činnosti je nutné zkoumat, jak by újmu pociťovala každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.

12. Platnost těchto starších judikátů potvrdil nález Ústavního soudu ze dne , datum, č. j. I ÚS 1222/22, podle kterého v případech náhrady nemajetkové újmy u zvlášť zranitelné oběti znásilnění není třeba prožití duševních útrap způsobených znásilněním prokazovat znaleckými posudky. Je nutné rozlišit duševní útrapy dle § 2956 obč. zák., které představují spíše netrvalou psychickou újmu způsobenou samotným invazivním aktem znásilnění, od posttraumatické stresové poruchy dle § 2958 obč. zák., která mívá pro znásilněnou osobu trvalejší následky a k prokázání kterého by lékařského posudku mohlo být třeba. Duševní útrapy vyplývají z charakteru prokázaného skutku. V této věci došlo ve třech případech k dokonanému análnímu pohlavního styku a ústavní soud shledal náhradu , částka, jako nedostatečnou. Dále uvedl, že majetkové poměry škůdce s vyčíslením výše náhrady nemajetkové újmy nesouvisí.

13. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovanému byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu v podobě duševních útrap také sestře žalobkyně , jméno FO, , vůči které se žalovaný dopustil pokračujícího zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2a), 3a) trestního zákoníku tím, že od počátku roku 2017 do , datum, , kdy , jméno FO, bylo 11 až 13 let, tuto sexuálně obtěžoval, nutil ji opakovaně třít jeho úd až do vyvrcholení, osahával ji a dráždil přirození jazykem. Citovaným rozsudkem zdejšího soudu byla žalovanému uložena povinnost zaplatit , jméno FO, z titulu náhrady nemajetkové újmy v podobě duševních útrap částku , částka, s příslušenstvím.

14. S poukazem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že i bez znaleckého posudku, který ostatně nikdo nenavrhl, jsou prokázány výše uvedené duševní útrapy žalobkyně. Již samotná povaha skutku závažnost této újmy potvrzuje, když žalovaný páchal trestnou činnost po dobu dvou let vůči nezletilé žalobkyni (tehdy ve věku 7 až 9 let). Závažnost jeho jednání umocňuje to, že trestnou činnost páchal v pozici starší a respektované osoby, v době, kdy byl přítelem matky žalobkyně a nahrazoval tak nezletilé žalobkyni funkci otce. Stejně jako u výše citovaného judikátu bylo několikaleté nezákonné jednání žalovaného útokem vůči křehké osobnosti dítěte velmi útlého věku, osoby bezbranné, kdy útoky zasahovaly do nejintimnější osobnosti děvčete v takovém věku, kdy nezletilá žalobkyně neměla a ani nemohla mít vytvořen náležitý a zdravý vztah k otázkám sexuálního života. Zároveň soud konstatuje, že výše požadované náhrady v podstatě odpovídá výši náhrady přiznané ve výše uvedených skutkově obdobných věcech, a to i ve srovnání s výší náhrady, kterou zdejší soud přiznal sestře žalobkyně , jméno FO, , přičemž rozdíl těchto částek je odůvodněn poněkud odlišnou povahou konkrétních útoků, kterých se žalovaný vůči oběma sestrám dopouštěl.

15. Co se týče majetkové situace žalovaného, tak ta dle uvedeného nálezu Ústavního soudu není rozhodující. Soud přesto konstatuje, že jednak žalovaný může ve věznici pracovat a mít tak příjmy umožňují mu hradit náhradu, dále že si žalovaný vězení způsobil sám páchanou trestnou činností a nemůže jít tak k tíži poškozené žalobkyně, že kvůli tomu není v normálním pracovním poměru. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému umožnil náhradu uhradit v delší lhůtě s přihlédnutím k tomu, že je ve vězení.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného určeného v zaslané výzvě.

17. S poukazem na ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o tom, že žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , byla nezletilá žalobkyně osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu a byl jí ustanoven zástupcem navržený advokát. Jelikož tento soudem ustanovený advokát zastupoval v řízení žalobkyni, které byla výrokem II. tohoto rozsudku přisouzena náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, uložil soud podle § 149 odst. 2 o. s. ř. ve věci neúspěšnému žalovanému zaplatit státu plnou náhradu nákladů řízení (tj. náhradu hotových výdajů soudem ustanoveného advokáta a jeho odměnu za zastupování žalobkyně), a to v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení, neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů soudem ustanoveného advokáta žalobkyně, které budou v tomto soudním řízení vyplaceny státem.