13 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Votavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 063,48 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši částka od datum do datum a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu č. hodnota o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše částka, který mohl žalovaný postupně a opakovaně čerpat. Žalovaný se zavázal úvěr hradit spolu s úroky v minimálních měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce až do splacení úvěru. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Žalovaný dlužnou splátku neuhradil ani poté, co jej žalobkyně o zaplacení opakovaně upomínala. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazené jistiny ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a nákladů na upomínkování v celkové výši částka. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum. Žalobkyně proto požadovala také zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ode následujícího po dni konce lhůty podle výzvy k zaplacení do dne podání žaloby, tedy ve výši částka. Žalovaný zaplatil žalobkyni za trvání smlouvy pouze částka, zbytek dluhu ani přes výzvy nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského řádu soudního (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr, na jehož základě mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše částka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách o minimální výši částka spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně až do splacení úvěru. Podle článku 5.4 smlouvy činily náklady na upomínku k úhradě dlužné částky částka. Podle článku 5.8 smlouvy činila smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny ode následujícího po dni konce lhůty určené v předžalobní výzvě do zaplacení. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný má průměrný měsíční disponibilní zůstatek ve výši částka. Výpisem z bankovního účtu bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši částka. Žalovaný však zaplatil pouze částku částka. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou ke dni datum. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky upomínán dopisy ze dnů datum a datum. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni datum. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, a to ve lhůtě do datum.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny v celkové výši částka zaplatit úroky z vyplacených částek ve výši 57,99 % ročně, jakož i z výše roční procentní sazby nákladů předmětného spotřebitelského úvěru, která činí 76,18 %. Taková ustanovení považuje soud za neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 588 obč. zák. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úroků úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2025 činila přibližně 8 % ročně. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zde soud přihlédl k výši poskytované jistiny, zjišťovaným skutečnostem ohledně finanční situace žalovaného včetně lustrace ve vícero rejstřících či užití ekonomického modelu, a dospěl tak k závěru, že není namístě posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám, neboť z hlediska právního posouzení se v předmětném případě jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 obč. zák., když dle § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil na úkor žalobkyně o částku částka, přičemž na svůj dluh již zaplatil částku v celkové výši částka. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil bezdůvodné obohacení ve výši částka. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení s vrácením dlužné jistiny. Lhůta k plnění byla určena třídenní obecná podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

8. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.