25 CO 104/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne 10. 7. 1980 bytem adresa žalované o zaplacení 23 767,58 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech, č. j. 5 C 6/2022-11, ze dne 21. 2. 2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 767,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů částku 5 581 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), ve zbylé části žalobu zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky s poukazem na smlouvu o úvěru ze dne 19. 3. 2021 uzavřenou prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované částku 16 000 Kč, kterou se zavázala splatit nejpozději do 16. 4. 2021 spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 327,58 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny částkou 3 440 Kč. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru zjistil, že RPSN činí 2 166,04 %, splatnost dluhu činí 28 dní. Odkázal na ustanovení § číslo a ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku a na rozhodnutí NS ČR 20 Cdo 2897/2017. Dospěl k závěru, že uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. RPSN odpovídá výši přes 2 100 %. Všechny poplatky spojené s úvěrem jsou spolu se sjednaným úrokem odměnou za poskytnutí úvěru, tedy faktickým úrokem a ujednání o takovém navýšení má soud za odporující dobrým mravům. Soud si je vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být zahrnuty následně do jeho jednotlivých splátek, toto neospravedlňuje ale skutečnost, že stranami sjednané navýšení je zcela nemravné a pro dlužníka likvidační. Úroková sazba nákladů u bankovních institucí se pohybovala v rozhodném období 8 až 10 % za jeden rok. Tedy, i pokud by soud připustil, že při nebankovním úvěru a objemu poskytnutých prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu okolo 30 % za jeden rok. Žalobkyně však požadovala téměř desetinásobek. Dospívá k závěru, že ujednání o všech poplatcích s ohledem na formulaci a podobu smlouvy nelze oddělit podle ostatního obsahu a je třeba mít za to, že neplatnou je celá smlouva. Vztah posoudil dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná obdržela částku 16 000 Kč a dle tvrzení žalobce ničeho nevrátila. Soud proto žalobě vyhověl v části nevrácené jistiny se zákonným úrokem z prodlení a ve zbylé části žalobu zamítl.

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Toto odvolání směřuje proti výroku II. a III. Uvádí, že samotný poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru a současně přiměřený zisk žalobce. Přiměřeností výše sjednaných úroků, respektive poplatků za poskytnutí úvěru se zabývaly vyšší soudy v celé řadě svých rozhodnutí. Dle judikatury vychází z toho, že přiměřenost nelze posuzovat paušálně podle obecně stanovené přiměřené úrokové sazby, ale je třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu. V daném případě bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč s poplatkem ve výši 3 885,72 Kč s tím, že úvěr byl poskytnut 19. 3. 2021 a měl být vrácen společně s poplatkem dne 16. 4. 2021. Jedná se o tzv. mikroúvěr, poplatek, jak uvedeno, slouží k pokrytí veškerých nákladů spojených s administrací, zejména nákladů na ověření úvěruschopnosti klientů, kdy poplatky za prověření klienta v různých databázích dosahují řádově desítek až stovek korun českých. Současně musí poplatek žalobci jako podnikatelskému subjektu rovněž zajistit přiměřený zisk. Z toho vyplývá, že přiměřenost poplatku nelze posuzovat podle úrokových sazeb standardně vyžadovaných u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v řádově vyšších částkách. Pokud jde o nárok na smluvní pokutu, pak tento vznikl z titulu smlouvy o úvěru a je nárokovaná v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce podotýká, že poskytnutý úvěr není zajištěn. Odkazuje na dříve vydaná rozhodnutí KS v obec v obdobných věcech. Navrhuje změnu napadených výroků.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, když účastníci řízení s tímto postupem k výzvě odvolacího soudu nevyjádřili svůj nesouhlas.

4. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky, skutkově uváděje, že mezi žalobcem a žalovanou byla prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 19. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 327,58 Kč do 16. 4. 2021. Žalovaná tuto částku neuhradila a podle smlouvy o úvěru jí vznikla povinnost zaplatit žalobci kromě jistiny a poplatku také úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 16 000 Kč za období od 17. 4. 2021 do 17. 11. 2021 v celkové výši 3 440 Kč. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, jak shora uvedeno.

5. Soud prvního stupně posoudil smlouvu jako neplatnou poukazem zejména na výši RPSN. Uvedl, že za odměnu věřitele lze považovat všechny požadované náklady a jde tedy o úrok, který je nepřiměřeně vysoký, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy nelze oddělit.

6. Odvolací soud závěry soudu prvního stupně nemá za správné. Poukazuje zejména na skutečnost, že posouzení žalobcem požadovaného poplatku pouze jako úroku není zcela namístě. Vztah účastníků je sice vztahem spotřebitelským a předmětný úvěrový vztah je nutné podřídit příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, nelze však přehlédnout, že úvěrové prostředky byly poskytnuty na velmi krátkou dobu, což zejména výrazně zkresluje výši RPSN. Ve smlouvě je však úroková míra vyjádřena ve výši 36 % p. a., což je úrok, který samotný ještě nelze označit za nepřiměřený. Za nepřiměřenou pak nepovažuje odvolací soud ani výši poplatku (ve smlouvě 3 885,72 Kč). Celkovou částku pak sám žalobce označuje jako poplatek s tím, že se jedná fakticky o jednorázovou odměnu, přičemž skutečnost, že žalobce požaduje pouze zaplacení této jednorázové odměny (poplatku/úroku) a nikoliv jako úrok běžící z nezaplacené částky i po uplynutí sjednané doby splatnosti úvěru, vede odvolací soud k úvaze o tom, že lze na tento poplatek nahlížet a posuzovat jej nikoliv pouze z hlediska jeho poměru k obvyklým úrokovým sazbám. Jinak řečeno, nutno vzít v úvahu, že poskytovatel úvěru musí vynaložit určité náklady spojené s poskytnutím úvěru bez ohledu na jeho nominální výši a dobu splácení. Jde-li o menší částku a krátkou dobu splácení, bude se v takových případech RPSN vždy jevit jako velmi vysoká a nutně nemůže jít o jediný parametr posuzování souladu jednání věřitele s dobrými mravy a také nelze takový poplatek posuzovat jen jako úrok, zejména je-li požadován pouze jako jednorázová odměna.

7. Za nikoliv nevýznamnou odvolací soud považuje i skutečnost, že žalovaná využila služeb elektronické komunikace na dálku, kdy sama služby žalobce vyhledala a požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím těchto prostředků, tedy se nejednalo o poskytnutí úvěru zprostředkovatelem, který by mohl případně ovlivnit její rozhodování. Rovněž se s ohledem na použití příslušných elektronických prostředků nemohlo jednat o osobu zcela neznalou.

8. Posuzujíc všechny okolnosti projednávané věci, bere odvolací soud, jak již výše uvedeno, v úvahu, že žalobce nepožaduje žádné další částky krom sjednané smluvní pokuty, tedy lze akceptovat námitky žalobce o tom, že sjednaná odměna označená ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje i další náklady žalobce, které v souvislosti se sjednáním smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému vynaložil. Ujednání smlouvy tedy nelze jednoznačně považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje žalovanou jako spotřebitele, a není tak ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Stejně tak výše smluvní pokuty 0,1 % denně (kdy smluvní pokuta byla jediným zajišťovacím institutem) je v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi účastníky tak byla uzavřena platně smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., včetně ujednání o smluvní pokutě.

9. Sjednání smlouvy i poskytnutí peněžních prostředků žalobce prokázal listinami, z nichž je zřejmé, že žalovaná byla majitelem účtu, na něž byly prostředky zaslány. Za doloženou lze mít i její totožnost, když předložila žalobci nejen kopie průkazů totožnosti, ale i výpis ze svého účtu.

10. Odvolací soud proto veden odlišným právním názorem na platnost smlouvy o úvěru, z níž žalobce dovozuje své nároky, změnil dle ust. § 220 o. s. ř. napadený výrok II. a přiznal žalobci právo na zaplacení požadovaného poplatku ve výši 4 327,58 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 440 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že odvolací soud měnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů. V řízení byl žalobce plně úspěšný, tedy mu dle ust. § 142 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů za zaplacené soudní poplatky, a to ve výši 951 Kč za řízení před soudem prvního stupně a 1 000 Kč za řízení před soudem odvolacím. Dále za právní zastoupení, a to za řízení před soudem prvního stupně za tři úkony právní služby, kdy odměna za jeden úkon právní služby činí ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč a jeden režijní paušál 100 Kč, tedy za tři úkony právní služby přísluší žalobkyni odměna ve výši 900 Kč a 300 Kč za tři režijní paušály. Spolu s příslušnou DPH pak činí náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně částku 1 452 Kč. Pokud jde o aplikaci ust. § 14 advokátního tarifu, pak odvolací soud poukazuje, že žalobce je profesionálním poskytovatelem úvěrů, podává opakovaně žaloby týkající se skutkově i právně shodných nároků. Jde o jednoduché žaloby, kdy se skutková tvrzení opakují, a vždy jde o stejný právní základ. V odvolacím řízení pak žalobce vynaložil náklady za právní zastoupení v rozsahu jednoho úkonu právní služby (podání odvolání), kdy odměna za úkon (předmětem sporu byla již jen částka 7 767,58) činí částku 1 500 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč. Spolu s příslušnou DPH pak odměna za právní zastoupení činí částku 2 178 Kč. Celkové náklady, které žalobce na řízení vynaložil, tedy činí částku 5 581 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobci zaplatit k rukám jeho advokátky dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech.