4 C 123/2020

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Horskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované pro: vyloučení věci z exekuce <b>I. Určuje se, že silniční motorové vozidlo [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení], [registrační značka], [příjmení]: TMBJP25J1B3166414, RV: 2011 je vyloučeno z exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], pod sp. zn. 106 EX 45/05-544, pověřeným provedením exekuce na základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech o nařízení exekuce ze dne 20. 1. 2005 č. j. Nc 2056/2005-4.</b> <b>II. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.</b> Žalobou ze dne 3. 10. 2020 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, jímž by bylo silniční motorové vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] vyloučené z exekuce, vedené u Okresního soudu v Rokycanech proti povinnému [jméno] [celé jméno žalobce], jeho otci. Žalobu zdůvodnil tím, že v exekučním řízení byl vydán exekuční příkaz prodejem movitých věcí povinného a současně soudní exekutor vznesl námitku neplatnosti právního jednání povinného k zajištění vymáhané pohledávky. Podle žalobce v exekučním řízení bylo postiženo motorové vozidlo, jehož je vlastníkem a takový majetek musí být z výkonu rozhodnutí vyloučen. Popsal okolnosti, za kterých na něho povinný převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu s tím, že žalobce byl zaevidován jako vlastník v registru vozidel ke dni 28. 3. 2017 a teprve dne 27. 7. 2020 uplatnil soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení] námitku neplatnosti právního jednání k zajištění uspokojení vymáhané povinnosti povinného, kterým povinný porušil zákaz, uvedených § 44a odst. 1 exekučního řádu. Tuto námitku považuje žalobce za bezpředmětnou. Pro případ, že by soud nepřisvědčil jeho názoru, že je oprávněným vlastníkem předmětného vozidla, má za to, že jako poctivý držitel nabyl vlastnické právo k předmětnému motorovému vozidlu vydržením. Po provedeném dokazování žalobce trval na tom, aby soud podané žalobě vyhověl a rozhodl o vyloučení vozidla z výkonu rozhodnutí. Odkázal na výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalobce], z níž vyplynulo, že žalobce neměl povědomost o tom, že je vysloven zákaz nakládat se svědkovým majetkem. Vlastnické právo přešlo ze svědka na žalobce buď platně, nebo je žalobce nabyl vydržením, neboť byl v poctivé držbě. Poukázal na to, že i u předchozích leasingových smluv se muselo jednat o přechod vlastnického práva, což se muselo odrazit v evidenci vozidel a prošlo to bez povšimnutí a jakékoliv reakce ze strany exekutora. Svědek ani žalobce neměli tak důvod se domnívat, že když žalobce získává auto od otce, [titul] k porušení zákona. V případě úspěchu se vzdal práva na náhradu nákladů řízení, neboť si je vědom, že žalovaná za vzniklý spor vinu nenese. Žalovaná ve svém vyjádření požadovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že exekuce na majetek povinného [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] byla nařízena usnesením zdejšího soudu č.j. Nc 2056/2005 – 4 ze dne 20. 1. 2005. Doručením tohoto usnesení povinnému nastaly účinky, předpokládané v § 44 odst. 7 exekučního řádu. Povinný po uzavření smlouvy se [právnická osoba] [číslo] splnění podmínek smlouvy o leasingu, nabyl vlastnické právo k vozidlu, byl zapsán jako vlastník do registru vozidel a následným převodem na žalobce porušil generální inhibitorium a soudní exekutor tak v souladu se zákonem namítl neplatnost tohoto převodu. Žalobce nemohl nabýt vlastnické právo k předmětnému motorovému vozidlu vydržením, neboť je synem povinného, o nařízení exekuce byl informován, což vyplývá např. z toho, že dne [datum] podal návrh na odklad výkonu rozhodnutí ve věci sp. zn. Nc 2056 /2004 a vylučovací žalobu v řízení, vedeném před Okresním soudem v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 43/2005, takže nemůže být poctivým držitelem. Po skončení dokazování trvala na zamítnutí žaloby, neboť je přesvědčena, že [jméno] [celé jméno žalobce] byl vlastníkem vozidla, neboť je obvyklé, že po doplacení leasingových splátek [titul] k převodu vlastnického práva. V předchozích případech tak tomu být nemuselo, nebylo doloženo, jaké plné moci vůbec podepisoval, přechod vlastnického práva nemusel být v registru vyznačen, a tudíž exekutorský úřad nemusel leasingové smlouvy vůbec zaregistrovat a tato vozidla nesepsal. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce si je vědom, že probíhá proti [jméno] [celé jméno žalobce] exekuční řízení od roku 2005, neboť se v této věci sám angažoval. [příjmení] si být vědom toho, že jeho otec není oprávněn vozidlo převádět. Jedná se o úkon odporovatelný a exekutor postupoval správně, když předmětné vozidlo sepsal. Požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: dle osvědčení o registraci vozidla [registrační značka] došlo k první registraci vozidla dne 2. 3. 2011, jako vlastník byla evidována [právnická osoba] a jako provozovatel byl zaevidován [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 28. 3. 2017 došlo k převodu vlastnického práva ze [právnická osoba] na provozovatele a téhož dne byl zaregistrován jako vlastník žalobce. Zpráva Odboru dopravy Městského úřadu Rokycany dokládá, spolu s plnou mocí, kterou vystavila [právnická osoba] [jméno] [celé jméno žalobce] dne 14. 3. 2017, že novým vlastníkem se stal dosavadní klient, který přijal zmocnění ke změně vlastnického práva k předmětnému vozidlu ze společnosti na klienta po skončení leasingové smlouvy [číslo] dne 12. 3. 2017. Z exekučního příkazu č.j. 106 EX 45/05 – 516 ze dne 27. 7. 2020 se podává, že exekutorský kandidát soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí, a to silničního motorového vozidla [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizována dvě slova]: [rok]. Usnesením č.j. 106 EX 45/05 – 544 ze dne 3. 9. 2020 týž exekutorský kandidát zamítl návrh na vyškrtnutí tohoto vozidla ze soupisu movitých věcí a uložil [celé jméno žalobce] uhradit oprávněnému na náhradě nákladů řízení 300 Kč. Zároveň byl navrhovatel [jméno] [příjmení] poučen, že do 30ti dnů od doručení tohoto usnesení může podat žalobu o vyloučení věcí. Daňový doklad č. SER [číslo] vystavený dne 5. 5. 2017 dokládá, že za opravu motoru vozidla [registrační značka], zakázky, přijaté dne 15.3.2017, vyúčtoval podnikatel [příjmení] – [jméno] [příjmení] částku k úhradě 83 933 Kč, a to příjemci [jméno] [celé jméno žalobce]. [příjmení] byla zaplacena v hotovosti. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], povinného a otce žalobce vyplynulo, že samozřejmě věděl, že je proti němu vedena exekuce. V průběhu exekučního řízení si postupně pořizoval auta na leasingovou smlouvu, a to ve čtyřech případech tak, že ojeté vozidlo vždy zanechal na protiúčet a převzal vozidlo nové. Takto hodlal udělat i u [značka automobilu] [anonymizováno], jenomže krátce před skončením leasingu se porouchal motor, dle informace v servisu by oprava stála asi 100 000 Kč. Tuto částku neměl, a proto se dohodl se synem, že je ochoten vozidlo převzít a zaplatit opravu. Po najetí 150 000 km za šest let užívání vozidlo příliš velkou cenu, s přihlédnutím k poruše motoru, nemělo. K soupisu předmětného vozidla došlo někdy v létě 2020, kdy obdržel přípis, aby vozidlo vydal, následně začal celou věc řešit podáním návrhu na insolvenci. Leasingové smlouvy uzavíral vždy se [právnická osoba], ze strany exekutora nikdy nebyla žádná reakce. Před 25 lety se zadlužil, bylo mu trapné, že ho pronásledují exekutoři, i když ze strany [titul] [příjmení] to bylo tak jednou za pět let, v rodině se o této situaci nezmiňoval. Usnesení o tom, že nesmí nakládat se svým majetkem z roku 2005, synovi nepředkládal. Nemyslel si, že když předmětné vozidlo převádí na syna, vznikne tím nějaký problém, byl to podle něho stejný postup, jako když vozidlo odevzdal v servisu na protiúčet. Od okamžiku, kdy vozidlo převedl na syna, platil žalobce nejen pojištění, ale i opravu motoru, která nakonec stála jen asi 85 000 Kč a hradil i veškerý provoz vozidla, protože bylo jeho. Vysvětlil, že jako příjemce daňového dokladu je na faktuře uveden svědek, protože [jméno] [příjmení] celou dobu prováděl údržbu vozidla, tedy po dobu šesti let a zřejmě automaticky vyplňoval jako klienta svědka. Sám svědek také vozidlo vyzvedával poté, co mu syn [jméno] dal peníze. I u předchozích leasingových smluv podepsal plnou moc leasingové společnosti, aby vyřídili všechny náležitosti s převodem vozidla na jiného vlastníka. Vycházel z toho, že se v evidenci odboru dopravy jako vlastník tohoto vozidla nikdy neobjevil a že po skončení leasingu bylo auto zaevidováno hned na syna. Myslí si, že byl v systému veden jako provozovatel vozidla a jako vlastník byla vedena [právnická osoba]. Ze spisu Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 4 C 44/2005 je zřejmé, že žalobce se již žalobou ze dne 9. 3. 2005 domáhal vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 16. 5. 2005, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 12 Co 414/2005 – 34 ze dne 12. 10. 2005, bylo jeho návrhu vyhověno a došlo k vyloučení movitých věcí z exekuce. Podle ustanovení § 44a zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále EŘ), nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti a uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti. V projednávané věci byla námitka neplatnosti vznesena dne 27. 7. 2020, jak vyplývá z rozhodnutí soudního exekutora. Podle § 267zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že exekuční řízení proti povinnému [jméno] [celé jméno žalobce] je vedeno ve prospěch oprávněné [země] – [anonymizováno] pro [anonymizováno 5 slov], pro částku 357 207,40 Kč s příslušenstvím. Není rovněž pochyb o tom, že povinný porušil zákaz uvedený v § 44a odst. 1 EŘ, když zcizil movitou věc ve prospěch třetí osoby, žalobce. S ohledem na dobu, kdy ke zcizení motorového vozidla došlo a právní argumentací žalobce, soud zkoumal, zda mohl žalobce nabýt vlastnické právo k motorovému vozidlu vydržením. Podle § 1089 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle § 1091 odst. 1 o. z., k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřeba nepřerušená držba, trvající tři roky. K řádnému vydržení se vyžaduje pravá držba, tedy taková, kdy držitel nezískal držený objekt násilím, lstivě nebo výprosou a vydržení je tak způsobilé zhojit nedostatek právního titulu na straně převodce. Proto je na něj pohlíženo jako na originální způsob nabytí. U bezprostředního nabytí se držba nabývá v rozsahu jejího uchopení a zákon hovoří o poctivosti nástupce. Poctivost je vlastností držby toho kterého držitele bez ohledu na titul držby. Poctivý držitel může věc vydržet, a to i v případě, že by jeho předchůdce byl držitelem nepoctivým. Poctivý držitel má totiž za to, že právo, které vykonává, mu patří a eventuální nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Zmíněné závěry vychází z § 992 o. z., podle něhož, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu právo náleží, je držitelem poctivým. V projednávané věci není pochyb o tom, že povinný [jméno] [celé jméno žalobce] porušil své povinnosti nenakládat s majetkem poté, kdy exekuční řízení bylo nařízeno, na druhou stranu bylo zejména osvědčením o registraci vozidla prokázáno, že žalobce je evidován od 28. 3. 2017 jako vlastník vozidla [registrační značka], toto vozidlo od té doby drží, užívá a jeho držba nebyla žádným způsobem, až do 27. 7. 2020, zpochybněna. Navíc, k zapsání vlastnického práva došlo před orgánem k tomu určeným, na základě plné moci původního vlastníka a dobrou víru v okamžiku převzetí vozidla žalobcem tak žádné okolnosti nenarušily. Soud vzal při rozhodování v potaz i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, z něhož je patrno, že dobrá víra držitele se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To neznamená, že takový titul musí být dán, ale postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Žalobce poté, kdy na základě plné moci udělené [právnická osoba] nabyl povinný vlastnické právo k předmětnému vozidlu, nemohl mít žádné pochyby o tom, že [titul] k převodu vlastnického práva na jeho osoba z vlastníka a byl tudíž v dobré víře, že mu vlastnické právo k vozidlu svědčí. Poctivá držba žalobce k vozidlu trvala do 27. 7. 2020, kdy byla uplatněná námitka neplatnosti právního jednání, což se ovšem stalo až po uplynutí doby tří let, nutné k vydržení. Námitky, které žalovaná vznáší, by mohly být uplatněny v řízení dle § 589 a násl. o. z., které se týká se odporovatelných právních jednání a jejich relativní neúčinnosti. V tomto řízení by se žalovaná, ovšem v pozici žalobkyně, mohla dovolávat toho, že žalobce mohl vědět o možném zkrácení věřitele právním jednáním [jméno] [celé jméno žalobce] O takové řízení však v projednávané věci nejde. Listinnými důkazy bylo naopak prokázáno, že žalobce je oprávněným držitelem vozidla, vydržel vlastnické právo k němu a žaloba byla proto shledána důvodnou. Ve smyslu § 150 o. s. ř., nebylo úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť se tohoto práva výslovně vzdal. <b>Poučení</b>