4 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Svobody a přísedících Petra Kalaše a Marie Sobotové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 1. 2022, doručená žalobkyni dne 21. 1. 2022, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost, kterou obdržela dne 21. 1. 2022. Návrh odůvodnila tím, že dle lékařského posudku o uznání nemoci z povolání ze dne 18. 9. 2019 zn. KPL/112/nzp [číslo] u ní byla uznána nemoc z povolání, a to artróza karpometakarpálního kloubu III. stupně u palce pravé ruky, v důsledku které pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce ve výrobě. Žalovaná odmítala uznat odpovědnost za škodu způsobenou nemocí z povolání, ve věci 4 C 7/2018 proto probíhal u zdejšího soudu od 18. 1. 2018 do 21. 9. 2021 spor o ušlý výdělek a další nároky, který žalobkyně vyhrála. Dne 1. 11. 2017 byla žalobkyně jednostranně převedena na administrativní místo asistentky, které však bylo zřízeno pouze účelově. Žádné takové pracovní místo tam předtím neexistovalo, žalobkyni dlouhodobě nebyla přidělována práce, postupně byla přemisťována na různá místa, kde většinou kopírovala práci někoho jiného. Ve své výpovědi žalobkyně popsala, jak v práci neměla co dělat, proto se snažila pomoci alespoň ostatním zaměstnancům a žádala jednatele o přidělování práce, na což jí například tento doporučil, aby na počítači psala články o zvířátkách nebo o dětech ve školce. Vrátnici, kde měla hlídat auta, zřídili uprostřed areálu, proto na ně nemohla dohlížet, protože buď vyjeli horní vrátnicí, kam neviděla, anebo projeli kolem ní a než za nimi doběhla, tak už byli řidiči uvnitř. Věc řešila i hygiena, která se zhrozila, v jakém prostředí musí pracovat, například když byla umístěna v kumbálu s hromadami fleecu. V závěrečném návrhu zopakovala, že žalovaná neprokázala, že platně převedla po zjištěné nemoci z povolání žalobkyni na jinou pracovní pozici. Údajná pracovní pozice administrativní asistentky, na kterou měla být převedena, byla zřízena jen účelově, bez konkrétní pracovní náplně. Tento stav zaměstnavatel žalobkyně udržoval po celou dobu probíhajícího řízení sp. zn. 4 C 7/2017 a teprve poté, co žalobkyně po 4 letech tento spor vyhrála, se zaměstnavatel rozhodl se žalobkyní rozvázat pracovní poměr pro nadbytečnost. Žalobkyni pouhé 3 týdny poté, co byla převedena na údajnou novou pozici, bylo zakázáno vstupovat do výrobních prostor. Tím jí fakticky bylo znemožněno vykonávat to, co měla dělat, např. zjišťovat objednávky nebo tisknout samolepky, když tiskárna byla právě ve výrobě. Z pracovní náplně, uvedené v jednostranném převedení žalobkyně na jinou práci, tak žalobkyně fakticky vykonávala jen registraci vozidel, a to ve vrátnici uprostřed areálu. Tuto práci jednak před tím nikdo nevykonával, nebyla potřebná, protože vozidla fakticky registrovali jiní zaměstnanci, přebírající zboží, a jednak vozidel za den vjelo do areálu 5 – 15, což rozhodně nestačí na osmihodinový pracovní úvazek. Zaměstnavatel hledal i zástupné důvody pro to, aby žalobkyni mohl vyhodit, když jí zasílal někdy i kuriózní výtky, např. že přišla do práce, důvodem tohoto diskriminačního jednání bylo donutit žalobkyni, aby odešla sama. Nelze ukončit pracovní poměr pro nadbytečnost poté, co byl zaměstnanec s uznanou nemocí z povolání jen účelově převeden na vymyšlenou pracovní pozici. Kromě toho trpí výpověď i formálními vadami, když není vymezen důvod nadbytečnosti, tedy jaká změna na straně zaměstnavatele nastala. Pokud to žalovaná později odůvodňovala snížením poptávky, tak by to mohlo odůvodnit propuštění zaměstnanců ve výrobě, nikoliv zaměstnankyně v administrativě. Žalobkyně dále poukazuje na judikát NS 21 Cdo 5825/2016, podle kterého po zjištěné nemoci z povolání, v případě převedení zaměstnance na jinou pracovní pozici bez jeho souhlasu, nelze pak u tohoto zaměstnance skončit pracovní poměr pro nadbytečnost. Na projednávanou situaci dopadá i judikát 2 ÚS 1609/08, podle kterého nelze dát výpověď ze šikanózních důvodů. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože nesouhlasí s tím, že by pracovní pozice administrativní asistentky, na kterou byla žalobkyně po zjištěné nemoci z povolání převedena, byla zřízena účelově. Žalobkyně vykonávala více prací, ale vždy v souladu s pracovní náplní, která odpovídala její pracovní pozici. Nedává smysl, aby žalovaná zaměstnávala žalobkyni 5 let a platila jí mzdu, kdyby neměla co vykonávat. Kromě toho žalovaná vyplatila žalobkyni 12 měsíčních platů, ač nemusela. Žalovaná prokázala, že v poslední době došlo k poklesu výroby, což je důvodem k výpovědi pro nadbytečnost, a ve smyslu judikátu 21 Cdo 3338/2006 nemůže soud přezkoumávat rozhodnutí zaměstnavatele o tom, který ze zaměstnanců výpověď dostane. Z provedených důkazů soud zjistil následující. Žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy [číslo] ze dne 1. 8. 2005, druh práce – dělnice. Lékařským posudkem ze dne 18. 9. 2017 u ní byla zjištěna od 22. 2. 2016nemoc z povolání a to artróza karpometakarpálního kloubu III. stupně u palce pravé ruky, v důsledku které dlouhodobě pozbyla způsobilost výkonu práce. Žalovaná převedla dne 1. 11. 2017 žalobkyni na pozici administrativní asistentky, kdy její pracovní náplní mělo být tisk samolepek na tiskárně, přijímání a kontrola zásilek, chození na poštu a nákup potravin, pomoc při organizaci logistiky, registrace příchozích a nákladních automobilů a zjišťování potřeby objednávek materiálů na jednotlivých úsecích výroby. Posuzovanou výpovědí ze dne 18. 1. 2022 udělila žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu rozhodnutí snížit stav zaměstnanců kvůli snížení poptávky po jejich produktech, nedostatku výrobního materiálu a zvýšení efektivnosti práce, pracovní poměr tak má skončit 31. 3. 2022, žalobkyni bude vyplaceno odstupné ve výši 12ti násobku průměrného výdělku. Na to reagovala žalobkyně oznámením ze dne 28. 1. 2022 o trvání na dalším zaměstnávání s tím, že výpověď považuje za neplatnou. Z výplatních pásek soud zjistil, že od února 2018 do března 2019 nemohla žalobkyně pracovat pro překážky v práci na straně zaměstnavatele. Žalobkyně doložila výzvu adresovanou žalované ze dne 19. 10. 2017, kde žádala o sdělení dalšího postupu zaměstnavatele ve věci, neboť když se téhož dne dostavila do práce, bylo jí paní [příjmení] sděleno, že pro ni zaměstnavatel nemá vhodnou práci, žalobkyně proto žádala buď o přidělení vhodné práce, anebo ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele dne § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalobkyně dále doložila dopis, který jí zaslal jménem žalované [jméno] [příjmení], kde se uvádí, že žalobkyně od 21. 11. 2017 nemá dovoleno vstupovat do výrobních prostor, během přestávek může chodit do kuchyňky a navštěvovat přátele, ve dnech, kdy bude na chodníku sníh nebo led, má přijít do práce, až bude chůze bezpečná, její práce je v kanceláři s [jméno] a [jméno]. Dále žalobkyně doložila e-mailovou korespondenci mezi její advokátkou a žalovanou, kde 5. 12. 2017 sděluje, že žalobkyně byla 1. 12. 2017 ujištěna jednatelem, že bude její pracovní poměr ukončen výpovědí z důvodu nemoci z povolání, žalobkyně na tomto závěru nemá co měnit. Tato zpráva reagovala na dotaz, zda je žalobkyně ochotna ukončit pracovní poměr dohodou. Dne 15. 1. 2018 žalobkyně prostřednictvím své advokátky upozornila žalovanou na to, že její pracovní náplň administrativního asistenta se zúžila pouze na registraci příchozích a odchozích nákladních automobilů, neboť kontrola palet již po ní požadována není a nemůže proto pomáhat při organizaci logistiky, trvá její zákaz vstupu do výrobních prostor, v důsledku čehož nemůže tisknout samolepky a zjišťovat potřeby objednávek materiálů, a trvá zákaz udělení žalobkyni chodit na poštu a na nákupy a ke kamionům. Nakonec žádala o sdělení, kdo bude posuzovat aktuální stav počasí a rozhodovat o tom, zda žalobkyně může chodit do práce. Další přípis ze strany žalobkyně následoval dne 9. 2. 2018, kde tato vytýká žalované, že přístup zaměstnavatele k žalobkyni se často mění a pokyny, aby do práce nechodila, se střídají s pokyny, aby do práce nastoupila, dne 8. 2. 2018 jednatel [příjmení] sdělil žalobkyni, že do práce vůbec nemá chodit, odmítl jí však dát o tom písemné potvrzení, Žalobkyně je připravena plnit povinnosti zaměstnance a vyzývá tak zaměstnavatele k přidělení práce. Další přípis ze dne 18. 5. 2021 obsahuje stanovisko žalobkyně o tom, že má zájem na zaměstnávání u žalované, případně bude akceptovat pouze výpověď z důvodu nemoci z povolání. Dále žalobkyně doložila výtku ze dne 27. 11. 2021, kterou obdržela od žalované kvůli tomu, že přes udělený zákaz přišla dne 26. 1. 2021 do práce, přestože padal hustě sníh. Předžalobní výzva byla žalované odeslána 23. 11. 2021. Žalobkyně dne 14. 12. 2021 sdělovala zaměstnavateli, že přestože je její novou pracovní náplní je organizovat stříhání a šití flísu v prvním patře budovy, tak tam žádná taková činnost neprobíhá, je tam jen sklad. Další výzva ke zdržení se diskriminačního jednání byla ze strany žalobkyně zaslána žalované dne 17. 12. 2021 dne 4. 9. 2020 písemně oznámila, že výtky považuje za zcela nedůvodné. Žalovaná doložila do spisu pět napomenutí žalobkyni. Napomenutí ze dne 9. 1. 2018 bylo za to, že odmítla počítat a kontrolovat příchozí palety. Druhé napomenutí ze dne 8. 2. 2018 bylo za to, že přišla do práce, přestože byl chodník pokryt sněhem a v dopise z 21. 11. 2017 jí upozornili, že v takových případech nemá chodit do práce. Třetí napomenutí ze dne 13. 8. 2019 bylo za to, že za poslední tři měsíce nezaznamenala 21 nákladních přeprav. Čtvrté napomenutí ze dne 27. 8. 2019 bylo za to, že předchozího dne nepředala jejich pravidla pro návštěvníky panu [příjmení] a nezapsala ho do seznamu příchozích návštěvníků. Páté napomenutí ze dne 27. 9. 2019 spočívalo v tom, že do budovy zaměstnavatele pustila cizí osoby, aniž by o tom předtím informovala jednatele nebo kancelář. Nakonec byla upozorněna dne 9. 8. 2020 na možnost výpovědi, pokud své povinnosti opět poruší. Další výtka ze dne 27. 1. 2021 byla opět za to, že přišla do práce přes sníh na chodníku. Dne 20. 4. 2021 byla žalobkyně upozorněna na to, aby nehovořila s ostatními spolupracovníky, neluštila křížovky a neprováděla jinou činnost než přidělenou a dále napomáhala spolupracovníkům odnášet odpadkové pytle, či jim jinak pomáhala, když to není její náplní práce. Dne 18. 5. 2021 žalobkyně dostala výtku za to, že vzala domů firemní dokumenty. Soud vyslechl navržené svědky – zaměstnance žalované. Svědkyně [celé jméno svědkyně], daňový poradce žalované, potvrdila, že tržby žalované se od roku 2020 snižují cca o 20% ročně. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] považuje soud za prokázané, že pracovní náplň žalobkyně buď nemohla být vůbec vykonávána, anebo byla vykonávána souběžně s dalšími zaměstnanci, a to po krátkou dobu, většinou týdnů. Administrativní asistentka byla stále paní [celé jméno svědka], když se soud ptal postupně na každou náplň práce přidělenou žalobkyni, tak uvedla, že se jednalo buď o práci zcela marginální, anebo jí dělal někdo jiný. Práci registrace odchozích a příchozích aut nikdo před ani po žalobkyni nedělal, řidiči si k ní chodí stejně vždy do kanceláře pro papíry. Tato svědkyně také po celou dobu zajišťovala nákup drobného materiálu, podle potřeb sdělených všemi zaměstnanci. Zjišťování potřeby materiálů provádějí všichni zaměstnanci a oznamují to, co chybí, přímo nadřízenému pracovníkovi anebo majiteli. Na poštu se chodí 1 x za 14 dní a chodí tam i jiní zaměstnanci, kontrola zásilek není pravidelná činnost, dělala to paní [příjmení], trvá jen chviličku, neboť většinou chodí balíky přímo do výroby. Nákup potravin probíhá 1 x za měsíc, chléb kupoval vždy pan [celé jméno svědka]. Evidenci výroby zpracovával svědek [celé jméno svědka], stejně jako tisk samolepek. Svědek [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] i svědkyně [celé jméno svědkyně] potvrdili, že u žádného jiného zaměstnance se práce neměnila tak, jako u žalobkyně. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že poté, co došlo k rozepřím mezi žalobkyní a majitelem, tak byla přesouvána po různých pozicích. Kontrolu logistiky vykonávala paní [příjmení], po ní [příjmení]. Podle § 72 zákona č. 26/2006 Sb., zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Podle § 41 odst. 1 písm. b) tohoto zákona je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci, nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice19). Podle § 52 písm. c) může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Podle § 52 písm. d) může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Nepřevedl-li zaměstnavatel zaměstnance, který nemůže konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, na jinou vhodnou práci (popřípadě převedl-li zaměstnance na jinou vhodnou práci bez jeho souhlasu a nebylo-li jeho pracovní zařazení u zaměstnavatele vyřešeno dohodou ani dodatečně), je povinen rozvázat s ním pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů. Nesplní-li zaměstnavatel tuto povinnost, je oprávněn z těchto důvodů rozvázat pracovní poměr výpovědí zaměstnanec, aniž by to bylo na újmu jeho práva na odstupné podle ustanovení § 67 odst. 2 zák. práce – viz 21 Cdo 5825/2016 nebo 21 Cdo 547/2012. Soud žalobkyni poučil, že nenavrhla důkazy k prokázání, že dne 1. 11. 2017 platně převedl žalobkyni dle § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce na jinou práci, tedy že její pracovní pozice administrativní asistentky nebyla zřízena účelově. Pokud není zaměstnanec trpící nemocí z povolání platně převeden na jinou práci dle § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, nelze mu dát výpověď pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) tohoto zákona, nýbrž jen výpověď dle § 52 písm. d) zákoníku práce I po tomto poučení žalobkyně platné převedení na jinou práci neprokázala. Od data písemného převedení na pozici asistentky do podané výpovědi sice uplynuly čtyři roky a téměř tři měsíce, bylo ale prokázáno, že po dobu více než jednoho roku žalobkyně nemohla pracovat pro blíže neurčené překážky na straně zaměstnavatele, a ve zbylém období cca tří let byly žalobkyni jednak zasílány nesmyslné výtky, ale zejména byla neustále přesouvána na nově vymyšlené pozice, na kterých neměla co na práci. Zároveň žalobkyně prokázala, že opakovaně žalovanou vyzývala k určení skutečné náplně práce. Účelovost napomenutí dokládá například to, že 9. 1. 2018 žalovaná napomenula žalobkyni, že odmítla počítat a kontrolovat palety, přestože dne 21. 11. 2017 jí udělila zákaz vstupu do výrobních prostor. Za zcela nesmyslné soud považuje napomenutí za to, že žalobkyně přišla do práce, přestože byl sníh. Na přímou výzvu soudu žalovaná sdělila, že neví nic o tom, že by žalovaná měla problémy s chůzí. Za zcela šikanózní považuje soud výtku ze dne 20. 4. 2021, aby žalobkyně nehovořila s ostatními spolupracovníky a neprováděla jinou činnost než přidělenou a nepomáhala spolupracovníkům odnášet odpadkové pytle, či jim jinak pomáhala, když to není její náplní práce. Svědci prokázali, že žalovaná nepřidělovala žalované práci odpovídající osmihodinovému pracovnímu úvazku, je tak zcela logické, že se tato pokoušela pomáhat alespoň ostatním zaměstnancům s jednoduchými pracemi, jako je odnos odpadkového koše. Žalobkyně ani po poskytnuté lhůtě k vyjádření nedokázala sdělit, jaké překážky v práci na straně zaměstnavatele existovaly od února 2018 do března 2019, pro které nemohla žalobkyně pracovat. Rovněž nesmyslnou pracovní náplní bylo organizovat stříhání a šití flísu v prvním patře budovy, když dle výpovědi svědků se tam nacházel pouze plný sklad. Je tak zřejmé, že žalovaná neměla žádnou vhodnou pracovní pozici pro žalobkyni, ale aby nemusela žalobkyni dát výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce, se všemi nároky z toho vyplývajícími, tak čekala na výsledek soudního řízení ve věci náhrady škody a uměle udržovala pracovní pozici žalobkyně. Navíc žalovaná převedla žalobkyni na novou práci bez jejího souhlasu, na což dopadá citovaný judikát 21 Cdo 5825/2016. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně platně nepřevedla žalovanou na jiný druh práce a z toho důvodu, ve smyslu výše uvedené judikatury, nemohla podat výpověď dle § 52 písm. c), tedy pro nadbytečnost. Výpověď je proto neplatná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 0 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.