4 C 38/2021

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr Ludmilou Horskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného po zaplacení 9 279,73 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 279,73 Kč s úrokem z prodlení v částce 679,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 279,73 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 8 679,73 Kč od 4. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9 279,73 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 10. 2008 smlouvu o běžném účtu číslo kterou se původní věřitel (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) zavázal vést pro žalovaného běžný účet a v rámci něho mu byla poskytnuta služba o poskytování kontokorentního úvěru s limitem 5 000 Kč. Jelikož žalovaná neplnil podmínky smlouvy a vznikl nepovolený debetního zůstatek, ke dni 29. 4. 2019 byla dlužná částka převedena na úvěrový účet.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 26. 2. 2021 zrušen Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla doručena i žalobkyni. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o.s.ř., a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o běžném účtu číslo ze dne 8. 10. 2008 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného běžný účet. V bodě nazvaném anonymizováno byl sjednán povolený debet ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Žalovaný je dle těchto podmínek dále povinen v případě porušení povinností vyplývajících z předmětné smlouvy zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši uvedené v příslušném sazebníku cen. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Smluvní pokuta za porušení předmětné smlouvy je v sazebníku stanovena částkou 600 Kč za každé porušení úvěrové smlouvy. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku byla dlužná částka ke dni 3. 9. 2019 zesplatněna a převedena na úvěrový účet. K tomuto dni činila dlužná částka 8 639,73 Kč. Téhož dne bylo zesplatnění oznámeno žalovanému, spolu s výzvou k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

4. Právní vztah mezi účastníky vznikl na základě smlouvy z roku 2008. Jelikož dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník, zkoumal soud, dle jakého právního předpisu bude ve věci postupovat. Podle § 3028, odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce třetího, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K takové dohodě mezi účastníky zjevně nedošlo.

5. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.

6. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku, smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.

7. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

8. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o běžném účtu, přičemž sjednáním služby flexikredit si účastníci sjednali možnost, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžnému účtu. Jestliže žalovaný porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o flexikreditu, pak byl oprávněný postup banky, kdy tato požadovala zaplacení celého čerpaného zůstatku spolu s úroky z něho. Vzhledem k tomu, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že poskytnuté finanční prostředky převzala a nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že ve stanovené lhůtě peníze nevrátila, nezbylo, než žalobě vyhovět.

10. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení, které vyplývá z ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve spojení s § 517 odst. 2 zákoníku občanského. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády číslo 142/1994 Sb. O 11. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 279,73 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

12. Jak již bylo uvedeno výše, elektronický platební rozkaz ze dne 10. 2. 2021, vydaný zdejším soudem pod č.j. EPR 29575/2021 se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl zrušen.

13. S ohledem na požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů řízení ve výši 6 934Kč považuje soud za nutné uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., které bylo s účinností od 1. 7. 2014 vtěleno do advokátního tarifu nejen s ohledem na závěry Ústavního soudu, např. III ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001, ale i s ohledem na skutečnost, že náklady řízení mnohdy několikanásobně přesahovaly žalovanou částku. O takový případ se sice v projednávané věci nejedná, ale soud má za to, že se jedná zcela jasně o řízení, vycházející z tzv. formulářové žaloby, tedy o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem, podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení představuje peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně je společností, kupující pohledávky, která podává žaloby stejného typu. Od doby, kdy lze podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zvláštním ustáleném vzoru, se v něm, kromě označení účastníků, žalované částky či úroků z prodlení, dne a čísla uzavřené smlouvy, výše splátek a okamžiku prodlení, prakticky nic nemění. Soud má proto za to, že se jedná o typický příklad řízení, které mělo ministerstvo spravedlnosti na mysli, když byla vyhláška č. 120/2014 Sb. přijímána a nevidí proto důvod, proč by po splnění všech uvedených podmínek, nemělo být ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu aplikováno (viz např. i Ústavního soudu I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 rozhodnutí). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.