4 C 79/2020

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr Ludmily Horské a přísedících Jaroslavy Holakovské a Václava Bezstarosti ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 150 € s přísl. I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 150 € s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 € od 19. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 € od 19. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 186,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 150 € s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 11. 2017 vznikl od následujícího dne mezi účastníky pracovní poměr, který skončil dne 31. 1. 2020 na základě výpovědi z pracovního poměru ze strany žalovaného. Dne 30. 11. 2017 poskytla žalobkyně žalovanému v souvislosti s výkonem jeho pracovní činnosti provozní zálohu ve výši 100 €, kterou byl povinen žalovaný ke dni skončení pracovního poměru vrátit, případně vyúčtovat. Dále žalovaný obdržel v souvislosti s výkonem pracovní činnosti od žalobkyně pracovní bundu a v předávacím protokolu se zavázal, že ke dni skončení pracovního poměru bundu vrátí žalobkyni, jinak uhradí 50 €. Přesto, že byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě obou závazků a to i prostřednictvím právního zástupce, svůj dluh neuhradil. Jak již bylo uvedeno výše, žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: na základě pracovní smlouvy vznikl mezi účastníky pracovní poměr ke dni 16. 11. 2017. Dne 30. 11. 2017 převzal žalovaný od žalobkyně provozní zálohu ve výši 100 €. Předávací protokol ze dne 17. 12. 2017 dokládá, že v souvislosti s výkonem pracovní činnosti převzal žalovaný od žalobkyně bundu, kterou se zavázal ke dni skončení pracovního poměru vrátit. Z výpovědi z pracovního poměru, kterou dal žalovaný žalobkyni dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že po uplynutí dvouměsíční výpovědní lhůty skončil pracovní poměr žalovaného u žalobkyně dne 31. 1. 2020. Výzvou ze dne 17. 2. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně učinila kroky k tomu, aby žalovanému poskytla dostatečný prostor k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle ustanovení § 252 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot, svěřených zaměstnanci k vyúčtování, za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek, vzniklý na těchto hodnotách. Podle § 255 dost. 1 téhož zákony je zaměstnanec povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, kterému zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný v projednávané věci nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že předanou finanční zálohu v hodnotě 100 € po skončení pracovního poměru nevrátil, stejně jako tvrzení, že neodevzdal pracovní pomůcku, bundu, kterou proti podpisu převzal, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 186,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 150 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 650 Kč ve výši 136,50 Kč. <b>Poučení</b>