4 EVC 1/2018

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Horskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Mgr. jméno příjmení advokátkou se sídlem adresa o zaplacení 630 000 euro s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 630 000 euro s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 126 000 euro od 31. 5. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 504 000 euro od 31. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku, 1 966 665,32 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Dne 19. 3. 2018 podala žalobkyně zdejšímu soudu návrh na vydání evropského platebního rozkazu na zaplacení částky 630 000 eur s odůvodněním, že žalobkyně je právnickou osobou, stejně jako žalovaná společnost. Dne 5. 8. 2016 byla mezi žalobkyní jako objednatelem a [právnická osoba] s.r.o., která je dceřinou společností žalované jako zhotovitelem uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla stavba haly H v areálu žalobkyně v [obec]. Dne 8. 8. 2016 vystavila žalovaná v souvislosti se smlouvou o dílo záruku mateřské společnosti na zaplacení částky 126 000 euro do osmi dnů od doručení výzvy (záruka A) a dne 11. 8. 2016 vystavila další záruku mateřské společnosti na zaplacení celé nebo části částky 504 000 euro do osmi dnů od doručení výzvy (záruka B). Dceřiná společnost provádění díla ukončila a dne 11. 4. 2017 bylo proti dceřiné společnosti zahájeno insolvenční řízení. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou dne 16. 5. 2017 jako výstavce k úhradě finančních záruk, žalovaná svůj závazek neuhradila ani z části.

2. Soud vyhověl návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 19. 4. 2018, doručil jej žalované prostřednictvím příslušného soudu v Itálii. Žalovaná podala proti evropskému platebnímu rozkazu odpor, který blíže nezdůvodnila. Okresní soudu v Rokycanech přehlédnuv, že evropský platební rozkaz neobsahuje stejné poučení jako elektronický platební rozkaz, vydal dne 20. 8. 2018 rozsudek pro uznání, který byl na základě odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 345/2018-87 ze dne 28. 1. 2019. Následně byly řešeny otázky mezinárodní příslušnosti obecných soudů ČR. Usnesením č.j. 4 EVC 1/2018-158 ze dne 31. 5. 2019 Okresní soud v Rokycanech zamítl návrh žalované na zastavení řízení z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů. K odvolání žalované rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením č.j. 25 Co 238/2019-169, že rozhodnutí soudu I. stupně se potvrzuje. Považoval za správný závěr soudu I. stupně, že účastníci uzavřeli dohodu o příslušnosti v dokumentech označených záruka A a záruka B. Oběma stranám byl obsah záruk známý a žalovaná písemné ujednání o zárukách ne 8. 8. 2016 a 11. 8. 2016 podepsala, čímž uzavřela dohodu o tom, že pokud„ vzniknou jakékoliv neshody ohledně výkladu nebo plnění této záruky, budou mít soudní pravomoc řešit takovou záležitost české soudy, a to v souladu s českými zákony“.

3. S ohledem na charakter sporu mezi účastníky jako podnikateli, nařídil soud účastníkům první setkání se zapsaným mediátorem. Mediace byla neúspěšná.

4. Po provedeném dokazování žalobkyně trvala na tom, aby žalobě na plnění z finančních záruk, vystavených žalovanou bylo vyhověno. Požadovala i náhradu náklady řízení. Poukázala na to, že zákon požaduje pro platný vznik finanční záruky písemnou formou. Současně platí, že dlužníkovi náleží pouze ty námitky, které záruční listina výslovně připouští. V daném případě žalovaná vystavila ve dnech 8. 8. 2016 a 11. 8. 2016 záruční listiny a tyto doručila prostřednictvím elektronické komunikace žalobkyni. Žalobkyně připomněla že ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání, učiněném elektronickými anebo jinými technickými prostředky, umožňujícími zachycení jeho obsahu a určením jednající osoby. V daném případě obsahovaly záruční listiny doručené žalobkyni razítko a podpis jednající osoby. Z hlediska určitosti záručních listin nejsou dle názoru žalobkyně žádné pochybnosti. Záruční listina, datovaná ke dni 8. 8. 2016 měla zajišťovat pohledávku žalobkyně na případné vrácení zálohy na cenu díla ve výši 126 000 euro, zaplacené dceřiné společnosti žalované. K tomu žalobkyně zdůrazňuje, že tato pohledávka žalobkyně byla pravomocně zjištěna v rámci incidenčního sporu vedeného při insolvenčním řízení proti dceřiné společnosti žalované. Co se týče obsahu záruční listiny ze dne 11. 8. 2016, rovněž do výše částky 504 000 euro, slouží k zajištění pohledávek žalobkyně vůči dceřiné společnosti, souvisejících s jednoznačně specifikovanou smlouvou o dílo. V tomto ohledu obsahově nikterak nevybočuje z obsahu bankovních záruk, které jsou pro tyto účely v obdobních případech vystavovány. Žalobkyně zdůraznila, že předmětem řízení je otázka plnění z titulu záruk jako takových. V rámci emailové komunikace sama žalovaná při zaslání záruky na částku 126 000 euro výslovně uvedla, že doufá, že nyní je záruka platná a dožaduje se zaplacení zálohy 126 000 euro, což se také ze strany žalobkyně stalo.

5. Žalovaná s návrhem nesouhlasila, majíc za to, že zajišťovaný dluh neexistuje. U částky 126 000 eur [právnická osoba] s.r.o. část díla provedla a na tuto zálohu oprávněně část ceny díla spotřebovala. Podle žalované je nemožné a podle právních předpisů nepřípustné, aby mohlo vzniknout zajištění bez existence relevantní zajišťované pohledávky. Ve smlouvě o dílo v ustanovení 8.2 nebyl ujednán odpovídající opačný závazek na vrácení zálohy. Pokud jde o částku 504 000 eur, poukázala na rozpor mezi smlouvou a zárukou B s tím, že i zde absentuje závazek [právnická osoba] s.r.o., resp. z něj vyplývající pohledávka žalobkyně, která by měla být zárukou B zajištěna. Zdůraznila, že s ohledem na skryté vady staveniště a skutečnost, že se nepodařilo najít řešení pro absenci součinnosti žalobkyně, odstoupila [právnická osoba] s.r.o. dne 23. 1. 2017 od uzavřené smlouvy. Nároky na zaplacení částek podle žaloby z titulu zajištění pohledávek pak žalobkyně uplatnila až po odstoupení od smlouvy o dílo, kdy smlouva již byla zrušena a ani pohledávky zajišťované zárukami nemohly existovat. V podání ze dne 2. 6. 2021 navíc poukázala na to, že si žalovaná není vědoma toho, že by dokumenty, o které žalobkyně opírá svůj nárok tj. listiny, datované ke dni 8. 8. 2016 a 11. 8. 2016 vystavila a jejich originály předala žalobkyni.

6. Po provedeném dokazování žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Je přesvědčena o tom, že byla domluvena forma pro záruky a to jejich listinný originál. Vyplývá to z emailové komunikace a ze smlouvy. Žalovaná nesouhlasí s tím, že se má jednat o originály v elektronické podobě. V takovém případě by dokument musel být opatřen doložkou o provedené konverzi dle zákona č. 300/2008 Sb., anebo opatřen elektronickým podpisem dle zákon č. 297/2016 Sb. To, že mezi účastníky probíhala emailová komunikace, ve které byly zasílány záruky, nemá právní účinky pro vystavení záruky, žalovaná toto vnímá jako jednání o změně záruk. Současně z emailové komunikace je zřejmé, že byla sjednána formou originálů v listinné podobě, což byl požadavek žalobkyně. Doručení originálu žalobkyně netvrdí, neprokazuje a sama dokonce existenci originálního listinného vyhotovení popírá. U finanční záruky je vyšší požadavek na určitost dluhu. Vymezení dluhu jako určitého v zárukách, zejména záruky na 504 000 eur, absentuje. V daném případě se jedná o závazky ze smlouvy, jejímž účastníkem žalovaná není. Žalovaná trvala na omezení platnosti záruční listiny na částku 504 000 eur začátkem a koncem prací. Toto ujednání vyplývá z emailové komunikace i ze smlouvy. Žalobkyně k tomu tvrdí, že smlouva měla trvat do skončení díla následným zhotovitelem. To je však zcela v rozporu s právním názorem Vrchního soudu v Praze, který potvrdil závěr Městského soudu v Praze. Bez ohledu na podané dovolání se jedná o pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, které vyslovuje, že žalobkyně odstoupila od smlouvy dne 20. 12. 2016, že smlouva dále poté netrvala a že žalobkyně nemá vůči dlužníku pohledávku 504 000 eur, která by měla být zajištěna zárukou na 504 000 eur projednávanou v tomto řízení.

7. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: dne 5. srpna 2016 byla mezi společnostmi [právnická osoba] jako zadavatelem a [právnická osoba] jako zhotovitelem uzavřena smlouva na výstavbu díla. V bodě 8.3 smlouvy byly dohodnuty zálohové platby ve znění, že s výhradou vystavení bankovní záruky refundace bankou zhotovitele uhradí zadavatel zhotoviteli 10 % smluvní ceny v částce rovnající se 250 000 eur bez DPH (dále jen záloha). V případě, že by zhotovitel nebyl schopen poskytnout bankovní záruku refundace před zahájením prací, bude záloha snížena na 5 % smluvní ceny, tj. na částku 126 000 eur bez DPH a zhotovitel vystaví záruku mateřské společnosti ve stejné výši. Po vystavení bankovní záruky refundace ve výši 10 % rovnající se 252 000 eur bez DPH uhradí zadavatel zbývající částku zálohy ve výši 126 000 eur a záruka mateřské společnosti bude neplatná a nahrazena touto bankovní zárukou. Podle čl. 10 zhotovitel předloží zadavateli bankovní záruku na řádné provedení díla v souladu s podmínkami stanovenými smlouvou, a podle § 2029 o. z. Bankovní záruka na řádné provedení díla bude bezpodmínečná, neodvolatelná a bude vystavena na částku ve výši 20 % celkové smluvní ceny.

8. Emailová korespondence, uskutečněná mezi [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] v srpnu 2016 dokládá, že pan [příjmení] potvrzuje, že zasílá záruku podepsanou 11. 8. 2016 a korespondence se týká i záruky ve výši 126 000 euro.

9. Ze záruky mateřské společnosti za splacení dluhu ze dne 8. 8. 2016 se podává, že [právnická osoba] S.p.A., v dané věci žalovaná, prohlašuje, že byla informována o stavební smlouvě uzavřené dne 5. 8. 2016 mezi [právnická osoba] jako oprávněným příjemcem a [právnická osoba] jako dlužníkem, když hodnota díla činila 2 520 000 eur a o skutečnosti, že pro účely této smlouvy má oprávněný příjemce zaplatit dlužníkovi zálohu ve výši 126 000 eur, což odpovídá pěti procentům z celkové smluvní hodnoty oproti předložení záruky za zaplacení vystavené nezávislou bankou ve stejné výši. Žalovaná prohlásila, že se bezpodmínečně a neodvolatelně zavazuje provést platbu na první žádost bez nutnosti jakýchkoliv formalit do osmi dnů od obdržení doporučeného dopisu s doručenkou zaslaného oprávněným příjemcem a obsahující žádost o platbu celé částky ve výši 126 000 eur nebo její části. [ulice] společnost se výslovně vzdala možnosti diskuze a rozdělení ať s dlužníkem nebo s jiným spoluvinným, aniž by mohli vznést jakoukoliv de facto nebo de iure námitku nebo výjimku.

10. Dne 11. 8. 2016 vystavila mateřská společnost záruku za řádné provedení splatná na první výzvu, v níž stejně jako v předchozí záruce odkazuje na smlouvu uzavřenou mezi [právnická osoba] s.r.o. jako oprávněným příjemcem a [právnická osoba] jako dlužníkem ze dne 5. 8. 2016 s tím, že je informována o skutečnosti, že pro účely této smlouvy musí dlužník předat oprávněnému příjemci autonomní závazek pro účely zaručení řádného provedení smluvních závazků ze strany dlužníka, kdy souhrnná částka činí 504 000 euro, což odpovídá 20 % z celkové smluvní hodnoty. V této záruce prohlásila, že se bezpodmínečně a neodvolatelně zavazuje provést platbu na první žádost bez nutnosti jakýchkoliv formalit do osmi dnů od obdržení doporučeného dopisu s doručenkou zaslaného oprávněným příjemcem a obsahující žádost o platbu celé částky ve výši 504 000 eur nebo její části. [ulice] společnost se výslovně vzdala možnosti diskuze a rozdělení ať s dlužníkem nebo s jiným spoluvinným, aniž by mohli vznést jakoukoliv de facto nebo de iure námitku nebo výjimku.

11. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila [právnická osoba] s.r.o. dne 12. 8. 2016 částku 126 000 eur. Dopisy ze dne 16. 5. 2017 dokládají, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby ve věci hala H [obec] poskytla platbu dle záruk vystavených dne 8. 8. 2016 a 11. 8. 2016. Zároveň sdělila číslo účtu, na který mají být částky 126 000 eur a 504 000 eur zaslány.

12. Předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2017 bylo doloženo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě peněžitých pohledávek dle vystavených záruk. Dodejka poštovní zásilky dokládá, že výzva byla žalované společnosti doručena dne 13. 12. 2017. Dopis ze dne 20. 12. 2017, kterým žalovaná na výzvu reagovala, dokládá, že žalovaná mimo jiné poukazovala na to, že si není vědoma toho, že by dokumenty, o které žalobkyně opírá svůj nárok, tj. listiny datované ke dni 8. 8. 2016 a 11. 8. 2016 vystavila a jejich originály předala žalobkyni.

13. Přihláška pohledávky do insolvenčního řízení proti dlužníkovi [právnická osoba], vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 7691/2017 dokládá, že věřitel, [právnická osoba] S.p.A. přihlásil jako podmíněné pohledávky pod [číslo] pohledávky na zaplacení 126 000 eur a 504 000 eur, obě za účelem zajištění náhrady závazků dlužníka v souvislosti se smlouvou o dílo, uzavřenou dne 5. 8. 2016 mezi dlužníkem jako zhotovitelem a [právnická osoba] s.r.o. jako objednatelem, když uvedené částky měl věřitel uhradit do osmi dnů ode dne doručení výzvy k plnění z titulu záruky. Ve věci pravosti pohledávek rozhodoval Městský soud v Praze dne 20. 5. 2021, rozsudkem č.j. 198 ICm 840/2018-168 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozhodnutí v bodě I. výroku ohledně pohledávky P14/1 a v bodě II. výroku pohledávky P14/2 a části pohledávky P14/3 ve výši 3 043 644 Kč. Ve zbytku bodu II. výroku a bodě III. výroku rozhodnutí změnil tak, že se určuje pravost části pohledávky P14/3 ve výši 360 000 Kč. Jednalo se o pohledávky vyplývající ze shora uvedené smlouvy o dílo ze dne 5. 8. 2016 a záruk vystavených žalovanou. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně dovolání dne 3. 3. 2022. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně vyložil obsah dopisu [právnická osoba] s.r.o. ze dne 14. 12. 2016 ve spojení s jeho dopisem ze dne 23. 12. 2016 jako odstoupení od smlouvy ke dni 20. 12. 2016 Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil, zejména když zadavatel dokončil dílo prostřednictvím třetí osoby.

14. Mezi insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] s.r.o. Ing. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s.r.o. probíhalo u zdejšího soudu řízení o zaplacení částky 239 736,33 euro s příslušenstvím, z titulu smlouvy o dílo, uzavřené dne 5. 8. 2016. Rozsudkem č. j. 6 C 152/2019-276 ze dne 14. 12. 2021 byla žaloba zamítnuta a od 17. 5. 2022 se spis, v důsledku odvolání nachází u Krajského soudu v Plzni. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že odstoupení od smlouvy, které učinila [právnická osoba] s.r.o. ze dne 23. 1. 2017 je neplatné.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná zpochybňovala autenticitu emailové korespondence mezi účastníky, nechala žalobkyně zpracovat znalecký posudek z oboru kybernetika a kriminalistika, který pod [číslo] vypracoval Mgr. [jméno] [příjmení]. Posudek opatřil znaleckou doložkou ve smyslu § 127a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) a soud proto postupoval při provádění důkazu posudkem stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Závěry znaleckého posudku prokazují, že autenticita a integrita všech email zpráv předložených žalobkyní byla úspěšně ověřena. Odchozí emaily z adresy [email] byly s uvedeným předmětem, textem, případně přílohami v uvedené době ze schránky žalobkyně skutečně odeslány a současně byly do schránky žalované taktéž doručeny. Předložené příchozí emaily od [email] byly s uvedeným předmětem, textem, případně přílohami v uvedené době ze schránky žalované skutečně odeslány a současně byly do schránky žalobkyně taktéž doručeny. Slyšen před soudem znalec na závěrech svého posudku setrval.

16. Podle ustanovení § 2029 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Podle odstavce druhého záruční listina vyžaduje písemnou formu. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že záruční listiny byly žalovanou společností dne 8. 8. 2016 a 11. 6. 2016 platně vystaveny. Jejich obsah je nepochybně výsledkem ústních jednání mezi zástupci společností a dovršením upřesňujících požadavků, které vyplývají z emailové korespondence účastníků.

17. Soud má za prokázané, že žalovaná jako mateřská společnost [právnická osoba] s.r.o. vystavila finanční záruky, které vychází s ujednání pod body 8.3 a [číslo] smlouvy o dílo, uzavřené dne 5. 5. 2016. Z písemného prohlášení, které zaslal zástupce [jméno] [příjmení] žalobkyni jednoznačně vyplývá, že výstavce uspokojí věřitele, splní-li se jiné podmínky uvedené v záručních listinách. Jedná se o jednostranné právní jednání a právě jím finanční záruka vzniká. V projednávané věci z textu vystavených záruk vyplývá, že peněžní prostředky ve výši 126 000 euro a 504 000 euro budou vyplaceny bezpodmínečně a neodvolatelně na první žádost ze strany žalobkyně bez nutnosti jakýchkoliv formalit, a to do osmi dnů od data obdržení doporučeného dopisu obsahujícího žádost o platbu uvedených částek. Za této situace má soud za to, že vyzvala-li žalobkyně žalovanou dopisem k výplatě uvedených částek, řídila se striktně obsahem záruk a bylo na žalované, aby své závazky splnila. Soud má za to, že podmínkou vystavení finanční záruky není existence určitého dluhu, jak se mylně domnívá žalovaná. Finanční záruka, jako písemné prohlášení, může být jakkoliv podmíněné, může však být i nepodmíněné. Pokud ustanovení § 2029 odst. 1 o. z. hovoří o tom, že finanční záruka se váže na splnění i jiných podmínek, určených v záruční listině, znamená to, že není bezpodmínečně vázána na konkrétní dluh. Tak je tomu právě v projednávané věci, kdy jak již bylo opakovaně uvedeno shora, finanční záruky vystavené dne 8. 8. 2016 a dne 11. 8. 2016 žalovanou nebyly vázány na žádný konkrétní dluh, ale plnění žalované mělo být vázáno na první žádost žalobkyně bez nutnosti jakýchkoliv formalit. Žalovaná zároveň prohlásila, že se platbu zavazuje provést bezpodmínečně a neodvolatelně.

18. S ohledem na skutečnost, že žalovaná tvrdila, že vystavené záruky nemohou obstát, neboť nebyly učiněny v odpovídající písemné formě, nezbylo soudu než aplikovat ustanovení § 562 odst. 1 o. z., podle něhož je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Z předložených záruk je zřejmé, že je v rámci emailové korespondence zaslal za [právnická osoba] S. p. A. [jméno] [příjmení] a jak bylo prokázáno znaleckým posudkem, listiny byly odeslány ze schránky žalované a doručeny žalobkyni.

19. Podle názoru soudu není podstatné, zda a kdy byla ukončena smlouva o dílo, neboť vystavené záruky na ni neodkazují a žalovaná se, jako mateřská společnost zavázala uhradit záruku na výzvu žalobkyně jako autonomní závazek. Žalovaná se dovolává rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 851/2021-210 ze dne 10. 8. 2022. Nelze však přehlédnout, že v uvedeném rozhodnutí se zmínka o zániku smlouvy o dílo ze dne 5. 8. 2016 objevuje v odůvodnění, aniž by předmětem sporu byla žaloba na určení trvání smlouvy. Obsahem odůvodnění, s přihlédnutím k ustanovení § 159a o. s. ř. není soud vůbec vázán. Lze proto uzavřít, že žalovaná nesplnila své závazky z vystavených záruk ani na základě výzvy žalobkyně, ani na základě předžalobní upomínky.

20. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 966 665,32 Kč.

22. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 801 203 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 046 100 Kč sestávající z částky 50 740 Kč za každý ze šestnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., z 16ti náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z cestovních náhrad celkem ve výši 2 112 Kč za jednu cestu na mediaci v [obec] a dvě cesty k jednání u Okresního soudu v Rokycanech dle § 13 odst. 1 a. t., náhrady za promeškaný čas za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 a. t., z částky 143 000 Kč za znalecký posudek Mgr. [příjmení] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 963 192 Kč ve výši 202 270,32 Kč.