5 C 177/2021

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl v senátě, složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Davida Svobody a přísedících Ivany Brožové a Jaroslavy Výborné, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 36 708 Kč s přísl.,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 36 708 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 2. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 20 019,72 Kč, a to k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení mzdy za leden a únor 2021 s odůvodněním, že u žalovaného pracuje od 1. 6. 2017, dne 15. 4. 2019 utrpěl pracovní úraz, v důsledku kterého byl do 15. 10. 2020 v pracovní neschopnosti. Dne 30. 10. 2020 mu žalovaný dal písemný pokyn, aby nedocházel do místa výkonu práce do doby, než mu bude ukončen pracovní poměr. Žalovaný pracovní poměr bez jakéhokoliv vysvětlení neukončil, zřejmě z důvodu vyhnutí se povinnosti zaplatit odstupné dle 67 odst. 2 zák. práce, a nepřiděluje žalobci práci ani nevyplácí mzdu. Zástupce žalobce podrobně skutkově popsal jednání žalovaného s tím, že v té době již žalovaného zastupoval a [anonymizována dvě slova] již zastupoval žalovaného. Jeden den před skončením pracovní neschopnosti prostřednictvím sms zprávy kontaktoval žalobce jednatele žalované s informací, že nastoupí do zaměstnání. Následující pracovní den, asi 16. 10. 2020, nastoupil do zaměstnání, a zaměstnavatelem mu zde bylo sděleno, aby se dostavil k pracovně- lékařské prohlídce a aby do doby, než bude tato prohlídka vyřešena, do zaměstnání nedocházel. Toto žalobce splnil, nicméně již po pouhých čtyřech dnech mu přišel vytýkací dopis od právního zástupce zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], že žalobce má neomluvenou absenci za tři dny. V ten moment žalobce vyhledal jeho právní pomoc, zástupce žalobce dne 27. 10. zaslal [anonymizována dvě slova] zprávu, ve které ho informuje, že převzal právní zastoupení žalobce a vyjádřil nesouhlas s vytýkacím dopisem a emailem (založeným na č.l. 31-33) projevil vůli jednat o uzavření dohody o ukončení pracovního poměru. Dne 29. 10. jednatel žalované sms zprávou kontaktoval žalobce, aby se dostavil ráno do zaměstnání a na tomto setkání, kterému skutečně byli přítomni ostatní zaměstnanci, žalobce od zaměstnavatele dostal návrh dohody o skončení pracovního poměru s odkazem, že se tak dohodli právní zástupci, a zároveň na něj bylo naléháno, aby ihned dohodu podepsal, přestože on jako zástupce žalobce tu dohodu neviděl. Žalobce proto sdělil, že listinu odveze s sebou ukázat svému advokátovi, a zaslal mu ji (tj. dohodu datovanou [číslo]) emailem ze dne 29. 10. v v 8:32 hod. (č.l. 34 a č.l. 35). Emailem ze dne 29. 10. v 10:37 hodin napsal [anonymizována dvě slova], že přes jeho sdělení, že je mimo kancelář a bude ho kontaktovat 2. 11., ohradil se nad jednáním [anonymizována dvě slova] v rozporu s advokátní praxí a vyjádřil se pouze k dohodě, nikoliv k výpovědi. Následně stejný den v odpoledních hodinách žalobce obdržel od pana [příjmení] sms zprávu, kde byl vyzván, aby se v pátek 30. 10. dostavil na pracoviště, a to přesně v 8:00 hodin ráno (v té době už zaměstnanci ve firmě nejsou). To ráno se dostavil na pracoviště, telefonicky zajistil komunikaci obou zástupců, poté žalobce emailem ze dne 30. 10. v 8:27 hodin přeposílá prohlášení zaměstnavatele, že nemá docházet do práce (č.l. 37-38). při tomto setkání nebyli žádní svědci přítomni. Dne 3. 11. emailem (č.l. 39) poslal [anonymizována dvě slova] avizovaný návrh dohody (v dohodě předložené dříve protistranou nebyl uveden výpovědní důvod, což by mohlo zkomplikovat vyplacení 12ti měsíčního odstupného). Dne 5. 11. mu kolega zaslal výpočet průměrného výdělku, který je nesprávný, na žádost o doložení správného výpočtu už nikdy nedostali odpověď. Emailem ze dne 18. 3. 2021, tedy třetí měsíc po údajném skončení pracovního poměru, se dotazuje, proč není dosud odpověď na rozvázání pracovního poměru [anonymizována dvě slova] dne 15. 4. 2021 sdělil (čl.. 43), že návrh dohody postoupil svému klientovi s tím, že bude jednáno. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s důvodu, že pracovní poměr žalobce byl ukončen ke dni 31. 10. 2020. Dne 30. 10. byla žalobci podána výpověď (založená na č.l. 13), včetně vypsaných čtyřech svědků, kteří tam byli uvedeni již v té době proto, že předtím probíhala s žalobcem jednání o ukončení pracovního poměru. Již při tomto předchozím jednání žalobce zaměstnavateli sdělil, že výpověď nepodepíše. Odstupné žalobci dosud nebylo vyplaceno, neboť bylo zahájeno šetřeni inspektorátu práce, kde je zkoumána míra zavinění žalobce. Z potvrzení o průměrném příjmu pracovníka se podává, že za období od října 2018 do března 2019 činila jeho průměrná měsíční mzda 17 192,10 Kč, hrubá mzda 22 102 Kč. Žalobce již v emailu ze dne 5. 11. 2020 vychází při výpočtu průměrného výdělku z § 355 odst. 2 zák. práce, tedy pravděpodobného výdělku, protože průměrný výdělek se počítá za předchozí kalendářní čtvrtletí před vznikem úrazu, tedy 7 – 9 / [číslo], přičemž v tomto období žalobce neodpracoval 21 dnů. Žalobce tak nesouhlasí s výpočtem průměrného příjmu žalovaným, protože nereflektuje ustanovení § 351 a násl. zák. práce. Z žalovaným doložené kopie výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 10. 2020 se podává, že žalovaný tímto podává žalobci výpověď dle § 52d zák. práce, a to pro nadbytečnost, ke dni 30. 10. 2020. Dále je zde uvedeno, že zaměstnanec doručil posudek MUDr. [jméno] [příjmení] o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti, jmenovaný není schopen dalšího zařazení v rámci firmy. Dokument je podepsán pouze zaměstnavatelem zastoupeným jednatelem [jméno] [příjmení] a podepsán čtyřmi svědky přítomnými odmítnutí výpovědi ze strany žalobce, a to svědky: [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] [anonymizováno] [obec]. Soud konstatuje, že výpověď je neplatná, neboť ve smyslu § 50 odst. 4 zákoníku práce zároveň uvádí dva důvody výpovědi, jednak pro nadbytečnost (§ 52 písm. c) zákoníku práce) a jednak pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost (§ 52 písm. d)). Navíc má být pracovní poměr skončen ve stejný den, jako byla výpověď vyhotovena. Pro tento případ zákoník práce stanoví postup v § 69 odst. 3 zákoníku práce a soud tedy zkoumal, zda výpověď byla žalobci podána a dále zda oznámil či neoznámil, že trvá na zaměstnání. Žalovaný dále soudu doložil dohodu o rozvázání pracovního poměru, ze které se podává, že je datována 30. 10. 2020, tedy stejným dnem jako doložená výpověď. V textu je uvedeno, že strany sjednávají dohodu dle § 49 zák. práce, podepsána je opět pouze žalovaným a stejnými čtyřmi svědky, a to originálně modrou propiskou. Z„ prohlášení zaměstnavatele“ ze dne 30. 10. 2020 se podává, že žalovaný tímto dává pokyn žalobci, aby na podkladu posudku MUDr. [příjmení] o nemožnosti výkonu práce u žalovaného, žalobce nedocházel do místa výkonu práce, než bude ukončen pracovní poměr, popřípadě uzavřena jiná dohoda. Žalovaný dále doložil zápočtový list s uvedenou délkou zaměstnání od 1. 6. 2017 do 31. 12. 2020 a příslušné ohlášení zdravotní pojišťovně ke konci pracovního poměru, datované 12. 1. 2021, ovšem nepodepsané. Z cestovního příkazu ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že pracovní doba žalobce byla od 7 – 16:00 hodin, náplní práce v den pracovního úrazu žalobce bylo pokračovat v montáži držáku ve skladu p. [příjmení] v [obec]. Dle doložené emailové korespondence se dne 18. 3. 2021 zástupce žalobce dotazuje zástupce žalovaného, z jakého důvodu se dosud nevyjádřil k návrhu klienta k ukončení pracovního poměru dohodou, když předtím dne 5. 3. 2021 upozorňoval, že žalobci nebyla vyplacena mzda za leden 2021. Zástupce žalovaného v emailu ze dne 15. 4. 2021 kolegovi sděluje, že jeho návrh postoupil klientovi s tím, že jakmile bude mít jeho stanovisko, neprodleně se ozve. V současné době řeší s pojišťovnou vyplacení odstupného ve výši 12násobku průměrného výdělku. Oblastní inspektorát práce svým sdělením ze dne 27. 10. 2021 zástupci žalobce sdělil, že nebude provádět u zaměstnavatele specificky zaměřenou kontrolu na zjištění příčin a okolností pracovního úrazu ze dne 15. 4. 2019. Soud vyslechl všechny čtyři svědky podepsané na doložené dohodě o ukončení pracovního poměru a na výpovědi, tedy [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Všichni tyto svědci potvrdili, že neviděli, jakou listinu jednatel žalovaného pan [příjmení] předává žalobci. Z jejich výpovědi má soud za prokázané, že byli přítomni tomu, že pan [příjmení] žalovanému v ranních hodinách, tedy před zahájením práce, předával žalobci jakousi listinu, žalobce zavolal svému advokátovi a poté ji odmítl podepsat. Dále z těchto výpovědí má soud za prokázané, že svědci nepodepisovali jako svědci listinu ve stejný den, nýbrž se zpožděním a ani jeden z nich nebyl schopen sdělit, jakou listinu ve skutečnosti potvrzoval. Svědci shodně uváděli, že podepisovali pouze jednu listinu, když jim soud jako první předestřel dohodu o rozvázání pracovního poměru, tak potvrdili, že se jedná o tuto listinu, a když jim poté předestřel výpověď, tak si„ vzpomněli“, že podepsali i tento papír. Soud tak uzavírá, že tito svědci prokázali pouze to, že jednatel žalovaného jednal s žalobcem o ukončení pracovního poměru a že tento po konzultaci se svým advokátem odmítl podepsat předloženou listinu. Žádný z těchto svědků neprokázal, že žalobci bylo fyzicky umožněno převzetí písemné výpovědi. Poté, co soud poučil žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení, že žalobci byla předána výpověď, tak tento navrhl přerušit řízení do skončení věci vedené u OS [obec] pod sp. zn. 8 C 5/2022 a do skončení řízení o šetření inspektorátu práce. Soud tyto návrh zamítl, neboť v uvedené věci sp. zn. 8 C 5/2022 je řešeno určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Pro projednávané řízení je tato otázka nadbytečná, když stěžejní je otázka, zda žalobci byla či nebyla podána výpověď, ať již platná nebo neplatná, protože dle § 69 odst. 3 písm. a) zák. práce platí, že pokud zaměstnavatel pracovní poměr rozvázal neplatně, ale zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, že pokud se se zaměstnavatelem nedomluví písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou uplynutím výpovědní doby. Výsledky řízení u inspektorátu práce jsou pro soudní řízení nerozhodné. Soud jako nadbytečný rovněž zamítl důkazní návrh na přehrání záznamu, pořízeného žalobcem z jednání u zaměstnavatele, neboť takový důkaz by ve smyslu judikatury (např. 21 Cdo 1267/2018) bylo možné provést jen tehdy, pokud by vedl k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak. Důkazní břemeno ohledně podání výpovědi však tíží žalovaného. Dále žalovaný navrhl účastnický výslech jednatele žalovaného pana [příjmení]. I tento důkazní návrh, stejně jako návrh žalobce na svoji účastnickou výpověď, soud zamítl, nebo účastnická výpověď je důkazem pouze podpůrným. Soud nepochybuje o tom, že jednatel žalovaného bude vypovídat shodně, jako jsou tvrzení žalovaného přednesená jeho zástupcem, když tato tvrzení advokát nepochybně převzal právě od tohoto jednatele. Jinými slovy i v případě, že by jednatel žalovaného tvrdil, že žalobci předal výpověď, tak tato skutečnost nemůže být výpovědí jednatele žalobce prokázána. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle § 52 odst. 4 tohoto zákona dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Podle § 51 odst. 1 byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. Podle § 69 odst. 3 písm. a) rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, Soud žalobě vyhověl z důvodu, že žalovaný ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal, že žalobci předal výpověď, byť neplatnou. Žádný ze svědků nebyl schopen takovou skutečnost potvrdit a soud konstatuje, že je zcela nelogické, aby zástupce žalovaného po několika měsících od údajného skončení pracovního poměru potvrzoval zástupci žalobce smírné jednání o dohodě o uzavření pracovního poměru. Je nesporné, že před datem 30. 10. 2020 (tedy dnem údajného předání výpovědi) byl žalobce zastoupen advokátem a zástupce žalovaného o tom byl informován. Jeví se tedy jako zcela nelogické, že by nenapsal protistraně jednoduchý přípis o trvání na zaměstnávání, pokud by věděl, že žalobci byla platná či neplatná výpověď podána. Zároveň je prokázáno, že ve stejný den žalovaný sepsal, resp. datoval, jak dohodu o rozvázání pracovního poměru, tak výpověď a rovněž i pokyn k tomu, aby žalobce nedocházel do zaměstnání do vyřešení trvání pracovního poměru. Žalovaný neprokázal, která z těchto listin byla žalobci předána. Jako velmi zarážející soud považuje skutečnost, že zástupce žalovaného jednal o ukončení pracovního poměru přímo s žalobcem, přestože byl informován o jeho zastoupení advokátem a žádán o komunikaci výhradně jeho prostřednictvím. Závěr o tom, že výpověď žalobci podána nebyla, podporuje i to, že žalovaný ve lhůtě dle § 67 odst. 4 zákoníku práce (v nejbližším výplatním termínu), nevyplatil žalobci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku dle § 67 odst. 2 zákoníku práce. Spoluzavinění zaměstnance má vliv pouze na případnou náhradu škody dle § 275 zákoníku práce, nikoli na povinnost platit odstupné. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobce uplatnil úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalované. Výpočet hrubé mzdy žalovaný nijak nerozporoval, byla vypočítána dle § 354 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí, a podle § 355 odst. 1, 2 tohoto zákona, podle kterého jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek; pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 019,72 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 836 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 708 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání dne 20. 12. 2021 a účast na jednání dne 24. 1. 2022 přesahující 2 hodiny = 2 úkony), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a cestovné ve výši 242,36 Kč za cestu k soudu dne 20. 12. 2021 vozem škoda Kodiaq, [obec] – [obec] – [obec], spotřeba 6, [číslo] km, a za dopravu k soudu dne 24. 1. 2022 ve výši 261,36 Kč, a 400 Kč za promeškaný čas 2x2 půlhodiny. Soud nepřiznal požadovanou odměnu za sepis vyjádření k výzvě soudu ze dne 26. 11. 2021, neboť se jedná jen o procesní sdělení o tom, že žalobce na žalobě trvá a jaké navrhuje vyslechnout svědky.