6 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Kantoříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 83 694 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 83 694 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 83 694 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 52 619 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 83 694 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 6. 12. 2017 jako advokát převzal právní zastoupení žalovaného jako věřitele ve věci vymáhání dluhu v částce 145 352 Kč s příslušenstvím za dlužníkem [jméno] [příjmení] Smluvní strany se výslovně nedohodly na výši odměny, z tohoto důvodu je stanovena ustanovením o mimosmluvní odměně. Vymáhání dluhu bylo ukončeno pravomocným usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodu č. j. 8 C 200/2018-147 ze dne 12. 3. 2021, neboť byla uzavřena dohoda o narovnání a žalobce vzal žalobu zpět. Toto usnesení nabyl právní moci dne 10. 3. 2021. Žalobce jako advokát učinil v dané věci celkem 9 úkonů ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „a. t.“) a 5„ polovičních“ úkonů ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 a. t. Za uvedené úkony spolu s cestovními náklady a náhrady hotových výdajů si žalobce vyúčtoval částku 83 694 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však nic neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s nárokem žalobce nesouhlasí a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedl, že smlouva o poskytování právních služeb, včetně ujednání o odměně, byla uzavřena v ústní formě, přičemž v daném případě se jednalo o odměnu v závislosti na výsledku, která zakládá žalobci právo na odměnu jen v případě úspěšného skončení sporu, respektive nabytí právní moci rozhodnutí soudu přiznávajícího žalovanému náhradu nákladů řízení. V daném případě jde o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem jakožto slabší stranou a jde k tíži žalobce, že žalovanému nepředložil k podpisu smlouvu o poskytování právních služeb v písemné formě. Žalovaný, spolu s panem [celé jméno svědka], využil služby žalobce i v případě sporu mezi společností [právnická osoba] a družstvem [anonymizováno] obchodní družstvo [obec]. V tomto případě byla dohoda o odměně žalobce za poskytování právních služeb totožná, jednalo se o odměnu v závislosti na výsledku. Žalovaný má za to, že vdaném případě nemá žalobce nárok na přiznání mimosmluvní odměny, když byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byla odměna dohodnuta. Žalovaný rovněž rozporoval kvalitu práce žalobce, který si mnohdy nepamatoval pokyny a informace od žalovaného, podával chybná podání, která následně opravoval. Žalovaný si rovněž musel sám vyhledávat judikaturu, studovat právní úpravu a předkládat návrhy řešení. Žalobce nebyl žalovanému nápomocen právní radou, jím předkládané návrhy řešení neprověřoval a neplnil povinnosti vyplývající pro něj ze stavovských předpisů, kupříkladu žalovanému dostatečně nevysvětlil podstatu dohody o narovnání a nesdělil mu, že by v jeho případě bylo vhodnější uzavřít soudní smír. Žalovaný ukončil spolupráci s žalobcem v březnu minulého roku, neboť byl nespokojený s prací, kterou žalobce odváděl.

3. Po výzvě soudu žalovaný doplnil skutková tvrzení, přičemž uvedl, že ústní dohoda o odměně byla mezi účastníky za účasti pana [celé jméno svědka] uzavřena v prosinci roku 2017 v sídle žalobce. Dohoda zněla tak, že žalobci vznikne nárok na odměnu za právní služby až úspěšným dosažením cíle, tedy plného úspěchu ve věci včetně plného přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, a to ve výši přiznané na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Žalovaný pak rozporoval některé úkony učiněné v rámci předmětného řízení žalobcem. V prvé řadě se jednalo o podání ve věci ze dne 13. 12. 2018, které obsahuje rekapitulaci skutečností již uvedených v žalobě a sdělení skutečností a důkazů, které mohly a měly být uplatněny již v žalobě. Součástí tohoto podání je rovněž částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo z důvodu nesprávného výpočtu žalované částky. Tento úkon byl tedy učiněn nadbytečně a nehospodárně. Dále žalovaný zpochybnil důvodnost podání ve věci ze dne 17. 6. 2019, kdy se jedná o pouhé jednostránkové doplnění žalobních tvrzení učiněné pouhý jeden den před jednáním ve sporu, které bylo nařízeno na 18. 6. 2019. Toto podání považuje žalovaný za neefektivní a nadbytečné, když s jeho obsahem se soud nemohl seznámit dříve než v den jednání, při němž mohly být tyto skutečnosti jednoduše sděleny. Ohledně podání ze dne 1. 7. 2019 a 12. 7. 2019 žalovaný uvedl, že obsahují doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů na výzvu soudu učiněnou při jednání dne 18. 6. 2019, přičemž žalobce by v případě, kdy by měl řádně nastudovaný spis, mohl daná tvrzení adekvátně doplnit přímo při jednání. Co se týče návrhu na přerušení řízení ze dne 11. 11. 2019 a následného návrhu na pokračování v řízení ze dne 13. 8. 2020 k nim žalovaný dodává, že každé z nich odpovídá dvouřádkovému podání, aniž by obsahovaly jakékoliv skutečnosti či právní tvrzení, a proto žalobci za tyto dva úkony nemohl vzniknout nárok na odměnu. [příjmení] toho má žalovaný za to, že návrh na pokračování v řízení byl v daném případě zcela nevhodný procesní postup a jednalo se o zcela nadbytečný úkon. Nakonec žalovaný zpochybnil žalobcům nárok na odměnu za sepis dohody o narovnání ze dne 20. 5. 2020 a zpětvzetí žaloby ze dne 21. 11. 2021. Dle žalovaného není zjevné, zda se jedná o dohodu o narovnání, která byla fakticky uzavřena a datována až dne 19. 1. 2021 a pokud ano, pak tato dohoda obsahuje zcela nestandardní ujednání v rámci smírného řešení sporu. Zpravidla je vždy sjednáván soudní smír schválený usnesením soudu nebo může dojít k uzavření mimosoudní dohody o narovnání, kdy ke zpětvzetí žaloby dojde až po prokazatelném splnění závazku stanoveném v dohodě. Předmětná dohoda však byla žalobcem připravena v podobě, kdy podání zpětvzetí žaloby nebylo vázáno na předchozí povinnost žalovaného v rámci sporu zaplatit danou částku. Žalobce pak podal zpětvzetí žaloby již dne 22. 1. 2021, aniž by žalovaný od protistrany předmětnou částku obdržel. Pokud by se protistrana rozhodla danou částku nezaplatit, musel by se žalovaný svého nároku domáhat opětovně domáhat novou žalobou, což by znamenalo zbytečné a neefektivní vedení dalšího řízení, stejně jako riziko promlčení jeho nároku. Ze strany žalobce tedy došlo k vadnému poskytnutí právní služby při sepisu dohody o narovnání i při následném zpětvzetí žaloby. Žalobce žalovaného nepoučil o možnostech ukončení sporu a neinformoval jej o institutu soudního smíru. Dohoda o narovnání neodpovídala potřebám a zájmům žalovaného, jedná se tedy o zjevné pochybení na straně žalobce. S ohledem na uvedené se žalovaný domnívá, že minimálně co do výše uvedených úkonů žalobci nenáleží odměna. Žalobcem požadovaná částka by tedy měla být snížena minimálně o částku 41 400 Kč bez DPH. Nadto žalovaný uvedl, že žalobce si mnohdy nepamatoval jeho pokyny a jím poskytnuté informace, v důsledku čehož podával nepřesná podání, která pak musel opravovat nebo doplňovat. Žalobce v řízení neprojevoval žádnou iniciativu a návrhy předkládané žalovaným neprověřoval a bez dalšího je přejímal. Za celou dobu trvání spolupráce žalovanému neposkytl právní radu. Žalovaný pak zmínil řízení o určovací žalobě týkající se určení, zda zanikl nájemní vztah mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], který byl veden u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 109/2015 a následně u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 Co 60/2016, kdy z rozsudků soudu I. stupně i odvolacího soudu vyplynulo, že určovací žalobou se uvedené skutečnosti nebylo možno domáhat, v důsledku čehož byla žaloba zamítnuta. Z odůvodnění pak jasně vyplývá, že určovací žalobě nebylo možno vyhovět, když žalovanému nic nebránilo v tom, aby ve věci podal žalobu na vyklizení, popřípadě žalobu na plnění, v rámci kterých by se jako předběžná otázka řešilo, zda a kdy nájemní vztah zanikl. Z tohoto důvodu nebyl u žaloby dán naléhavý právní zájem dle ustanovení § 80 o. s. ř. a žalobě nemohlo být vyhověno. Žalovaný byl tudíž v důsledku nesprávné právní rady ze strany žalobce povinen v daném řízení zaplatit protistraně náhradu nákladů řízení. Při jednání soudu žalovaný z procesní opatrnosti namítl námitku promlčení žalovaného nároku.

4. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že si není vědom toho, že by v prosinci 2017 proběhla schůzka s žalovaným a panem [celé jméno svědka] a uvedl, že smlouvu o poskytování právních služeb a odměně tak, jak tvrdí žalovaný, neuzavřel. K prvotnímu převzetí zastupování ve věci vymáhání náhrady škody vůči panu [jméno] [příjmení] došlo již v roce 2016, kdy mu byla dne 21. 11. 2016 žalovaným poskytnuta plná moc. Žalovaný se pak k věci vrátil o rok později, kdy na základě pokynu pana [celé jméno svědka] připravil dne 6. 12. 2017 předžalobní upomínku, kterou dne 8. 12. 2017 odeslal. Pokyn k podání žaloby žalobce obdržel až v roce 2018, na což reagoval přípravou žaloby, jejíž návrh zaslal emailem žalovanému a panu [celé jméno svědka] dne 4. 9. 2018. Žalovaný k návrhu neměl žádné připomínky, žalobce pak návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podal dne 3. 10. 2018. Žalobce popřel, že by obdobná dohoda o odměně za právní služby byla sjednána ve věci společnosti [právnická osoba], naopak žalobce žalovanému opakovaně sděloval, že jím prosazovaná procesní obrana nebude úspěšná. Žalobce upozornil na emailovou komunikaci ze dne 21. 5. 2020, v níž se žalovaný vyjadřuje k nákladům řízení a uvádí, že určitou část již zaplatil, ale není si tím jistý, přičemž má za to, že toto tvrzení žalovaného je v rozporu s jeho tvrzením, že byla uzavřena dohoda o odměně dle výsledku sporu. K učiněným právním úkonům, jenž byly žalovaným rozporovány, žalobce uvádí, že tyto byly vždy činěny účelně, srozumitelně a vždy za vědomosti žalovaného, který je nikdy nerozporoval a nevytýkal žalobci žádné vady či pochybení. Podáním ze dne 13. 12. 2018 žalobce reagoval na výzvu soudu. Žalobce na počátku sporu vycházel z tvrzení žalovaného a upozorňoval jej, že zejména výpočet výše škody není dostatečný. Žalobce pak sám provedl výpočet výše škody a zjistil, že žalovaným tvrzená výše škody neodpovídá doloženým důkazům, a z tohoto důvodu byl nucen podat částečné zpětvzetí žaloby. Dalším problémem bylo, že žalovaný žalobci doložil mnoho důkazů po podání žaloby, jako například důkazy z písemného podání ze dne 13. 12. 2018. Vyjádření ze dne 17. 6. 2019 bylo činěno na základě pokynů žalovaného, který o něm byl rovněž informován a mohl se k němu vyjádřit. Obsahem podání bylo zejména vypořádání s námitkou promlčení, jenž byla vznesena v odůvodnění odporu a při soudním jednání dne 19. 2. 2019. Doplnění skutkových tvrzení ze dne 1. 7. 2019 bylo vypracováno na základě výzvy Okresního soudu v Havlíčkově Brodě učiněném na soudním jednání dne 18. 6. 2019 a byla zpracováno za souhlasu žalovaného, který k němu neměl výtky ani připomínky. Podáním ze dne 12. 7. 2019 pak žalobce reagoval na výzvu soudu ze dne 19. 6. 2016, a to opět se souhlasem žalovaného, přičemž toto podání dokládalo soubor důkazů, které byly žalovaným doloženy až dne 10. 7. 2019. Návrh na přerušení řízení byl žalobcem podán na základě pokynu žalovaného, který se na tomto postupu domluvil s protistranou, a na základě výzvy soudu ze dne 8. 11. 2019. Stejně tak byl podán návrh na pokračování řízení dne 13. 8. 2020, neboť bylo v té době zřejmé, že dohoda nebyla mezi stranami sporu uzavřena. K námitce nevhodnosti tohoto postupu žalobce uvedl, že pokud by návrh na pokračování řízení podán nebyl, soud by řízení po uplynutí jednoho roku zastavil. Žalobce má za to, že za obě posledně zmíněná podání mu náleží odměna ve výši 1/2, neboť skutečnost, že obsahují pouze krátká sdělení, nemá na posouzení úkonů žádný vliv. Návrh dohody o narovnání byl žalobcem připraven v souladu s pokyny žalovaného. Žalobce se neúčastnil jednání mezi stranami sporu a byl o výsledcích dohody pouze ústně informován. Návrh dohody ze dne 20. 5. 2020 žalobce zaslal žalovanému. Tento návrh počítal s tím, že protistrana ponese náklady řízení. Následně žalobce návrh upravil dle pokynů žalovaného, načež následovalo jednání žalovaného s protistranou, jehož se žalobce neúčastnil. Samotná dohoda byla podepsána dne 19. 1. 2021, a to po určitých změnách, kdy si zejména strany sporu bez vědomí žalobce dohodly, že součástí nového nároku nebudou náklady řízení. Žalobcům návrh dohody navíc počítal s uzavřením soudního smíru, žalobce tudíž odmítá argumentaci žalovaného, že nebyl o tomto postupu žalobcem poučen. Jelikož se žalobce dalších jednání neúčastnil, není mu známo, proč je v konečné dohodě závazek ke zpětvzetí žaloby. K samotnému zpětvzetí žaloby pak byl žalobce vyzván [celé jméno svědka], načež žalobce požadoval zaslání pokynu ke zpětvzetí žaloby od žalovaného, což žalovaný učinil v emailu ze dne 23. 1. 2021. Žalobce podotýká, že veškeré úkony učiněné v daném sporu byly provedeny v souladu s pokyny žalovaného, žalobci není známo, jakou judikaturu žalovaný dohledal či kterou právní úpravu studoval. Pokud žalovaný uvádí, že byl se službami žalobce dlouhodobě nespokojen, tak žalobce podotýká, že měl možnost ve s předmětném sporu i v dalších právních věcech obrátit na jiného advokáta. Ke vznesené námitce promlčení žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že mezi stranami nebyla sjednána splatnost odměny za právní zastoupení, odvíjí se splatnost od jejího vyúčtování, a to dle faktury č. 2021 ze dne 2. 9. 2021, splatné dne 10. 9. 2021, přičemž od této doby je také požadován úrok z prodlení.

5. Při účastnickém výslechu žalobce popřel, že by dne 6. 12. 2017 proběhla u něho v kanceláři schůzka, na které by se účastníci dohodli, že žalobcova odměna se bude odvíjet od výsledku sporu. Žalobce většinou jednal s panem [celé jméno svědka], s žalovaným jednal pouze občas. Poté došlo k odmlce a v roce 2018 žalobce dostal pokyn k podání žaloby. Žalobce vypracoval návrh žaloby, který zaslal k připomínkám. Žádné připomínky podány nebyly, a proto podal žalobu. Dohoda byla taková, že v žalobě nebudou uvedeny všechny skutečnosti, bude vyčkáno na vyjádření protistrany a následně žaloba případně doplněna. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž protistrana podala odpor a strana žalobce byla vyzvána k vyjádření. Bylo tedy vyhotoveno vyjádření, které bylo opět zasláno žalovanému k připomínkám. Všechny úkony, které žalobce prováděl, byly činěny po dohodě s žalovaným či dle jeho pokynů, případně na výzvu soudu, a všechny byly zasílány k připomínkám žalovanému. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo proto, že původní částka, kterou žalobce obdržel od žalovaného, neseděla s částkou, která žalobci vyšla po výzvě soudu. Jednání ohledně dohody o narovnání se konala v [příjmení] [jméno], kdy bylo dohodnuto, že žalobce podá návrh na přerušení řízení, protistrana se připojí a žalobce následně zpracuje návrh dohody. V původním návrhu dohody o narovnání žalobce vyčíslil pohledávku a náklady řízení s tím, že výsledkem mělo být uzavření soudního smíru. Tento návrh poslal žalovanému, který jej požádal o přepracování a posléze žalobci sdělil, že další jednání ohledně dohody o narovnání budou probíhat bez žalobce, neboť jej již nepotřebuje. V roce 2020 žalobce žalovaného upozornil na to, že pokud nebude podán návrh na pokračování v řízení, tak soud řízení zastaví. Následně dostal žalobce pokyn od pana [celé jméno svědka], ať návrh na pokračování v řízení podá, což učinil. V lednu 2021 došlo k uzavření dohody o narovnání, následně byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno. Ohledně odměny za právní služby žalobce původně navrhoval, že pokud mu bude zaplacena částka 60 000 Kč formou dvou splátek, bude tímto vše vyřešeno. Pan [celé jméno svědka] slíbil, že se žalobci ozve, a když se tak nestalo, provedl žalobce vyúčtování úkonů. Ohledně tvrzení žalovaného, že žalobce nebyl v řízení aktivní, má žalobce za to, že se žalovaný spletl, neboť toto se týkalo jiného sporu, kde byl účastníkem [příjmení] [jméno], a žaloba byla podána protistranou. V tomto řízení přišel žalovaný s určitým právním názorem a následně si s žalobcem zasílali paragrafy a odkazy na judikaturu. Žalobce připustil, že v řízení, které předcházelo řízení, jenž je předmětem sporu, zvolil nesprávný právní postup a s ohledem na přátelské vztahy s panem [celé jméno svědka] to žalobce vzal částečně na sebe a nepožadoval tehdy žádnou odměnu. To ale neznamená, že by byli účastníci dohodnuti na tom, že se odměna bude odvíjet od úspěchu ve sporu.

6. Žalovaný při svém účastnickém výslechu uvedl, že dohoda o odměně zněla tak, že žalobce má nárok na peníze v případě úspěchu ve věci. Předmětem daného sporu byla částka 150 000 Kč, iniciativa ke schválení smíru přišla od protistrany. Ohledně výše odměny žalovaný uvedl, že žalobce jeden den požadoval částku 60 000 Kč a další den žalovaný obdržel email, v němž žalobce požadoval částku 83 000 Kč. V případě obou zmíněných kauz byla dohoda stejná, tedy že placeno bude podle výsledku sporu. Bylo tomu tak na základě vzájemných přátelských vztahů a žádná jiná dohoda o odměně uzavřena nebyla. V případě vyhrané kauzy měl mít žalobce nárok na odměnu v podobě nákladů řízení.

7. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], který je společně s žalovaným jednatelem společnosti, bylo zjištěno, že k dohodě o odměně za zastupování došlo někdy v roce 2016 nebo 2017 a bylo to tak, že v případě výhry ve sporu obdrží žalobce částku nákladů zaplacených protistranou. Stejné byly i dohody v dalších kauzách. Pro případ skončení sporu dohodou o narovnání žádná odměna sjednána nebyla. Kdyby mu žalobce řekl, že bude chtít 7 000 Kč za úkon, v žádném případě by s tím nesouhlasil. Žalobce za celé dva roky nepřišel s tím, že bude účtovat odměnu podle tarifu. Svědek spolu s žalovaným mu byli ochotni něco zaplatit, přestože k výhře ve sporu nedošlo. S dohodou o narovnání přišla protistrana, přičemž žalobce se zpočátku v této věci neangažoval, neboť věděl, že by v tomto případě nedostal odměnu.

8. Ze spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 8 C 200/2018 bylo zjištěno, že žalobce dne 3. 10. 2018 podal za žalovaného návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž se po [jméno] [příjmení] domáhal zaplacení částky 145 352 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Soudu doložil plnou moc, v níž jej žalovaný zmocňuje k zastupování v dané věci ze dne 21. 11. 2016. Dne 13. 12. 2018 žalobce po výzvě soudu žalobu doplnil o další skutková tvrzení, vyjádřil se k odporu podaného protistranou a žalobu vzal částečně zpět co do částky 339 Kč. Žalobce byl účasten při jednání soudu dne 19. 2. 2019. Dne 17. 6. 2019 žalobce zaslal soudu písemné vyjádření, dne 18. 6. 2019 se pak účastnil jednání soudu, při němž byl vyzván k doplnění dalších tvrzení a důkazů, což učinil podáním ze dne 1. 7. 2019. Podáním ze dne 12. 7. 2019 žalobce doložil soudu důkazy, a sice rozhodnutí SZIF z období 20. 12. 2018 až 20. 6. 2019. Při jednání soudu dne 29. 8. 2019 pak byla účastníkům řízení stanovena lhůta k doplnění tvrzení a důkazů do 17. 9. 2019. Dne 11. 11. 2019 žalobce podal návrh na přerušení řízení, s čímž protistrana souhlasila, následně dne 13. 8. 2020 podal návrh na pokračování v řízení, a to z důvodu, že dosud nedošlo k mimosoudní dohodě. Dne 22. 1. 2021 pak žalobce vzal žalobu zpět a soudu doložil dohodu o narovnání, načež bylo řízení pravomocně zastaveno.

9. V emailu ze dne 21. 5. 2020 žalovaný děkuje žalobci za zaslání smírčí dohody a žádá její doplnění, dále se vyjadřuje k odměně žalobce tak, že má dojem, že mu v minulosti již část uhradil, není si však jist, zda se to týkalo této záležitosti. Dne 28. 5. 2020 žalobce žalovaného upozornil na skutečnost, že pokud do 1 roku od přerušení řízení není podán návrh na pokračování, soud řízení zastaví, následně žalobce zaslal žalovanému přílohu s názvem„ návrh na pokračování řízení“. Emailem ze dne 23. 1. 2021 pak žalovaný žalobce vyzval k podání zpětvzetí žaloby, neboť se po dohodě s protistranou stala bezpředmětnou. Dne 5. 9. 2021 zaslal žalovaný žalobci vyjádření k vyúčtování odměny za právní služby, přičemž uvádí, že částka téměř 84 000 Kč pro něj byla překvapivá, a to zejména s ohledem na to, že je mu známo, že den předem žalobce [celé jméno svědka] sdělil částku 60 000 Kč, nicméně asi s touto výší se s ohledem na jejich dohodu neztotožňuje. Navrhl, že žalobci nad rámec již uhrazených odměn doplatí částku 30 000 Kč [celé jméno svědka] dne 6. 9. 2021 písemně žalobci sdělil, že s ohledem na to, že o výši odměny spolu hovořili a byla jiná než na faktuře, se plně ztotožňuje s výše uvedeným vyjádřením žalovaného.

10. Žalobce předložil soudu dvě znění dohody o narovnání, přičemž součástí první z nich je kromě vypořádání dlužné jistiny i dohoda o nákladech nalézacího řízení ve výši 61 137 Kč, které se protistrana zavázala žalovanému uhradit. Ve druhé verzi dohody jsou pak náklady řízení zvýšeny na částku 65 789 Kč.

11. Dle § 441 odst. 1 o. z., ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec.

12. Dle § 446 o. z., překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

13. Dle § 2430 o. z., příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

14. Dle § 2438 odst. 1, odst. 2 o. z., příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

15. Dle § 1 odst. 1 advokátního tarifu, odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem; není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Co se týče námitky promlčení žalovaného nároku vznesené žalovaným. Zde soud podotýká, že v souladu s ustanovením § 619 odst. 1 o. z. počíná v případě práva vymahatelného u orgánu veřejné moci promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy toto právo mohlo být uplatněno poprvé, tedy v daném případě po splatnosti dlužné částky, která je dána vyúčtováním odměny advokáta ze dne 2. 9. 2021, přičemž splatnost nastala dne 10. 9. 2021. Námitku promlčení tedy soud považuje za neopodstatněnou, a mohl se tudíž zabývat otázkou důvodnosti žalovaného nároku. Žalovaný s žalobcem uzavřel příkazní smlouvu, na jejímž základě se nechal žalobcem jakožto advokátem zastupovat ve shora uvedeném řízení před Okresním soudem v Havlíčkově Brodě, což dokládá shodné tvrzení účastníků i plná moc, již žalobce zaslal spolu s podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Na základě daného zmocnění žalobce v rámci řízení činil shora vyjmenované úkony. Mezi účastníky byl sporná otázka, zda došlo k uzavření dohody o odměně za právní služby, na jejímž základě by žalobci vznikl nárok na odměnu pouze za předpokladu plného úspěchu ve věci včetně přiznání náhrady nákladů řízení, anebo zda žádná dohoda o odměně uzavřena nebyla a odměna žalobce se tudíž řídí zákonným ustanovením upravujícím mimosmluvní odměnu advokáta. Soud má za to, že v daném případě je namístě aplikovat úpravu mimosmluvní odměny, neboť žalovanému se nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že by došlo k uzavření dohody o odměně. Žalovaný tvrdil, že daná dohoda byla uzavřena ústně, přičemž jediným svědkem byl [celé jméno svědka], který je společně s žalovaným jednatelem společnosti. Svědek sice tvrdil, že skutečně mělo dojít k uzavření dohody o odměně podle výsledku sporu, nicméně dodává, že přestože nebyli ve věci úspěšní, byli spolu s žalovaným připraveni žalobci jistou odměnu uhradit. Zároveň tvrdil, že žalobce se ve věci dohody o narovnání zpočátku neangažoval, neboť mu bylo známo, že v takovém případě nebude mít nárok na odměnu, což však neodpovídá provedeným listinným důkazům, z nichž je zřejmé, že žalobce s žalovaným ohledně uzavření dohody komunikoval, a to včetně procesních otázek přerušení řízení a následného návrhu na pokračování v řízení. Z emailové komunikace pak vyplynulo, že svědek byl překvapen výší fakturované odměny, která se lišila od odměny, kterou s žalobcem sjednával telefonicky, přičemž svědek sám dohodu o odměně v závislosti na úspěchu ve věci vůbec nezmínil. Dále pak z emailu ze dne 6. 9. 2021 je zřejmé, že svědek se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného k faktuře a dodává k tomu, že o částce za účast na kauze„ [příjmení]“ hovořili a byla jiná, než na faktuře, proto se plně s vyjádřením žalovaného ztotožňuje. Emailem ze dne 21. 5. 2020 se podává, že žalovaný v něm uvádí, že v minulosti již část odměny uhradil, není si jist, zda se to týkalo této záležitosti, proto musí dohledat potřebné doklady o zaplacení. [příjmení] soud mohl vycházet z toho, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o odměně za zastupování, musel by v řízení být prokázán obsah této dohody. Z provedeného dokazování ale vyplývá, že jsou zde rozpory i mezi výpověďmi žalovaného a svědka [celé jméno svědka], kteří měli být při u sjednávání odměny kromě žalobce přítomni. Navíc jejich výpovědi jsou v přímém rozporu s listinnými důkazy, a to shora citovanými e-maily, kde se hovoří o tom, že část odměny již byla uhrazena, v dalším zase, že částka která byla dohodnuta, byla jiná, než na faktuře anebo že částka neodpovídá telefonické dohodě. Nikde pak se neuvádí, že žalobce nárok na odměnu nemá, neboť nebyla přisouzena. Z uvedeného je zřejmé, že nemohla být uzavřena dohoda o odměně tak, jak tvrdil žalovaný podle úspěchu ve věci. Je nutno přihlédnout i k tomu, že protistrana nakonec nehradila náklady řízení v důsledku jednání žalovaného, neboť přestože žalobce připravil návrh dohody o narovnání s úhradou nákladů řízení protistranou, při dalším jednání, kterého se již žalobce neúčastnil, se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů řízení. Těžko si lze představit situaci, že žalobce zastupoval žalovaného s vědomím dohody o odměně v případě úspěchu ve věci a nechal uzavřít žalovaného dohodu o narovnání se vzdáním se práva na náhradu nákladů řízení. Rovněž je možno polemizovat nad tím, zda soudní spor skončil úspěchem ve věci či nikoliv, když žalovaný obdržel částku, kterou v rámci toho řízení požadoval. S ohledem na uvedené proto soud vychází z toho, že uzavření dohody o odměně nebylo přes poučení soudu prokázáno a je namístě aplikovat ustanovení o mimosmluvní odměně. Žalovaný dále namítal, že žalobce činil v dané věci nadbytečné úkony, za něž mu nemá náležet odměna dle advokátního tarifu. K tomu soud uvádí, že z provedených důkazů, zejména z emailové komunikace mezi žalobcem, žalovaným, případně [celé jméno svědka], vyplývá, že žalobce své procesní úkony s žalovaným projednával či je činil přímo z jeho pokynu, jako kupříkladu zpětvzetí žaloby, které ve svém vyjádření žalovaný považoval za předčasné s ohledem na to, že dosud nebyla splněna povinnost vyplývající z uzavřené dohody. K námitce žalovaného, že za úkony spočívající v návrhu na přerušení řízení a na pokračování řízení by žalobci s ohledem na jejich délku neměla náležet odměna, soud uvádí, že se jedná o procesní úkony, jimiž se disponuje předmětem řízení, a množství textu v daném případě není rozhodující pro to, zda za takový úkon lze přiznat mimosmluvní odměnu. Z procesního hlediska se jedná o jednoduché podání, za nějž si dle názoru soudu žalobce správně vyúčtoval ½ úkonu dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Soud v dané věci rovněž nepovažuje za podstatné, jakým způsobem si žalobce počínal při zastupování žalovaného v jiných řízeních před soudy, když odměna za žalovaným zmiňovaná řízení není předmětem daného sporu, a z případného nesprávného postupu žalobce v jiném řízení nelze bez dalšího usuzovat na nesprávný postup ve věci, jenž je předmětem tohoto řízení. Soud se domnívá, že žalovaný uplatňoval námitky, které se týkaly jiného soudního řízení, kde žalobce žalovaného zastupoval a žalovaný nesprávně uváděl, že týkají řízení předmětného. Žalovaný pak, přestože byl soudem poučen ve smyslu § 118a o. s. ř., svá tvrzení neprokázal. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku žalobci uhradit, a to včetně úroků z prodlení, neboť žalovaný je od 11. 9. 2021 v prodlení s její úhradou.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 619 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 372 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 694 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, 3x účast na soudním jednání a 2x písemné podání soudu ve věci samé) částky 2 530 Kč za ½ úkonu podle § 11 odst. 1 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady za 3 cesty na jednání z [obec] do [obec] a zpět celkem ve výši 3 447,90 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou do místa úkonu a zpět celkem ve výši 1 800 Kč za 3 cesty, náklady mediace ve výši 242 Kč dle vyúčtování ze dne 23. 5. 2022 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 650 Kč ve výši 7 906,50 Kč.