6 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Kantoříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 1 590 Kč s přísl. <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 590 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 590 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 649,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-město domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 590 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. V žalobě uvedla, že dne 24. 5. 2016 uzavřela se žalovanou smlouvu o spolupráci, jejíž nedílnou součást tvoří Všeobecné provizní podmínky. Žalobkyně v souladu s touto smlouvou zajišťuje pro své spolupracovníky hromadné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelskou činností spolupracovníků. V rámci tohoto řízení žalobkyně uplatnila nárok na uhrazení pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelskou činností, které žalobkyně pro žalovanou zajistila a žalovaná se v souladu s článkem [číslo] smlouvy zavázala žalobkyni přispívat na pojištění odpovědnosti příspěvkem, jehož výši stanoví žalobkyně interním sdělením. Žalobkyně dne 20. 1. 2020 vystavila žalované fakturu [číslo] za pojištění odpovědnosti na rok 2020 na částku 1 590 Kč. Tato faktura zůstala v celém rozsahu neuhrazená. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila. Ve věci byl vydán platební rozkaz ze dne 5. 11. 2020 č. j. 20 C 280/2020-30, proti kterému žalovaná podala včasný odpor, v němž uvedla, že spolupráce byla se žalobkyní ukončena po vzájemné dohodě v roce 2019, v roce 2020 si žalovaná žádné pojištění neobjednala, protože bylo jasné, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu již nikdy činnost realitního makléře nebude schopna vykonávat. Žalobkyně se k odporu žalované vyjádřila tak, že spolupráce se žalovanou byla ukončena výpovědí smlouvy o spolupráci ze dne 5. 6. 2020, která byla žalované zaslána doporučeně dne 12. 6. 2020. Interní pokyn M- 2019 v čl. VII. odst. 4 stanoví, že v případě ukončení spolupráce mezi spolupracovníkem a žalobkyní v průběhu kalendářního roku, za který byl příspěvek na pojištění odpovědnosti takovému spolupracovníku vyúčtován k úhradě, se výše tohoto příspěvku nesnižuje. Spolupracovník je pak povinen uhradit žalobkyni celý příspěvek na pojištění, přičemž tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 2. 2021 č. j. 20 C 280/2020-43 byla vyslovena místní nepříslušnost zmíněného soudu a věc byla po právní moci tohoto usnesení postoupena Okresnímu soudu v Rokycanech. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že proti takovému postupu nemají námitek. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů obsažených ve spise. Ze smlouvy ze dne 16. 5. 2016 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spolupráci, na jejímž základě se žalovaná zavázala vykonávat pro žalobkyni činnost směřující ke zprostředkovávání klientských smluv. V čl. 42 uvedené smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně poskytuje pro své spolupracovníky hromadné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jejich podnikatelskou činností. Žalovaná se zavázala přispívat žalobkyni na pojištění odpovědnosti příspěvkem, jehož výši stanoví žalobkyně interním sdělením. Interní pokyn M- 2019 stanovil ve článku IV odst. 3 výši příspěvku na pojištění odpovědnosti pro rok 2020 na částku 1 590 Kč. Článek VII odst. 4 interního pokynu stanoví, že v případě ukončení spolupráce mezi spolupracovníkem a žalobkyní v průběhu kalendářního roku, za který byl příspěvek na pojištění odpovědnosti vyúčtován k úhradě, se výše příspěvku nesnižuje, tj. spolupracovník je povinen uhradit žalobkyni celý příspěvek na pojištění odpovědnosti, přičemž tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy. Z výpovědi smlouvy o spolupráci ze dne 5. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně s účinností uplynutím třetího kalendářního dne následujícího po odeslání výpovědi ukončila výše uvedenou smlouvu. Fakturou ze dne 20. 1. 2020 splatnou téhož dne vyúčtovala žalobkyně žalované pojištění odpovědnosti pro rok 2020 částkou 1 590 Kč. Dne 1. 9. 2020 pak žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky. Dle § 2445 odst. 1 o. z., smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak jej uvedla žalobkyně v žalobě a podpořila výše uvedenými důkazy. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zprostředkování dle výše uvedeného zákonného ustanovení. V rámci uvedené smlouvy byla sjednána povinnost žalované přispívat žalobkyni na hromadné pojištění odpovědnosti částkou určenou interním pokynem ve výši 1 590 Kč. Tato povinnost žalované, vzhledem k datu ukončení smlouvy, přetrvává i pro pojištění odpovědnosti na rok 2020 v plné výši. Žalobkyně žalované příspěvek na pojištění vyúčtovala a písemně jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Žalovaná ve svém vyjádření netvrdila, že by dlužnou částku uhradila, naopak vznik dluhu popírala. Soud jí proto povinnost uhradit žalobkyni částku 1 590 Kč uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Jelikož smlouva uzavřená mezi účastníky je vzájemným závazkem podnikatelů, přiznal soud žalobkyni rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb., ve výši 1 200 Kč. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 649,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 590 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 190 Kč ve výši 459,90 Kč. K úhradě nákladů řízení soud žalované rovněž stanovil obecnou třídenní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.