8 C 170/2022

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 16 350 Kč s přísl.,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 350 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 16 350 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 221,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 636,07 Kč, se zákonným úrokem z částky 10 000 Kč ve výši 8,5 % od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem 24,36 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli dne 11. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit včetně sjednaných úroků ve výši 2 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostního inkasa splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 8. 8. 2020. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 1 650 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.)

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 11. 8. 2020 smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 8 000 Kč (úrok 2 000 Kč, poplatek administrativní činnost 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 000 Kč), celkem se tak zavázala vrátit částku 18 000 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 300 Kč RPSN činila 206,15 %. Předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k uhrazení pohledávky. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila celkem částku 1 650 Kč, bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť uvedená smlouva o úvěru je pro svůj rozpor s dobrými mravy neplatná. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit dále částku 8 000 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již (vysokých) sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradil větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a žalobkyně tak s těmito neměla vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 80 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 8 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právě úroky jsou pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Soud navíc přihlédl ke skutečnosti, že se jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak přijetím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 1 650 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 350 Kč žalobkyni uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud určil dle data předžalobní výzvy, kterou žalovaná obdržela dne 9. 2. 2022, poslední den lhůty byl 21. 2. 2022, a proto počátek prodlení žalované je 22. 2. 2022 Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.

7. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).

8. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní, vyslovil soud, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z nich nárok.