8 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 1 227 701,57 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 227 701,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 227 701,57 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 62 965 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 1 229 289,78 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastnice uzavřely dne [datum] Rámcovou zasilatelskou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalovaná přebírala od žalobkyně k přepravě několik kamionů zboží denně. Dne [datum] žalobkyně v areálu na adrese [adresa], jehož pořizovací cena činila 1 229 289,78 Kč, a které bylo určeno k rozvozu do prodejen žalobkyně. Žalobkyně ukončila nakládku v 15:43 hodin, o čemž žalovanou telefonicky informovala. Následně bylo zjištěno, že dvě doposud neznámé osoby (odlišné od žalované, resp. jejího řidiče), vjely nákladním vozidlem (tahačem) do areálu a využily značné prodlevy mezi ukončením nakládky a příjezdem řidiče žalovaného, a zboží v návěsu žalovaného spolu s tímto návěsem odcizily. Žalobkyni vznikla odcizením zboží škoda minimálně ve výši pořizovací ceny zboží, k jejíž náhradě je žalovaná povinna. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a odpovědnost za vzniklou škodu odmítla s poukazem na skutečnost, že dle jejího názoru nedošlo k předání zásilky k přepravě, neboť jak ze zákonných, tak z všeobecných obchodních podmínek žalované vyplývá, že musí dojít k fyzickému předání zásilky. Za okamžik převzetí není možné považovat ukončení nakládky a pouhé telefonické avízo, že je návěs naložen. Toto je pouze informací o tom, že je zásilka připravena k převzetí dopravcem. Zároveň odkázala na čl. 8 písm. g) všeobecných obchodních podmínek žalované, který vylučuje odpovědnost dopravce za škodu vzniklou v době, kdy zásilka není v moci zasílatele. Sporovala, že by pachatelé využily značné časové prodlevy mezi ukončením nakládky a příjezdem řidiče žalované, protože z kamerových záznamů, které byly Policií ČR zajištěny je zřejmé, že pachatelé byly v areálu žalobkyně již od přistavení návěsu a celou nakládku sledovali. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svůj návrh co do částky 1 588,21 Kč zpět. U ústního jednání, konaného dne [datum] pak upřesnila, že zpětvzetí činí co do částky 1 588,21 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky. Protože žalovaná s učiněným zpětvzetím souhlasila, soud řízení co do částky 1 588,21 Kč a úroku z prodlení, jdoucího z této částky od [datum] do zaplacení, zastavil. Z rámcové zasílatelské smlouvy [číslo] kterou účastníci uzavřeli dne [datum] bylo zjištěno, že jejím předmětem je závazek zasílatele (žalované) vlastním jménem a na účet příkazce obstarávat přepravy zásilek a případně i obstarávat nebo provádět úkony s přepravou související, a to z místa převzetí zásilek do místa jejich doručení. Z čl. II. této smlouvy vyplývá, že zasílatel odpovídá v rozsahu uvedeném v této smlouvě za škody na zásilkách od okamžiku, kdy zásilky Zasílatel převzal pro poskytování služeb až do doby, kdy je zásilka předána příjemci, popřípadě vrácena zpět žalobkyni. Dále se v tomto odstavci strany dohodly, že odpovídá-li zasílatel za ztrátu zásilky, je povinen nahradit žalobkyni škodu způsobenou ztrátou zásilky ve výši pořizovací ceny zboží obsažené v zásilce. Zasílatel za zásilky ručí dle Úmluvy CMR, není-li uvedeno touto smlouvou jinak. Přenos informací potřebných pro plánování distribuce zásilek v elektronické podobě byl smlouvou dohodnut tak, že dva pracovní dny předem obdrží žalovaná od žalobkyně forecast počtu manipulačních jednotek na prodejny a v den expedice obdrží žalovaná každé dvě hodiny aktualizaci počtu manipulačních jednotek. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (Příloha [číslo] ke smlouvě [číslo]) má soud za prokázané, že dle jejího čl. 8, písm. a) a písm. g) zasílatel neodpovídá za škodu, kterou nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče v zasílatelských službách obvyklé nebo když porušení jeho povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími jeho odpovědnost, popř. vzniklou v době, kdy zásilka nebyla v moci zasílatele. Výslechem svědků [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] má soud za prokázané, že odcizen byl tzv.„ rajhradský“ návěs, u kterého byla praxe zavedená mezi stranami taková, že tento byl přistaven pro potřeby žalobkyně nepřetržitě a žalobkyně jej nakládala průběžně, přičemž dobu, po kterou bude nakládán, nebylo zpravidla možné předem odhadnout. Zpravidla teprve po jeho naložení žalobkyně telefonicky oznámila žalované, že návěs je naložen a je možné jej odvézt. Žalovaná proto vždy na místo nakládky přivezla prázdný návěs, odpojila od něj tahač, za který připojila návěs naložený a ten odvezla. Tento systém byl výhodný pro obě strany, neboť žalobkyně tím získala možnost kontinuální nakládky zboží, které se nevešlo do kamionů odesílaných v definovaných směrech, a řidič žalované nemusel s tahačem čekat na naložení návěsu, ale mohl provést další jízdu. Oba svědci shodně vypověděli, že návěs nebyl po dobu nakládky žádným způsobem zabezpečen proti krádeži. Systém předávání zboží žalované k přepravě byl rámcově ujednán ve smlouvě, resp. ve všeobecných obchodních podmínkách žalovaného, které tvořily nedílnou součást smlouvy (dále též jen VOP), kde bylo ujednáno, že„ zásilka bude připravena odesílatelem k předání k přepravě v okamžiku přistavení vozidla, a že převzetí zásilky příjemcem proběhne neprodleně po přistavení vozidla u příjemce“. Zavedená praxe stran v případě„ rajhradského“ kamionu pak byla taková, že žalovaná na základě telefonického hovoru s žalobkyní přistavila kamion (tahač) s návěsem k určené rampě nacházející se u skladu žalobce, následně žalovaný kamion (tahač) odpojí a odjede. Poté, co žalobkyně naloží návěs zbožím, uzavřou se vrata skladu u rampy, čímž žalobce ukončí nakládku zboží, a současně s tím opět telefonicky oznámí žalované, že je návěs naložen. Ze spisu Policie České republiky, Městského ředitelství policie [obec] vedeného pod sp. zn. KRPB [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení proti neznámému pachateli pro podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku tím, že dva neznámí pachatelé dne [datum] vjeli nákladním vozidlem (tahačem) do areálu, kde sídlí žalobkyně, kde vyčkali, až zaměstnanci žalobkyně naloží zde odstavený návěs elektro zbožím, následně návěs zapřáhli za tahač, jímž přijeli, a z místa i s naloženým elektro zbožím odjeli. Tímto jednáním měli pachatelé poškozeným (žalobkyně a žalovaná) způsobit škody v předběžné výši 1 200 000 Kč. Z plánku místa činu pořízeného policií bylo prokázáno, že návěs byl odcizen od rampy [číslo]. Žalobkyně soudu předložila tabulku se seznamem naloženého zboží, které bylo při nakládce do kamionu elektronicky načteno, přičemž tento seznam včetně označené ceny zboží odpovídá daňovým dokladům na koupi tohoto zboží, které byly žalobkyní předloženy. Ze zhlédnutých kamerových záznamů se rovněž podává, že návěs byl v době odcizení plně naložen zbožím, přičemž z kamerových záznamů je seznatelný čas nakládky i číslo rampy (5), na které tato nakládka probíhala a tyto údaje jsou v souladu jak se skutkovým tvrzením žalobkyně, tak se zjištěními učiněnými policií o průběhu krádeže, vyplývajícími z obsahu připojeného policejního spisu. Forecast na přepravu předmětného zboží ve směru doručovacího depa v [obec] byl žalobkyní rovněž řádně doložen a mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že v daném případě byla ze strany žalobkyně učiněna objednávka na přepravu předmětného zboží. Podle § 2471 odst. 1 občanského zákoníku, zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu. Dle § 9a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ustanovení o uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci a žalobě a o přepravě prováděné postupně několika dopravci obsažená v Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) se použijí obdobně ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě na smlouvu o přepravě věci, práva a povinnosti při přepravě věci, náhradu škody vzniklé při přepravě věci a na odpovědnost jednotlivých dopravců při přepravě věci, k jejímuž provedení se spojilo několik dopravců. Dle čl. 17 bodu 1, bodu 2 vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena rámcová zasilatelská smlouva, na jejímž základě se žalovaná zavázala obstarávat přepravy zásilek pro žalobkyni. Dohodou obou účastníků byl ujednán výše popsaný postup převzetí zásilky, při němž docházelo k časové prodlevě mezi nakládkou zboží a jejím odvezením, přičemž v daném případě došlo k odcizení návěsu, který byl plně naložen elektro zbožím třetí osobou. Pro posouzení odpovědnosti žalované za škodu na věcech odcizených v naloženém návěsu bylo stěžejní posoudit, k jakému okamžiku došlo k převzetí zásilky žalovanou, což určuje rovněž okamžik, od kterého u žalované nastupuje režim odpovědnosti za škodu způsobenou na zásilce. Převzetím se tedy zásilka dostává do sféry vlivu dopravce a dopravce má možnost nad zásilkou vykonávat kontrolu. Soud má za to, že v případě nakládky zboží zasílatelem se za okamžik převzetí zboží, a tedy současně za okamžik přechodu odpovědnosti za škodu na dopravce (žalovanou), považuje okamžik, kdy zasilatel zboží naloží na ložnou plochu vozidla a umožní dopravci se zásilkou nakládat. V daném případě tedy k převzetí zboží žalovanou došlo v okamžiku, kdy zaměstnanci žalobkyně zboží do návěsu žalované naložili, uzavřeli vrata skladu a telefonicky ohlásili žalované naložení nákladu, se kterým žalovaná mohla od této chvíle již disponovat. O tom, že mezi naložením zboží na ložnou plochu návěsu a ohlášením této skutečnosti žalované a fyzickým převzetím návěsu žalovanou je poměrně dlouhá časová prodleva měla vědomost jak žalobkyně, tak žalovaná. Ze strany žalobkyně přitom byly učiněny takové kroky, které po naložení zboží další manipulaci s ním třetím osobám znemožňovaly (uzavření skladištní brány, ke které byl návěs přistaven). Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že v takovém případě již nebyl návěs ze své„ otevřené strany“ přístupný. Uvedl, že je reálné, že by se přes gumový límec mezi rampou a návěsem dala například prostrčit hlava, ovšem vytáhnout odtamtud zboží zejména většího objemu, které do něj bylo nakládáno, by nebylo proveditelné. Zboží se tedy v době jeho odcizení nacházelo ve sféře vlivu žalované, když bylo uloženo na jejím tahači, ze strany žalobkyně bylo zabezpečené tak, že s ním již nebylo možné dále manipulovat a žalovaná byla informována o skutečnosti, že s tímto zbožím již může volně nakládat. Z uvedených důvodů u žalované nastoupila tímto okamžikem odpovědnost za škodu na zboží způsobenou jeho odcizením, přičemž již bylo pouze na ní, jaká provede opatření, aby zboží až do okamžiku jeho fyzického převzetí (příjezdu řidiče s tahačem, který návěs zapojil) zabezpečila, neboť zejména taková opatření by v daném případě představovala liberační důvod dle čl. 17 CMR, kterým by se své odpovědnosti zprostila. K tomuto je možné odkázat na rozsudek Vrchního zemského soudu v Düsseldorfu ze dne 17.12.2014, sp. zn. I- 18 U 98/14, který ve svých závěrech odmítl spoluzavinění odesílatele a uvedl, že je v první řadě povinností dopravce zajistit bezpečnou přepravu, v tomto případě použití skříňového návěsu namísto zaplachtovaného, a to zejména za situace, kdy si musel být vědom hodnoty přepravované zásilky (jednalo se o součástky počítačů o hmotnosti 6 000 kg). Pokud pak dopravce dorazil do místa vykládky mimo pracovní dobu příjemce, pak i když odstavil nákladní automobil na dostatečně osvětleném místě v blízkosti areálu příjemce, kde parkovaly i další náklady automobily, shledal soud dopravce odpovědným za krádež části přepravovaného zboží, ke které přes noc došlo. V projednávaném případě soud u žalované žádné liberační důvody neshledal, neboť výpovědí obou vyslýchaných svědků má soud za prokázané, že návěs nebyl žalovanou proti případnému odcizení nijak zajištěn. Neobstojí přitom námitka, že zařízení používaná pro zajištění tahačů (zejm. tzv. královské čepy) nedokáží jejich odcizení plně zabránit, neboť už jenom ztížení procesu krádeže nutností překonání fyzické zábrany mohlo pachatele od tohoto skutku odradit. Žalovaná se však tahač žádným způsobem zabezpečený neměla. Soud se neztotožnil s argumentem žalované, že její návěs v podstatě představoval jen rozšíření skladové plochy žalobkyně a jeho nepřetržité přistavení ke skladištní rampě bylo výhodné toliko pro žalobkyni. Mezi stranami nebylo sporné, že návěs byl ve vlastnictví žalované a představoval prostor náležející žalované, jehož uzavřením žalované ihned vznikla možnost zboží v něm naložené bez dalšího po připojení tahače odvézt, přičemž jeho ponechání po dobu nakládky bez tahače bylo dle výpovědi svědka žalované, [celé jméno svědka], výhodné pro obě strany, protože žalobkyně mohla průběžně nakládat a vyskladňovat tak zboží ze skladu a žalovaná mohla lépe vytěžit řidiče. K žalovanou namítané možnosti spoluúčasti zaměstnance žalobkyně na krádeži zboží a související soud podotýká, že totožnost pachatele v dané věci nepředstavuje liberační důvod odpovědnosti žalované za ztrátu zboží, neboť ke krádeži došlo až v době, kdy již odpovědnost za zboží přešla na žalovanou, a žalobkyně by tak za případný exces svého zaměstnance přímou odpovědnost v takovém případě nenesla. Soud proto žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni škodu, která vznikla odcizením zásilky, přičemž při stanovení výše této škody soud vycházel zejména ze seznamů zboží a daňových dokladů předložených žalobkyní. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, a přiznal jí nárok na náhradu nákladů řízení v částce 62 965 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 61 465 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.