8 C 66/2018

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů

I. Řízení o vypořádání úroků z peněz ve výlučném vlastnictví manželky a vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu vztahujícího se k bytu [číslo] nacházejícího se na adrese [adresa svědka, svědka, svědka, žalobce a žalované], se zastavuje.

II. Z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů připadá do vlastnictví žalované [příjmení] televize, obývací stěna, sedací souprava, nábytek vyrobený na míru sestávající ze tří vestavěných skříní a sestavy dětského pokoje, pracovny a předsíně, manželská postel, osvětlení v ložnici a obývacím pokoji, sada zrcadel v předsíni, ložnici a v chodbě, ložní prádlo, 4 prošívané deky a 4 polštáře, pračka, police do garáže, obraz na plátně od akademické malířky [příjmení], konferenční stolek, kolečkové křeslo, kuchyňský lustr dubový masiv, sada kuchyňského nádobí, příborů, skla, keramiky a nádob na pečení, sada zahradního rozkládacího nábytku sestávající ze šesti židlí a stolu, rozkládací stan s moskytiérou a závěsy, zahradní gril na dřevěné uhlí [příjmení], dvě dětské postele, kuchyňský stůl a židle z masivu. Do majetku žalované dále připadá vklad na běžném účtu č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] se zůstatkem 216 633,77 Kč.

III. Do majetku žalobce připadá vklad na běžném účtu č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] se zůstatkem 439,86 Kč a vklad na běžném účtu č. [bankovní účet] vedený u [anonymizováno] banky se zůstatkem 55,42 Kč.

IV. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce žádá vypořádat anuitu splacenou na byt [číslo] nacházející se na adrese [adresa svědka, svědka, svědka, žalobce a žalované], a následující movité věci: pracovní stůl umístěný v pracovně, knihovnu, policovou stěnu, polici v ložnici, radioamatérskou anténu X300, multiband [anonymizováno] pro pásma specifikovaných MHz včetně symetrizačního členu, kotev, karabin, třmenů a 4 metrového stožáru, koaxiální vedení RG213 35 metrů, 4x UHF konektory, auto anténu pro krátké vlny o délce 160 cm, magnetický držák pro anténu na KV anténu, magnetickou autoanténu [číslo] MHz, náhradní díly PC - zdroje, ventilátory a paměťové moduly, transformátor 10A, hokejové brusle, 30x sportovní brýle, keramický džbán, 2x taktickou vojenskou vestu, 2x vojenské maskované kalhoty, zimní vestu červenou, zásobník na pistoli CZ-P01 9 mm, kompenzátor na útočnou pušku VZ58, tlumič na pušku ráže 22 mm, montáž boční na puškohled útočné pušky VZ58, sbírku historického střeliva, 3x PC stanici, 2x dětské kolo, koberec z ovčí vlny.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 1 263 265,50 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit státu, Okresnímu soudu v Rokycanech na náhradě nákladů řízení částku 11 822,50 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit státu, Okresnímu soudu v Rokycanech na náhradě nákladů řízení částku 14 822,50 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud rozhodl o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“). Žaloba byla odůvodněna tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 3. 3. 2014 č.j. 5 C 42/2015-13, který nabyl právní moci dne [datum]. Mezi účastníky po zániku manželství nedošlo k dohodě o vypořádání SJM, proto byla ve věci podána žaloba.

2. Žalobce navrhl, aby soud vypořádal majetek patřící do SJM, a to v prvé řadě úroky z peněz ve výlučném vlastnictví žalované v částce v částce 17 000 000 Kč, které žalovaná nabyla do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem bylo pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v katastrálním území Praha Vokovice. Dále žalobce požadoval vypořádat finanční hotovost nacházející se v rodinné domácnosti manželů v době rozvodu a finanční prostředky na účtech vedených na jména účastníků v [anonymizováno] bance a [obec] spořitelně, a dále finanční prostředky nacházející se na účtech stavebního spoření a důchodového připojištění, které byly vedeny na jméno manželky, ale spořeno na ně bylo z prostředků v SJM. Další peníze ze SJM se nacházely na dětském účtu, který žalovaná před rozvodem vybrala. Do společného jmění manželů patřil rovněž podnik vybudovaný žalobcem za trvání manželství a provozovaný pod názvem OSMIUM&RONETBLUE (dále také jen„ Osmium“ či„ podnik“), který byl nicméně formálně veden na identifikační číslo žalované. Zabýval se poskytováním telekomunikačních služeb a dodávkami počítačů a počítačových sítí, kamerových systémů či správy sítí. Hodnota podniku byla dle žalobce zhruba 6 až 7 milionů korun, žalovaná jej však před rozvodem manželství účastníků bez jeho souhlasu prodala, a to značně pod cenou, neboť prodejní cena byla stanovena pouze na základě hodnoty know-how daného podniku, přičemž prodáváno bylo veškeré zařízení včetně skladových zásob. Žalobce má za to, že mu náleží polovina reálné hodnoty tohoto podniku. Žádal proto, aby soud zadal vypracování znaleckého posudku na ocenění předmětného podniku v době jeho prodeje. Dále uvedl, že žalovaná nabyla do výlučného vlastnictví nemovitosti, které byly pronajímány, a to zřejmě od roku 2013 do doby rozvodu, přičemž žalobce se domnívá, že z nájmů plynulo do SJM minimálně 160 000 Kč měsíčně. Proto žádal i tyto finance vypořádat. Žalobce uplatnil rovněž vnosy ze SJM do výlučného majetku žalované, kdy uvedl, že z prostředků v SJM byly financovány opravy nemovitostí v k.ú. [obec] u [obec]. Účastníci nabyli za trvání manželství nájemní vztah k bytu [číslo] nacházejícího se na adrese [adresa svědka, svědka, svědka, žalobce a žalované], který je ve vlastnictví [anonymizováno] bytového družstva [okres]. Žalobce se domnívá, že za trvání manželství byla zaplacena podstatná část anuity bytu, byt byl zrekonstruován za částku minimálně 375 000 Kč. Žalobce je toho názoru, že má nárok na polovinu hodnoty členských práv, určené dle hodnoty bytu, a v případě, že by nájem družstevního bytu vznikl před uzavřením manželství, tak by měl nárok na polovinu nákladů na rekonstrukci a polovinu splacené anuity. Žalobce dále navrhl vypořádání movitých věcí, jenž jsou specifikovány ve výroku II. a IV. tohoto rozsudku.

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že s žalobcem navrhovaným způsobem vypořádání SJM nesouhlasí. Uvedla, že za trvání manželství nabyli účastníci do SJM osobní automobil značky Hyundai, jehož pořizovací cena ve výši 819 900,10 Kč byla zaplacena výhradně výlučnými prostředky žalované, které nabyla darem od své matky. Žádné stavební spoření ani důchodové připojištění sjednané neměla. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že byly nemovité věci v [obec] opravovány z výdělku společného podniku, neboť podnik tolik nevydělával. Tyto zisky byly zasílány na bankovní účet, k němuž měl přístup pouze žalobce. K právům žalobce ve vztahu k bytu na adrese [adresa svědka, svědka, svědka, žalobce a žalované], v němž účastníci vedli rodinnou domácnost, uvedla, že družstevní podíl nabyla v době před uzavřením manželství, a je proto v jejím výlučném vlastnictví. Dále uvedla, že v rozhodné době neměl manžel žádné příjmy a neplatil si sociální pojištění. Naproti tomu žalovaná se převážně starala o rodinu a nejvíce se zasloužila o udržení majetkových hodnot. Tvrzení žalobce ohledně vybavení domácnosti považuje žalovaná za účelová, neboť na prvotní vybavení bytu poskytl žalované peněžní dar její otec, a to ve výši 320 000 Kč. K prodeji podniku žalovaná uvedla, že dle jejího názoru kupní cena kolem 400 000 Kč odpovídá jeho hodnotě a namítla, že žádné skladové zásoby se v podniku nenacházely. Co se týče výnosů z nájmů nemovitostí v [obec] a v [obec], k tomu žalovaná uvedla, že zisky, které z nich plynuly, nebyly nijak vysoké a vše se spotřebovávalo v rámci běžných výdajů rodiny a domácnosti. Rekonstrukce družstevního bytu byla financována z peněžitého daru od matky žalované.

4. Žalovaný vzal následně podáním ze dne [datum] žalobu co do úroků z finančních prostředků ve výlučném vlastnictví manželky zpět, stejně tak jako co do družstevních práv, s nimiž je spojen nájem bytu na adrese [adresa svědka, svědka, svědka, žalobce a žalované].

5. Oddacím listem má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a z rozsudku zdejšího soudu ze dne 3.3.2014, sp.zn. 5 C 42/2015 bylo zjištěno, že rozhodnutí o rozvodu jejich manželství nabylo právní moci dne [datum].

6. Provedeným dokazováním byly k jednotlivým vypořádávaným položkám zjištěny následující skutečnosti:

7. Žalovaný předmětem vypořádání učinil jednotlivé položky vybavení bytu, ve kterém účastníci jako manželé společně žili (viz odst. 28 žaloby). Žalovaná se bránila vypořádání uvedených movitých věcí poukazem na skutečnost, že finanční prostředky pro jejich koupi jí daroval otec, Ing. [příjmení]. K doložení uvedeného tvrzení pak soudu předložila jeho čestné prohlášení (č.l. 167), z něhož uvedené vyplývá a navrhovala, aby soud provedl důkaz výslechem jejího otce. Vzhledem k tomu, že uvedený vnos žalobkyně do SJM nebyl žalovanou u soudu uplatněn ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů, a soud by proto k jeho existenci ani v případě, že by došlo k jeho prokázání, při svém rozhodování nemohl přihlédnout, byl uvedený návrh žalobkyně zamítnut. Žalovaná dále ohledně položek uvedených ve výroku II. uvedla, že tyto existují a má je ve svém držení. Při ústním jednání konaném dne [datum] pak účastníci učinili nespornou hodnotu uvedených věcí ve výši 107 500 Kč. Položky uvedené ve výroku IV. rozsudku pak žalovaná označila jako neexistentní, příp. uvedla, že je má ve svém držení žalobce. Ze strany soudu se proto žalobci dostalo poučení, aby prokázal existenci uvedených movitých věcí a skutečnost, že je má ve svém držení právě žalovaná. Ten k prokázání uvedeného navrhl výslech svědků [jméno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a nezletilých dcer účastníků, [jméno] a [jméno] [příjmení].

8. Ze smlouvy ze dne [datum] (č.l. 78) soud zjistil, že mezi [právnická osoba] zastoupeným žalovanou jako prodávající a společností [právnická osoba] jako kupující, došlo k převodu veškerých zákazníků, vlastnického práva k sítím [jméno] a vlastnického práva ke specifikovanému WIFI zařízení. Prodávající se zároveň zavázala ukončit veškeré služby, které svým zákazníkům poskytovala s tím, že veškeré závazky z uzavřených smluv přebírá společnost [právnická osoba] Ze skutkových tvrzení žalobce (viz protokol o přípravném jednání č.l. 236) bylo zjištěno, že kupující převzal rovněž skladové zásoby podniku. Z výběrové sestavy a podkladů pro výkaz o majetku a závazcích ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uhradila za převod zákazníků na základě smluvních ujednání dne [datum] částku 65 126 Kč, dne [datum] částku 116 811 Kč a dne [datum] částku 202 118 Kč (viz č.l. 78, 138 a 140). Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] (č.l. 82 a násl.) bylo zjištěno, že podnik [anonymizováno] se zabýval poskytování vysokorychlostního internetu, přičemž klientům poskytoval smluvní výhody spočívající v nulovém zřizovacím poplatku, neomezené záruce na zařízení, servis a montáž zařízení též zdarma. Závod měl v době zpracování znaleckého posudku celkem 97 klientů, kteří hradili za poskytované služby měsíční paušály až do výše 399 Kč měsíčně. Know-how uvedeného podniku bylo oceněno výnosovou metodou na částku 293 565 Kč. Z osvědčení [anonymizováno] telekomunikačního úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná tomuto úřadu dne [datum] sdělila ukončení činnosti, která je podnikáním v elektronických komunikacích. Oba účastníci žádali v souvislosti s vypořádání [právnická osoba] provedení důkazu výslechem kupujícího [jméno] [příjmení]. S ohledem na dále uvedený právní názor soudu byl tento návrh na provedení důkazu zamítnut, stejně tak jako návrh na doložení účetnictví této společnosti. Z Dohody o převodu členských práv a povinností uzavřené dne11 [číslo] (č.l. 209) bylo soudem zjištěno, že touto smlouvou převedla paní [jméno] [příjmení], [datum narození] na žalovanou veškerá členská práva a povinnosti spojená s členstvím k družstevnímu bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec] a garáži [číslo] v [obec]. Ze dvou nájemních smluv uzavřených dne [datum] mezi [anonymizováno] bytovým družstvem [okres], [IČO] jako pronajímatelem a paní [jméno] [příjmení], [datum narození] jako nájemcem (č.l. 206 a 207) má soud za prokázané, že na jejich základě se žalovaná (tehdy s příjmením [příjmení]) stala jako členka uvedeného družstva nájemcem shora uvedené družstevní garáže a družstevního bytu ve vlastnictví pronajímatele. Z potvrzení [anonymizováno] bytového družstva [okres] (č.l. 359) bylo zjištěno, že za dobu trvání manželství byla na splacení anuity předmětného bytu uhrazena celkem částka 58 446 Kč. Ze sdělení předsedy představenstva [anonymizováno] bytového družstva [okres] bylo zjištěno, že anuita k bytu [číslo] na adrese [adresa svědka, svědka, svědka, žalobce a žalované]. U jednání konaného dne [datum] učinili účastníci nesporným, že uvedený byt zrekonstruovali za částku 370 000 Kč, u ústního jednání konaného dne [datum] žalovaná uvedla, že souhlasí, aby uvedená investice do jejího výlučného majetku byla v tomto řízení vypořádána, když není schopna prokázat, že byla hrazena z jejích výlučných finančních prostředků. Účastníci učinili nesporným, že uvedená rekonstrukce bytu proběhla v roce 2012, rovněž mezi nimi nebyla spornou skutečnost, že uvedený byt je vlastnictvím s [datum] [anonymizováno] bytového družstva [okres]. [právnická osoba] (č.l. 288) bylo soudem zjištěno, že k [datum] nebyly u této společnosti vedeny žádné bankovní účty na jméno účastníků. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce měl u této banky zřízeny dva účty, přičemž zůstatek na účtu č. [bankovní účet] činil ke dni [datum] částku 55,42 Kč a na účtu č. [bankovní účet] byla k témuž datu částku 439,86 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], (č.l. 175-200) soud zjistil, že dne [datum] byla na tento účet poukázána částka 15 980 000 Kč, přičemž před touto transakcí se na účtu nacházely finanční prostředky ve výši 366 694 Kč. Následně, v období od [číslo] 2014 do [datum] bylo na tento účet postupně poukázáno dalších 264 087 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] (č.l. 290, a dále výpis k tomuto účtu č.l. 348) bylo zjištěno, že žalovaná měla u této společnosti od [datum] veden účet č. [bankovní účet], na který téhož dne převedla ze svého účtu č. [bankovní účet] částku 4 000 000 Kč. Z výpisu účtu žalované č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na tento účet matkou žalované poukázána částka 2 000 000 Kč. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] jakožto kupující, uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo značky Hyundai, přičemž celková kupní cena činila částku 819 900,10 Kč (č. l. 20). Darovacími smlouvami ze dne [datum] (č.l. 243 a 245) bylo zjištěno, že žalovaná obdržela od své matky darem nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území Osek u Rokycan, a dále pak nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území Vokovice Darovací smlouvou ze dne [datum] (č.l. 247) má soud za prokázané, že žalovaná obdržela od své matky darem tam citované pozemky zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] u [obec]. Vlastnické právo žalované k uvedeným nemovitostem bylo dále prokázáno výpisem z katastru nemovitostí (č.l. 36 a násl.). Předloženými nájemními smlouvami bylo zjištěno, že nemovitost v k.ú. [obec] u [obec] byla pronajímána třetím osobám. Předloženými fakturami má soud za prokázané, že za dobu trvání manželství byly nemovitosti v k.ú. [obec] u [obec] opravovány. Protože z předložených podkladů nebyl soud schopen učinit sám potřebné závěry o skutkovém stavu, zadal za účelem zjištění, v jaké výši plynuly do SJM příjmy z pronájmu nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně a v jaké výši pak byly ze SJM činěny investice do výhradního majetku žalobkyně vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomie, který věci vypracovala dne [datum] pod [číslo] ustanovená znalkyně [celé jméno znalkyně] (č.l. 412 a násl.). Znalkyně se v prvé řadě zabývala otázkou výše příjmů, které v době manželství plynuly z nemovitostí v [obec] u [obec] a z nemovitostí ve [část obce], kdy dospěla k závěru, že v roce 2012 takové příjmy nebyly žádné. V roce 2013 tvořila celková výše příjmů nájmu částku 548 282 Kč, další příjem ve výši 140 000 Kč plynul z dotace poskytnuté [anonymizována dvě slova] na úhradu nákladů spojených s obnovou nemovitosti v k.ú. [obec] (toto dále prokázáno rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne [datum], č.l. 494). S výjimkou částky 140 000 Kč nebylo možné určit, jaká část z příjmů plynula právě z nemovitostí v [obec] u [obec] a jaká část z nemovitostí v k.ú. [část obce]. Totéž platí i pro příjmy za rok 2014, kdy příjmy z nájemného činily celkem 1 011 230 Kč, přičemž znalkyně byla v nemovitostem v [obec] schopna jednoznačně přiřadit příjmy z nájemného ve výši 560 881,92 Kč bez DPH. Stranou pak stojí příjem dosažený prodejem nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalované ve výši 19 000 000 Kč. V roce 2015, v období do [datum], kdy manželství účastníků stále trvalo, pak příjmy z nájemného činily částku 831 380 Kč, (z toho částku 169 123,66 Kč znalkyně přiřadila k nemovitostem v [obec]. Ohledně příjmů z nemovitostí ve [část obce] znalkyně uvedla, že není schopna tyto příjmy přesně určit. Dále se znalkyně zabývala otázkou výdajů vynaložených na výše uvedené nemovitosti, které žalovaná za stejné období do tohoto majetku vložila. K tomu znalkyně uvedla, že za rok 2012 v případě ani jedné z nemovitostí nedohledala žádné výdaje, které by v souvislosti se specifikovanými nemovitostmi přicházely v úvahu. V roce 2013 pak byly vykázány výdaje v souvislosti s nájmem ve výši 161 211 Kč a další výdaje v souvislosti s poskytnutou dotací ve výši 140 000 Kč, přičemž znalkyně byla schopna určit, že výdaje ve výši 140 000 Kč plynuly na nemovitosti v [obec]. V roce 2014 byly vykázány výdaje v souvislosti s nájmem ve výši 654 940 Kč a další výdaje v souvislosti s příjmy z převodu nemovitostí ve výši 18 440 470 Kč s tím, že výdaje, které byla znalkyně schopna jednoznačně přiřadit k nemovitostem v [obec], činí 72 899,70 Kč. Další deklarované výdaje vztahující se k nemovitostem v [obec] činí 946 334 Kč, nicméně znalkyně zde nebyla schopna jednoznačně určit, zda byly zaúčtovány jako osobní spotřeba či jiný výdajový druh. Výdaje v souvislosti s příjmy z nájmů za celé zdaňovací období pro rok 2015, které byla znalkyně jednoznačně schopna přiřadit k nemovitostem v [obec], sestávají z částky 961 610 Kč, přičemž znalkyně uvedla, že jsou pouze zčásti součástí výdajů uvedených v daňovém přiznání (729 993 Kč), konkrétně se jedná o částku 435 000 Kč, která dle deníku byla placena dne [datum], dle sestavy výdajů pak dne [datum]. Ohledně výdajů na nemovitosti ve [část obce] se znalkyně nebyla schopna vyjádřit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nebyla znalkyně schopna zjistit celkovou výši zisku, kterou nemovité věci za uvedené období vygenerovaly, kdy z dostupných dokladů byla schopna se vyjádřit pouze ke zdaňovacímu období za rok 2012, neboť v tomto období nebyly realizovány žádné příjmy ani výdaje, tudíž zisk činil 0 Kč. Zprávou Městského úřadu v Rokycanech ze dne [datum] bylo prokázáno, že jiné dotace, kromě shora uvedené dotace ve výši 140 000 Kč, nebyly v období od [datum] do [datum] na výše uvedenou nemovitost v k.ú. [obec] u [obec] poskytnuty.

9. Při jednání soudu znalkyně uvedla, že nedokázala odlišit, zda se uvedené výdaje vztahují k nemovitostem v k. ú. [část obce] nebo [obec] u [obec], nicméně má za to, že daňová přiznání a předložené podklady si vzájemně odpovídaly, chyběla jí lépe zpracovaná oddělená evidence u nemovitostí.

10. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], matka žalované, ve svědecké výpovědi uvedla, že dne [datum] dceři darovala byt, v němž spolu dříve bydlely. Poté, co se žalovaná provdala, daroval jí otec peníze na nový nábytek a svědkyně jí rovněž přidala částku asi 100 000 Kč. Žalobce v roce 2008 rozbil auto, svědkyně proto převedla na účet žalované částku 2 000 000 Kč, aby si auto pořídili. Žalobce si tehdy pořídil automobil asi za 1 000 000 Kč, svědkyně pak koupila žalované auto asi za 200 000 Kč. Ze zbývajících peněz byla v bytě opravena koupelna a kuchyň. Následně svědkyně žalované darovala dům v [obec] a zámek na [obec] spolu s objekty v jeho areálu. Obě nemovitosti byly v havarijním stavu, nicméně se částečně pronajímaly a většina peněz z nájmů šla na jejich opravy. Opravy probíhaly i v roce 2013 a 2014. Svědkyně sama nemovitosti po jejich darování dceři neobhospodařovala, neboť měla [anonymizováno] problémy.

11. Svědek [celé jméno svědka], jenž od roku 2004 vede účetnictví pro žalovanou, ve své výpovědi uvedl, že čisté zisky z internetové společnosti nebyly prakticky žádné, ta šla leckdy až do ztráty. [příjmení] příjem byl většinou zhruba 400 000 Kč až 460 000 Kč ročně, oproti tomu však byly výdaje. Co se týče nájmů, tam byl čistý zisk až 350 000 Kč ročně při výši příjmů okolo 1 000 000 Kč. Příjmy z internetu i z nájmů byly placeny na účet, ale nájemníci, kteří bydleli v domcích, platili v hotovosti na doklad, které byly součástí daňového přiznání. Ze [právnická osoba] šlo rodině přibližně 30 000 Kč měsíčně, skladové zásoby zde prakticky nebyly, pokud se dělaly servisní či elektromontážní práce, tak materiál společnost vždy dodala. Routery ani kabely se do zásoby nenakupovaly. Činnost v souvislosti s [právnická osoba] vykonával žalobce. Ohledně prodeje společnosti je svědkovi známo to, že byla prodána, a že následně přišly tři splátky.

12. Následující svědci navržení žalobcem měl zejména potvrdit tvrzení žalobce o tom, že veškeré movité věci označené v žalobě má v držení stále žalobkyně a dále se měli vyjádřit k hodnotě podniku budovaného žalobcem (viz protokol o jednání ze dne [datum]).

13. Svědek [jméno] [příjmení], kamarád žalobce, uvedl, že [právnická osoba] zakládal žalobce přibližně v roce 2011. Sklady měla v [ulice] ulici, kde účastníci bydleli. Žalobce měl páteřní internetové připojení ve své pracovně doma, a na [obec] byly minimálně dvě garáže, které sloužily jako sklad. Byly tam uskladněny antény, routery, kabely a další materiál. Svědek tyto sklady navštívil naposledy asi v roce 2013 nebo 2014 a skladových zásob zde bylo hodně. Je mu známo, že na statku v [obec] byly dva velké servery, kdy odhaduje, že každý z nich mohl mít hodnotu 70 000 Kč. Domnívá se, že firma měla stovky klientů. Svědek žalobci chodil pomáhat s rekonstrukcí bytu někdy v letech 2003 až 2004. Rekonstrukce probíhaly i na [obec], to mohlo být někdy v roce 2006 nebo 2007.

14. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že žalobce je jeho soused. Seznámili se, když u něj žalobce zapojoval internet, svědek u firmy [anonymizováno] asi před 10 lety absolvoval měsíční praxi při studiu střední školy, a protože se o danou problematiku zajímal, spolupracoval se žalobcem i poté. Odhaduje, že firma mohla mít asi 500 zákazníků. Co se týče skladových zásob, je mu známo, že nějaká zařízení byla v garáži pod vchodem k bytu a také na zámku v kanceláři, kde byly kabeláže, servery a routery.

15. Svědek [celé jméno svědka], kamarád žalobce, při výslechu uvedl, že žalobci pomáhal s rekonstrukcí kuchyně a koupelny i při rekonstrukci v [obec], které probíhaly někdy v roce 2008 nebo 2009. Svědek vypověděl, že žalobce měl doma v pracovně více počítačů, servery potom dal do kanceláří v [obec]. Ví o tom, že žalobce disponoval nářadím potřebným pro výkon své práce.

16. Svědek [celé jméno svědka], že je soused účastníků, a že zhruba v roce 2009 měnil u žalobce hlavní domovní jistič v bytě na adrese [ulice a číslo] O dalších opravách v bytě, ve kterém účastníci žili, či v nemovitostech v [obec] svědek nevěděl ničeho.

17. Důkaz výslechem nezletilých dcer účastníků, [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [celé jméno žalované] soud s ohledem na jejich věk a úzký citový vztah k oběma účastníkům neprovedl.

18. Z rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. 3. 2016 č. j. 9 C 35/2015-72 soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované částku 2 770 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přitom vycházel z toho, že žalobce dne [datum] neoprávněně vybral z účtu žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 000 Kč, přestavující její výlučné jmění, přičemž žalovanou částku žalované nevrátil ani po zásahu Policie ČR.

19. Z daňových přiznání žalované za roky 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2012, 2013, 2014 a 2015 (č.l. 48 a násl.) nebyly zjištěny žádné skutečnosti pro rozhodnutí významné.

20. Dle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen o. z.), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

21. Dle § 709 odst. 2 o.z., je součástí společného jmění zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

22. Dle § 714 odst. 1, 2 o.z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

23. Dle § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

24. Dle § 741 o. z., nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

25. Dle § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

26. Výrokem I. tohoto rozsudku soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žalobce, tedy v rozsahu vypořádání úroků z peněz ve výlučném vlastnictví manželky a vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu vztahujícího se k bytu [číslo] nacházejícího se na adrese [adresa svědka, svědka, svědka, žalobce a žalované].

27. Soud se dále zabýval otázkou vypořádání movitých věcí tvořících vybavení domácnosti, přičemž účastníci učinili nespornou existenci movitých věcí uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku, stejně jako jejich hodnotu, která ve svém souhrnu činí 107 500 Kč O vypořádání uvedených věcí pak bylo rozhodnuto s ohledem na návrhy obou účastníků i současný faktický stav tak, že tyto připadají do vlastnictví žalované, přičemž vypořádací podíl žalobce z této položky činí 53 750 Kč. Co se týče movitých věcí uvedených ve výroku IV. tohoto rozsudku, má soud za to, že v řízení nebyla prokázána jejich existence, kdy žalobce přes poučení poskytnuté soudem nepředložil důkazy, jenž by svědčili o tom, že dané věci byly součástí majetku v SJM, příp. že je má ve svém držení právě žalovaná. S ohledem na uvedené proto soud žalobu v rozsahu těchto movitých věcí zamítl. Co se týče movitých věcí tvořících vybavení kanceláří a patřících dříve podniku [anonymizováno] soud k jejich vypořádání nepřistoupil, když žalobou se žalobce domáhal toliko vypořádání hodnoty tohoto podniku a movité věci specifikované v odst. 34 žaloby samostatným předmětem svého návrhu na vypořádání společného jmění manželů neučinil.

28. Žalobce dále navrhoval vypořádání hodnoty podniku, který byl v době trvání manželství prodán, když uváděl, že cena dosažená prodejem podniku byla značně podhodnocená. V daném případě dospěl soud k závěru, že hodnotu podniku již nelze dle návrhu žalobce vypořádat, neboť v době zániku manželství tento netvořil součást SJM. Proto soud přistoupil pouze k vypořádání kupní ceny dosažené jeho prodejem tak, jak byla určena ve smlouvě a zaplacena žalované formou 3 splátek v celkové výši 317 401 Kč (První splátka nebyla připsána na účet žalované, ale na účet jejího právního zástupce a byly jí uhrazeny poskytované právní služby. Další dvě splátky pak byly na účet žalované připsány až po zániku společného jmění manželů). Ačkoli se v případě podpisu shora uvedené kupní smlouvy nesporně jednalo o záležitost, kterou nelze považovat za běžnou, založila absence souhlasu žalobce s prodejem uvedeného podniku pouze relativní neplatnost takového právního jednání, a protože se žalobce následně neplatnosti tohoto právního jednání nedovolal, je nutné na toto jednání pohlížet jako na platné. (K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. 22 Cdo 3457/2018 uvedl, že„ dojde-li k platnému prodeji věci tvořící součást společného jmění manželů za trvání manželství, je předmětem vypořádání společného jmění částka za prodej získaná, nikoliv tzv. obvyklá cena takové věci zjištěná ke dni zániku společného jmění.“). Žalobce svoji argumentaci opíral o rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo, který pojednává o případu, kdy jeden z manželů v době trvání manželství vybere peníze z účtu bez souhlasu druhého manžela a tyto spotřebuje pro sebe. V takovém případě je pak tato částka součástí majetku k vypořádání společného jmění manželů. Soud však uvedené rozhodnutí nepovažuje za přiléhavé na projednávanou věc, neboť výběr peněz z účtu považuje za podstatně odlišnou situaci, než která nastane v případě uzavírání kupní smlouvy k prodeji podniku, jejíž platnost lze napadnout žalobou u soudu. Žalobce měl v době, kdy k prodeji podniku došlo, zákonné nástroje, jak se dovolat případné neplatnosti kupní smlouvy, kterých však nevyužil. V řízení o vypořádání společného jmění manželů soud proto ve shodě se shora citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu vycházel pouze z ceny dosažené prodeje podniku, přičemž další dokazování v tomto směru (znaleckým posudkem na ocenění hodnoty podniku, účetnictvím podniku, výslechem svědka [jméno] [příjmení]) pro jeho nadbytečnost již neprováděl.

29. Žalobce s ohledem na nevýhodnost uskutečněného prodeje navrhoval, aby soud tento zohlednil disparitou podílů na vypořádání SJM ve prospěch žalobce. Pro takový krok neshledal žádný důvod, když jak shora uvedeno, měl žalobce možnost, jak se v případě, že považoval cenu dosaženou prodejem podniku za výrazně podhodnocenou, takovému kroku bránit. Navíc předloženým znaleckým posudkem vypracovaným za účelem ohodnocení ceny know-how uvedeného podniku žalovaná prokázala, že při jeho prodeji postupovala pečlivě, a její případný úmysl zkrátit společné jmění manželů nebyl v řízení nijak prokázán.

30. Z úřední povinnosti se soud zabýval i otázkou disparity podílů na vypořádání SJM ve prospěch žalované, a to zejména s ohledem na jednání žalobce, kterého se dopustil před rozvodem manželství účastníků, kdy z účtu žalované vybral bez jejího souhlasu peněžní prostředky ve výši 15 000 000 Kč získané prodejem nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalované, když toto jeho jednání směřovalo přímo proti finanční stabilitě celé rodiny. Ani k tomuto kroku však soud nepřistoupil, neboť v řízení bylo dostatečně prokázáno, a to zejména svědeckými výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] i [celé jméno svědka], že po dobu trvání manželství žalobce pracoval, když budoval podnik [anonymizováno], a na chodu rodinné domácnosti se tak dle svých možností podílel. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30.3.2016, č.j. 9 C 35/2015-72 pak byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni 2 770 000 Kč (spolu s úrokem z prodlení), představující rozdíl mezi vybranou částkou 15 000 000 Kč a vrácenými 12 230 000 Kč. Uvedený exces žalobce, jakkoli nemravný a zavrženíhodný, byl tedy již projednán v jiném soudním řízení, ve kterém byla žalobci uložena povinnost veškeré finanční prostředky včetně přirostlých úroků z prodlení žalované vrátit. Proto soud dospěl k závěru, že již důvod pro disparitu podílů ve prospěch žalované není dán.

31. Soud zamítl návrh žalobce na vypořádání vnosů ze SJM do výlučného vlastnictví žalované v podobě splacené anuity bytu, neboť účastníci po celou dobu manželství v předmětném bytě ve výlučném vlastnictví žalované žili, a nehradili díky tomu značnou část běžných výdajů spojených s bydlením. Proto soud posoudil finanční prostředky vynaložené na splátky anuity jako prostředky vynaložené pro potřeby rodinné domácnosti. Anuita, která byla za dobu trvání manželství splacena v částce 58 828 Kč, představuje totiž rozpočtena na jednotlivé měsíce trvání manželství pouhý zlomek toho, co by rodina musela vynaložit na bydlení v obdobném bytě v případě nájemního vztahu. (Manželství účastníků trvalo celkem 153 měsíců, měsíční splátka anuity tedy představuje částku 384,50 Kč) V tomto směru soud odkazuje i na závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, v němž je uveden závěr, že„ Je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.“ Soud má za to, že tento argument lze použít i v daném řízení, a soud proto uzavřel, že tyto peníze byly použity na bydlení manželů a není tedy namístě je pro účely vypořádání SJM do majetku zahrnovat. Proto soud v této části žalobu zamítl.

32. Co se týče finančních prostředků vynaložených na rekonstrukci bytu, zde soud vycházel ze skutečností, které účastníci učinili nespornými, tedy že rekonstrukce byla provedena v roce 2012 za částku 370 000 Kč. Tvrzení žalované, že na rekonstrukci měly být užity finanční prostředky, které obdržela od své matky, žalovaná žádným způsobem neprokázala, když za takový důkaz nelze mít obecné tvrzení matky v rámci svědecké výpovědi, že z jejího daru byla rekonstrukce bytu hrazena. Ačkoli má soud za prokázané, že matka žalované zaslala dne [datum] žalované částku [částka] a tato částka tedy představovala vnos žalované do SJM, tento nebyl ve lhůtě 3 let od zániku společného jmění účastníků řádně uplatněn, a proto k němu soudem nemohlo být přihlédnuto, když v řízení nebylo ani prokázáno, že by uvedené finanční prostředky směřovaly pouze do výlučného jmění žalované. V řízení bylo naopak prokázáno, že z uvedených finančních prostředků byl smlouvou ze dne [datum] pro potřeby rodiny, a tedy do společného jmění manželů, pořízen [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], za částku [částka]. Platby, které by z uvedeného účtu směřovaly právě na rekonstrukci bytu žalovaná ani po poučení soudem neoznačila a při ústním jednání dne [datum] pak výslovně uvedla, že není schopna uvedenou skutečnost prokázat, a proto se zahrnutím investice na rekonstrukci bytu do vypořádání SJM souhlasí. Vypořádací podíl žalobce činí polovinu této částky, tedy 185 000 Kč. K vypořádání uvedené investice přistoupil i přesto, že předmětný byt nebyl v době trvání manželství ve vlastnictví žalované, ale nacházel se ve vlastnictví bytového družstva, když je zřejmé, že rekonstrukcí bytu došlo nepochybně k zhodnocení bytu, a tím i ke zhodnocení členského podílu žalované v bytovém družstvu. Při převodu členského podílu na základě kupní smlouvy by bylo dosaženo ceny zohledňující právě i realizovanou investici. Jednalo se tedy o investici do výlučného majetku žalované.

33. Předmětem vypořádání SJM byly dále učiněny peněžní prostředky na bankovních účtech účastníků, kdy v řízení byly zjištěny celkem 4 bankovní účty, z toho dva patřící žalobci a dva žalované. Na účtu žalované založeném dne [datum] č. [bankovní účet] se dle provedeného dokazování nacházely pouze peněžní prostředky patřící do výlučného vlastnictví žalované. Co se týče druhého účtu žalované, č. [bankovní účet], na něm se ke dni [datum] nacházela částka [částka], následně na tento účet byla poukázána částka [částka], představující finanční prostředky získané za nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované. Jedná se proto o výlučné finanční prostředky žalované, přičemž jejich zasláním na běžný účet žalované došlo k jejich smísení s finančními prostředky patřícími do společného jmění manželů. Při rozhodování o vypořádání finančních prostředků ve společném jmění manželů uložených na tomto účtu proto postupoval tak, že uvedenou částku z vypořádání SJM vyjmul a k finančním prostředkům nacházejícím se na bankovním účtu těsně před poukázáním této částky (tedy k částce [částka]) přičetl všechna další aktiva, která na účet přišla ke dni zániku manželství v celkové výši [částka]. Pasiva pak byla započítána na prostředky ve výlučném vlastnictví žalované. Z účtů žalované je tedy celkem předmětem vypořádání částka [částka]. Jelikož se na účtech žalobce nacházel zůstatek ve výši [částka] a [částka], tedy celkem [částka], činí částka, kterou je na vypořádání aktiv na bankovních účtech žalovaná žalobci povinna vyplatit, [částka].

34. Ohledně hodnoty toho, co bylo ze společného jmění manželů vynaloženo na rekonstrukce nemovitých věcí v k.ú. [obec] ve výlučném vlastnictví žalované, vycházel soud ze závěrů znaleckého posudku, z něhož vyplývá, že v roce 2012 tyto výdaje nebyly žádné, v roce 2013 dosáhly výdaje na uvedené nemovitosti výše [částka] (bez zohlednění dotace poskytnuté Ministerstvem kultury ve výši [částka], neboť zde není dána souvislost se společným jměním manželů). V roce 2014 pak tyto výdaje dosáhly částky [částka], nicméně platby ve výši [částka] byly hrazeny až po [datum], přičemž od uvedeného data má soud za to, že veškeré náklady, které byly v souvislosti s nemovitostmi v k.ú. [obec] u [obec] hrazeny, již byly placeny z výlučných finančních prostředků žalované (viz příchozí platba za prodej nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalované ve výši [částka], připsaná k tomuto datu na účet žalované). Soud proto jako vnos ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalované v roce 2014 uvažoval částku [částka] Celkem tak bylo do výlučného majetku žalované ze společného jmění manželů investováno [částka]. Výše vypořádacího podílu pak činí polovinu těchto vnosů, tedy částku [částka].

35. Pokud žalobce žádal vypořádat rovněž příjmy plynoucí z výlučného vlastnictví žalované do společného jmění manželů v podobě vybraného nájemného, tyto byly vypořádány jednak v podobě finančních prostředků uložených na bankovních účtech účastníků, jednak v podobě provedených investic do majetku ve výlučném vlastnictví žalované.

36. Výše vypořádacího podílu, který je žalovaná povinna uhradil žalobci, tedy byla určena jako polovina hodnoty movitých věcí, jenž byly přikázány do vlastnictví žalované, v částce [částka], dále polovina peněžních prostředků nacházejících se na účtech účastníků, jenž náležely do SJM v částce [částka], polovina kupní ceny podniku ve výši [částka], polovina výdajů na nemovité věci ve vlastnictví žalované ve výši [částka] a polovina částky použité k rekonstrukci bytu ve výši [částka] Celkem tedy vypořádací podíl činí částku [částka], přičemž dle § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tuto částku žalobci zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

37. Výroky VI. a VII. byla účastníkům v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení, sestávajících z nákladů na vypracování znaleckého posudku v celkové výši [částka]. Po zohlednění zálohy složené žalobcem ve výši [částka] činí částka náhrady nákladů řízení žalované [částka], u žalobce pak [částka], dle § 160 odst. 1 o. s. ř. byla účastníkům stanovena lhůta k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

38. Ve výroku VIII. rozhodl soud o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V případě řízení o vypořádání společného jmění manželů se jedná o tzv. iudicium duplex, kdy obě strany mají fakticky postavení žalobce i žalovaného současně, tudíž v tomto případě nelze bez dalšího rozhodnout i náhradě nákladů řízení dle procesního úspěchu stran. K tomuto závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. IV ÚS 404/22, v němž potvrdil princip, že v případě řízení o vypořádání společného jmění manželů má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.