8 C 69/2024

Plný text

Okresní soud v Rokycanech rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Širokou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 pro zrušení vyživovací povinností

I. Rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum č. j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno se s účinností od datum mění tak, že se vyživovací povinnost Jméno zainteresované osoby 0/0, narozeného Datum narození zainteresované osoby 0/0, k Jméno zainteresované osoby 0/0, narozenému Datum narození zainteresované osoby 1/0, zrušuje.

II. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. Žalobce se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla ke dni datum zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému – jeho synovi, s odůvodněním, že zanechal studia. Žalovaný s žalobou souhlasil, u ústního jednání uvedl, že studium již ukončil a v současné době je veden na úřadu práce. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum č. j. právnická osoba Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno bylo rozhodnuto o zvýšení výživného otci pro tehdy nezletilého jméno FO na částku částka měsíčně, a to s účinností od datum. Z potvrzení Středního odborného učiliště stavební, adresa má soud za prokázané, že žalovaný přestal být dne datum žákem školy. Z vyjádření žalovaného pak bylo soudem zjištěno, že ten je aktuálně veden na úřadu práce. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Soud došel k závěru, že je namístě vyživovací povinnost žalobce k již zletilému žalovanému zrušit, když bylo prokázáno, že žalovaný zanechal již v únoru Anonymizováno studia a v současné době je veden na úřadu práce, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by nebyl schopen se sám živit. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, by dle § 142 odst. 1 náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Ten však jejich náhradu nepožadoval, a nebylo ani zjištěno, že by mu jakékoli náklady řízení vznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, protože ti, kterým toto právo náleželo, se jej bezprostředně po jeho vyhlášení vzdali.