10 C 103/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: Anonymizováno bytem adresa zastoupený advokátkou údaje právního zástupce sídlem adresa proti žalované: údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou údaje právního zástupce sídlem adresa o zaplacení 52 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 700 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhá zaplacení další částky 23 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 030 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 52 700 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že společně se žalovanou jsou rodiči synů , jméno FO, (2006) a , jméno FO, (2010). Jsou rozvedení. Nejprve byli oba tehdy ještě nezletilí synové svěřeni do péče žalované a žalobce na ně přispíval výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně pro , jméno FO, a 7 000 Kč měsíčně pro , jméno FO, . Následně dne 11. 9. 2023 soud schválil dohodou rodičů, že oba synové se svěřují do péče otce a žalovaná se zavazuje hradit na výživu , jméno FO, 4 000 Kč měsíčně a výživu , jméno FO, 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023. Při tomto soudním jednání účastníci uzavřeli také mimosoudní dohodu, že žalovaná vrátí žalobci částku 16 000 Kč, kterou zaplatil žalobce jakožto výživné pro , jméno FO, , a částku 36 700 Kč, představující zaplacené výživné pro , jméno FO, , jakož i příspěvek na péči pro , jméno FO, za dobu od ledna 2023 do září 2023 včetně. Dohoda se odvozovala od skutečnosti, že již fakticky oba synové pobývali u žalobce, a to , jméno FO, od 1. 7. 2022 a , jméno FO, od 4. 1. 2023. Žalovaná však žalobci nic nezaplatila. Žalobce má za to, že se bezdůvodně na jeho úkor obohatila, když žalobce částky výživného hradil pouze proto, že respektoval v té době platné rozhodnutí opatrovnického soudu, kterému však již neodpovídal faktický stav. Výživné tak u žalované synové nespotřebovali. Současně k rukám žalované byl v období od ledna 2023 do září 2023 vyplácen příspěvek na péči o syna , jméno FO, ve výši 3 300 Kč měsíčně, avšak o něho již žalovaná fakticky nepečovala. Proto se žalobce domáhal po žalované vydání uvedených částek, jež v součtu odpovídají žalované částce. Nadto po žalované požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího ze žalované částky od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila, naopak považovala jej za nedůvodný a šikanózní. Učinila nesporným, že jsou se žalobcem rodiči synů , jméno FO, a , jméno FO, , jakož i to, že tito synové nejprve byli v péči žalované a posléze dle jejich přání oba postupně přešli do péče žalobce. Nesporovala ani to, že za dobu, kdy již byli synové ve faktické péči žalobce, uhradil žalobce na její účet částky 2 x 8 000 Kč jakožto výživné pro , jméno FO, za červenec a srpen 2022 a částku 7 000 Kč, jakožto výživné pro , jméno FO, za měsíc leden 2023. Insolvenční správce žalobce chtěl žalované vyplatit výživné i za únor a březen 2023, to však ona sama odmítla s tím, že synové jsou převážně u otce. Ač šlo o výživné, o čemž není mezi stranami sporu a spotřebované výživné se nevrací, přesto žalovaná uzavřela se žalobce dohodu o vrácení těchto částek. Tyto částky pak také uhradila, a to platbami na účty synů. Platby byly provedeny dne 30. 11. 2023 částkou 16 000 Kč ve prospěch , jméno FO, a dne 1. 12. 2023 částkou 36 700 Kč ve prospěch , jméno FO, . Peníze převedla synům, neboť šlo o prostředky, které jim náležely. Od počátku její vůle směřovala k vrácení těchto částek synům, jiné písemné zachycení je jen důsledkem nedostatečné kontroly protokolace v opatrovnickém řízení. V této souvislosti také namítala, že žalobce není v této věci ani aktivně legitimován, neboť se domáhá prostředků, které mu nenáleží, když náleží synům. Případně, pokud by šlo o jeho prostředky, pak tyto byly převedeny synům, jak výše uvedeno, a žalovaný by se jim musel domáhat po nich, nikoliv po žalované. Proto navrhovala, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Z opatrovnického spisu vedeného u Okresního soudu v , obec, pod sp. zn. , spisová značka, , zejména z rozsudků a rozhodnutí ze dnů 24. 9. 2020, 14. 1. 2021, 29. 6. 2021, 19. 10. 2021, 23. 11. 2021, předběžného opatření ze dne 17. 8. 2022, 6. 6. 2023, jakož i z rozsudku z 11. 9. 2023 soud zjistil, že účastníci v rámci opatrovnického řízení dlouhodobě vedli spory ohledně dlužného výživného za dobu, kdy byli nezletilí synové v péči matky. Posléze synové postupně přešli do péče otce, nejprve fakticky s následnou úpravou předběžnými opatřeními, posléze na základě schválené dohody rodičů. V této dohodě bylo upraveno placení výživného pro nezletilé děti ze strany matky. Z protokolu z tohoto jednání bylo dále zjištěno, že účastníci při tomto jednání mezi sebou řešili i otázku financování potřeb nezletilých za dobu, kdy byli synové ve faktické péči otce. Dále z tohoto protokolu plyne, že žalovaná vyjádřila ochotu částky, o které v tomto řízení jde, vrátit a že v rámci tohoto jednání byl do protokolu zachycen záznam o ústní dohodě účastníků, dle které se žalovaná zavázala zaplatit k rukám otce pro nezletilého , jméno FO, částku 16 000 Kč (výživné hrazené otcem k rukám matky v době, kdy nezletilý byl v péči otce) a pro nezletilého , jméno FO, celkovou částku 36 700 Kč (výživné hrazené otcem k rukám matky v době, kdy nezletilý byl již v péči otce a příspěvek na péči vyplácený matce za dobu od ledna 2023 do září 2023 včetně).

4. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v , obec, byl pro žadatele , jméno FO, nar. 28. 11. 2010 přiznán příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč měsíčně od srpna 2021.

5. Ze zprávy banky žalobce plyne, že příspěvek na péči pro syna , jméno FO, je vyplácen na účet žalobce od 11. 10. 2023.

6. Z potvrzení Úřadu práce ČR – krajská pobočka v , adresa, plyne, že žalobce od 1. 10. 2023 poskytuje péči synovi , jméno FO, , příspěvek na péči byl v období od 10/2023 do 12/2023 vyplacen ve výši celkem 9 900 Kč, v období od 1/2024 do 5/2024 ve výši 16 500 Kč. Sdělením téhož úřadu ze dne 9. 7. 2024 bylo soudem ověřeno, že příjemcem příspěvku na péči pro nezl. , jméno FO, ve výši 3 300 Kč měsíčně byla od 8/2021 do 9/2023 jeho matka, od 10/2023 dosud je to pak jeho otec.

7. Z potvrzení o provedení úhrady ze dnů 14. 7. 2022 a 14. 8. 2022 plyne, že žalobce uhradil na účet , č. účtu, v obou dne částku 15 000 Kč pod označením Výživné , jméno FO, a , jméno FO, , a dne 14. 1. 2023 částku 7 000 Kč pod označením Výživné , jméno FO, .

8. Z výpisu z bankovního účtu žalované plyne, že dne 30. 11. 2023 byla provedena platba částky 16 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod označením , jméno FO, – 2 x výživné, dne 1. 12. 2023 pak platba ve výši 36 700 Kč na účet č. , č. účtu, pod označením , adresa, x příspěvek + 1 x výživné. Ze zprávy příslušené banky bylo soudem ověřeno, že uvedené účty jsou vedeny na syny účastníků, dispoziční oprávnění k účtům měli kromě každého ze synů ke svému účtu také vždy oba rodiče, u účtu syna , jméno FO, dispoziční oprávnění rodičů již zaniklo ke dni 21. 2. 2024, u syna , jméno FO, trvá. Současně bylo potvrzeno připsání výše uvedených částek na jednotlivé účty synů účastníků.

9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky přípisem ze dne 17. 1. 2024 s tím, že v přípise byla stanovena lhůta do 10 dnů od doručení této výzvy. Pro případ nezaplacení byla žalovaná upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Dle související dodejky byla zásilka odeslána na adresu žalované doporučeným způsobem téhož dne, tedy dne 17. 1. 2024 a žalovanou byla převzata dne 19. 1. 2024.

10. Z emailové korespondence účastníků plyne, že žalobce 30. 11. 2023 přeposlal žalované část znění protokolu z 11. 9. 2023 o mimosoudní dohodě účastníků ohledně částky 16 000 Kč pro nezletilého , jméno FO, a 36 700 Kč pro nezletilého , jméno FO, s upozorněním, že rozsudek nabyl právní moci 26. 9. 2023, tedy „dohodnuté dva měsíce již uplynuly“. Dne 14. 12. 2023 upozorňoval žalobce žalovanou, že na jeho účet žádná částka nebyla dosud připsána, všiml si odpovídajících částek na účtu dětí, dožadoval se zaplacení částek k jeho rukám. Odpovědí ze dne 18. 12. 2023 žalovaná sdělovala žalobci, že provedenými platbami jednala v zájmu kluků a kluci k penězům mají přístup, považovala tedy celou věc za vyřízenou.

11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Žalobce zaplatil k rukám žalované pro tehdy nezletilého syna , jméno FO, částku 2 x 8 000 Kč jakožto výživné za měsíce červenec a srpen 2022 a pro nezletilého syna , jméno FO, částku 7 000 Kč jakožto výživné za měsíc leden 2023. V uvedených obdobích však již oba synové byli fakticky v péči otce nikoliv žalované. Za měsíce leden 2023 do září 2023, tj. celkem za 9 měsíců, byl k rukám matky vyplácen příspěvek na péči pro nezletilého syna , jméno FO, . Po toto období byl nezletilý , jméno FO, v péči žalobce. Od října 2023 byl příspěvek vyplácen na účet žalobce. Při soudním jednání dne 11. 9. 2023 byl do protokolu zachycen záznam o uzavření mimosoudní dohody, v níž se žalovaná zavázala k rukám žalobce zaplatit částky 16 000 Kč a 36 700 Kč, které představovaly výživné a příspěvek na péči pro syna , jméno FO, za dobu, co synové byli v péči žalobce. Doba splatnosti sjednána nebyla, ani žádné další podrobnosti, vlastní projev vůle jednajících stran v protokole uveden není. Dne 30. 11. 2023 žalovaná zaplatila na spořící účet syna , jméno FO, částku 16 000 Kč, dne 1. 12. 2023 žalovaná zaplatila na spořící účet syna , jméno FO, částku 36 700 Kč. Emailem k upozornění žalobce žalovaná sdělovala, že tímto považuje věc za vyřízenou. Při soudním jednání žalovaná uvedla, že od počátku směřovala její vůle k tomu, aby tyto částky byly vráceny synům, pro jejich potřeby. Emailová výzva žalobce k zaplacení částek k jeho rukám odkazovala na opatrovnické rozhodnutí a na lhůtu dvou měsíců. Před podáním žaloby byla žalovaná zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

12. Podle § 923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.

13. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociální službách, ve znění pozdějších předpisů, příspěvek na péči (dále jen příspěvek) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Podle § 19 odst. 2 písm. a) téhož zákona je příjemcem příspěvku namísto oprávněné osoby zákonný zástupce nebo opatrovník.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizího hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 556 odst. 1 občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle odst. 2 téhož ustanovení při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

16. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Částka uplatněná žalobou se skládá ze svou samostatných položek plynoucích z rozdílných právních titulů. Jde jednak o částky 2 x 8 000 Kč a 7 000 Kč představující z právního hlediska přeplatek na výživném, tedy výživné zaplacené pro oba tehdy ještě nezletilé syny účastníků v době, kdy již byly ve faktické péči žalobce. Nejde tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, ale o zvláštní rodinněprávní vztah, na nějž dopadá speciální úprava daná § 923 odst. 2 občanského zákoníku (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2127/2007). Mezi účastníky nebylo sporu, že šlo o částky od počátku určené a placené jako výživné pro nezletilé syny účastníků, nikoliv hrazené z jiného titulu. Tyto částky byly hrazeny v době, kdy placení výživného žalobcem v této výši bylo upraveno platným rozhodnutím opatrovnického soudu, ke změně rozhodnutí došlo až následně, a to s konečnou platností až rozsudkem opatrovnického soudu ze dne 11. 9. 2023. Soud tedy posoudil nárok na vydání těchto částek dle § 923 odst. 2 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že tyto částky, ač by jinak byly určeny k vrácení žalobci, vrátit nelze, neboť byly ke dni rozhodování soudu spotřebovány, a to jako tvorba úspor pro syny účastníků, vložením na jejich spořící účty. K tomu soud poukazuje na rozhodovací praxi soudů, že „…Spotřebovaným výživným jsou tak i částky, které byly vynaloženy v jiném časovém období, než v období měsíce, kdy byla měsíční splátka výživného vyplacena, na potřeby dítěte.“ - viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 95 co 170/2019 ze dne 10. 6. 2020. Ve smyslu § 917 občanského zákoníku pak lze za spotřebované výživné považovat i výživné vynaložené na tvorbu úspor nezletilého dítěte. Vložení těchto částek na spořící účty synů účastníků bylo v řízení jednoznačně prokázáno, a to zprávou příslušné banky, a to v době ještě před zahájením tohoto řízení. Proto soud žalobu v této části včetně příslušenství zamítl.

17. V další části je žalovaná částka tvořena příspěvky na péči pro nezl. syna , jméno FO, za 9 měsíců po 3 300 Kč vyplácené k rukám žalované. Tyto příspěvky představují v souladu s § 7 citovaného zákona o sociálních službách formu účasti státu na zajištění sociálních služeb, jde tedy o částku, která má za cíl hradit aktuální zvýšené potřeby oprávněného v daném období, za které je vyplácena. Je nepochybné, že důvodem pro vyplácení této dávky je aktuální zdravotní stav syna účastníků. Úhradu těchto zvýšených potřeb je třeba zajistit okamžitě, kdy tyto úhrady vznikají, tedy každý měsíc, na který je dávka vyplácena. S ohledem na cukrovku nezletilého jde o každodenní potřeby dítěte. Dávka se v případě nezl. dětí vyplácí zákonnému zástupci. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná za nezletilého syna , jméno FO, tuto dávku v období od ledna 2023 do září 2023 přijímala, avšak nebylo prokázáno, a ani žalovaná to netvrdila, že by hradila v tomto období ony zvýšené potřeby nezletilého, který již byl ve faktické péči žalobce. Proto je nepochybné, že tyto potřeby nezletilého , jméno FO, musel v období od ledna do září 2023 pokrýt ze svých finančních prostředků žalobce, nad rámec běžně poskytovaného výživného. Proto má soud za to, že ve výši těchto přijatých dávek se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, a to na úkor žalobce, nikoliv nezletilého syna, a proto soud uložil žalované povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobci vydat. Současně soud vyhověl žalobě i v části požadovaného příslušenství z přiznané částky. Žalovaná byla totiž k úhradě této částky žalobcem vyzvána a byla jí pro úhradu stanovena dodatečná lhůta. Žalovaná však na výzvu adekvátně nereagovala, řádně a včas dluh neuhradila, tudíž ocitla se se svým peněžitým dluhem v prodlení, a proto je povinna hradit žalobci i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1723 odst. 2 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného příslušenství odpovídá výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

18. Soud k tomu dodává, že neposuzoval nárok žalobce, jakožto nárok vyplývající ze smluvního ujednání, mimosoudní dohody, uzavřené při soudním jednání opatrovnického soudu dne 11. 9. 2023. V protokole o jednání byl zachycen pouze záznam o této dohodě, nikoliv vlastní projevy vůle jednotlivých smluvních stran. V řízení v nyní souzené věci však vyšlo najevo, že při sjednávání dohody nedošlo ke konsensu vůle jednajících, tedy k ofertě a její akceptaci beze změn, kdy k souladné vůli jednajících stran se nepodařilo dojít ani výkladem projevu vůle dle § 556 občanského zákoníku. Konkrétně z protokolu o opatrovnickém jednání je nepochybná vůle žalované celkovou částku 52 700 Kč si neponechat, vrátit ji. Žalobce byl ovšem evidentně přesvědčen o sjednání vrácení této částky přímo jemu, do jeho volné dispozice, naopak žalovaná o vrácení této částky synům účastníků, výhradně k uspokojování jejich potřeb, resp. každého z nich v rozsahu uvedených částek. Tento výklad skutečné vůle žalované se jeví být uvěřitelným, i přes zaprotokolování slov „k rukám otce“, a to zejména s ohledem na zjištěnou skutečnost, plynoucí z protokolu o opatrovnickém jednání i z následné korespondence účastníků, že danou dohodu oba účastníci vnímali nikoliv jako samostatnou, ale jako součást opatrovnického rozhodnutí, resp. schválené dohody opatrovnickým soudem, tedy jako jednání týkající se výlučně péče a výživného pro jejich děti. Dále vyplývá také z toho, že žalovaná následně danou částku zaplatila na spořící účty synů. Ostatně i v minulosti tímto způsobem byla mezi účastníky řešena otázka dluhu na výživném pro nezletilé, jak plyne z předchozích rozhodnutí v opatrovnické věci synů účastníků. Tedy soud má z provedených důkazů a z toho, co vyšlo v řízení najevo, za to, že při uzavírání mimosoudní dohody nevznikl konsens mezi smluvními stranami, tedy tato dohoda uzavřena nebyla.

19. Pro úplnost pak soud výslovně uvádí k námitkám žalované to, co již nepřímo vyplývá z výše uvedeného právního posouzení nároků žalobce, tedy že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby v této věci, přičemž žalovaná je pasivně legitimovanou v této věci, neboť ve věci jde o přeplatek na výživném za dobu minulou ve smyslu § 923 odst. 2 občanského zákoníku a o bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. V případě prvně uvedeného nároku je aktivní legitimace rodiče platícího výživné a pasivní legitimace rodiče, k jehož rukám bylo výživné placeno, nikoliv nezletilého dítěte, výslovně dovozena např. v rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 95 Co 170/2019 a je soudní praxí dlouhodobě akceptována a odráží skutečnost, že jsou to rodiče, kdo provádí finanční transakce ohledně výživného pro své nezletilé děti. V druhém případě je žalovaná tou, která se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť pobírala příspěvek na v podstatě sociální službu, kterou ale neprováděla, naopak ji zajišťoval žalobce. Úhradou odpovídající částky na účet syna nedošlo k vrácení bezdůvodného obohacení, neboť ochuzený nebyl ve svém nároku uspokojen. Platba na účet syna byla dobrovolnou platbou, kterou ale soud posoudil jako zcela nesouvisející s nárokem uplatněným v žalobě. Jak již bylo uvedeno, syn účastníků měl zvýšené potřeby v daném období uhrazeny od žalobce, on tedy ochuzen nebyl, naopak byl ochuzen žalobce, který tyto potřeby bez adekvátní náhrady hradil. Aktivně legitimovaným je zde žalobce, který byl ochuzen, pasivně legitimovanou je zde žalovaná, která se na jeho úkor přijímáním příspěvku obohatila.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dle kterého soud poměřoval úspěch a neúspěch účastníků ve věci. V dané věci byl více úspěšný žalobce, když byl úspěšný z 56 % a neúspěšný ze 44 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 %. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl přitom dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 635 Kč, z odměny advokáta dle § 6, § 7, §8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t., ve výši 5 x 3 220 Kč za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika, účast u soudního jednání) včetně paušální náhrady hotových výdajů advokáta k těmto úkonům právní služby ve výši 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z cestovného za cestu k soudnímu jednání a zpět ve výši 688,57 Kč (při spotřebě automobilu 6,3 l/100 km, palivu benzín 95, vyhláškové ceně paliva ve výši 38,20 Kč a vyhláškové ceně za opotřebení vozidla ve výši 5,60 Kč na 1 km a počtu ujetých km 86), z náhrady za promeškaný čas ve výši 4 x 100 Kč dle § 14 a. t., 21 % DPH z uvedených částek kromě soudního poplatku ve výši 3 924,60 Kč. Celkem náklady řízení žalobce činí 25 248,17 Kč, z čehož 12 % činí 3 030 Kč. Proto soud uložil žalované částku 3 030 Kč na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatit, a to k rukám jeho právního zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.