10 C 157/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení titul sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 824 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 217,24 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 148,56 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobce požaduje po žalované smluvní úrok ve výši 3 633,81 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 7 148,56 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 11 824 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 27. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce č. 544979116, na základě které poskytl žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i poplatek ve výši 7 360 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 331 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 683 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 346 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 360 Kč měla žalovaná uhradit 45 pravidelnými týdenními splátkami po 386 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 376 Kč byla stanovena na 7. 5. 2020. Žalovaná ale splátky řádně a včas nehradila, zaplatila celkem pouze částku 5 536 Kč, poslední platbu učinila dne 18. 5. 2020. Ke dni 26. 8. 2020 tak na jistině dlužila částku 7 148,56 Kč a na poplatku částku 4 675,44 Kč Ani později žalovaná dluh nevyrovnala. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce žalobou domáhal po žalované úhrady dlužné jistiny úvěru i dlužného poplatku a nadto po ní požadoval i další smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 7 148,56 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení s tím, že jej částečně ke dni 28. 1. 2022 kapitalizoval částkou 3 633,81 Kč. Dále po žalované požadoval i zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 148,56 Kč od 26. 5. 2020, tedy od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední stanovené splátky, do zaplacení, který opět částečně ke dni 28. 1. 2022 kapitalizoval, a to částkou 1 217,24 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Soud ze smlouvy o zápůjčce – Zelená v hotovosti ze dne 27. 6. 2019 zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované v hotovosti oproti podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek za zápůjčku ve výši 7 360 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 331 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 683 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 346 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úroková sazba činí 29 % p. a. a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná se zavázal„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 17 360 Kč splatit formou 45 týdenních splátek ve výši 386 Kč s tím, že poslední splátka činila 376 Kč. Podpisem na smlouvě žalovaná stvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, ve kterých byl v bodu 6 upraven postup při prodlení zákazníka. Je zde zakotveno oprávnění věřitele na smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady, právo na zákonné úroky z prodlení a na náhradu škody. V bodu 9 smluvních podmínek je uvedeno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky Celkové dlužné částky, případně prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Smlouvu lze předčasně ukončit dohodou smluvních stran, odstoupením ze strany věřitele či odstoupením ze strany zákazníka, a to vždy za stanovených podmínek. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované přezkoumávána zjišťováním jejích příjmů a výdajů, což bylo ověřováno dvěma výpisy z bankovního účtu žalované za předcházející měsíce.

6. Z tabulky umoření vyhotovené ke dni 31. 1. 2022 plyne, že žalovaná uhradila z titulu smlouvy č. 544979116 celkem částku 5 536 Kč, jiné platby neprovedla. Dluh na jistině úvěru činil 7 148,56 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30. 1. 2022.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovanou na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze stejného dne.

9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaná převzala v hotovosti od dané společnosti částku 10 000 Kč. Dle smlouvy byla žalovaná povinna vrátit uvedené společnosti částku 10 000 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 7 360 Kč. Součástí poplatku byl i úrok stanovený částkou 1 331 Kč. Tento úrok byl vypočten dle úrokové sazby 29 % ročně. Úhradu celkové částky 17 360 Kč měla žalovaná provést pravidelnými týdenními splátkami. Žalovaná ale přestala splátky hradit. Celkem uhradila pouze 5 536 Kč. Jiné platby neprovedla. K odstoupení od smlouvy ze strany věřitele nedošlo. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Po započtení uvedené částky činil dluh na jistině 7 148,56 Kč a na poplatku 4 675,44 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Před podáním žaloby byla k úhradě žalované částky žalovaná znovu zvláště vyzvána s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Žaloba je částečně důvodná.

14. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná jak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, tak i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalované sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaná coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané splátky zápůjčky, kterými měla splatit jak jistinu zápůjčky, tak sjednaný poplatek, který v sobě zahrnoval i úrok. Po ukončení smluvního vztahu uplynutím sjednané doby tak nadále dlužila na jistině částku 7 148,56 Kč a na poplatku 4 675,44 Kč, které nezaplatila ani následně. Proto jí soud uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovanou platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaná o tom byla řádně informována. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalované zaplacení úroku z prodlení, neboť na něj vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení, a to i těch částečně kapitalizovaných, nepřekračuje maximální výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Naopak soud nevyhověl žalobě v části požadující po žalované zaplacení smluvního úroku nad rámec úroku začleněného do tzv. poplatku. Nárok na další smluvní úrok totiž ze smlouvy o zápůjčce nevyplývá. Ve smlouvě o zápůjčce je ujednána částka úroku 1 331 Kč, která tvoří součást poplatku. Žalovaná se zavázala hradit tento poplatek, závazek hradit další úroky neplyne ani z ustanovení o výši úrokové sazby (29 % ročně), které se jeví pouze jako stanovení úrokové sazby určené pro výpočet úroku začleněného do poplatku. Nárok na další úroky pak neplyne ani z jiných ustanovení smlouvy, ani ze smluvních podmínek, kde nárok na jeho zaplacení není mezi výčtem nároků věřitele v případě prodlení zákazníka a není ani stanoven jako následek ukončení účinnosti smlouvy. U spotřebitelských smluv je třeba vycházet z takového výkladu smlouvy, jaký je pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 o. z.). Už se samotného znění„ Celková dlužná částka“ plyne, že není žádáno více, než je zde uvedeno, zvláště, když ani jinde ve smlouvě není jiné ujednání o povinnosti úroky dále platit. Takovéto ujednání o úrocích pak neodporuje ani právním předpisům, neboť dle § 2392 odst. 1 o. z. je úrok možnou, nikoliv nutnou součástí smlouvy o zápůjčce. Proto soud uzavřel, že uplatněný nárok žalobce na smluvní úroky ve výši 29 % ročně z částky 7 148,56 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, částečně kapitalizované částkou 3 633,81 Kč za dobu do 28. 1. 2022, se jako nedůvodný zamítá.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný z 69 % a neúspěšný byl z 31 %, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 38 % z celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 824 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce činí 2 252 Kč, z čehož 38 % odpovídá částka 856 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 856 Kč, přičemž v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je tuto částku žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.