10 C 188/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 596,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 557,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 978,49 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 557,11 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, částku 18 022,90 Kč, částku 3 039,55 a částku 256 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž žalobkyně požaduje po žalovaném další smluvní úrok ve výši 1 249,13 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 436 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 596,66 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 25. 3. 2021 smlouvu o úvěru č. 0347368, na základě které poskytl žalovanému finanční částku ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky ve výši 21 480 Kč. Celkovou částku 46 480 Kč pak měl splatit formou 14 pravidelných anuitních měsíčních splátek po 3 320 Kč. První splátka měla být uhrazena do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak vždy do měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Poslední splátka měla být takto zaplacena nejpozději dne 25. 5. 2022. Žalovaný ale nehradil splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužil původnímu věřiteli částku 39 580,01 Kč, z čehož částka 21 557,11 Kč představovala dlužnou jistinu. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 21 557,11 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 1 781,12 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 431,47 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 978,33 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 831,98 Kč. Nadto po něm žádala ještě smluvní úrok ve výši 1 249,13 Kč za období od 26. 5. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 15 % ročně z částky 21 557,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 978,49 Kč za období od 26. 5. 2022 do 14. 10. 2022 opět jdoucí z částky 21 557,11 Kč a dále zákonný úrok jdoucí z částky 21 557,11 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 039,55 Kč, jež byla vyčíslena dle ujednání ve smlouvě o úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 3. 2021 č. 0347368 a souvisejícího předpisu splátek, jakož shodně i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok v celkové výši 2 407 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 323 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4 500 Kč. Celkovou částku 46 480 Kč měl přitom uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 320 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a každá další od jednoho měsíce ode dne splatnosti přechozí splátky, poslední splátka byla takto stanovena na den 25. 5. 2022. Splátky měly být hrazeny v hotovosti věřiteli či jeho zmocněnému zástupci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na další straně smlouvy je obsaženo obecné ustanovení obsahující různé úrokové sazby, u úvěru se 14 splátkami činí úroková sazba 15 % a RPSN 272,44 %, avšak není zde provedeno žádné označení platné sazby pro uvedený závazek, jak to předvídá návětí tohoto ustanovení.

5. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy náležitě přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy zjišťoval a ověřoval jeho příjmy i výdaje.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z potvrzení o uhrazení úplaty vyplynulo, že pohledávka za žalovaným plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem přípisem ze dne 10. 11. 2022 a přípisem žalobkyně ze dne 27. 11. 2022. Dále přípisem ze dne 15. 12. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s tím, že věc předává do advokátní kanceláře. Dle výpisu mimosoudního vymáhání žalobkyně obesílala žalovaného dne 15. 12. 2022 obyčejným dopisem, a dále uskutečnila pokus o kontakt se žalovaným s pomocí terénního pracovníka.

7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství, a to přípisem ze dne 1. 3. 2023. Ve výzvě byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li vše uhrazeno dobrovolně v dodatečné lhůtě.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 25 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 000 Kč včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 21 480 Kč splácet pravidelnými splátkami po 3 320 Kč měsíčně. Částka 21 480 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 2 407 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatku představujícího náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky dne 25. 5. 2022 nadále dlužil na neuhrazené jistině, na úroku a úhradách za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso splátek částku 39 580,01 Kč, z čehož jistina úvěru činila 21 557,11 Kč, dluh na úroku 1 781,12 Kč, dluh na úhradě za poskytnutí úvěru 10 431,47 Kč, dluh na poplatku za vyhodnocení úvěru 1 978,33 Kč a dluh za inkaso splátek 3 831,98 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném kromě uvedené dlužné částky také další smluvní úrok za období od 26. 5. 2022 do 14. 10. 2022 kapitalizovaný částkou 1 249,13 Kč, dále smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 3 039,55 Kč, a také další příslušenství v podobě nákladů na vymáhání ve výši 256 Kč a zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných v částce 978,49 Kč za období od 26. 5. 2022 do 14. 10. 2022 a dále od 28. 10. 2022 do zaplacení.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Soud má za to, že žaloba je převážně důvodná.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednaný úvěr, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný coby úvěrovaný naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužil z uvedeného titulu částku 21 557,11 Kč na jistině úvěru a částku 18 022,90 Kč na dlužných úrocích a poplatcích. Proto soud nyní uložil žalovanému tyto částky zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla s tím, že dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Dále s odkazem na stejná zákonná ustanovení přiznal soud žalobkyni i právo na účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 256 Kč a na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. V neposlední řadě pak soud vyhověl i požadavku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. o. z. ve spojení s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, když přezkoumal, že výše požadované smluvní pokuty za porušenou zajištěnou povinnost nepřesahuje maximální dovolenou výši stanovenou uvedenými právními předpisy.

14. Naopak soud neshledal zákonným požadavek žalobkyně na další smluvní úrok, tedy úrok ve výši 15 % ročně z částky 21 557,11 Kč od 26. 5. 2022 do 14. 10. 2022, který žalobkyně kapitalizovala částkou 1 249,13 Kč. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že mezi účastníky byly úroky sjednány částkou 2 407 Kč, a to jako„ úrok v celkové výši“. Z jazykového výkladu smluvního ujednání přitom plyne, že tato částka je konečná. Dané ustanovení neobsahovalo určení žádné úrokové sazby ani odkaz na ni. Určení úrokové sazby ve výši 15 % je sice na další straně smlouvy obecně vymezeno, avšak toto se jeví pouze jako určení úrokové sazby, dle které byla uvedená částka úroků, tedy částka 2 407 Kč, spočítána. Smlouva neobsahuje žádný závazek žalovaného hradit další úroky nad rámec těchto úroků. Proto má soud za to, že nárok na další smluvní úrok, tak jak jej vymezila žalobkyně, žalobkyni nevznikl, a to i vzhledem k charakteru závazku jako spotřebitelského, kdy je nutné ujednání vykládat ve prospěch žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší strany, která de facto znění smlouvy ovlivnit nemohla. Proto soud tento nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, když neúspěch měla pouze v nepatrné části. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení ve výši 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 596,66 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkovou částku 2 436 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.