10 C 204/2025

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované o zaplacení 11 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 361,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požaduje po žalované další částku 6 938,84 Kč spolu s úrokem ve výši 1 923,03 Kč a dále s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 792,79 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 300 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 2. 9. 2021 smlouvu o kontokorentu č. 013754168R, na jejímž základě žalovaná čerpala od žalobkyně úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila. Proto žalobkyně ke dni 30. 1. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná kontokorent čerpala opakovaně, a to vždy postupně až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Celkem tak na úvěr čerpala částku 1 025 957,57 Kč. Splatila celkem částku ve výši 1 021 596,41 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení naposledy čerpané a nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 28. 11. 2025 ve výši 1 923,03 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 28. 11. 2025 ve výši 792,79 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 300 Kč, smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nedostavila se ani k jednání soudu, ke kterému byla včas a řádně předvolána, aniž by požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).

3. Pro úplnost soud dodává, že se nejprve zabýval svou mezinárodní příslušností, když žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny. Dospěl k závěru, že je příslušný, neboť v řízení vyšlo najevo, že žalovaná dlouhodobě žije v České republice, je zde i provdána. Svou příslušnost soud dovodil dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2002 Sb.m.s., podle bydliště žalované. Dle čl. 48 odst. 2 této smlouvy pak právem rozhodným ve věci je právní řád toho státu (smluvní strany mezinárodní smlouvy), na jehož území účastníci uzavřeli smlouvu, v této věci tedy právní řád České republiky.

4. Z žádosti o poskytnutí úvěru č. hodnota ze dne 1. 9. 2021 a z informací žalobkyně o žádosti bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí kontokorentu (úvěru) do výše úvěrového limitu 10 000 Kč k účtu č. č. účtu. Žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, má základní vzdělání, bydlí v nájemním bytě s jednou osobou bez příjmu, je zaměstnaná a její celkový měsíční čistý příjem činí 16 005 Kč. Pravidelné měsíční výdaje uvedla ve výši 5 000 Kč a měsíční výši splátek úvěrů apod. uvedla 1 039 Kč. Žalovaná měla již u žalobkyně dva spotřebitelské úvěry, jejichž nesplacená jistina činila 49 325,11 Kč a 758,80 Kč. Žádost žalované byla žalobkyní schválena bez nutnosti doložení příjmů.

5. Ze smlouvy o kontokorentu č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že jí bylo sjednáno poskytnutí neúčelového revolvingového úvěru k účtu žalované, který u žalobkyně měla. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 10 000 Kč.

6. Z informací z právnická osoba o žalované bylo zjištěno, že žalovaná měla již celkem čtyři úvěrové produkty. V oblasti splátkových kontraktů a hypoték měla dva existující kontrakty, kde nesplacená jistina činila celkem 4 147 158 Kč a měsíční splátky činily celkem 13 235 Kč. Jednalo se o osobní úvěr poskytnutý dne 20. 7. 2021, kde nesplacená jistina činila 62 340 Kč a o hypoteční úvěr poskytnutý dne 30. 6. 2017, kde nesplacená jistina činila 4 084 818 Kč. V oblasti kreditních, úvěrových karet a stavebního spoření měla dva existující kontrakty. Jednalo se o úvěr na stavebním spoření s úvěrovým limitem 300 000 Kč poskytnutý dne 19. 3. 2019, kde výše měsíční splátky činila 2 130 Kč, a o úvěr na stavebním spoření s úvěrovým limitem 345 000 Kč poskytnutý dne 31. 7. 2017, kde výše měsíční splátky činila 2 445 Kč.

7. Z interního dokumentu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Vyhodnocení proběhlo prostřednictvím statistického modelu bez nutnosti doložení skutečných příjmů žalované. Žalobkyně operovala s deklarovaným příjmem žalované ve výši 16 005 Kč měsíčně a s výdaji ve výši 15 023 Kč měsíčně. Žalovaná vyšla z posouzení jako velmi málo riziková a všechna kritéria byla splněna.

8. Dle tvrzení žalobkyně byly příjmy žalované ověřeny výpisy z běžného účtu žalované vedeného u žalobkyně. Tyto výpisy však žalobkyně nepředložila. Stejně tak nebylo zjištěno, že by výpisy z účtu byly použity pro ověření reálných výdajů žalované.

9. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

10. Úvěr poskytnutý žalobkyní žalované má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost plynoucí z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z podkladů, které žalobkyně použila při posuzování úvěruschopnosti žalované totiž vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr jí tedy žalobkyní neměl být vůbec poskytnut. Žalobkyně věděla o tom, že žalovaná je již značně zadlužena. Ačkoliv v žádosti žalovaná uvedla, že splácí pouze 1 039 Kč měsíčně, z podkladů žalobkyně plyne, že skutečná výše měsíčních splátek musí být mnohem vyšší (při zohlednění faktu, že manžel žalované byl dle údajů v žádosti bez příjmů). Pro výpočet úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 16 005 Kč měsíčně a výdajů ve výši 15 023 Kč měsíčně. Žalované tak dle těchto údajů průměrně zůstává jen 982 Kč měsíčně. Ze všech těchto okolností nemohla být žalobkyně bez důvodných pochybností o schopnosti žalované další spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč splácet. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

15. Protože úvěrová smlouva byla shledána dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou, je žalovaná povinna žalobkyni vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem čerpala částku 1 025 957,57 Kč a splatila celkem 1 021 596,41 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit částku 4 361,16 Kč, což soud žalované ve výroku I. tohoto rozsudku uložil.

16. Ve zbytku, tj. co do všech ostatních nároků, jež žalobkyně spojovala s neplatnou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout jako nedůvodnou, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalované, té ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.