10 C 214/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení výživného manželky

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném, aby jí platil výživné v částce 5.000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem počínaje dnem podání žaloby, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou uplatněnou u soudu dne 14. 8. 2024 domáhala po žalovaném, aby jí, coby jeho manželce, hradil výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Tvrdila, že jsou se žalovaným manželé od 15. 5. 2021. Z manželství se jim narodily dvě dcery, v domácnosti s nimi žilo i její další dítě z předchozího vztahu. Ke dni podání návrhu všichni žili v domě, který byl v jejich společném jmění manželů, avšak dům se právě prodával. Příjem manželky činil 9 600 Kč na sociálních dávkách, z toho hradila ještě 1 000 Kč výživného na své další dítě. Příjem manžela manželka odhadovala na 45 000 Kč čistého měsíčně. Od 1. 8. 2024 přitom žalovaný již neplatil hypoteční úvěr, platil zálohy na energie měsíčně asi 10 000 Kč, jakož i hradil potraviny. Jinak žalobkyni ničím nepřispíval. Žalobkyně považovala za spravedlivé, aby jí žalovaný přispíval na výživu částkou 5 000 Kč měsíčně počínaje dnem podání návrhu.

2. Žalovaný potvrdil, že s manželkou ukončili společné soužití někdy na konci září 2024 či v říjnu 2024. Když bydleli společně, platil hypotéku, která i s pojištěním činila 20 000 Kč měsíčně, také hradil jídlo a dále elektřinu asi 10 000 Kč měsíčně. Nyní žije sám, příjem má pouze ze svého zaměstnání. Platí alimenty na děti ve výši 10 000 Kč měsíčně, donedávna hradil i své dřívější dluhy asi 3 300 Kč měsíčně, nyní je již bez dluhů. Nájem za byt 2 + kk platí ve výši 12 000 Kč měsíčně. Další náklady má na telefon včetně internetu a televize asi 2 000 Kč měsíčně a na automobil, Mercedes c220 z roku 2001, kdy za pojistku zaplatí asi 1 500 Kč čtvrtletně, za naftu asi 3 500 Kč měsíčně. Žádné placené koníčky nemá. Z výplaty mu občas zbývá na měsíc třeba i jen 12 000 Kč, proto nakupuje potraviny a vaří, jen když mívá u sebe děti, jinak se stravuje pouze v zaměstnání. Žádné úspory nemá, částku z prodeje domu ve výši 100 000 Kč utratil za zajištění jiného bydlení.

3. Z vyjádření žalobkyně dále vyplynulo, že po dobu společného soužití se žalovaným hradila potřebné výdaje především sama, a to z rodičovské, z peněz, co měla z předchozího prodeje svého bytu, případně z půjček od kamarádky. Poté, co se prodal dům, všechny půjčky splatila, splatila i půjčku na bydlení, kterou měla od zaměstnavatele. Dále uvedla, že nyní jí zbylo asi 1 400 000 Kč, tyto prostředky má na svých účtech k dispozici. Dále uvedla, že žije se třemi dětmi v bytě 2 + 1, celkem za nájem a služby zaplatí 15 000 Kč měsíčně, za telefon, internet a televizi asi 3 500 Kč měsíčně a za další výdaje jako potraviny, ošacení, drogérie zaplatí asi 22 000 Kč měsíčně, přičemž v tom jsou zahrnuty i výdaje dětí. Dále hradí výživné na syna ve výši 1 000 Kč měsíčně. Náklady má i na automobil, Ford C-Max, rok výroby 2009. Možnost přivýdělku nemá, a to z důvodu péče o malé děti, když nemá pro ně zajištěno hlídání. Žádným placeným koníčkům se nevěnuje, nevyužívá ani kadeřnických či kosmetických služeb.

4. Dále ve shodě účastníci uvedli, že žalovaný naposledy zaplatil splátku hypotéky v červenci 2024, pak společný dům prodali a prostředky za prodej domu obdrželi na přelomu srpna a září 2024, na jejich rozdělení se dohodli, žalovaný obdržel 100 000 Kč, zbývající část obdržela žalobkyně, po zaplacení půjček jí z této částky zbývá částka 1 400 000 Kč, přičemž tyto prostředky má na svých účtech k dispozici. Ani jeden z manželů návrh na rozvod manželství nepodal.

5. K tomu žalobkyně poukázala na skutečnost, že nerovnoměrné rozdělení finančních prostředků z prodeje společného domu plynulo především z toho, že ona provedla vnos do manželství, a to v podobě peněz z prodeje svého bytu, který měla již před manželstvím.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žádný z účastníků nevlastní nemovitý majetek.

7. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., zaměstnavatele žalovaného, soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od srpna 2024 do října 2024 činil 45 201,67 Kč. Ze zprávy zaměstnavatele vyplynul i zvýšený příjem žalovaného v březu 2024, kdy činil 137 344 Kč čistého a v dubnu 2024, kdy činil 115 994 Kč. Ze mzdové aplikace žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný za listopad 2024 obdržel čistý příjem 63 126 Kč, za prosinec 2024 čistý příjem 39 594,10 Kč a za leden 2025 pak čistý příjem ve výši 44 760 Kč.

8. Ze zprávy , právnická osoba, , Kontaktní pracoviště , adresa, , soud zjistil, že žalobkyně v období od 1. 1. 2024 do 21. 10. 2024 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 9 600 Kč měsíčně, jiné dávky nepobírala. Žalovaný žádné dávky nepobíral.

9. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. 0Nc 1641/2024-26 ze dne 3. prosince 2024, který nabyl právní moci dne 2. 1. 2025, vyplývá, že žalovaný se zavázal přispívat na výživu dvou společných dětí účastníků s účinností od 1. 12. 2024 částkou 5 000 Kč měsíčně pro každé z dětí.

10. Návrh na provedení důkazu zprávou zaměstnavatele žalovaného ohledně příjmů žalovaného za celý předcházející rok před podáním návrhu na zahájení řízení soud zamítl pro nadbytečnost, neboť měl za to, že z provedených důkazů byly příjmy a životní úroveň žalovaného dostatečně prokázány.

11. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zjišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

12. Podle § 921 odst. 1 občanského zákoníku se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

13. Podle § 922 odst. 1 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno ze shodných tvrzení účastníků a jejich vyjádření, že manželé spolu nebydlí ani nehospodaří, neuhrazují své potřeby společně. Každý má zajištěno své bydlení, které je co do standardu obdobné, obdobná je i úhrada za tato bydlení. Z dalších důkazů vyplynulo, že oba se podílejí na péči o společné potomky, dle jejich dohody žalobkyně především osobní péčí, žalovaný především placením výživného, avšak s dětmi se pravidelně stýká. Příjem žalobkyně je tvořen pouze rodičovským příspěvkem ve výši 9 600 Kč měsíčně, příjem žalovaného plyne z jeho zaměstnání a činí okolo 45 000 Kč měsíčně. Soud přitom vzal v úvahu i obecnou místní znalost, vyplývající i z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmů, že zaměstnavatel žalovaného svým zaměstnancům pravidelně každý rok zhruba v dubnu vyplácí vysoké odměny. Jde však o nenárokové částky. Každý z manželů má také k dispozici starší automobil, telefon, internet a televizi. Žádný z nich se nevěnuje dražším koníčkům či finančně náročným aktivitám. § 697 odst. 1 občanského zákoníku garantuje manželům právo na stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že manželé od podání žaloby do současnosti mají tuto hmotnou a kulturní úroveň srovnatelnou. Žalovaný této úrovně dosahuje s pomocí svých příjmů ze zaměstnání, žalobkyně pak nižší příjmy kompenzuje z finančních prostředků, které obdržela z prodeje společného domu. Z právního hlediska se přitom stále jedná o finanční prostředky, které jsou součástí společného jmění manželů, a které, jak bylo v řízení prokázáno, dohodou manželů dostala k dispozici pouze žalobkyně a může s nimi bez omezení nakládat. Poukázání na to, že by se mělo jednat o vyplacený vnos za prostředky, které žalobkyně výlučně ze svého vnesla do manželství, je v dané věci nepřípadné. Manželství účastníků stále trvá. Nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by došlo ke zrušení, zúžení či zániku společného jmění manželů. Žádný z manželů ani dosud nepodal návrh na rozvod manželství. Proto nelze o daných finančních prostředcích ve výši 1 400 000 Kč uvažovat jako o náhradě za vnos manželky do společného jmění manželů, neboť toto vypořádání je vyhrazeno po zrušení společného jmění manželů, jeho zániku či zúžení, k tomu viz §§ 736, 738, 741 a 742 odst. 2 občanského zákoníku. K žádné z těchto skutečností však v daném případě nedošlo. Ze všech těchto důvodů soud uzavřel, že nebyly naplněny podmínky pro to, aby žalovaný hradil jakékoliv výživné žalobkyni ve smyslu § 697 občanského zákoníku, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

15. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, ten však žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

16. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně je v tomto řízení osvobozena od soudních poplatků podle ust. § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (v platném znění). Poplatková povinnost však dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. na žalovaného nepřešla, neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný.