10 C 215/2023

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 2 969,44 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku v částce 7 019,77 Kč a dále úroku ve výši 23,64 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 788 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o tzv. [název¨] půjčce č. 1401044989, a to dne 4. 10. 2018. Na základě této smlouvy uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit i úrok ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 18 000 Kč přitom měl uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Celkem zaplatil pouze částku 3 700 Kč. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky dne 28. 11. 2019 dlužil původnímu věřiteli nadále částku 10 000 Kč na jistině, 1 166,71 Kč na poplatku za administrativní činnost a 3 133,29 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani poté dluh nevyrovnal. Proto se po něm žalobkyně žalobou domáhala jak zaplacení celé dlužné částky, tak i úhrady dalšího smluvního úroku ve výši 23,64 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 29. 11. 2019 do zaplacení a úhrady zákonného úroku z prodlení jdoucího rovněž z dlužné jistiny od 29. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně přitom oba tyto úroky částečně, ke dni postoupení pohledávky dne 1. 11. 2022, kapitalizovala, a to v případě úroku částkou 7 019,77 Kč a v případě úroku z prodlení částkou 2 969,44 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze Smlouvy nazvané„ [název]“ č. 1401044989, Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, ze dne 4. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celou čerpanou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku k zaplacení ve výši 18 000 Kč měl přitom uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč. První splátku byl přitom žalovaný povinen uhradit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dále ze smlouvy plyne, že žalovaný je povinen uhradit věřiteli úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, která v případě 60 splátek činí 32,15 % p. a. Dle bodu 1.3 smlouvy nazvaného„ Doba trvání Spotřebitelského úvěru“ byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů. Dle bodu 2.6 smlouvy„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“, se smlouva uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1 smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků Zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně. Dle čl. 6 smlouvy smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Mezi následky nesplácení spotřebitelského úvěru dle článku 5 smlouvy není placení smluvních úroků uvedeno. Z karty zákazníka včetně jeho žádosti o úvěr soud ověřil, že před uzavřením smlouvy o [název] byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů a výdajů s ověřením příslušnými listinami.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022. Ke dni postoupení odpovídala celková výše dlužné částky částce 18 800 Kč bez příslušenství. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k tomu žalobkyní před podáním žaloby znovu vyzván, jak plyne z předžalobní upomínky ze dne 10. 3. 2023. Ve výzvě byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zasílána doporučeným způsobem dne 10. 3. 2023, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího listu.

6. Z předložených listin soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které poskytla tato společnost žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tyto prostředky převzal v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal tyto prostředky dané společnosti vrátit a uhradit i úroky a poplatky ve výši zahrnuté do tzv. Celkové částky k zaplacení. Tuto povinnost však následně porušil. Ke dni podání žaloby dlužil částku 14 300 Kč (10 000 Kč jistina, 4 300 Kč dlužné poplatky). Pohledávka za žalovaným z obou smluv byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno, před podáním žaloby byl žalovaný zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

7. Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.

10. Žaloba je částečně důvodná.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i právní úprava daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl sjednanou částku, naopak žalovaný coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu částku 14 300 Kč, a proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

12. Naopak soud nevyhověl žalobě v části, v níž žalobkyně požaduje po žalovaném smluvní úrok nad rámec úroku vyčísleného ve smlouvě o zápůjčce. Ze znění smlouvy, má soud za to, že právo na další úrok, mimo úroku uvedeného ve smlouvě konkrétní částkou (tedy částkou 2 000 Kč), právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nevzniklo. Znění smlouvy je třeba vykládat tak, jak je to pro spotřebitele (zde žalovaného) nejpříznivější, jak plyne z § 1812 odst. 1 o. z. Ze smlouvy plyne, že žalovaný je povinen hradit úrok po dobu trvání smlouvy. Smlouva (správnější by bylo uvést smluvní vztah) měla trvat 60 týdnů. Rozporné znění čl. 2 a 6 nelze brát v potaz. Úrok byl za tuto dobu, tedy 60 týdnů, kapitalizován a zahrnut pod pojem„ Celková částka k zaplacení“. Placení smluvního úroku nad rámec úroku zahrnutého do uvedené celkové částky, tedy přesahující výše uvedenou dobu, nevyplývá ani z článku upravujícího následky nesplácení spotřebitelského úvěru, ani z jiného ustanovení smlouvy. Z toho všeho soud uzavřel, že správný výklad smluvních ujednání je takový, že ze smlouvy nevyplývá nárok na další smluvní úrok nad rámec úroku, který je ve smlouvě uveden kapitalizovanou částkou, a to v bodu 1.9 smlouvy, tedy částkou 2 000 Kč. Takovéto ujednání smluvních stran neodporuje § 2390 a násl., zejména 2392 odst. 1 o. z., neboť smluvní úrok je možnou, nikoliv povinnou součástí smlouvy o zápůjčce a lze jej sjednat i pevnou částkou. Proto soud nárok žalobkyně na další smluvní úrok vymezený ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodný zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla převážně úspěšná, když úspěšná byla ze 67,5 % a neúspěšná z 32,5 %, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 35 % z celkových nákladů řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Celkové náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 300 Kč ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 252 Kč 35 % z částky 2 252 Kč pak činí 788 Kč, a proto soud uložil žalovanému právě tuto částku na náhradě nákladů řízení žalobkyni zaplatit. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je přitom žalovaný povinen tuto částku zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.