10 C 228/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození bytem Adresa žalovaného o zaplacení 248 278,40 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 540,42 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 459,58 Kč, co do úroku 14,75 % ročně z částky 1 540,42 od 12. 12. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 540,42 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 229 856,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení další částky 16 881,56 Kč s úrokem ve výši 27 237,37 Kč a dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 245 778,40 Kč od 12. 6. 2024 do 11. 12. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 244 237,98 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 743,06 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 245 778,40 Kč od 12. 6. 2024 do 11. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 244 237,98 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 33 672,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 248 278,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 9. 5. 2023 smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 14,75 % ročně, jakož i poplatky a případné ceny dle sazebníku. Konkrétně se žalovaný zavázal hradit anuitní splátku ve výši 4 790 Kč měsíčně až do úplného uhrazení dluhu. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas neplatil, a proto žalobkyně ke dni 29. 5. 2024 dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Dluh na jistině úvěru přitom činil 245 778,40 Kč, na poplatcích 2 500 Kč, na obchodním úroku ke dni 11. 6. 2024 30 696,95 Kč, na úroku z prodlení ke dni 11. 6. 2024 1 743,06 Kč. Nadto žalobkyně po žalovaném požadovala i obchodní úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru za dobu od 12. 6. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 12. 6. 2024 do zaplacení.

2. Ještě před prvním jednáním ve věci vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 540,42 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 459,58 Kč, co do úroku 14,75 % ročně z částky 1 540,42 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 540,42 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný jí dne 11. 12. 2024 uhradil částku 5 000 Kč, kterou započetla ve výši 1 540,42 Kč na jistinu pohledávky, ve výši 3 459,58 Kč na kapitalizovaný úrok. Nadále tak po žalovaném požadovala částku 246 737,98 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 237,37 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 743,06 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 245 778,40 Kč od 12. 6. 2024 do 11. 12. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 244 237,98 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 245 778,40 Kč od 12. 6. 2024 do 11. 12. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 244237,98 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení.

3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení svůj návrh zpět, a to zcela nebo zčásti. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.

4. Protože žalobkyně vzala svůj návrh částečně zpět, postupoval soud dle citovaného ustanovení § 96 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.)

5. Žalovaný se k žalobě ve znění zpětvzetí nevyjádřil, nedostavil se ani k soudnímu jednání, ačkoliv byl k němu řádně a včas předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 o.s.ř.).

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 5. 2023, jakož shodně ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 250 000 Kč bez sjednaného účelu. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroků sjednaných ve výši 16,90 % ročně a poplatků dle smlouvy a dle platného sazebníku žalobkyni vrátit, a to formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 4 790 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně i její Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, jakož i Sazebník žalobkyně. Pro případ prodlení s úhradou pravidelné splátky bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně požadovat úhradu úroků z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a současně uplatnit opatření stanovené v Úvěrových podmínkách pro fyzické osoby nepodnikatele. Z těchto podmínek plyne, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy, má žalobkyně právo požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství.

7. Ze žádosti žalovaného o úvěr, kopie jeho povolení k pobytu v ČR, interního posouzení úvěruschopnosti (návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schvalování) a z výstupu z externích registrů bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, a to lustrem v registru CBCB, Solus, doložením potvrzení o zaměstnání a výši příjmů a zjišťováním osobních a bytových podmínek u žalovaného. Ze zjištěných informací vyplynulo, že žalovaný, státní občan , stát, , má na území České republiky povolen pobyt, tzv. zaměstnaneckou kartu, do 28. 9. 2023. Zaměstnání s uváděnými příjmy má sjednáno na dobu určitou, a to do 31. 8. 2023.

8. Z výpisu z účtu žalovaného plyne bezhotovostní čerpání celé částky 250 000 Kč dne 10. 5. 2023. Z historického výpisu z úvěrového účtu žalovaného shodně vyplynulo, že žalovaný vyčerpal celý úvěr dne 10. 5. 2023. Ke dni 11. 6. 2024 činil jeho dluh na jistině 245 778,40 Kč, dluh na poplatcích 2 500 Kč, dluh na splatném úroku 30 696,95 Kč, dluh na splatných úrocích z prodlení 1 743,06 Kč. Žalovaný uhradil pouze 4 splátky, a to ještě neúplně, celkem zaplatil částku 15 143,58 Kč. Poslední úhradu provedl dne 25. 9. 2023. Další platba ve výši 5 000 Kč byla zaplacena po podání žaloby.

9. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 4. 2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení všech dlužných částek po splatnosti, které k datu 9. 4. 2024 činily v souhrnu 36 068,96 Kč. Pro případ, že tato částka nebude uhrazena do 29. 5. 2024, zesplatnila žalobkyně k tomuto datu celou pohledávku z úvěru.

10. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že jej upozornila na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Upomínka byla zaslána žalovanému doporučeným způsobem.

11. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 250 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok sjednaný ve výši 16,90 % ročně a také poplatky dle sazebníku žalobkyně, a to vše formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 4 790 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, prověřovala jeho příjmy, zvažovala výdaje i osobní poměry. Z dokladu o pobytu žalovaného vyplynulo, že žalovaný má povolen pobyt v České republice pouze do 28. 9. 2023, pracovní smlouvu pak měl sjednánu na dobu určitou do 31. 8. 2023. Žalovaný posléze zaplatil pouze 4 splátky, poslední úhradu provedl dne 25. 9. 2023, další platby neprovedl. Celkem uhradil žalobkyni částku 15 143,58 Kč. Následně žalobkyně celý jeho dluh ke dni 29. 5. 2024 zesplatnila. Ani poté žalovaný nic nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

12. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána, avšak nebylo při tomto přezkoumávání přihlédnuto k tomu, že žalovaný, státní občan , stát, , má možnost pobytu v České republice, tudíž i možnost přezkoumávaného zaměstnání a bydlení pouze na další cca 4 měsíce. Další možnosti splácení úvěru po uplynutí tohoto období zkoumány nijak nebyly. Úvěrový produkt byl však dlouhodobý, předpokládal platbu po následujících 96 měsíců. Tyto informace byly žalobkyni známy, ale nebyly v posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohledněny. Ani následně nebylo zjištěno, že by úvěruschopnost žalovaného byla fakticky dána, neboť žalovaný řádně hradil splátky právě a jen 4x, poté již nic neplatil. Z toho soud usuzuje, že zkoumání úvěruschopnosti bylo nedostatečné. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tohoto ustanovení pak soud uložil žalovanému povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, sníženou o již zaplacenou částku 20 143,58 Kč. Konkrétně je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 229 856,42 Kč. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistin u obou úvěrů. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužné jistiny ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení či nákladů spojených s uplatněním pohledávky by žalobci vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. S ohledem na dovozenou neplatnost smlouvy o úvěru a novou splatnost přiznané částky soud ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran, přičemž vzal v úvahu, že i k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byla více úspěšná žalobkyně, když byla úspěšná ze 71 % a neúspěšná z 29 %, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % z celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 932 Kč, dále z odměny advokáta určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen a. t.), a ve znění platném od 1. 1. 2025 (dále jen nový a. t.), ve výši 9 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) dle § 7, § 8 a. t., a ve výši 9 300 Kč za 3 úkony (částečné zpětvzetí žaloby, 2 x účast u soudního jednání) dle § 7, § 8 nového a. t., celkem tedy odměna ve výši 55 800 Kč. Dále z paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 3 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 nového a. t., celkem ve výši 2 250 Kč, a 21 % DPH z uvedených částek, kromě soudního poplatku ve výši 12 190,50 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činily 80 172,50 Kč, z čehož 42 % činí částka 33 672,45 Kč, a proto soud uložil žalovanému právě tuto částku žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatit. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. přitom platí, že tato částka se hradí k rukám právního zástupce žalobkyně.